Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Co druhému dělám, sám sobě dělám

Dnes se hlavně omluvím za to, že jsem svůj poslední článek pojal tak, jak jsem si myslel, že je dobré jej pojmout. Ve snaze dát sdělení, jsem si neuvědomil, že jsem do něj zahrnul velké množství informací, které byly spíše na jeho škodu než k jeho užitku. Mne samotného to pak mrzelo. Na základě komentářů jsem si uvědomil, že vše musí být dávkováno v množství, jež je vstřebatelné a snesitelné pro kohokoliv.

  • co-druhemu-delam-sam-sobe-delam

Dnes se tedy budu snažit o jasné a doufám i stručné vysvětlení toho, jak jsme za vše, a vše co se kolem nás děje zodpovědni jen my sami a nikdo jiný. A dále o tom, že nikdo z nás toto břemeno zodpovědnosti nesejme. A to ani Bůh=Vědomě Vědomí, o kterém jsem minule psal. 

Snad ještě na úvod doplním, že Bůh v podobě, jak je nám předkládán, neexistuje. Za jeho podobu, jež je nám předkládána, se pouze schovávají mocenské struktury, které nám skrze něj chtějí vnucovat to, co si myslí „On“=oni. Tím nás chtějí donutit být poslušnými, trpělivě trpícími ovcemi, které dostanou za své utrpení a příkoří, jež se jim v životě dělo, odměnu až ukončení této pozemské pouti. 

Co se ale stane v okamžiku, kdy ony poslušně a důvěřivé ovce něco pochopí. Zvednou hlavu a budou se domáhat pravdy? Co se pak začne dít? 

Moc se začne otřásat v základech. Jejím projevem (stejně jako u každého z nás, když o něco přicházíme) je sebeobrana. Je využito exkomunikace, zatracení a vyhoštěni z „nebe“ (které také, stejně jako peklo neexistuje). Je, bylo a pravděpodobně bude vyhrožováno zabitím, násilím, mučením anebo bude využito jiných donucovacích prostředků, které donutí ty, se zvednutou hlavou, opět se podvolit tlaku a jhu, jemuž byli vystaveni. 

Zvednutá hlava a rovná páteř, díky projevenému osobnímu Vědomí, pochopení a pochopení smyslu života, je v rozporu s tím, co je samozvanci předurčeno. Samostatně myslícími jedinci nemají právo na život bez jakéhokoliv omezení a už vůbec jim nesmí být dovoleno, aby na základě svého poznání omezovali svobodu těch, skrze jejichž ústa promlouvá jimi vytvořený a prolhaný bůh. Vzniká konflikt ve vnímání boha a projeveného Vědomého Vědomí. Mýty se začnou bořit v okamžiku, kdy si někdo uvědomí a tím i přijme za své, že jeho povinností je žít zodpovědně k sobě samotnému. Tím se vše mění a změní. 

S pochopením přichází zodpovědnost. Je-li přijata, na začátek bez bezpodmínečné absolutnosti, dostaví se postupné pochopení Zákona. Ne toho světského, ale toho reálného. Víra v existence boha, jak jej známe, padá a hrad z písku se bortí. Pro další vývoj jedince je tento bůh, v podobě jak nám byl vnucován, nepodstatný a nedůležitý. Nastává vystřízlivění. Pochopení toho, že bůh, v podobě jak jej známe, byl pouze vymyšlen – stejně jako peklo a nebe- proto, aby byl pouhým nástrojem pro uplatnění moci těch, co si moc přisvojili a prostřednictvím tohoto vymyšleného boha, pekla i nebe, ji upevňovali. Pevnou rukou a strachem, jež kolem sebe šířili a šíří. Jedná se o malou skupinu těch, co si svoji politickou moc a sílu rozhodovat za ty, co se vlastní zodpovědnosti za sebe sama vzdali v jejich prospěch a vložili jim ji dobrovolně do jejich rukou. 

Je mi jasné, že to, co jsem napsal, je ro mnoho jasné popření přetrvávajících dogmatických hodnot, jež jsou v nás utvrzovány po tisíciletí. Ale v této souvislosti si musíme položit otázku: 

„Kam nás toto slepé a mnohdy zaslepené uctívání falešně dogmatického boha a tím i falešných proroků, jež k nám jejich ústy mluví, dovedlo?“

Dovedlo na nás na pokraj neuvěřitelné katastrofy. Zaměnili jsme hodnoty morálky a cti za násilí a zločiny proti lidskosti a tomu, co je v nás a kým vlastně jsme. 

Opět se musím vrátit k tomu, co jsem již v jednom článku napsal. 

V Bibli se píše: „Na počátku nebylo nic…“

A když tedy nebylo nic, pak nebyla ani hmota. A nebyla ani hmota a my z masa a krve a atomů. A když nebylo nic hmotného, co tedy bylo? A existovalo a bylo něco, co vše rozpohybovalo? Kdo z nás se dostal, ve svém zkoumání, za jasně vydělenou a stanovenou mez, která je tvořená Velkým třeskem a poznal, co to bylo? Kdo se dostal za jeho počátek a to, co bylo před oním Velkým třeskem? Myslím, že prozatím nikdo z nás.  

A tak se jen z logiky věci můžeme domnívat, že pokud vše ve Vesmíru splňuje podmínky logiky a Bible má pravdu, pak bylo něco, co neznáme a co celý systém rozpohybovalo. Něco, před velkým třeskem bylo, co jej způsobilo. V Bibli je to, co rozhýbalo vesmír Duch. Vědomí. 

Zde je pak patrné a jasné, že Duch=Vědomí je, ať chceme či ne, nadřazeno hmotě a hmotu, prostřednictvím Velkému třesku vytvořilo. Tím i nás. To znamená, že z doposud poznaného se dá usuzovat, že i naše vědomí je nadřazeno našim tělům. Ne opačně, jak je nám všem tvrzeno a naléváno do našich mozků od našich prvních krůčků.

A tak než budu pokračovat dále, zase vezmu do pera Bibli.

Píše se v ní, hnedle v prvním přikázání, že v Boha jediného věřit budeš. Kde je v ní napsáno, že má někdo v člověka jediného věřit a poslouchat a řídit se tím, co mu onen člověk nakuká? Kde? Nikde… Tak proč to děláme? Proč věříme někomu jinému, než jen sami sobě naší vlastní intuici=Vědomí, které má vždy pravdu a jak jsem napsal, je nadřazeno hmotě.

To člověk se vyčlenil a udělal si pozici, ze které parazituje na ostatních, kteří mu věřili a dali mu tak do rukou moc, kterou onen daný jedinec zneužil. A zneužil ji proto, aby prosazoval své cíle a ne cíle boha, který ani neexistoval. A neexistoval proto, že nemohl byt stvořen dříve, než byla stvořena jakákoliv jiná hmota, která by se dala jakkoliv zpeněžit.

Ten, kdo bezmezně uvěří někomu jinému, než sám sobě, se dostává do područí neuvěřitelné mašinerie moci a zneužití moci, kterou dnes vidíme na každém kroku. Ten, kdo nevěří sám sobě a své intuici, je podmaněn a polapen systémovými vymývači mozků. Proto si někteří kolem hrudníku omotají trhavinu a jsou ochotni zabít nevinné jen proto, aby se projevila vůle boha. Boha jediného=lidského a tím pádem i utlačovatelského. Likvidující vše a všechny, co mu stojí v cestě za ziskem a totalitním uplatnění moci na úkor bezmoci všech ostatních.

Je lež, že by to tak On, Bůh=Vědomé a ničem nezávislé Vědomí, chtěl. Ne ON, ale MY. My sami to tak chceme. Věříme, aniž bychom posoudili to, co je nám tvrzeno. A to co je nám tvrzeno, odmítáme posoudit na základě našich zkušeností. Pak tím že věříme a nepřehodnocujeme, slepě posloucháme každou hloupost, co je nám tvrzena a tu pak přijímáme jako fakt. Vše jen proto, že jsme podlehli falešnému Zlatému teleti. Zaslepilo nám rozum a zakázalo nám jej používat. S tímto zákazem nám zakázalo využívat a používat i intuici, naše Vědomí. 

Stali jsme se tak otroky Zlatého telete. Jemu slepě a tupě sloužíme a ono si mne ruce, jak to vše dobře prostřednictvím starodobých i těch novodobých věrozvěstů zařídilo. Naši vlastní zodpovědnost za to, co se nám děje a co se s námi bude dít, jsme svěřili do rukou nepovolaného a nezodpovědného zlořádu, který nám říká, že tak je to dobré a tak to má být. Sami jsme odmítli používat vlastní rozum a svěřili jej do rukou někoho jiného, kdo nám říká, co je pro nás dobré a že svodně projevená vůle neexistuje a nikdy neexistovala a proto, existovat nebude. 

Ovšem…

Pokud by toto tvrzení bylo pravdivé, pak bez svobodně projevené vůle neexistuje ani tento vesmír a nic, co jsme doposud poznali a známe. 

To svobodná vůle a z ní pramenící a přijatá plná zodpovědnost, dělá z člověka plnohodnotnou bytost, která se může v jakémkoliv okamžiku rozhodnout, jak sám se sebou naloží a jak naloží s tím, co sám, ve svobodném projevu a s přijetím plné zodpovědnosti svého bytí a konání, vytvořil. 

A tím nejdůležitějším, co jsme sami ze sebe svobodně, a jak doufám i zodpovědně vytvořili, jsou naše děti. Naše budoucnost a budoucnost celé této civilizace. 

I proto jsem psal o tom, že to, co do našich dětí vložíme, je to, co jsme my v budoucnosti. Za děti a vše co jsme vytvořili a skrze ně i vytvoříme, neseme plnou a absolutní zodpovědnost. Neseme tedy i zodpovědnost za to, co budoucnost této planetě přinese. Škoda jen, že se naší pasivitou, která nám byla Zlatým teletem vnucena, této zodpovědnosti zbavujeme a myslíme, si že je to tak v pořádku. 

Ne, není. 

Jsme to my, kdo může ovlivnit chod dějin a celé civilizace a změnit tak její vývoj. Kdokoliv z nás. Bez rozdílu rasy, řeči, pohlaví a všeho nač si jen vzpomeneme. 

Nikdo z nás tuto naší vlastní zodpovědnost nesejme a sejmout nemůže. A to ani ono, ve hmotě, naším prostřednictvím projevené, Vědomé Vědomí=Bůh, co zároveň je i není. 

A pokud půjdeme dál a do hloubky, pak ono Vědomí Vědomé nemůže zasáhnout a sejmout z kohokoliv z nás zodpovědnost za to, co děláme kým tak jsme a kým budeme. 

Byl by tím porušen systém svobodného vývoje a zrání jedince ve hmotě. Kdyby Bůh=Vědomé Vědomí zasáhlo, pak by porušilo asi své jediné „přikázání“. Začalo by nadržovat někomu, proti někomu jinému. A chaos a zmatek by byl na světě. 

Proto, se nikdo a nikdy nemůže ptát:

„Bože, proč jsi to dopustil?“ 

Ne On, ale já a prostřednictvím mne i mí předci to vše, co je kolem nás, dopustili.  

Já jsem si způsobil to, že krachuji a krachuje mi vztah, to já jsem zabil, kradl a ničil. 

To já jsem dopustil, že jsem okrádán a jsem ponižován a dluhy utlačován. 

To já jsem zodpovědný za to, co se mi děje a vše bude dít do té doby, dokud nevezmu zodpovědnost za svůj vlastní život do svých vlastních rukou a dokud budu podléhat Zlatému teleti, které mne jen vysává a nedává mi nic jiného než život v porobě a útlaku. 

Za vše, co se kolem mne děje si mohu jen Já. Já sám. 

To já jsem strůjce svého štěstí. To já…

Ano, co jsem napsal je tvrdé. Nikde zde není Bůh tak, jak jej známe. Nikde zde není Bůh zištný, mstivý, lstivý a sobecký a nárokující si pozornost jen sám na sebe a k sobě. 

Je zde jen něco, co nám říká: 

„Cokoliv druhému děláš, sobě děláš.“

„Kdy na to přijdeš, že ne Já, ale ty máš veškerou zodpovědnost za vše, co je a bude.“

„Kdy ti to milý synu, dcero, dojede?“

„A kdy ti dojde, že Já mám času dost a že jsem se nikdy na tebe nezlobil za to, co jsi udělal?“

A tak na závěr napíši opět něco pozitivního.

Pokud se nám vše vymkne z rukou (a bohužel k tomuto cíli nyní směřujeme), najde se jiné místo ve Vesmíru, kde se to povede. Kde se povede pochopit, že Vědomí je nadřazeno hmotě a že opak je lež.

Škoda jen, že my už u toho nebudeme a nepoznáme, že se Darwin, ve své teorii, mýlil.  

V. Suchý

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře