Cyklus duší všech vesmírných světů

Žena a muž mohou zastávat roli dvou duší, které můžeme považovat za jakési améby, které fungují při splynutí jako stanovení podílů dané firmy, či společnosti. 

Při výměně informací tak vzniká jiná bytost, která sice zdědila v určitém projevu informaci od svých rodičů. A tak vzniká další firma, či společnost se zastoupením a pozdějším projevem vloh a dispozic. Taktéž firemním způsobem fungují duše jako podílové améby, jež tvoří celkovou amébu potomka. 

U každého jednotlivce se vytváří ze dvou splynutých améb duší originální duše améba. Každý z nás tedy vlastní stoprocentní podíl duše, jenž je celkově složený z našich rodičů, kteří měli samozřejmě své předky. Systém převtělování funguje podílovým promícháváním podílů duší a vloh. 

Sice prostředí může pomoci vzplanout, lépe řečeno, vyniknout určitou část vlohy a duše, a potlačit jinou. V otázce původního bodu, z něhož vznikl uvedený vesmírný systém, musel tento počátek protnout čas a provést řezy daných poměrů, když počítáme úvodní duši tvůrce, která se rozdělila na více duší, jež spolu vytvářejí nové originální duše, kde je ve zlomcích zakódován vždy počátek. Jednou se můžeme k počátku vracet evolučně, anebo se prostě od něj oddalovat.

 Ti, kdož nemají dále potomky, jsou stále ve hře, i když to vypadá beznadějně. Mohou se vrátit do původní instance svým původním podílem a zbytek vlastní duše se promění třeba v ovlivňující prostředí, které ovlivňuje nás i ostatní organismy. Např. to morální a myšlenkové, čím dotyčný inspiroval svět, který přejímá hodnoty. 

Pokud by všechny organismy ve všech vesmírech najednou zahynuly, přestaly se množit, tak by se jejich originální části duší navrátily k té původní bodové. Pak by přetlak vlivu prostředí rozjel další vznik a rozvoj života ve všech vesmírech.

Václav Kovalčík, Zlín