Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Josef Vít: Kdo nám vládne

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Máme po volbách a média jsou plná komentářů - kdo s kým a jaká vláda z nich vzejde. Jenže to všechno jsou jen hrátky pro naivní lidi, kteří si myslí, že volbami se něco může změnit.

Situaci přesně vystihují nápisy na zdech, které se objevují: Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali. Bohužel, Petr nebo Pavel, každá vláda musí poslouchat skutečné vládce tohoto světa. Toho malého, našeho, ale i vládce celého světa. U nás to není tak vidět, jsme příliš malí a kočírovat naše vlády má za úkol Evropská unie.

A kdo je vládcem tohoto světa? Odpověď na tuto otázku dává internet. Na internetu si každý může najít desítky filmů popisující mechanismy moci rozprostírané po světě a nad světem. Každý by se měl rychle podívat, dokud je to možné. Brzy to bude zakázané. Z těch filmů vyplývá, že skutečnými vládci světa jsou finanční instituce jako prodloužená ruka jejich majitelů.

Ale i televize se někdy zapomene. Nedávno na televizi Z1 byly dva seriály o penězích a krizích - těch minulých i té poslední. Šestidílný seriál „Vzestup peněz" na historii peněz ukazoval vzrůstající moc bankéřů a bankovních domů. Druhý, třídílný seriál „Láska k penězům" popisoval, k jakým koncům dochází, když veškerá světová moc je v rukou několika lidí. Tito lidé nemají jiný zájem, než mít stále víc a víc peněz. A k tomu se neštítí žádných prostředků.

Začátek jejich vlády by se mohl situovat do roku 1913, kdy prezident Woodrow Wilson podepsal zákon o federálních rezervách, v jehož rámci byl vytvořen Federální rezervní systém (FED). Jde o z části veřejný a více soukromý bankovní systém. Jeho součástí je 12 regionálních soukromých bank, které se nacházejí ve velkých městech USA. Podíly v těchto bankách drží další soukromé banky. Dá se tedy říci, že měna Spojených států je v rukou soukromého kapitálu. A ten rozhoduje o všem, co s tím souvisí. Když americká vláda chce vydat peníze, musí požádat FED a ten jí peníze vytiskne a půjčí je vládě za mastný úrok. Není to vynikající kšeft?

Již dávno před tím však řekl jeden z největších bankéřů světa, Rothschild: „Dejte mi možnost tisknout a ovládat peníze státu a nebude mě zajímat, kdo tvoří zákony."

Prezident Wilson velmi rychle poznal chybu, kterou učinil: „Náš systém úvěru, růst národa a tím i všechny naše činnosti jsou soustředěny v rukou několika málo lidí. Stali jsme se jednou z nejhůře ovládanou, jednou z nejúplněji dominovanou a podřízenou vládou v civilizovaném světě, už nikdy vláda svobodné volby, již nikdy vláda dle přesvědčení a volbou většiny, ale vláda nátlaku názorů malé skupiny vlivných lidí."

Později už poznal hrozivé důsledky své politiky: „Někteří z největších amerických mužů ze sféry obchodu a výroby se něčeho bojí. Vědí, že kdesi existuje moc tak organizovaná,  rafinovaná, bdělá, provázaná, kompletní, a vše prostupující, ... že by raději neměli příliš zvyšovat hlas, když ji odsuzují."

Nakonec těsně před svou smrtí řekl: „Jsem ten nejnešťastnější člověk. Nevědomky jsem zničil svou zemi. Velký průmyslový národ je nyní ovládán svým úvěrovým systémem. Už nevládne svobodný názor, už nejsme vláda z přesvědčení a hlasu většiny, ale vláda názoru a nátlaku malé skupiny dominantních lidí." Bohužel už bylo pozdě.

„Kdokoli ovládá objem peněz v zemi, je absolutním pánem nad veškerým průmyslem a obchodem, a když si uvědomíte, že celý systém je tak či onak lehce ovladatelný několika málo mocnými na vrcholu, netřeba vám napovídat, odkud se berou období inflací a krizí." Tato slova řekl už o dvacet let dříve jiný prezident Spojených států James A. Garfield, zavražděný v úřadu. Je to logické, takoví lidé nemohou vládnout. W. Wilson asi o jeho slovech nevěděl. A neznal ani slova prezidenta Abrahama Lincolna, který řekl: „Vláda by měla vytvářet, emitovat a dohlížet nad oběhem veškerých hotových peněz a úvěrů, potřebných k uspokojení prodejní síly vlády a kupní síly spotřebitelů. Osvojením si těchto principů budou daňoví poplatníci osvobozeni od nesmírného množství dluhů. Privilegium vytvářet a emitovat peníze není jen nejvyšší výsada vlády, ale je to největší příležitost k činorodosti." I Lincoln byl brzy zavražděn. Lidé s takovými názory v USA vládnout nesmějí. Zavražděn byl i prezident Kennedy, který se pokoušel o finance nezávislé na bankách.

Obrovská moc bankovní oligarchie je jen důsledkem chybných politických rozhodnutí. Je to snaha vlád krátkodobě podpořit ekonomiku přes expanzivní fiskální a zejména přes expanzivní měnovou politiku, která dala bankám obrovské zdroje volných a levných peněz. Finanční makléři však směřují jim svěřené peníze raději do transakcí, ve kterých se kapitál sám rozmnožuje, než aby investovali do projektů, které mohou vytvořit pracovní místa. A tato snaha vedla k obrovským bublinám na úkor samotných obyvatel. Zde je kořen masové nezaměstnanosti nejen v západní Evropě. Expanzivní monetární politika v systému parciálního rezervního bankovnictví se změnila na zabijáka ekonomického růstu a vede k bezbřehému okrádání obyvatel. Dalším tragickým důsledkem je přerůstání bankovní oligarchie do politických struktur. V takovém systému jsou jakékoli volby bezpředmětné.

Banky v současnosti jsou instituce samy pro sebe. Nepotřebují nic a nikoho. Dříve se kapitál tvořil v průmyslových podnicích. Tam vznikalo bohatství státu i lidí. Dnes si bankéři tvoří peníze sami a sami s nimi hospodaří. V současnosti jen 5% procent kapitálu jsou platby za zboží. Zbytek je výsledek bankovních spekulací. Velká Britanie vydala jen 25 miliard liber sterlingů, ale kapitálový trh s librami je přes 600 miliard liber. Kde se vzaly? Jsou to dluhy podniků i soukromníků. A tak je to i s dolarem a dalšími měnami.

Bankéři se už nezajímají o průmysl nebo jiné komodity. Jim stačí kšeftovat na burzách, kde vytvářejí zisky z ničeho. To je těch zbývajících 95% oběživa ničím a nikým nekrytých. To je princip bubliny nesplatitelných úvěrů z USA. Stejný problém už ve Spojených státech byl v osmdesátých letech. I tehdy se půjčovaly peníze lidem, kteří nebyli schopni splácet. A tehdy to zaplatili lidé ve Spojených státech. Ale teď se američtí bankéři poučili a nesplatitelné úvěry

zabalili hezky do balíčků, které prodávali po celém světě. Proto je z toho světová krize. Proto za tyto bankéře budou platit lidé v Norsku, na Islandu a jinde, kde uvěřili na bonitu amerických dluhopisů.

A přesně v této politice se neustále pokračuje a není proto pochyb o tom, že na trhu opět vznikají nové bubliny, které odrážejí obrovský nesoulad mezi fundamenty a cenami aktiv. Poslední růst akciových trhů tak není způsoben celkovou obnovou ekonomického prostředí, ale naléváním obrovské masy nových peněz z centrálních bank do komerčních bank, které opět otevírají kasino svých her na nekonečný růst finančních aktiv.

 

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře

Související články