Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Kdo jsou to ti ultraortodoxní Židé?

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • haredim
Čím víc se Židé nosící jarmulky člení do neustále nových skupin, podskupin a komunit, které se navzájem liší životním stylem i vztahem ke společnosti a státu, tím složitější pohled se na ně sekulárním Židům nabízí, píše Avirama Golanová v izraelském deníku Haarec.

Kdo jsou tedy příslušníci ultraortodoxních kruhů? Je to snad chlapík s dlouhými pejzy a v pruhovaném hábitu, který zapaluje odpadkové koše, láme kosti novinářům a do televizních kamer hrdě tvrdí, že „každé dítě, které se mi narodí, je pomstou sionistům"? Nebo jsou to snad obyvatelé Bejt Šimiše, kteří před pár týdny ukamenovali ženu téměř k smrti jen proto, že se jim nezdálo, jak je oblečená?

Možná je ale haredi ten hubený, pobledlý mladík, který jde po Bnai Brak, oči upřené na chodník, nevnímá nic, dokud nedojde do ješivy, kde se až do večera schová před světem a zírá do knih, až málem zapomene jíst a pít? Nebo to může být také podsaditý chasid, který po Rotschildově bulváru tlačí kočárek s děckem a dvěma nemluvňaty, zatímco pár dalších dětí jde v chumlu kolem něj. Po ruce má i dospívající dceru, která má na sobě dlouhou modrou sukni, a v předepsané vzdálenosti i manželku, matku jeho dětí. Mohou to ale být také studenti z akademie v Kirjat Ono, z nichž jednou budou právníci a účetní, nebo mladá dívka, která se jednou stane pokladnicí městské části Bnai Brak, nebo studenti z Harvardu nebo majitelé či zaměstnanci košer restaurace Glatt v Herzliji. Všichni se staví proti nám, sekulárním, ale přitom mají rozpory i mezi sebou, mezi mesianisty a nemesianisty, mezi nově věřícími a veterány, a tak dále.

Při všech těch rozdílnostech dnes prakticky není možné definovat slovo „haredi", stejně jako není možné definovat „Žida" nebo „Araba" se všemi jejich lidskými, náboženskými, kulturními a sociálními variantami.

Neexistuje žádné pojítko mezi mužem, který se dal na víru nedávno a nyní tančí v ulicích, a studenty koleje. Určitě není žádné pojítko mezi chasidským dítětem, jehož otec i děd sloužili v armádě a na život si vydělávali prací, a mladým mužem, který svou víru „posílil" a na živobytí si dnes vydělává vybíráním peněz od kolemjdoucích. Neexistuje žádné pojítko ani mezi těmi, kdo o šábesu rozpoutávají násilnosti, a starými chasidskými rodinami z Haify a Netanije, které pracují a platí daně. A není nic společného mezi těmito rodinami a rabíny ze strany Šas, kteří vyzývají Izraelce, aby se vrhli na víru.

Tato velká a rozdílná skupina je do značné míry zapojena do života společnosti a v politice a médiích je zastoupena lidmi, které nikdo nevolil a jejichž názory nutně neodpovídají ani potřebám komunity, někdy jsou s nimi dokonce v příkrém rozporu. V této komunitě navíc hrají roli ještě tři další destruktivní faktory: antisionisté z Jeruzaléma, fanatičtí kazatelé, ti, kdo vyzývají k přechodu k náboženství a extremističtí ultraortodoxní nacionalisté.

Tyto čtyři faktory se obracejí ke stále nervóznější, tradiční a národně-náboženské nižší střední třídě. V obavách, že přijdou i o tu trochu sociálně-ekonomické jistoty, která jim ještě zbývá, bojují tito lidé za to, aby si udrželi práci, zaplatili nemocenskou a střechu nad hlavou, mohli se postarat o své rodiče a poskytnout vzdělání dětem. A právě kvůli těmto obavám hledají místo, kde by si mohli postěžovat. Mají dva snadné terče: „Araby", kteří byli stranou Jisrael Bejtanu obviněni z neloajality vůči Izraeli, a ortodoxní „haredim", kterým se od vzniku strany Šinuj obecně neřekne jinak než „paraziti".

Lidé, kteří se bojí, že ztratí i to málo, co ještě mají, by si měli uvědomit jednu drobnost: ekonomické potíže ženou mnoho umírněných Židů do náručí haredim, stejně jako sociální, ekonomické, kulturní a národní obavy vhánějí umírněné Araby do náruče islamistických hnutí. Ve skutečnosti za to všechno ale nemohou Arabové nebo haredim. To vláda, která opustila své občany, vhání lidi do náruče extremistů.

 

Facebook komentáře