Jsme naprosto Dokonalí. Jsme Bohové. Vždy jsme jimi byli a budeme.

Zase jsem začal psát komentář k článku pana Emila Kalabuse - Policie a bezpečnostní složky vás proti „vlku samotáři“ neochrání (http://www.czechfreepress.cz/emil-kalabus/policie-a-bezpecnostni-slozky-vas-proti-vlku-samotari-neochrani.html) a zase se mi z komentáře vyklubal článek.

No… Co už.

Změna je život a změnu dnes všichni, nesmírně a moc, potřebujeme…

------------------------------------

Mám dojem, spojený s jistotou, že je vše tak nějak podporováno a cíleně řízeno. Nyní mám pocit, že už se jen čeká, až se v lidech vzedme vlna zlosti, která musí být vládnoucí složkou potlačena, aby si zajistila další a neomezenou moc nad životem a smrtí. Jednotlivce i státu.

Jedinou neznámou zůstává, kdy konečně vezmeme své životy do svých vlastních rukou. Podobně jako kdysi dávno Husité. Prostý lid, na který byl stejně jako dnes, vytvářen tlak chamtivou a nenasytnou církví a vládnoucí elitou. I tehdy, byli odírání, vydíráni a nuceni plnit příkazy mocných ve jménu Krista a ve prospěch mamonu, který církev, společně s vládci, prezentovala.

A pak?

Stačila jiskra. Poslední přiložené polínko pod hranici Mistra Jana Husa.

Neúnosný rozpor a rozevřené nůžky způsobili v lidech vzedmutí vlastního pocitu síly proti útlaku a aroganci církevní a světské moci. Dlouho, silou a zastrašováním, potlačované emoce zlosti a nahromaděného vzdoru se vyřinuly Čechami jako cunami. Jejímu zastavení nepomohlo ani elitní vojsko v podobě těžkooděnců, nadutých pánů rytířů.

Dnes se, jak se zdá, vše opakuje. Arogance moci EU (NATO) prostřednictví její prodloužené ruky v podobě Sobotků, Dienstbierů apod. vrcholí. Tlak a akumulace násilí už je – aniž by si toho mnozí byli vědomi - opět neúnosný. Lži jsou vydávány za pravdu. Násilí – evidentně existující – není a nikdy neexistovalo. Na názor lidí, co pomohli pomahačům zla do sedla, se nebere ohled. Jsou zesměšňováni a označování za hlupáky, kteří nesmí mít právo o sobě a své rodině rozhodnout. O národu a rodině, která, kdysi dávno, byla jeho základem.

Nyní už zůstává ve vzduchu otázka, kdy lidem rupnou nervy. Kdy se postaví a vyjdou do ulic a začnou kopat ty příživníky a zrádce národa do jejich zadnic, aby jim do konečníků mnohonásobně zvětšili díru.

Ano. Dnes je evidentní, že mají tito zrádci národa strach. Proto se snaží o zavedení cenzury. Zastrašení kohokoliv, kdo chce vystoupit a dát najevo svůj názor. Kdo to udělá, je označen za xenofoba, komunistu rusofila... Je vládnoucí mocí očerňován, aby ona sama zakryla svoji vlastní hanbu a strach z trestu. Trestu, který ji stejně čeká a kterému, díky Vyšší a všudy přítomné Moci, nikdy neuniknou. Elity jsou krátkozrací. Myslí si, že jsou „beztrestní“, protože na své straně mají moc.

Pravdou je, že mají oproti nám, obyčejným lidem, jednu výhodu. Mají za sebou, z našich daní placenou, policii a armádu, kterou nebudou váhat nasadit. Proti vlastním lidem. Voličům, co jim dali do urny hlas.

Proto dnes tato vládnoucí junta prahne po odzbrojení lidí. Národa. Aby jim národ, opět a už po několikáté, nepřipomněl silou, kde je jejich místo. Že to není u koryt EU, ale u slušně prostřeného stolu, který jsme jim my, svoji prací a pílí nejen nás, ale i našich předků, připravili. Aby ve vší slušnosti pojedli a vstali od prostřeného stolu, poděkovali a šli pracovat pro ty, co jim na stůl pochutiny připravili a dali.

Nicméně, jak je vidět, slušnost u protřeného stolu je málo pro tyto zaprodané nenasytné chlemtavce. Rozkradli, co se dalo. A chtějí stále více a více. A nám, na oplátku a za naši štědrost, nabízejí utažení opasků a zacpání úst. Uzmout nám svobody a možnost volby, kdy a proti komu se budeme bránit.

Porto je nám nutné propagandou neustále vymývat mozky. Dokola opakovat a připomínat ty jejich pravdy. Zdůrazňovat na čem ve skutečnosti záleží. A že my – lidé a voliči – nic nezmůžeme a nic pro ně neznamenáme.

Jenže, k naší škodě, jen díky nim budeme mít holé ruce. Bez možnosti se bránit jejich zvrhlému diktátu. Diktátu a novému pořádku novodobé diktatury, kdy nám bez našeho souhlasu do domu nastěhují krysy s tím, že je to pro naše dobro a blaho.

Ano. Už podruhé.

Vládne nám loutková lůza. Vtahuje nás svoji špinavou hrou do tenat tmy. Cílený tlak na zapomenutí a znehodnocení hodnot, na kterých jsme vyrostli a kdysi dávno ještě mnozí z nás stavěli. Hodnoty jako je slušnost, poctivost, vzájemná spolupráce, úcta ke stáří, podpora rodiny – základu státu.

Smutný to pohled na „vyspělou“ společnost, kterou opět – jako již mnohokrát v minulosti – zradí několik zrádců, žebráků, slabochů, hulvátů a destruktorů, kterým záleží jen na tom, aby se oni měli dobře. Jenže…

Civilizace padly. Jedna za druhou. Ve stále se zrychlujícím tempu. Prach se nad nimi uklidnil a sedl. Na jejich popelu vzešly společnosti jiné. Nové a prozatím stále stejné. Společnosti opakující dokola jednu a tu samou chybu.

Stále dokola, v padající a zrychleně klesající spirále ke svému dnu, se řítila jedna kultura za druhou. Byla zničena. Sama sebou. A, jak to tak vypadá, i nás čeká brzy dno. A to je dobře.

Dobře v tom, že pokud si už vůbec nevážíme toho, co je důležité a cenné, pak je zbytečné, abychom pokračovali dál v našem hloupě nesmyslném konání. Likvidovali a znečišťovali tuto planetu svojí, jak to tak vypadá, zbytečnou přítomností.

Možná nastává – jak se v jedné písničce zpívalo – soumrak bohů.

My jsme Bohové. Tvořitelé a stvořitelé. Stvořili jsme monstrum, které už se nedá ovládat. Postavili jsme civilizaci na hliněných nohou odmítnutím pravdy, že vše je se vším propojeno. V jednotě a nerozdílně. Nic samo od sebe nemůže existovat. Ani faleš a lež. Vždy je zde nějaká příčina. A tou příčinou jsme dnes my. My sami.

Dnes klesáme ke dnu, ale jako ve snu chvátáme pro půjčku do banky, abychom nevybočovali z řady a užili si nadzisku na úkor budoucích generací i této planety. Už jsme zapomenuli co je zodpovědnost. Za sebe, za rodinu, stát… Planetu i vesmír. Ano, i vesmír.

I jeho součástí jsme. A možná jsme i součástí většího celku, než jsme sami schopni, ve své nadutosti, přijmout. A naše vědomí a i to jak se dnes k sobě chováme, tento celek ovlivňuje.

Zbavili jsme se zodpovědnosti a staly se z nás nuly. Bezduché, spící a bezvědomé loutky, které ovládá malá skupina lidí, které jsme to dovolili, tím že jsme jim sedli na lep. Jednoduchý program. Vidinu zisku a nedostatku, který je fikcí a výmyslem. Je jedno, že je to na úkor někoho jiného, jehož je nutné pro tuto vidinu, zničit. Smutné psaní. Věřte mi…

Hodně smutné zhodnocení naší civilizace. Civilizace, co se odklonila od hodnot nadřazených těm pozemským a hmotným. Požíráme sami sebe. Jsme kanibalové a ještě se tomu smějeme a bijeme se v prsa, kdo z nás je lepší a větší kanibal. A ten, kdo se brání, tomu je nutné tvrdě vymezit jeho místo ve společnosti. Nejlépe zvrhlým násilím a terorem ještě před tím, než je teroristou a násilníkem – finančním kanibalem - pozřen.

Naštěstí je zde stále se opakující cykličnost. Něco starého končí a něco nového začíná. V tom vidím naději pro nás všechny.

Možná musíme dospět a prostředkem k dospělosti a zmoudření bude onen nevyhnutelně se blížící krach. Stane-li se tak, dostaneme – doufám – novou šanci. Další z dlouhé řady možností vystavět civilizaci novou. Duchovní. Orientovanou na spolupráci a prospěch jak jednotlivce, tak i jakékoliv existující skupiny. Kdy nám bude jedno, kdo se nám kouká do mysli.

A bude nám to jedno právě proto, že ji budeme mít čistou a prázdnou. Vědomou si zodpovědnosti za sebe i celou planetu i vesmír. Plnohodnotnou a bez dluhů v podobě pomluv, zášti, nenávisti. Úmyslu ničit a mít jen sobecký zisk na úkor někoho jiného, koho na ulici zrovna potkáme.

Pak se budeme moci usmívat a mít radost. Ne z nového mobilu, auta či pračky - to bude, jen tak mimochodem, odměna - , ale z toho, že uvidíme člověka, který poklekne a přičichne ke květině, která mu s radostí dopřeje, aby si užil její krásy a vůně, ve které se skrývá Život. Stejně jako v těle toho, kdo k ní přičichne z důvodu, že jeho mysl bude pusta jakýchkoliv myšlenek na její zničení – utržení - jen proto, že ji bude chtít a následně mít – sobecky jako dnes – jen a jen pro sebe.

Jsme opravdu Bohové a vždy jimi budeme, i když církve nám budou stále tvrdit opak. Umíme tvořit a tvoříme. Každý den. Zatím se stále učíme. Děláme chyby. Naše tvoření je prozatím „špatně“. Špatné ve smyslu, že tvoříme proti přirozenosti a vesmírné dokonalosti. Jdeme hlavou proti zdi. Ale i přesto je naše tvoření naprosto dokonalé, protože my sami jsme dokonalí. A pokud si ještě uvědomíme, že mysl každého z nás je nadřazena hmotě a budeme-li s ní už konečně správně pracovat a používat jinak než doposud, vyhrajeme.

To její tvořivá složka nám a nejen nám, dnes a do budoucna, může zachránit život.

Třeba tím, že budeme ve své mysli - před usnutím - živit představu světa bez násilí, dluhů, útlaku a válek. Světa v dokonalé harmonii a spolupráci.

Věřím, že to tak dopadne. My, jako celek, zmoudříme a bez násilí a válek přežijeme.

Uděláme-li to všichni, pak dravci nemají šanci.

Všem, přeji nekonečně nádherné dny v tvoření nových zítřků.

V. Suchý v. r.