Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Jsme závodníci na startu

Hodnocení uživatelů:  / 8
NejhoršíNejlepší 

Dobrý den.

Vracím se ke svému poslednímu článku a některým komentářům k němu. Díky příteli Emilovi Kalabusovi si je mohu i přečíst, protože mi antivirus brání v přístupu na web CFP.

A čím bych začal?

Nedávnou návštěvou. Ta bude odpovědí na některé komentáře pod mým článkem.

  • jsme-zavodnici-na-startu

 

Byli u mne na skok známí, předat mi nějaké podklady k projektu, co pro ně ve volném čase kreslím. Povídal jsem jim o věcech, co se dějí. O změnách, které přicházejí a o kterých jsem ve svém článku psal. Jejich první reakce a bez zamyšlení byla: „No hlavně aby to nedopadlo špatně."

A musím říci, že podobné se opakuje. I u mne v práci. Lidé málo věří, že by se svět mohl změnit. Mohl být lepším, krásnějším a dokonalejším místem pro ŽIVOT.

Záměrně píši život velkými písmeny. A důvod je, že prozatím stále PŘEŽÍVÁME ze dne na den. Od výplaty k výplatě. Splátce dluhu a další půjčce. Vytloukání klínu klínem. Jsme tomu tak naučeni. Rodiči, školou, zaměstnavatelem. Stále jen někoho poslouchat místo toho, abychom naslouchali sami sobě. Svému nitru, ve kterém je hluboká skrytá pravda o nás samotných. Jednotlivcích. Dokonalých bytostech, které právě díky stávajícímu paradigmatu podporovaného otrockým dluhem zapomenuli na to, kým a čím jsou.

Většina z nás, co jsme na této planetě, jsme dobrými lidmi. Dobrosrdečné bytosti. Odmítáme násilí, boje a války. Odmítáme ničit a bořit pro krvavého boha, kterému slouží malá hrstka lidí, co se vzepřeli Bohu. Odmítají s ním komunikovat. Ponižují a ničí jeho výtvor. Skáčou a dupou po něm. A čím níže jeho výtvor – obyčejné lidi – zašlapou, tím silnějšími se cítí. Porazili Boha. Jeho výtvor. Ponížili jej. Vzali jeho výtvoru víru v to, že existuje i něco jiného, než stávající nenasytná krvavá pedofilní přítomnost.

Oslabili nás a oslabují. STRAŠÍ na každém kroku. Vždyť ten jejich krvavý baal je ten pravý bůh. Ano. Chrání je do okamžiku, kdy mu slepě a neomezeně slouží. A tak to je již několik tisíc let. Tomu se říká svobodná vůle, kterou všichni máme jako dar. Ale asi by bylo na místě napsat ZVŮLE. Vždy mají a měli možnost tuto službu opustit. Změnit. Ale za jakou cenu. Ztráta moci je něco, co nikdo z nich nechce připustit. I oni mají strach. Bojí se, že bychom se jim pomstili.

Proto snižují naše vědomí a sebevědomí právě proto, že se bojí. Aby se neukázalo, že ta jejich moc je jen prd do šumavských hvozdů. Bojí se. Mají strach. Pokud bychom si byli vědomi své moci, pozbyli bychom ne-moci a bez-moci. Byli bychom zdraví a vědomí si sebe sama. Vědomi toho, kdo jsme a kým jsme. Vědomi své dokonalosti a ve své podstatě vše-moci. A ta může být díky svobodné vůli vedena různými směry. Destruktivně, jak to vidíme dnes anebo Tvořivě. A to je nová přítomnost.

Jenže tisíciletími jsme utvrzováni v tom, že nic ne-můžeme a s tím co je, nic ne-zmůžeme. Naše víra v sebe sama a v možnou a dokonalou změnu je skoro nulová anebo skoro zanedbatelná. Ti u moci této naší skoro nulové víry v sebe sama a vlastní schopnosti zneužívají. Lépe řečeno, využívají ve svůj maximální prospěch. Manipulují námi prostřednictvím médií a nastrčených vůdců, šířících stále dokola poplašné zprávy. Z těch posledních…

COVID zabíjí více lidí jak obyčejná chřipka… Strach z COVIDu opadl a je tu další umělý strašák…

Zjistilo se, že malé děti trpí nějakou neznámou nemocí, která je zabíjí… A když se lidé oklepou a ukážou médiím fakáče – omlouvám se za výraz… Tak je to tu znova…

Čeká nás katastrofické sucho… A když prší… Pozor, ženou se na nás přívalové deště…

A pokud ani to nezabere, tak tam smrt a onde smrt. Tam 100 lidí a tam tisíce lidí… Jen houšť a větší kapky… Tak funguje tento systém. Systém strachu a násilí na jedinci, skupině i národu, neřku-li kontinentu - WWIII…

Strach a děs. Jakákoliv negativní zpráva nás stahuje ke dnu. Tak funguje naše psychika.

U dna jsme náramně lehce manipulovatelní, poddajní a ohební. Systém nás může formovat podle potřeby. Pak jednoduše naběhneme na jeho rozděl a panuj.

Jsme-li rozděleni, jen těžce se mu můžeme postavit a být tím, kým bychom mohli být, kdybychom nebyli zneužiti pro prospěch někoho jiného. Každý a to sami víte, pokud přispíváte na CFP a vyčuhujete z řady, jste označeni. Otečkováni jako piráti černou známkou. Lidé se Vám smějí pro Váš jiný názor. Jenže, co vlastně ten smích znamená? Položil si někdo z Vás tuto otázku?

Vrátím-li se opět k psychice, je výsměch jen zástěrka. Strach z něčeho nového a neprobádaného. A sami uznejte, že je velice složité se učit novým a nepoznaným věcem. Jít neznámou bažinou a hledat v ní cestu. Zvláště pak když kolem nás éterem lítá, kolik lidí se tam utopilo. Kolik jich přišlo o život. Ale nikdo z těch, co straší už nehovoří o tom, kolik lidí již bažinou prošlo. Kolik lidí se stalo svobodnými jen proto, že se vy-flákli na lži, co kolem nich lítají a co jiné děsí. Ano, děsí i je, ale jejich síla po vědění a vědomí – víra – v to, že to jde, je silnější.

Ano. Namítnete, že mnozí se v bažině utopili. Ztratili víru. Přestali věřit sobě. A začali opět věřit, že přes onu bažinu se nedá projít. Proto se utopili. Zahynuli. Vzdali svůj cíl. Poznat. A možná vše čeká i mne. Rozčarování. Sklonění hlavy a opětovné zařazení se do brázdy, kterou mi systém připravil. A pravdou je, že jsem byl ve svém životě již několikrát na dně. A zkušenost mi říká, že vždy je cesta, jak se za dna dostat.

Mnozí, ale spíš si myslím, že velká většina z nás lidí ví, že se všude kolem nás vyskytuje lež. Ano. Toto je pravda. A pravdou je, že těžké ji poznat. Nikdo nás to neučil a nenaučil. Najít si pravdu ve změti lží je velice těžké a krkolomné.

Mnohdy jsme věřili, že jsme pravdu našli. A ejhle, ona se ukázala jako lež. A pokud se nám to stane jednou, dvakrát… xkrát. Už ztratíme zájem. Ztratíme potenci. Sílu. Rezignujeme vyčerpáním a odmítáme se dále podílet na tom, abychom hledali rozdíl. Bažina nad námi vyhrála a opětovně získala moc.

Ze strachu, toho, co vidíme kolem sebe a co je nám od mala a útlého věku vštěpováno, raději svěříme naše životy do rukou politiků, doktorů, farmaceutických korporací...

Jsme unaveni hledáním pravdy, která je stále zakrývána mlhou lží, polopravd a křivolakých uliček a zákoutí, ve kterých se nakonec ztratíme a můžeme s klidem skončit v rukou psychiatra jako jeho pacient.

No…

Hezky si nás tento systém připravil. Jako postupně vařenou žábu, co ani nepostřehla, že je nakonec usmrcena vroucí vodou. Toto jsou zkušenosti našich předků. Generací, co byli před námi. Máme jejich geny. Genetickou paměť vařené žáby. Ta se mám v okamžiku nepříjemných událostí – demotivujících titulků v MSM - dostane do vědomí. Pak se chováme podle informace, co máme v genech uloženy. Se strachem, opatrností a obezřetností. Podle minulých zkušeností. Ve strachu a se strachem v srdci.

A to je důvod, proč často odmítáme věřit, že by se něco mohlo změnit a zlepšit i v náš prospěch.

Mohl bych napsat, co říkal jeden moudrej chlap o víře, která dokáže přenášet hory (viz zdroj na konci článku):

Amen, pravím vám: Kdo řekne této hoře: "Zdvihni se a vrhni do moře!", a nebude ve svém srdci pochybovat, ale věřit, že se stane, co říká, bude to mít (Mk 11,23). A jinde zase říká, když ho apoštolové prosí: Dej nám více víry!, odpoví jim: Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: "Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!", poslechla by vás (Lk 17,6).

O tuto sílu nás systém připravil.

O sílu našeho vědomí. Budeme-li chtít a budeme bez pochybností, stane se, co my chceme. A zatím, co nás systém naučil pochybovat o nás samotných a tom, kdo jsme, odkud jsme přišli a kam máme jít, děje se, co chce systém. Systém a lidé za ním stojící nepochybují, že nám jsou nadřazeni. Přijali jsme jejich hru. Na tyrana a oběť. Z nějakého důvodu nám to vyhovuje. Být manipulováni a ovládáni.

Být bez vlastní vůle a věřit tomu, že ti, co vládnou, pro nás chtějí dobro. Ano. Je to pravda. Chtějí dobro. Ale pro sebe a pár slouhů, co za ně ev. tahají horké kaštany z ohně a proti kterým je možné nasměrovat dav v případě, že by se něco vymklo kontrole. Podobně jak se to dnes děje v USA a dál se vše šíří po světě. Podporuje se vznik nepokojů mezi lidmi. Zase podle jednoho vzorce, o kterém už jsem psal. Rozděl a panuj. Rozděl a ovládej. Rozděl a bohatni.

Ale řeknu Vám, kdyby byla naše víra malá jako to hořčičné semínko, máme vyhráno. Je neuvěřitelné, že ani nemusíme bojovat v ulicích. Stačí nám se na to z vysoka vykašlat. Nechat, aby se projevili ti, co chtějí rabovat, zapalovat, demolovat, zabíjet a ničit. Vždyť se vždy jedná jen o hrstku darmošlapů, co stejně nakonec budou systémem obětováni a zničeni.

Je to jako s oním moudrým chlapem, o kterém jsem psal. Dostal ránu a nastavil druhou tvář. Ano, těžce pochopitelné a kdysi i pro mne. Ale jsme zase u toho vědomí. ON VĚDĚL KÝM JE. Jeho síla z něj vyzařovala. Jeho víra byla 100%. Ne jako semínko hořčice. Ale 100%.

A máte pocit, že proti někomu, kdo ví, co dokáže a co by mohl tomu, kdo ho uhodil, udělat, se dá „bojovat“? Ne. S tím se dá jen spolupracovat. Tvořit něco, co zde ještě nebylo. Anebo bylo a my už na to zapomenuli. Systém nám dal pilulku, abychom zapomenuli.

Kdo JSME.

Co UMÍME.

Co DOKÁŽEME…

Jen když se přestaneme bát a vydáme se napříč bažinou, ve které dnes jsme. Za bažinou je nová ZEM. Klid, mír, harmonie. Vzájemná spolupráce. Srdce na dlani. Pro každého z nás a mezi námi. Mezi námi a Zemí. Mezi námi a Bohem. Tvořivá nádhera. Něco, co jsme ještě nezakusili.

Ano, můžeme mít z této novoty strach. Nikdo nám to nemůže zazlívat. Ale strach je parazit. A kdo z nás si nechá parazita na svém těle, aby mu do těla dával jedy anebo mu sál krev. Jo, jo...

Klíště vytrhneme, mochničku zabijeme a komára zaplácneme. Tak proč ne tento pedofilně, satanistický systém? Parazita co dozrál. Vyrostl do obludně gigantických rozměrů a požírá už sám sebe a jehož cílem je s sebou strachem stáhnout co nejvíce lidí.

A právě proto jsem napsal onen článek. Nové paradigma je zde. JE ZDE. JE KONEC. Obnova planety začala.

A nikdo už to nezmění. NIKDO.

A to ani otrocký systém, který dodýchává a v poslední křeči kolem sebe ještě párkrát zakope.

A tak to je…

Děkuji všem, co svůj čas věnovali tomuto článku. Trochu mi ujela ruka…

Všem Vám přeji, aby Vaše víra v sebe sama byla alespoň jako to malé zrnko hořčice. Věřte tomu, co si sami ověříte. Nevěřte tomu, co jsem napsal. Já píši jen ze svých zkušeností. Mnohé můžeme mít podobné, ale stejně jako otisky prstů, nikdy ne stejné. Věřte sami sobě. Jste dokonalost sama. Přeji Vám, abyste to zjistili. A stane-li se tak, pak už o sobě přestanete pochybovat. Změníte sebe a následně své okolí a s okolím i tento svět.

Jsme závodníci na startu. A kam doběhneme? To je na nás. Ale byl bych moc rád, kdyby to byla ona budoucnost, co jsem v tomto, minulém i mnohých jiných článcích nastínil… Budoucnost bez válek a strachu. V klidu, míru a obecné spolupráce pro tuto planetu, nás samotné i pro vesmír takový, jaký si jej svými kony vytvoříme.

Jsme opravdu dokonalé bytosti. Máme dar svobodné vůle. Poslouchat a bořit jsme se již naučili. Tak proč bychom nevyzkoušeli věřit sobě a našemu TVOŘENÍ. Vždyť jednou se nám to stejně povede.

TAK PROČ NE UŽ DNES?

VS vr.

PS…

I já jsem, stejně jako mnozí jiní, na počátku cesty. Vydal jsem se na ni asi tak před dvaceti lety. Stále mám své chyby a zároveň i strachy. Jsem stále člověk, i když moje žena říká, že mimozemšťan J, co má geny strachu zděděné od svých předků. Ale už odmítám poslouchat a naslouchat tomuto zvrácenému systému. Jsem uprostřed bažiny a i pro mě je možná břeh daleko. Anebo blízko? Kdo ví… Kdo ví…

Jedno ale už vím. Smrtí nic nekončí. Spíše začíná. Stejně jako tento nový svět.

Zdroj: https://www.pastorace.cz/tematicke-texty/kdybys-mel-viru-jako-horcicne-zrno-anselm-grun

 

Facebook komentáře