Všem škarohlídům a škodolibým

No, a protože je mi jasné, že lid vezdejší tyto dvě záležitosti, s absencí noblesy a fabulačních schopností, prostince v hlavinkách sloučí, rozhodla jsem se zastat slabého a bezbranného.

Tak předně pro škarohlídy: Určitě jde o shodu náhod. Konec komentáře. Že se vám to nezdá? I kdybyste měli pravdu, že tu něco nepěkně zavání, nemáte kouska soucitu s pracujícím, jistě zkoušeným člověkem? Tušíte vůbec, jaká to je nevděčná práce to náměstkování? Takový člověk má velkou odpovědnost, musí se rozhodovat podle toho, jakým úkolem ho zrovna strana pověřila, musí se pořád vzdělávat, aby příkladně trochu rozuměl tomu, co mu radí jeho poradci (sice se stejně rozhoduje dle výše zmíněného, ale v médiích sofistikovaná mluva lépe vyhlíží) a tak dále a tak dále. Pro ty, kteří to ještě nenahlédli – byl zkrátka unavený, no.

Kolikrát někdo dře jako kůň a ty konce..., radši nedomýšlet. Je moudré vědět, kdy odejít. Když se necítíte zdravotně v pořádku, ještě čelit problémům kvůli nějaké zaujatosti „vysokých učenců"? Fakt bych vás chtěla vidět. Víte, co si o většině z vás myslím? Jste prostě závistiví. Závidíte vysoký plat, pokoje člověku nedáte. Jak můžete, do kdekoho se navážíte. Dnes je to pan náměstek pro dohled nad rozdělováním evropských peněz, zítra třeba europoslanec. To si myslíte, že tam ti lidé berou peníze za nic? A vůbec! Škoda času, nevděčníci. Na ulici s vámi. To by vás odnaučilo nadávat na vrchnost. Ostatně, máme svobodu, mohli byste si s sebou vzít krabicové víno nebo cepy a sudlice.