Bíglové jsou poměrně malého vzrůstu, což je také důležité hned z několika důvodů. Zaprvé mohou být umístěni v opravdu malých kotcích – na jednoho až dva psy je vymezen prostor o velikosti čtyř čtverečních metrů. V průběhu testování nějaké látky, kdy jsou psi vystavování pokusům, je tento prostor často ještě zmenšen až na dva metry čtvereční. Náklady na jejich vyžití taktéž nejsou tak velké, jako by byly u větších plemen.
Kromě léků a látek do kosmetických produktů se na bíglech testovala i léčba závislosti na alkoholu. V rámci takového testování je psům zavedena hadička s látkou do čumáku. Následně je jim až jedenáctkrát během devíti hodin odebírána krev. Při testování cigaret je jim nasazena maska, do níž vede hadička, kterou je dovnitř vpouštěn kouř.
Jedním z nejhorších testů, které jsou na psech i kočkách prováděny, je test toxicity na celé tělo. Při takovém testu je zvířeti podáváno různé množství látky, aby bylo zjištěno, jaká dávka je pro člověka nebezpečná. Test se provádí tak dlouho, dokud látka nezabije polovinu ze skupiny testovaných zvířat. Vše se obchází bez jakýchkoliv tišících prostředků. Psi, kočky i jiná testovaná zvířata se tak pouze trápí v neuvěřitelných bolestech, dokud nezemřou. Výsledky tohoto testu však nemají velkou výpovědní hodnotu, neboť přenesení výsledků na člověka v praxi nefunguje spolehlivě.
Proč stále existují tak markantní rozdíly v tom, jak společnost přistupuje k různým tvorům, třebaže jsou stejného druhu? V čem se týrání psa v domácnosti liší od toho, čím prochází psi za dveřmi laboratoře? Někteří tvorové si vylosují špatnou kartu osudu a jejich život je naplněn strachem a bolestí. Třebaže všechna zvířata naráz nedokážeme ihned osvobodit, investováním do produktů netestovaných na zvířatech se stavíme na odpor těm, kteří na jejich utrpení vydělávají. A to má smysl."
autor článku: Viktorie Melkusová
odkaz: https://www.netestovano.cz/…h/?
---------------------------------------------------------------------
A zde naše rodinná osobní zkušenost:
Bíglice Tejla a Luna (dříve Enfys) našly nový domov:
Nejprve jsme si, někdy kolem září loňského roku, přivezli domů od Františka naší šestiletou bíglici Tejlu. Tejle dali toto jméno nejspíše podle jejího zkráceného ocásku. Tejla nesloužila ve výzkumném ústavu na pokusy, ale jako rodička nových štěnat. Možná právě proto na tom nebyla po psychické stránce špatně, ale ještě stále zdravotně (dermatitida, záněty očí a uší - což se nám podařilo, přibližně do měsíce, napravit). Tejla se velmi rychle spřátelila s naší devítiletou fenkou, německým ovčákem - Charlie, a ta ji uvedla do nového světa psích her, přátelství a dobrých, doma vařených bašt.
Někdy na začátku listopadu loňského roku k nám naše dcera přivezla z útulku Od Františka naší Lunu, které tam předtím říkali Enfys. Luna, na rozdíl od Tejly, nebyla původně určena na množení, ale na pokusy...
Upřimně se přiznám, když jsem jí poprvé uviděl u nás na zahradě, zamrazilo mi... Obrovské vytřeštěné oči, z nichž nejvíc zářila jejich bělma... Pejsek neschopný přirozeného pohybu, uvězněný v obrovském strachu a úzkosti...
Nějaký znalec psů pak, když viděl Lunu, řekl naší dceři, že to je zlomený pes a že se s tím nedá již nic dělat...
Všichni tady u nás doma (mám početnou rodinu) jsme si Lunu zamilovali, každý si přál, aby se toho svého strachu a úzkosti mohla zbavit. Šlo to pomalu, ale největším pomocníkem se ukázaly naše dvě fenečky - stará vlčice Charlie a Tejla od Františka. Luna se totiž nebála psů, ale lidí... Našla si svůj zastrčený kout v rohu na posteli v obýváku a odtud ten náš svět pozorovala. A odtud Luna pozorovala ten náš svět a viděla, že ostatní pejsci nás vítají, že se tady pejskům nedává jen suché krmení, ale vaří se jim různé dobroty.
A tak uplynul nějaký čas a poprvé jsme slyšeli naší Lunu, jak běhá po zahradě a štěká! Poprvé, měli jsme z toho obrovskou radost! A pak se to začalo postupně posouvat. Lidé, kteří viděli Lunu, když k nám přišla, říkali, že se jí úplně změnil výraz tváře... Nebudu to protahovat. Naše čtyřletá Luna je dnes naším nejaktivnějším pejskem. Budí nás brzy ráno, aby si mohla proběhnout zahradu, další dvě holky jsou v tomto lenivé.
Lůňa je první, kdo na mě za brankou čeká, když se vracím z práce, a když do práce odcházím, sedí tam a z dálky mne dlouho pozoruje. Neuvěřitelně oddaná a dobrá duše!
Strachu z lidí jsme ji plně zbavit nedokázali. Pokud k nám přijde nějaká návštěva, schovává se, ale už na ni štěká.
Co z toho nakonec vyplývá?
Nejsou zlomení pejsci, kterým by se již nadalo pomoct, chce to jen čas, někdy více, někdy méně, trpělivost, do ničeho toho pejska nenutit - nechat to na něm... A pak se mohou udít i zázraky..:
A ještě jedno upozornění na závěr:
U nás v ČR existuje jen jeden psí útulek, kterému se po letech aktivit podařilo přesvědčit odpovědné instituce, aby bíglové, používaní na pokusy, nebyly poté, kdy poslouží výzkumu, utraceni. To byla dříve běžná praxe. Jedná se o psí útulek U Františka v Borovnu. Bíglíka si zde můžete, po konzultaci, adoptovat. A zde ještě odkaz na jejich FB stránky: https://www.facebook.com/…_CZ
A zde odkaz na petici, proti používání zvířat na laboratorní testování:
Pro pokusy se nejčastěji používají psi plemena bígl. Má to hned několik důvodů – bíglové mají přirozeně milou a veselou povahu a jsou velice chytří a učenliví. Taktéž nemají sklony k pražádné agresivitě, a sice ani vůči lidem, kteří jim ubližují. V tomto případě nemusím vysvětlovat, proč je tato jejich vlastnost tak podstatná pro tento druh průmyslu.
Komentáře
mysliet si, ze testuju na zvieratach, aby vynasli malo skodlivu emulziu pre ludi je blbost.
to by muselo byt vacsina masticiek z byliniek a rastlinneho povodu.
skutocny dovod testovania je ten, aby vedeli odhadnut spravne davkovanie toxickych chemikalii, aby ludia ich skodlivost nevedeli vcas odhalit.
pridu na to az po rokoch pomaleho nicenia zdravia.