Co mají společného srpen 1968 a smrt našich žoldáků v Afghánistánu?

Rusko totiž v očích slunkomančů a presstitutek dělá tu „chybu“, že se odmítá podřídit západním kmotrům a provádí vlastní konceptuálně nezávislou politiku. Proto využívají každou záminku k tomu, aby jej mohli démonizovat. Mimochodem – zajímalo by mě, zda si 15. března příštího roku budou slunkomanči se stejnou vervou připomínat 80 let od zahájení okupace ze strany Německa, které je teď naopak jejich velkým vzorem…

Momentálně mě ale zaujal jiný dvojí metr. Ačkoliv podpindosníci pořád připomínají jednu okupaci, vůbec jim nevadí jiná, velmi podobná okupace – kterou zviditelnila jistá událost, která se více než příznačně stala právě v této době, kdy si připomínáme výročí srpna 68. Mám na mysli atentát, při kterém skupina Afghánců zabila několik českých vojáků, kteří spolu s těmi americkými dlouhodobě pobývají na území Afghánistánu.

Čeští ani američtí vojáci samozřejmě do Afghánistánu nepatří. Pro ČR rozhodně není výhodné mít vojáky v daleké cizině (daleko více by se nám hodili na našich hranicích) a násilné šíření americké globální politiky po světě rozhodně není dostatečným ospravedlněním pro vojenské invaze USA do různých států. V podstatě se dá říct, že Afghánistán je okupován stejně, jako byla před půlstoletím okupována ČSSR. A těm, kterým tolik vadí tehdejší okupace, by logicky měla vadit i ta současná. Jinak je to dvojí metr jak vyšitý.

Jakkoliv s tímto atentátem nesouhlasím (protože řadoví vojáci jsou jen figurky a nemůžou za to, kam je jejich velení vyšle), tak se členům afghánského odboje ani nedivím, že jej provedli. Je to do určité míry podobné i atentátu na Heydricha – tento atentát, ať už měl jakékoliv globálně-politické pozadí, vyplnil přání mnoha Čechů, kteří toužili po tom, dát okupantům co proto. Stejně jako po tom touží mnoho Afghánců.

A s atentátem na Heydricha se pojí ještě jedna paralela. Hned po nedávném útoku se objevily nápisy souhlasící s atentátem – a policie hned začala vyšetřovat, kdože je vytvořil. Přestože je zde oficiálně deklarována svoboda projevu, tak za souhlas s atentátem hrozí až deset let vězení. Každému, kdo zná dějiny protektorátu, by měla v hlavě naskočit varovná kontrolka. Tresty za souhlas s atentátem jsme tu totiž už měli. A pokud se v současném systému objevují znova, tak je jasné, kam tento režim míří.

Každopádně bychom si z dnešní situace měli vzít ponaučení, že čeští vojáci nemají v Afghánistánu co dělat. Jednak proto, že podobné pracovní úrazy se tam stávají poměrně často – a je naprosto zbytečné, aby naši lidé umírali za cizí zájmy. Druhak proto, že u Afghánistánu – a všech podobných států v oblasti – okupace západními vojáky nikdy nic nevyřeší a k terorismu spíše napomáhá, než aby ho pomáhala eliminovat.

Autor článku je místopředsedou politické strany Národní demokracie