Jmenuji se Mileikowsky ...

Podrobnosti

ze světa / Blízký východ|

28. září 2011|

Ema|

4497 x

Když se v pátek 23. září 2011 na Valném shromáždění OSN postavil tváří v tvář reprezentantům světového společenství Palestinec Abu Mazen, všichni v sále věděli, že je to zástupce národa, jehož příslušníky - děti, ženy, starce, muže - může okupant beztrestně bít, ponižovat, zatýkat a zabíjet. Věděli to všichni, včetně delegací USA a Izraele.

Arabské tlumočnici, která překládala Mazenova slova do angličtiny, se třásl hlas a místy se zdálo, že musela na chvíli vypnout mikrofon, aby nebylo slyšet, že pláče. Byly to emotivní minuty. Před zraky celého světového společenství stál osaměle šedý nenápadný pán a klidným hlasem promluvil světu jménem šesti desetiletí koloniální bestiality, které jsou Palestinci ve své zemi vystaveni od dob masakru v Deir Jasina až po nedávný masakr v Gaze. Mluvil i ve jménu tohoto dítěte, i těchto a tisíců ďalších. Poentu svého proslovu shrnul Mazen do šesti slov: Už dost! Už dost! Už dost!

Krátce po promluvě Abu Mazena vystoupil před Valným shromážděním OSN i premiér Izraele Benjamin Netanjahu. Hned první věta o tom, jak Izrael napíná ruku k míru od momentu svého založení (neplatnou rezolucí OSN a terorizováním domácího obyvatelstva nejmodernějšími zbraněmi z Evropy a Ameriky) před 63 lety, bylo sprosté lhaní. Všichni to věděli, včetně delegací USA a Izraele.

"... A vztahuji ruku k míru znovu teď," pokračoval Netanyahu. V době, kdy mu z tlamy vypadla tato lež, židovská armáda zabila na okupovaném Západním břehu dalšího z desetitisíců dosud zavražděných Palestinců. Protože "demonstroval". Zásobárnu Netanjahuových drzých lží si mohou zájemci přečíst zde. Najdou tam i magické pojmy jako z bible - Tel Aviv, Jaffa, Haifa, Beer Sheva, abychom nezapomněli, že se Netanjahu hlásí k blábolovité kultuře, která kdysi dávno ve snaze okopírovat egyptskou civilizaci s jejími přesnými genealogiemi nacpala do své "svaté knihy" výmysly o svých údajných vládcích. Cargo kult.

Netanjahu vypadal na pódiu Valného shromáždění OSN jako psychopat, který se tlacháním pokouší změnit realitu. Bylo proto zajímavé podívat se, jak na jeho vystoupení zareagovala izraelská média. Vyplatilo se. Díky Jerusalem Postu se můžeme dozvědět, jak nazývají v Izraeli drzost - nazývají ji charisma. Takto totiž označili Netanjahovo vystoupení. Že na rozdíl od Abu Mazena měl Netanyahu charisma. Údajně k ní přispěla i skutečnost, že před valnou hromadou vystoupil s fluentní angličtinou. Ani muk o tom, že Netanyahu příliš na výběr neměl. Abu Mazen totiž mluvil v jednom ze šesti oficiálních jazyků OSN, mezi něž ivrit nepatří.

Vraťme se ještě k Netanjahuova projevu. Je v něm jedna pasáž, která svou drzostí vyrazila dech i lidem zvyklým na jeho lži a překrucování reality. Ta pasáž zněla: "Ve své pracovně v Jeruzalémě mám jednu starou pečeť. Je to prsten židovského hodnostáře z biblických dob. Pečeť byla nalezena hned při západní zdi a je datována 2700 let dozadu do dob krále Hezekia. Na prstenu je vyryto jméno hodnostáře v hebrejštině. Jeho jméno bylo Netanjahu. To je moje příjmení."

Ne. Skutečné příjmení tohoto současného Netanjahua je Mileikowsky. Jeho otec Benzion Mileikowsky byl polský žid, který začal podepisovat své články do extremistického sionistického plátku (britská mandátní správa ho pro extremismus zakázala) jménem Netanjahu. A tak se z východoevropského ideologa "Velkého Izraele" a sekretáře Lva Žabotinského stal Netanjahu. Ten východoevropský prolhaný rabiát, který stál 23. září 2011 před Valným shromážděním OSN a vysmíval se celé historii i celému světu, se neostýchal veřejně si přivlastnit něco, co mu nikdy nepatřilo. Mimochodem, matka Benjamina Mileikowskeho - manželka Benziona Mileikowského a oddaná koloniální sionistka - si změnila i křestní jméno. Kolonizovat Palestinu přišla z Ameriky - obdobně jako Golda Meyrová, alias Mabovičová a do Ameriky její předkové přišli z nejmenované východoevropské země. Jména si jistě měnili vícekrát, podle potřeby.

Od roku 1948, když je OSN, vytvořené vítězi války, okradlo o vlast, se Palestinci hodně naučili. Jedno se však nikdy nenaučí - žvanit tak odpudivě jako jejich okupanti. Protože to žvanilství je dáno geneticky - a Palestinci nemají s východoevropskými aškenázskými okupanty naštěstí geneticky společné ani ň.

zdroj

-----------------------------------------------------------

Něco navíc:

Židé v Palestině v roce 1947 vlastnili jen asi 7 procent půdy a tvořili 33 procent obyvatel, stát Izrael byl o rok poději vyhlášen na 78 procentech území Palestiny.

Abbásova ochota jednat o hranicích z roku 1967 je vlastně souhlasem se ztrátou 70 procent historické Palestiny

,Netanjahu: „Dámy a pánové, Izrael svou ruku podává v míru už od svého vzniku v roce 1963.“

Realita: Vznik státu Izrael v roce 1948 doprovázelo vyhnání více než 700 tisíc Palestinců z jejich domovů, tedy dvou třetin populace. Odhaduje se, že zhruba polovina z nich musela uprchnout kvůli přímé vojenské hrozbě, další prchali v panice ze zpráv o masakrech stovek civilistů v Dajr Jasínu a Tantáře. Ve chvíli, kdy Izrael v květnu 1948 vyhlásil nezávislost, byl jejich exodus už prakticky završen. Zatímco Židé v Palestině v roce 1947 vlastnili jen asi 7 procent půdy a tvořili 33 procent obyvatel, stát Izrael byl o rok poději vyhlášen na 78 procentech území Palestiny. 

Netanjahu: „A je to tady (v OSN), kde je rok za rokem Izrael neprávem odsuzován, je odsuzován nejčastěji ze všech zemí na světě.“

Realita: Izrael není nad zákonem. Mezinárodní právo vychází z principu, že si všichni lidé zaslouží stejná práva a musí s nimi být zacházeno stejně. Zákony se vztahují na všechny země stejně. Sám Izrael vznikl na základě rezoluce Valného shromáždění OSN číslo 181 a proto OSN a mezinárodní společenství jako takové nese zodpovědnost za řešení situace, přičemž se řídí mezinárodním právem.

Netanjahu: „Celkem 27 rezolucí Valného shromáždění OSN odsoudilo Izrael – jedinou skutečnou demokracii na Blízkém východě.“

Realita: Izrael už více než 43 let vojensky okupuje Západní břeh, pásmo Gazy a východní Jeruzalém, kde v současnosti žije 4,36 milionu lidí. S výjimkou několika tisíc palestinských obyvatel východního Jeruzaléma tito lidé nemají slovo v izraelské politice, naopak jsou podrobeni okupaci. Dalších 1,2 milionu Palestinců jsou občany Izraele a vztahuje se na ně více než 30 zvláštních zákonů, které je diskriminují čistě na etnické bázi a činí z nich v jejich vlasti občany druhé až třetí kategorie. V celých dějinách Izraele tak byl jeden jediný rok, kdy Izrael neovládal velké počty Palestinců bez politických nebo lidských práv, a to mezi zrušením výjimečného stavu v roce 1966 a zahájením okupace v roce 1967. (Demystifikace Netanjahuova projevu je mnohem delší a pro zájemce je tady.) http://imeu.net/news/article0021514.shtml

Některé komentáře v souvislosti s palestinskou žádostí v OSN připomínají projev izraelského ministra zahraničí Abby Ebana z roku 1988, kdy v Londýně na konferenci nazvané Vyhlídky na mír na Blízkém východě k překvapení posluchačů mimo jiné prohlásil: „Paradox Západního břehu a pásma Gazy spočívá v tom, že práva jejich obyvatel nejsou určována jejich počínáním, ale tím, kým jsou.“ A k izraelské okupaci řekl: „Snaha ovládat půl druhého milionu lidí specifické a uznávané národnosti, a navíc proti jejich vůli, oslabuje naši ekonomiku, ničí naši image, komplikuje regionální a mezinárodní vztahy.“ V souvislosti s palestinskými vrhači kamenů stojícími proti tankům Eban pak konstatoval: „Stojíme tváří v tvář obrovské propasti mezi naší silou a naší psychologií své zranitelnosti.“
Nicméně důležité je právě to, že Eban (zemřel v roce 2002) o Palestincích mluvil jako o „lidech specifické a uznávané národnosti“, tedy de facto jako o státu a faktem je, že v očích OSN Palestinci už dávno jsou – „Palestina“ se účastní jednání Valného shromáždění OSN i diskusí v radě bezpečnosti OSN a má u světové organizace stálou misi. Mnohé státy Palestinu uznávají na úrovni velvyslanců… zkrátka, pokud by OSN kývla na to, co nyní Mahmúd Abbás požaduje, zdá se, že z historického hlediska by se toho tolik až nezměnilo. 

Na okupovaná území už mezitím dorazila skupina ozbrojenců z francouzské Židovské obranné ligy, kteří hodlají bojovat proti Palestincům. Článek o nich i o jejich činnosti doma, ve Francii, nabízí Al Džazíra.

Co také zaznělo:
Egyptský ministr zahraničí Muhammad Kamál v OSN obvinil Izrael, že usiluje o „nekonečné rozhovory“, které jako dosud nikam nepovedou, a jménem „nového Egypta“ konstatoval, že jedině „nezávislá Palestina je zárukou spravedlivého míru mezi oběma státy“.
Na Netanjahuova slova, že OSN je „divadlem absurdna“, neboť Radě bezpečnosti předsedá „Hizballáhem kontrolovaný Libanon“, což „znamená, že orgánu, který má zajišťovat světovou bezpečnost, předsedá teroristická organizace,“ zareagoval šéf libanonského parlamentu Nabí Barrí: „Radě bezpečnosti nepředsedá Hizballáh, ani prezident Michel Slejmán, ani premiér Nadžíb Mikátí, ale Libanon, který byl Izraelem v roce 1996 zmasakrován. Ujišťujeme Netanjahua, že když jsme porazili izraelskou agresi na jihu, budeme stejně rázní i v Radě bezpečnosti OSN.“
(Mimochodem, Hizballáh má dvě ze třiceti křesel v libanonské vládě a 12 ze 128 křesel v parlamentu).http://www.literarky.cz/tereza-spencerova/5930-peije-abbas-hlasovani-o-palestinske-statnosti-a-trocha-navic

Komentáře