Nikde jsme se ale nedočetli o tajných společenstvích vzdělanců a snílků, jejichž životním cílem bylo, tak jako už vícekrát v minulosti, zmocnit se vlády nad světem.

Informace o těchto zákulisních záležitostech je poskrovnu a vždy se usilovalo o to, aby zůstaly utajeny.

Před nedávnem upoutal naši pozornost pojem - Nový světový řád. Tento termín byl vysvětlován neurčitými frázemi o "novém duchu spolupráce mezi národy světa k dalšímu upevňování míru." A mír je dobrý, takže Nový světový řád by měl asi být také dobrá věc a měl by být akceptován .

Termín "Nový světový řád" poprvé použil před mnoha lety Adolf Hitler. Řekl: "Národní socialismus uskuteční svou vlastní revoluci pro nastolení 'nového světového řádu'."

Associated Press uvedla, že 26. července 1968 guvernér New Yorku Nelson Rockefeller řekl v projevu na International Platform Association v park-hotelu Sheraton v New Yorku, že "jako prezident by na mezinárodním poli pracoval směrem k vytvoření Nového světového řádu."

O Novém světovém řádu, (NWO), mluvilo mnoho dalších politiků.

Mužem, který postavil Nový světový řád do záře reflektorů a udělal víc než kdokoli jiný pro jeho přijetí, byl prezident George Bush. V únoru 1990 v San Franciscu řekl: "Politická mapa se v tomto století změnila. A s každým příchodem nového tyrana, vypuknutím nebo koncem krvavé globální války jsme se přiblížili k Novému světovému řádu."

11. září 1990 na společném zasedání Kongresu, které přenášela televize, Bush řekl: "Začalo nové partnerství mezi národy. Dnes stojíme před jedinečným a neobyčejným momentem. Krize v Perském zálivu, jakkoli je vážná, nabízí vzácnou příležitost pohnout se směrem k historickému období spolupráce. Z těchto těžkých časů může vzejít náš pátý cíl – Nový světový řád... Když budeme úspěšní, a my budeme, máme reálnou naději na tento Nový světový řád, v němž Organizace spojených národů může sehrát důvěryhodnou mírotvornou roli, která bude naplněním slibu a vize zakladatelů OSN."

Podobných citátů význačných amerických politiků bychom našli mnoho. Proto závěr, že tato země je infiltrovaná konspirátory, členy jisté organizace, kteří jsou odhodláni zřídit celosvětovou vládu, kterou budou mít pod kontrolou, zní neuvěřitelně, jako nějaký film o Jamesi Bondovi, ale je to pravda. Pravda, kterou média odmítají zveřejnit, dokonce se pokoušejí ji zastírat a dokonce popírají samu existenci takové skupiny.

ILUMINÁTI

Jejich původ můžeme najít v Bavorsku, kde byl 1. května 1776 založen tajný řád Iluminátů. Vůdcem této skupiny se stal dr. Adam Weishaupt, který se narodil 6. února 1748 jako syn židovského rabína. Po otcově smrti byl jako pětiletý konvertován ke katolicismu a dán do výchovy k jezuitům.

Ačkoli se Weishaupt stal později knězem, vyvinula se u něho zřetelná zášť vůči jezuitům a stal se ateistou. Ickstatt, jeho kmotr, mu umožnil přístup do své soukromé knihovny, kde se mladý muž začal zajímat o práce francouzských filozofů, studoval právo, ekonomii, politiku a historii. Panuje názor, že Weishaupt získal své myšlenky na zničení křesťanství z Voltairových spisů. Studoval ve Francii, kde se setkal s Robespierrem (který vedl Francouzskou revoluci) a stal se přítelem několika lidí z francouzského královského dvora. Někteří se domnívají, že prostřednictvím těchto kontaktů byl uveden do satanismu.

V roce 1770 byl vybrán bankéřem Mayerem Amschelem Rothschildem, aby založil organizaci, která by mu sloužila. V roce 1772 se Weishaupt stal profesorem občanského práva.Ve věku 27 let, byl jmenován děkanem Právnické fakulty. Jezuité měli z jeho rychlého postupu obavy, a proto se pokusili omezit jeho vliv tajnými pletichami proti němu a jeho liberálnímu smýšlení. Protože se nechtěl stát mučedníkem pro své volnomyšlenkářské ideje, zaměřil se na založení své vlastní organizace. Aby zmátl své pomlouvače, založil organizační strukturu podle vzoru jezuitů, avšak jeho záměrem bylo mít tajnou liberální koalici.

Studoval protikřesťanské doktríny Manichejských, jejichž učení se točilo kolem astrologie, medicíny a magie, zkoumal egyptské okultní praktiky, jak vyvolávat démony a provádět okultní rituály atp. Začal bádat v různých zednářských spisech.

Nejdříve přemýšlel o vytvoření dokonalé organizace zednářského typu, tvořené z mužů vynikajících schopností ve všech oborech, ale došel k závěru, že zednářství je příliš otevřené.

Weishaupt byl Rothschildy instruován, aby opustil katolickou církev a sjednotil všechny rozdílné okultní skupiny. Vytvořil sabat s názvem 'Zlatý Úsvit', který je údajně dodnes soukromým sabatem Rothschildů. (Zajímavé asociace, že? – pozn. autora).

Křesťanství chtěl nahradit náboženstvím rozumu. Původně zamýšlel vytvořit organizaci, zahrnující "školy vědění", jejichž cílem by bylo "z lidské rasy udělat jednu dobrou a šťastnou rodinu." Měla by usilovat o zdokonalování morálky, proto uvažoval o pojmenování této skupiny jako 'perfekcionisté', ale postrádala tajemství a intriky, jež hledal.

1. května 1776, na pokyn nově vytvořeného Domu Rothschildů (a Wesselyových, Mosesů, Mendelsohnů a bankéřů Itziga, Friedlandera a Meyera), Weishaupt založil organizaci s názvem "Starobylí osvícení vizionáři bavorští", která vešla ve známost pod názvem Řád Iluminátů. Organizace měla podnítit Americkou revoluci a oslabit Velkou Británii. Weishaupt řekl, že jméno řádu bylo odvozeno od luciferského učení a znamenalo 'Nositelé světla'. V latině to znamená 'osvícení'. Je to označení někoho, kdo je duchovně a intelektuálně osvícený. Satan, když byl andělem, byl znám jako Lucifer, 'Světlonoš' a z názvu této skupiny se můžeme domýšlet o její povaze a cílech. Skupiny s podobnými jmény existovaly již v minulosti.

Začal s pěti členy a v roce 1778 byli Ilumináti již plně funkční.

Weishaupt napsal: "Velká síla našeho řádu spočívá v jeho utajení, nechť se nikdy a na žádném místě neobjeví pod svým pravým jménem, ale vždy ukryt pod jiným jménem. Není nic vhodnějšího než tři nižší stupně zednářství; veřejnost je na ně zvyklá, mnoho od něho neočekává, a tudíž mu nevěnuje velkou pozornost."

Jen málo lidí znalo pravý smysl Řádu. Pouze členové vnitřního kruhu, známého jako

"Areopagite" ("Tribunál"), si byli vědomi jeho skutečného účelu. Všem ostatním Weishaupt

řekl, že chce celosvětovou vládu, aby se v budoucnosti zabránilo všem válkám.

Z Bavorska se řád Iluminátů rozšířil do Rakouska a Švýcarska. Brzy měl více

než 300 členů ze všech oblastí života, včetně studentů, obchodníků, lékařů, právníků, soudců,

profesorů, úředníků, bankéřů a ministrů. Patřily mezi ně i dodnes známé osobnosti, např. hrabě Klemens von Metternich, Kateřina II. z Ruska, hrabě Gabriel de Mirabeau,  Johann Wolfgang von Goethe, Josef II., Christian VII. z Dánska, Gustav III. ze Švédska a král Poniatowski z Polska.

V roce 1783 měli více než 600 členů a roku 1784 dosáhli 3 000 členů. V roce 1786 měli velký počet lóží v německých provinciích, Rakousku, Maďarsku, Anglii, Skotsku, Polsku, Francii, Belgii, Švýcarsku, Itálii, Holandsku, Španělsku, Švédsku, Rusku, Irsku, Africe i Americe. V době 3. zednářského kongresu ve Frankfurtu roku 1786 měli Ilumináti pod kontrolou doslova všechny zednářské lože.

V říjnu 1783 Joseph Utzschneider, odpadlík od Řádu, předal vévodkyni Marii Anně dokument, v němž podrobně popsal aktivity Iluminátů.

Bavorský kurfiřt, po zjištění, že cílem Iluminátů je svrhnout všechny světské vlády a vládnout světu, vydal proklamaci, v níž označil Ilumináty jako větev zednářů a nařídil jejich lóže uzavřít.

Vláda začala válku proti Řádu zahájením soudního vyšetřování v Ingolstadtu. Aby zachovali svá tajemství, členové Řádu spálili mnoho svých dokumentů. Weishaupt uprchl přes hranice do Regensburgu a nakonec se usadil ve městě Gotha.

9. září 1785 soud získal seznam členů, a odhalil cíle Iluminátů,  zformulované do šesti bodů:

1. Zrušení monarchie a všech vlád.

2. Zrušení soukromého vlastnictví.

3. Zrušení dědictví.

4. Odstranění vlastenectví.

5. Odstranění rodiny prostřednictvím zrušení manželství, destrukcí morálky a zavedením

společné výchovy dětí.

6. Zrušení všech náboženství.

Účelem těchto šesti bodů bylo rozdělit lidi politicky, společensky a ekonomicky, oslabit jednotlivé země a vytvořit celosvětovou vládu. Všechna náboženství, všechna láska k vlasti a oddanost panovníkovi měla být zničena.

Tato odhalení a zveřejnění jejich dokumentů znepokojila veřejnost velmi málo, protože byla neuvěřitelná.

FRANCOUZSKÁ REVOLUCE

Ilumináti tajně pronikli do Francie roku 1787 (o pět let poté, co si to naplánovali)

prostřednictvím francouzského řečníka a revolučního vůdce hraběte Gabriela Victora Riqueti

de Mirabeau (1749- 1791). Mirabeau zavedl iluminátské principy do pařížské zednářské lóže Amis Reunis a zasvětil abbého Charlese-Maurice de Talleyrand-Perigord (1754-1838), dvorního duchovního v domě Bourbonů.

Nejdůvěryhodnější členové se stali členy "Tajného výboru svorných přátel". Iniciace se konaly ve Velké lóži Iluminátů asi 30 mil od Paříže na panském sídle Ermenonville, které vlastnil známý šarlatán Saint Germain (1710-1780 nebo 1785), který těmto iniciačním obřadům předsedal. Během iniciace noví členové museli přísahat, že odhalí svému novému představenému vše, co uslyší, co se dovědí a co objeví, a také se budou shánět po věcech, které by mohly uniknout jeho pozornosti. a vyhnou se všem pokušením vyzradit to, co uslyší. „Blesk neudeří tak rychle jako dýka, která provinilce dostihne, ať je kdekoli.“

Francouzští zednáři zosnovali plán na svrhnutí vlády pod záminkou svobody a rovnosti. Chtěli ukončit autokratický režim a nastolit vládu lidu a pro lid. Jeremy Bentham a William Petty (hrabě z Shelburne) naplánovali a řídili Francouzskou revoluci a později zosnovali komplot proti Americe.

Marquis de Luchet, přítel Mirabeaua, ve své eseji Sekta Iluminátů v lednu 1789 napsal:

"Oklamaní lidé!

Musíte pochopit, že zde existuje spiknutí ve prospěch despotismu a proti

svobodě, ve prospěch neschopnosti proti talentu, ve prospěch neřesti proti ctnosti nebo

nevědomosti proti světlu!. Každý druh hříchu, který souží zemi, každá nedovařená myšlenka,

každý zvrácený vynález se hodí do doktriny Iluminátů. Cílem je celosvětové panství."

Intelektuálové, známí jako "encyklopedisté", byli nástrojem rozšiřování doktríny Iluminátů. K Philalethům se brzy přidružily další lóže, jako např. Devět Sester; lóže Candor, do níž byli rekrutováni členové jako Laclos, Sillery, D'Aiguillon, bratři Lamethové, Dr. Guillotine a Lafayette; dále lóže Propaganda, kterou založili Condorcet, Abbé Sieyes a Rochenfoucault.

Revoluční vůdci, jako například Maximilián Franҫois Marie Isidore de Robespierre (l758-1794), který se stal vůdcem revoluce na popud Weishaupta; markýz Antoine Nicholas

Condorcet (1743- 1794), filozof a politik ; vévoda de la Rochenfoucault; George Jacques

Danton (1759-1794); markýz Marie Joseph de Lafayette (1757-1834), generál a státník;

Jerome Petion de Villeneuve (1756-1794), politik; Filip, vévoda z Orléansu, velmistr

francouzského zednářství; de Leutre; Fouchet; Cammille Benoit Desmoulins (l760-1794),

D'Alembert; Denis Diderot (1713-1784), encykopedista; Jean-Franҫois de la Harpe (1739-

1803), kritik, dramatik. Ti všichni se přidali k Iluminátům, kteří do roku 1789 pronikli do všech 266 zednářských lóží, přestože si toho zednáři nebyli vědomi.

Ilumináti vytvářeli takové situace, jimiž mezi lidmi zasévali sváry. Například vévoda Orleánský nařídil svým agentům, aby skoupili tolik obilí, kolik mohou. Potom lidi nechali uvěřit, že král záměrně způsobil nedostatek, aby lidé hladověli. Spoluspiklenci ve vládě pomohli vytvořit prudký nárůst inflace. Tak byli lidé manipulováni, aby se obrátili proti králi, jehož vláda podporovala střední třídu. Monarchie měla být zničena a střední třída utiskována.

Bůh měl být nahrazen iluminátským náboženstvím rozumu, které se opíralo o tvrzení, že "lidská mysl vyřeší lidské problémy." Během prvních dvou let revoluce, která začala v dubnu 1789, Ilumináti infiltrovali do zednářských lóží v takovém rozsahu, že přestaly fungovat a místo toho začaly pracovat pod názvem "Francouzský revoluční klub". Když potřebovali větší prostor pro shromažďování, použili halu jakobínského konventu, a tak tato revoluční skupina 1300 lidí založila 14. července 1789 Jakobínský klub. Ilumináti tento klub kontrolovali a byli přímo zodpovědní za rozkladnou činnost, z níž se vyvinula Francouzská revoluce.

 Lord Acton napsal: "Děsivou věcí na Francouzské revoluci není vřava, ale její konstrukce. Skrze všechen oheň a kouř jsme postřehli důkazy o propracované organizaci. Manažeři zůstali pečlivě ukryti a zamaskováni, ale není pochyb o jejich přítomnosti od samého začátku."

Při uskutečňování plánu, který vyžadoval snížení populace o třetinu až polovinu,

zemřelo více než 300 000 lidí a král Ludvík i s rodinou byli popraveni. To bylo provedeno k

zajištění stability nové francouzské republiky. V srpnu 1792, po svržení vlády, byla tříbarevná

vlajka nahrazena rudou vlajkou sociální revoluce, zatímco křik "Vive notre roi d'Orléans"

ustoupil zednářskému heslu "Svoboda, Volnost, Bratrství!"

Nastala persekuce. Ti, kdo odpověděli správným znamením ruky, si zachránili život. V listopadu 1793, kdy se masakry rozšířily po celé Francii, byly církve reorganizovány podle Weishauptova hesla, že "rozum by měl být jediným zákonem člověka."

Talleyrand, který se roku 1788 stal biskupem v Autinu, byl kvůli své radikální reorganizaci církve papežem exkomunikován. Stal se poslancem Národního shromáždění. Jakobíni měli Národní shromáždění pod kontrolou a dle jejich záměrů se Mirabeau stal vůdcem Francie. V pravém demokratickém duchu řekl: "Musíme zalichotit lidu poskytnutím spravedlnosti, slíbit mu velké snížení daní a spravedlivější rozdělování majetku a odstranění ponižování. Tyto fantazie lidi zfanatizují a zlomí každý odpor."

 Revoluce byla považována za skončenou 28. července 1794, kdy byl Robespierre sťat gilotinou.

Thomas Jefferson, který po tři roky (1785-89) sloužil jako ministr ve francouzské vládě, popsal tyto události slovy "tak překrásná revoluce" a řekl, že doufá, že vyčistí celý svět.

Sekretář státní pokladny Alexander Hamilton řekl, že Jefferson pomohl rozběhnout

Francouzskou revoluci a v dopise příteli s datem 26. května 1792 napsal, že Jefferson "bohatě

pil z poháru francouzské filozofie, v náboženství, vědě a v politice. Odešel z Francie v období

kvasu, který pomáhal vyprovokovat."

Iluminát a člen francouzského revolučního Národního shromáždění, vikomt de Barras, byl svědkem, jak čtyřiadvacetiletý Napoleon v roce 1793 obklíčil a dobyl Toulon, který byl držen anglickými a španělskými vojsky. Barras, který byl Národním shromážděním zvolen vrchním velitelem francouzských ozbrojených sil, se roku 1795 stal členem pětičlenného Výboru, který začal vládnout Francii a brzy se stal nejmocnější postavou v zemi. Jmenoval Napoleona velitelem ozbrojených sil. Avšak v roce 1799 Napoleon (člen řádu Templářů) zpřetrhal vazby s Barrasem, protože se obával, že se Barras pokusí obnovit monarchii. Napoleon rozpustil Výbor a roku 1804, za podpory Talleyranda (který sloužil jako ministr zahraničí), se stal císařem. Nevědomky, jako loutka Iluminátů, jeho vláda způsobila totální rozvrat Evropy, což Ilumináti potřebovali, aby nad ní získali kontrolu a sjednotili ji. Ukončil Svatou říši římskou a roku 1806 udělal ze svého bratra Josefa krále Neapole. Josef byl nahrazen Napoleonovým švagrem Maratem, poté, co se Josef roku 1808 stal španělským králem. Jeho bratr Ludvík byl učiněn králem Holandska a další bratr Jeroným, králem Westfálska.

Napoleon změnil tvář Evropy, ale nakonec Francouzská revoluce ztroskotala, protože Evropa nebyla dobyta celá. Ilumináti okamžitě podnikli kroky k jeho sesazení s trůnu, což jim trvalo pět let. Aby získal peníze pro Wellingtonova vojska, Nathan Rothschild přelil peníze svému bratru Jamesovi (který prováděl finanční transakce pro francouzskou vládu) v Paříži. Ten peníze předal Wellingtonovým jednotkám ve Španělsku. Kromě toho, Ilumináti tajně pracovali za scénou, aby se ostatní národy sjednotily proti Francii.

Po porážce u Waterloo byl Napoleon poslán opět do exilu, tentokrát na ostrov Svatá Helena v Jižním Atlantiku, kde roku 1821 zemřel. Ve své poslední vůli napsal: "Umírám předčasně, zabit anglickou oligarchií a jejími nájemnými vrahy."

Podle knihy Davida Allena Rivera

 POSLEDNÍ VAROVÁNÍ: DĚJINY NOVÉHO SVĚTOVÉHO ŘÁDU

Ivo Krieshofer