Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Ďáblovi advokáti

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • topol-asobot
Pan Topolánek před dvěma roky prohlásil, že Izrael je obklopen barbarstvím a terorem, tím  měl na mysli arabský svět. V té době jsem si jako Palestinec položil otázku: Z čeho pramení  nenávist a nepřátelský duch oficiální české politiky vůči Palestincům a  vůči našemu spravedlivému boji proti okupaci??????? Dodnes neúspěšné hledám odpověď.

Po masakru  na lodi  Flotily svobody, po protestech celého světa proti nehumánnímu způsobu řešení, který Izrael zvolil,  a po reakcích  českých politiků , které neustále vyjadřují  podporu Izraeli navzdory tomu všemu,  znovu pokládám staronovou otázku. Proč?

Pan Přemysl Sobotka a jeho otevřený postoj podpory izraelské akce vůči aktivistům z Flotily  svobody, postoj českého velvyslance v Izraeli, postoj Ministerstva zahraničních věcí, postoj představitele ČR v NATO a dokonce role a postoj českých představitelů v Komisi pro lidská práva v Ženevě na obhajobu Izraele, nás nutí znovu položit stejnou otázku, a to ve smyslu,  čím si Palestinci zasloužili tak kruté a nemilosrdné odsouzení českými politiky? Čeho se na Češích dopustili.

Pohled do historie ukazuje, že tehdejší Československo bylo po Velké Británii druhým největším původcem dnešní tragické situace Palestinců, jeho odpovědnost je morální i právní, a to nejen za situaci Palestinců v Gaze, ale také v různých palestinských uprchlických táborech na území Palestiny, v Libanonu, v Sýrii, v Jordánsku.

Přestože zkušenost z osobního styku dává Palestincům jistotu podpory a pochopení českého národa, česká media neustále očerňují palestinský boj za důstojný mír a nezávislost, poskytují různé dezinformace, nerespektují ani základní lidské hodnoty a principy. Jakoby snad Češi zapomněli na svou sametovou revoluci, která byla fakticky bojem proti okupaci, přestože počet obětí byl mnohonásobně menší, než počet obětí palestinských.

To vše se děje ve jménu strašlivých škod, které utrpěli Židé za druhé světové války a dávno předtím při četných pogromech, které však v žádném z případů nebyly způsobeny Palestinci. Na okraj je třeba poznamenat, že poslední pogrom v režii Čechů se odehrál až v prosinci roku 1918 v Holešově a  jeho následkem byl  pokles počtu původního židovského obyvatelstva na území Československa skoro o polovinu. Je toto důvod, proč je dnes se souhlasem českých politiků vystavován genocidě ze strany židovského státu národ jiný?

Izrael byl a je na Blízkém východě hlavni subjektem přinášejícím neklid, strach a války. Izrael ochranu z vnějšku nepotřebuje, dnešní Izrael nejsou Židé zkoušení nenávistí ze strany evropských národů, kterým těmito národy nikdy ochrana poskytnuta nebyla, jedná se o arogantní sebevědomý stát, který využívá neadekvátní vnější politické podpory k akcím, které odporují všem mezinárodním zvyklostem a obecně přijímaným morálním principům. Je to stát, jehož tajná služba je připravena zasáhnout kdekoliv ve světě bez ohledu na mezinárodní právo a přitom zneužít pasy evropských občanů, jak ukázal poslední Dubajský případ, stát, který je schopen spáchat akt státního terorismu, vraždy a únosu cizích státních občanů v mezinárodních vodách.

Bývalé i současné politické reprezentace by měly především sledovat zájem České republiky a nezneužívat utrpení Palestinců ke svým politickým cílům. V zájmu České republiky jako malého státu, tolikrát různými spojenci opuštěného a zneužitého, je politika na základě obyčejné slušnosti, protože slušnost je devizou, které si nakonec váží každý. Slušnost, objektivita, soucit, schopnost poznat a provozovat skutečnou demokracii, schopnost deklarovat názor, který není diktován zvenčí, to je postoj, který Českou republiku může postavit do středu zájmu jiných zemí jako rovnoprávného partnera, nikoliv jako notorického „nejlepšího přítele" jednoho ze světových hráčů.  Izrael je navíc spojencem vyžadujícím bezvýhradnou podporu, sebemenší kritiku trestá krutě a bezcitně. Turecko bylo dlouhodobě jedním z největších spojenců Izraele v oblasti a bylo za to ostatními islámskými zeměmi kritizováno, přesto byli na Flotile svobody ještě dříve, než vstoupila do izraelských výsostných vod, povražděni turečtí občané. Jak si česká politika poradí s útokem na loď plující pod tureckou vlajkou, když Turecko je jejím spojencem. Turecko je přeci již od roku 1952 členem NATO. Může mít Česká republika vůbec nějaké spojence? Má vůbec jasno v tom, co je správné? Nebo řeší jenom to, co je momentálně výhodné? A jaký dopad to má na její vlastní občany? Začnou se mezi sebou chovat tak, jako se chová jejich země na mezinárodním poli?

Praktický dopad takové politiky je šokující. Zapomněli snad čeští politici naslouchat hlasu nejvlivnějšímu, když podporují útok na loď Marmara, zatímco USA útok odsuzují? Co český velvyslanec v Izraeli udělal pro osvobození českých novinářů, kteří byli uneseni, okradeni, uvězněni a ponižováni? Neměli by si snad Češi nakonec vzít z Palestinců příklad a vystupovat alespoň se stejným sebevědomím, jako malý decimovaný národ žijící v obklíčení?

Řešení palestinsko-izraelské konfliktu je v nedohlednu a není možné spravedlivě požadovat po české politice, aby našla jeho řešení. Jako malý stát by však mohla přispívat k tomu, aby bylo zabráněno těm nejhorším excesům, mohla by pomáhat chránit slabšího, nebo mu alespoň pomáhat přežít útoky silnějšího. Milovat Izrael neznamená nenávidět Palestince.


Autor je palestinský novinář

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře