Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Zeman na Hrad:

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

 

První kolo prezidentských voleb máme za sebou. Účast byla relativně vysoká, i když nijak závratně, mírně přes šedesát procent. Přinesla výsledky, jaké přinesla. První místo obsadil podle očekávání Miloš Zeman, který má schopnost oslovit voliče napříč politickým spektrem, všech vzdělanostních kategorií a různých věkových skupin. Druhým postupujícím může být zdánlivě překvapivě Karel Schwarzenberg. Ten využil dobře načasované kampaně včetně mediální masáže těsně před volbami – a mobilizoval pravicové voliče na svou stranu.

  • zeman-na-hrad

Propad Jana Fischera bylo možné očekávat. Svou kampaň rozjel příliš brzy – a v závěru se jenom vůči všem negativně vymezoval. Bylo na něm vidět, jak moc chce být prezidentem, aniž bylo jasné, co z toho bude mít občan České republiky. Jiří Dienstbier zakončil své vystopování ve volbách se ctí. Ukázalo se, že má budoucnost – a vykoná-li ještě něco pro občany této země, má šanci jednou jejich prezidentem být. Vladimír Franz, Zuzana Roithová i Táňa Fischerová sice na dvouciferný výsledek nedosáhli – ale nepropadli – a dokázali zaujmout. Propadli dva kandidáti – Přemysl Sobotka, který měl nést prapor ODS a Jana Bobošíková jako symbol antiunijního postoje. Její výsledek je pro občany této země asi nejlepším vysvědčením. Znamená totiž, že zde není nějaká početná skupina obyvatel, která by chtěla EU opouštět – a uvědomuje si význam této instituce pro nás. Co bude dál? Osobně očekávám, že se rozjede poměrně mohutná antizemanovská vlna. V předpokládané záplavě článků na toto téma chci přidat trochu jiný pohled na věc. Osobně neuznávám postoj té části levice, která tvrdí, že nyní již není koho volit, že skutečný levicový kandidát již v nabídce není. Nesnáším démonizaci a mýtizaci. Nemusíme mít Miloše Zemana rádi – ale měli bychom se zajímat o názory obou kandidátů, z nichž jeden na Hradě s největší pravděpodobností stane (že by to oba vzdali, nepředpokládám). Budou se vybírat noví ústavní soudci, může být přehodnocen zákon o tzv. církevních restitucích, může se vyvolat nová debata k velmi zásadnímu zákonu o tzv. důchodové reformě. Prezident může svým vystupováním buď vládu zaštítit, nebo ji vystavit značnému tlaku. Pokud nám tato vláda přijde silně nekompetentní a asociální, naše volba by měla být více méně jasná. Miloš Zeman s oblibou říká, že to byl on, kdo měl na svědomí politický pád republikána M. Sládka. Vzal mu témata, oslabil jeho pozici. Domnívám se, že nyní má na svědomí i J. Bobošíkovou. Ne, že by hrál na antievropskou strunu. On vždy naši pozici v EU hájil. Ovšem akcentuje jinou debatu, než zda v EU být, či nebýt. Přichází s tématem, na jakém základě EU udržet – a jaký základ by pro ni byl zhoubný. Cesta fiskálního paktu, kterou hájí Karel Schwarzenberg, je pro EU zhoubná a destruktivní. Jiří Dienstbier ve své kampani moc chyb nedělal. Dvou základních se podle mě ale dopustil. Jednak se příliš soustředil na vymezení vůči Miloši Zemanovi – jako by vůči jiným kandidátů, nebylo zapotřebí – přitom s M. Zemanem soupeřili o více méně jiné voliče. Jiné svým myšlením, jiné svými ideály. Druhou chybou pak bylo jednostranné ano Evropské unii, aniž říkal, jaká Unie to má být, aniž definoval ty základy, na nichž má stát. Příliš se nechal ovlivnit názory svého (patrně nejslabšího ze svých jinak velmi fundovaných poradců) poradce Petra Druláka, který nebyl schopen důležitost základů EU pro její další vývoj definovat. Nedémonizujme Zemana. Není žádný mafián, nemá ulité peníze na kontech v zámoří, nemá luxusní byty na Floridě a zámečky různě po Evropě. To, že má podporu M. Benešové, která je pro mě rozhodně symbolem právního státu, příliš nenasvědčuje, že by dával zločincům zelenou. Vyčítá se mu, že se radí s M. Šloufem. Jistě, to se nám líbit nemusí. Ale v rámci objektivity bychom se měli podívat, koho mají za poradce ostatní, jak jsou financovány politické strany a jejich kampaně. Navíc, M. Zeman všem naprosto jasně vzkázal, že Šloufa by na Hrad nevzal. Že se Zeman radí s někým, kdo není tak úplně čistým, bych mu nevyčítal. V sexu toho patrně také poradí více žena zkušená, než panna – a politika bohužel není neposkvrněným rájem. Důležité pro mě je, zda někdo proti mafiánskému jednání aktivně vystupuje a podporuje nezávislé složky, které mají proti němu bojovat, či se chová přesně opačně. Měli bychom si však všímat, kdo se chlubil tím, že pro kladné vyřízení svého dědictví uplácel. Komu nevadí poskytování „trafik“, aby se vládlo dál. Kdo tak dlouho mluví proti různým Čunkům, Bátorům a Pekárkům, až se probojuje až do druhého kola prezidentských voleb. Kdo tak důrazně bojuje s korupcí, že člověk (Jakub Klouzal), který na korupci poukazuje, se musí z ministerstva klidit. Měli bychom používat férové argumenty, tedy ty, které můžeme doložit. Na M. Zemanovi se nám nemusí líbit ledacos. Já vždy kritizoval jeho militantní postoje, jeho

antiekologickou politiku a jeho politiku nálepkování všech muslimů. V tomto ohledu ale kníže Schwarzenberg není jiný. Podporuje rozšíření Temelína, v rozporu se svým účinkováním ve Straně Zelených (kde M. Zeman nikdy nebyl) hlasuje pro antiekologické normy a jeho postup v otázce možného konfliktu na Blízkém Východě by se od Zemanova nelišil.

Rozdíl je ovšem u obou kandidátů v přístupu k otázkám sociálním. Mluví-li nyní Schwarzenberg o potřebě pomoci lidem v nouzi, zřejmě zapomněl, kdo je to té nouze svými kroky tlačí. Ze stanoviska, že vláda postupuje v podstatě dobře, ale neslevuje. Většina občanů ovšem kroky vlády vidí v poněkud jiném světle. Většina občanů už nechce zametat korupční kauzy pod koberec, nechce být svědky rozkladu státu jako takového a nechce poslouchat historky, jak se nám daří redukovat dluh, který ve skutečnosti roste – a to na úkor produktivity i spotřeby. Prezident by podle mě měl být člověk statečný, který se nebojí riskovat i svou kariéru pro nějaké ideály. Toto splňuje podle mého Miloš Zeman svým postojem v letech 1968-1970, a hlavně svým přístupem k okupaci, kdy zkrátka určité limity toho, co považovat za nepřekročitelné, nepřekročil, navzdory svému dočasnému kariérnímu pádu. Nedávno jsem se zamýšlel, které ministry po roce 1989 bych zahrnul do svého žebříčku nejlepších polistopadových ministrů. Vyšli mi tito: Jan Kavan, který dokázal formulovat samostatnou českou zahraniční politiku a reprezentoval nás v OSN – a byl za to po zásluze pronásledován českými médii, Pavel Mertlík, který měl odvahu a nenechal připravit lidi o jejich úspory v kauze IPB, Otakar Motejl na postu ministra spravedlnosti, Vladimír Špidla na resortu práce a sociálních věcí, Pavel Dostál na resortu kultury (jeho podoba restitucí se církvím nelíbila, protože si řekly, že jednou nastane doba, kdy jim někdo půjde na ruku). Předsedou legislativní rady vlády byl tehdy P. Rychetský. Toto jsou jména, která mi v uších znějí libě. Ano, ne vždy měl premiér Zeman na ministry šťastnou ruku. I. Svoboda skončil za mřížemi (který další podvodně se chovající ministr od té doby?), S. Gross vytěžil z politiky maximum – ale pouze pro sebe a své nejbližší, jméno J. Tvrdíka se také nezapsalo do dějin České republiky nejšťastněji.

Co ovšem říci k současným ministrům, k Besserovi, Drábkovi, Drobilovi, Johnovi, Bártovi, J. Dobešovi, P. Dobešovi, A. Vondrovi, M. Kocourkovi, K. Peake? A jak hodnotit rušení často potřebných ambasád v zahraničí, uznání Kosova s jeho mafiánskými strukturami či neschopnost podpořit antikorupční snahy na ministerstvu v případě K. Schwarzenberga?

M. Zeman je už teď v médiích líčen jako ten z kandidátů, který má menší šance na vítězství. Naštěstí o tom nerozhodují média, vzkazy neúspěšných kandidátů, ani vrcholní představitelé politických stran. O tom rozhodneme my, občané. Za sebe bych chtěl vzkázat jedno. Voliči ČSSD, většinu bodů, které měl v programu Dienstbier, má i Zeman. Sice na rozdíl od mnohých soupeřů nepřichází s logem změny, ale určité prvky přímé demokracie se v jeho programu objevují. Voliči ODS, věřím, že mnozí z vás jsou frustrováni výsledkem vašeho kandidáta. Věřím, že mnozí z vás nemohou Kalouska ani cítit a že by pro vás byl Schwarzenberg na Hradě potupou. Voličům KSČM ani nic vzkazovat nemusím, vy máte podle mě jasno. Pokud by se voliči těchto tří směrů spojili, mělo by být vítězství M. Zemana samozřejmé. Mnoho lidí spojuje Zemana s Klausem. To nepovažuji za odpovídající realitě. Ti dva se uznávají, ale ve většině témat – bohužel s výjimkou ekologické politiky – se rozcházejí: v pohledu na EU, na sociální stát, na roli odborů a na právo na stávky, na právní stát, na amnestie i institut milostí – a tak by se dalo pokračovat. Respektují inteligenci a rozhled toho druhého – to však neznamená, že jsou pokrevními bratry. To je médii pěstovaný mýtus.

Uvidíme. Je ta na nás na každém, jak se rozhodneme a co u nás argumentačně zvítězí. Osobně jsem přesvědčen, že kvalitativní rozdíl zde je – a že by bylo hazardování s potřebami většiny občanů této země, kdybychom náš hlas nechali spát.

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Komentáře  

#1 Ladislav Vaněk 2013-01-14 13:54
Zvláštní - také tendenční. Autor zde předjímá, že: "se nyní zvedne proti Zemanovská kampaň "... Ale ona už od první chvíle jede antikampaň proti Schwarzenbergov i. To si pánové "rychlého pera" myslí, že jsme vážně všichni tupci !?

Facebook komentáře