Amira Hassová: Proč končit u Elbitu?

Podrobnosti

ze světa / Blízký východ|

10. září 2009|

Amira Hassová|

6470 x

Otázka nezní, proč Norsko zrušilo své investice v izraelském zbrojním elektronickém koncernu Elbit Systems, ale proč tak učinilo až teď a proč se jeho krok týká jen této společnosti. Země, jehož hlavní město poskytlo název pro mírový proces, totiž dál drží investice ve firmách, které se podílejí na výstavbě židovských sídlišť na Západním břehu - což je zásadní faktor ničící jakoukoli naději na mír (samozřejmě, pokud nebudeme brát v potaz vnucený mír, v jehož rámci mají Palestinci pokorně poděkovat za to, co jim Izraelci blahosklonně dají).

 

Z tohoto pohledu mělo izraelské ministerstvo zahraničí namísto kárání norského velvyslance lidu Norska poděkovat. Prostřednictvím jeho vládního penzijního fondu totiž investuje peníze z prodeje norské ropy do osmi tisíc společností ve světě ve jménu budoucích norských generací a právě tito lidé tak dnes jsou dál aktivními partnery Izraele při dalším osídlování Západního břehu.

Africa Israel (pokud její akcie už nebyly z čistě ekonomických důvodů prodány), izraelské banky, které poskytují osadníkům hypotéky, mexická firma, která má v osadách své továrny a je společníkem v těžařských projektech na okupovaném území, izraelské firmy, které mají na okupovaném Západním břehu své závody - to je jen část z výčtu čtyř desítek izraelských a mezinárodních firem, které svou činnost upevňují izraelskou okupaci a v nichž mají Norové podle projektu Who Profits svůj podíl.

Etický výbor norského ministerstva financí doporučil stažení investic z Elbitu a zároveň vysvětlil, proč totéž neudělá v případě americké firmy Caterpillar. Podle výboru totiž Elbit vyrábí produkty určené přímo k ochraně separační zdi, zatímco produkce Caterpillaru prodávaná izraelské armádě má i své legitimní využití a firma by neměla být zodpovědná za to, že je její produkce používána k jiným, potenciálně ilegálním činnostem (jakými je například rozsáhlá demolice palestinských domů).

Výbor tuto logiku vztáhl i na další firmy zapojené do výstavby separační zdi, z nichž norský penzijní fond také tyje. Z tohoto pohledu se tak nepřímo podporuje názor levicových norských aktivistů, Palestinců a izraelských mírových aktivistů, podle nichž byly porušeny etická pravidla norského ministerstva. Tato pravidla zakazují investice do firem, které „přispívají závažnému nebo systematickému porušování lidských práv" a jsou v zásadním rozporu s vůlí nebo brání postupu Izraele a Palestinců ke spravedlivému uspořádání.

A právě proto se zdá, že izraelské ministerstvo zahraničí a ministr obrany Ehud Barak dobře věděli, proč musejí Nory pokárat tak rychle, proč je třeba tak rychle kolem sebe rozsévat strach a nutit Nory, aby snížili laťku, kterou si sami pro sebe a ostatní země nasadili. Norský krok je totiž historicky prvním, kdy nějaká země konkrétně - a nikoli jen slovně - vzala za své rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora (ICJ) týkající se separační zdi, z níž je 87 procent v rozporu s mezinárodním právem postaveno na okupovaném území.

A pokud je výstavba zdi ilegální, logicky z toho vyplývá, že totéž platí i pro sídliště, silnice a továrny sloužící okupaci. Norské ministerstvo zahraničí k tomu navíc upozornilo, že ICJ rozhodl, že je povinností všech signatářských zemí čtvrté ženevské konvence bránit jejímu porušování.

Obecně se má za to, že členové etického výboru norského ministerstva nejsou ovlivněni žádným sociálním či politickým tlakem. Nicméně už samotné zřízení výboru v roce 2004 vycházelo z nátlaku veřejnosti. Můžeme jen doufat, že síly norské veřejnosti budou dál své vládě říkat (i když bude možná tento měsíc vystřídána vládou pravicovou), že nemá mandát k tomu, aby ze všech Norů dělala spoluviníky.

 

-- autorka je dlouholetou reportérkou deníku Haarec z okupovaných palestinských území

Komentáře