Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Prezident alias „mrtvý brouk“ a Nečasovy „dlouhodobé horizonty“.

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Napsal jsem osobní dopis prezidentovi V. Klausovi s nadějí, že nejen tento můj dopis jej osloví, ale že vzhledem k množství podobných dopisů a jiných forem nesouhlasu s církevními restitucemi jej přiměje k vetování tohoto nevídaného, bezprecedentního a nezodpovědného politického aktu vlády. Nestalo se tak a lze říci, že se nestalo vůbec nic, protože V. Klaus obezřetně, promyšleně a alibisticky (ne-li zbaběle), rozhodně však ne státnicky předlohu ani nevetoval, ale ani nepodepsal a předlohu vrátil vládě s odůvodněním, že nad „schváleným“ řešením nepanuje na politické scéně ani ve společnosti potřebný konsenzus. V tom má bezesporu pravdu, protože sněmovna protlačila schválení rozdílem pouhého jediného hlasu, ale za tou poraženou opoziční částí sněmovny stojí neevidované hlasy cca 80% občanské veřejnosti, kteří zcela zjevně a zásadně vyjadřují s církevními restituci nesouhlas. Až potud logika uvažování V. Klause má své opodstatnění.

  • prezident-alias-mrtvy-brouk-a-necasovy-dlouhodobe-horizonty

Na druhé straně však V. Klaus také poukazuje na řadu nedostatků, např. na nerovné podmínky v předchozích restitucích, které církve oproti ostatním zvýhodňuje. I v tomto případě má prezident pravdu a jen to potvrzuje marnost mnohých marných upozornění jak ze strany opozice, tak jiných oponentů z řad občanské veřejnosti a významných osobností na tuto skutečnost. Z těchto důvodů prý předlohu zákona nepodepsal, protože se mj. obává nových restitučních nároků a prolomení restituční hranice před rokem 1948. Co z toho vyplývá?

Při hlubším zamyšlením se nad důvody, které V.Klause vedly k nepodepsání předlohy si, domnívám se, poněkud protiřečí, resp. postupuje kontraproduktivně. Vyslovené důvody a obavy by jej naopak měly vést ke snaze chyby, nedostatky a problémy odstranit tím, že by předlohu vetoval, čímž by předkladatel, tj. koaliční vláda a koaliční část sněmovny byla nucena provést potřebné korektury. Ale také dost možná by už neměla ani co korigovat. To v případě, že by opozice přece jen uzákonění zastavila a církevní restituce by vzaly za své. Tuto možnost konec konců potvrzuje i sám Klaus tím, že nechce vládě komplikovat situaci, protože předloha je pro stabilitu (rozuměj další existenci) kabinetu klíčová. Tím se však dostal do role mrtvého brouka, který však ještě stačí svými záškuby tak nějak alibisticky zdůvodnit, proč tak činí, tedy aby přes poměrně značnou kritiku předlohy církevních restitucí upřednostnil záchranu vlády před jejím, na nitce visícím koncem. I zde se projevila dvojakost postojů V. Klause k vládě, protože řada jeho kroků jednou jako by naznačovala potřebu ukončit agonii této vlády, jindy zase předvede nenadálý obrat, aby činnost vlády a tedy i kritickou společensko-politickou situaci dále podpořil, místo aby se ji snažil co nejdříve ukončit a dát věcem k nápravě volný průchod. V.Klaus se prostě ve svých nevyzpytatelných politických obratech a manévrech nezapře.

Za pozornost však také stojí reakce na verdikt V. Klause premiéra P. Nečase, který opět perlí svými neokázalými vědomostmi směrem k budoucnosti. Jak jinak hodnotit jeho velkohubé konstatování, že to považuje za pozitivní zprávu, protože v dlouhodobém horizontu to povede k odluce církví od státu a rovněž v dlouhodobém horizontu ušetří toto řešení finanční prostředky českým daňovým poplatníkům. Jak jemu, tak i dalším “aktérům” této loupeže století značně uniká fakt, že právě ta dlouhodobost jak odluky církve od státu, tak dlouhodobost šetření finančních prostředků daňovým poplatníkům je zákeřná kudla do zad.

Něco jiného by bylo, kdyby toto řešení mohlo být (jakože být nemůže) okamžité, což by znamenalo okamžitou odluku církve od státu se vším všude, a pokud by stát měl peníze (jakože je nemá) a mohl jistou finanční část rovněž bezprostředně uhradit, pak by bylo možné mluvit o efekktu tohoto aktu. Jenže stát, potažmo občané budou ještě v dlouhodobém horizontu dál žít v sounáležitosti s církví se všemi atributy, které to obnáší (zadluženost), stejně tak budou i daňoví poplatníci ještě dlouhodobě doplácet na tuto zadluženost státu, kterou svým jednáním koaliční vláda a pravicoví poslanci způsobili. Pravicoví politici však uvažují zcela po svém, t.j sobecky, arogantně a asociálně, protože je stávající dehonestovaná současnost, natož bůhví jaká budoucnost, nezajímá. Skutečnost, že stát, společnost a občany dovedli do katastrofální ekonomické situace, do společenského mravního úpadku a to všechno ještě korunovali církevními restitucemi, coby bezprecedentní loupeží za bílého dne, jim všem může být (alespoň si to nedomyšleně myslí) ukradena.


Uvědomím-li si, že se dnes na školách vyučují či přednášejí dějiny a historie státu, že se mj. také zcela jistě probírají události z dob od r. 1948 až 1989, tedy vlády komunistů a studentům se přednáší o tragických událostech té doby, včetně trestů a hrdelních rozsudků nad nevinnými, nemohu se neobávat, že za několik desítek let se v podobném duchu bude psát i o letech 1989 až možná 2015. Možná to pak bude pro žáky a studenty stejně frustrující poznání jako dnes, když se dozvídají některé odsouzení hodné skutečnosti z dob totalitního režimu. Dějiny a historii však nelze “oblafnout”, dějiny sice lze vykládat nebo vysvětlovat k obrazu svému, ale dějiny a historie chtěj nechtěj tyto obrazotvůrce dějin vždy dožene. O to smutnější a žalostnější bude pro budoucí generaci poznání, jak se v Česku vládlo, politikařilo, korumpovalo, kradlo a lhalo, jen aby jistá privilegovaná část občanů bezohledně a chamtivě nahrabala mamon na úkor většiny poctivých občanů ČR a kdy některé lidi životní situace dohnala až k tragickým koncům. Mohu tedy konstatovat, slovy premiéra Nečase, že v dlohodobém horizontu se budou psát dějiny, které si děti a vnuci dnešních politiků za rámeček zcela určitě nedají.
23.listopadu 2012 Jiří B a ť a

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Komentáře  

#1 Miloš Vlach 2012-11-25 23:01
No jo,brouk to je

Facebook komentáře