Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Proč nám Honza Hamáček vybral sedmičku? Co jsem dělal v Příčovech?

Hodnocení uživatelů:  / 12
NejhoršíNejlepší 

Nedělník Adama B. Bartoše (51) Proč nám Honza Hamáček vybral sedmičku? Co jsem dělal v Příčovech? Proč má Kuráš kuráž? A jak Vandasovi bouchly saze

Doufám, že nic neděláte, jen odpočíváte. Je přece neděle. A s ní nedělník ABB. Budu se snažit, aby byl také odpočinkový.

Po pauze dané pobytem na chatě jsem zase natočil jeden Středník. To proto, že od neděle do neděle to sice letí, ale i uprostřed týdne se něco děje, co je třeba okomentovat. Například volební losovačku, kdy nám státní volební komise v úterý vylosovala hezké číslo sedm.

Vtipně to glosoval i server cd89.cz, který je však přesvědčen, že nám číslo sedm vybral sám – Jan Hamáček. Ať tak či onak, bude to zajímavý zápas. Nejen my totiž bojujeme o Sněmovnu, ale bojuje o ni i ČSSD, která ji vůbec nemá jistou…

Pustil jsem se také do čtení brutální knížky – Sdílej, než to zakážou (neměla se spíše jmenovat Sdílej, než to zakážu?). Je to masakr takového kalibru, že jsem učinil rozhodnutí napsat k tomu recenzi.

Takže mám zaděláno na téma příštího nedělníku. Snad to do té doby stihnu dočíst, protože času mám málo – slovy Andreje Babiše, furt makám.

  • proc-nam-honza-hamacek-vybral-sedmicku-co-jsem-delal-v-pricovech
  • proc-nam-honza-hamacek-vybral-sedmicku-co-jsem-delal-v-pricovech

Minule jsem zase slíbil okomentovat Příčovy. Ale protože jsem zároveň v úvodu tohoto nedělníku slíbil, že bude pohodový a odpočinkový, nepůjdu příliš do hloubky a ani do konfrontace. To bych musel vysvětlovat rozdíl mezi vlastencem a národovcem. Zase bych někoho naštval a to se mi při neděli nechce.

Předně musím říci, jak jsem se v Příčovech ocitl. Petr Hampl se před rokem nechal slyšet, že nikoho jako jsem já do Příčov nepozve. Vím, že je to otevřená akce a že bych tam klidně mohl přijít i bez pozvání, ale protože cítím, že tam nejsem zván, nikdy jsem se tam nejel. Až letos. A může za to Aleš Přichystal.
Jel jsem tam totiž na jeho přání coby vydavatel pokřtít jeho novou knihu inspirovanou moudrými myšlenkami staročínského Mistra Suna.
 
Zesnulý spoluautor knihy, slovenský vlastenec, plukovník Peter Švec Sunovy myšlenky přetlumočil do dnešní doby jazykem určeným pro vlastenecké vojáky. Aleš Přichystal to svými komentáři povznesl ještě o úroveň výše – udělal z toho návod pro vlastenecké politiky či vůbec obecně vlastence, jak nepropadat malomyslnosti z domnělé převahy liberálů a jak přejít z pouhé obrany do protiútoku. Takže na to, že to jsou myšlenky tisíce let staré, je to dílo vysoce aktuální, dokonce takové, které na dnešní dobu sedí jako „prdel na hrnec“, řečeno slovy jiného klasika. I když v případě tohoto „klasika“ bychom měli spíše říci – jako „pazdeří k prdeli“.
 
Ano – tento oslí můstek mne napadl proto, že dalším z křtících byl i můj mentor a skoro soused Ladislav Bátora, který čínštinu studoval a vyhověl mé žádosti o korektury těch částí knihy, které se týkají Mistra Suna. Křtu se účastnil i Ivo Gec a bezpečnostní analytik Jaroslav Štefec. V příčovském špýcharu, mimochodem krásně renovovaném, byla však poměrně velká tma, takže se videozáznam nepovedl a i fotky jsou rozmazané, takže mi to celé nemusíte věřit. Ale knihu si objednat můžete zde.
 
Tahle jediná rozmazaná není. Štefec, ABB, Přichystal. Fotil: Dominik Bastl.
Třebaže jsem v Příčovech byl, tím, že jsem se furt s někým zdravil a s někým rozmlouval, musel jsem si příspěvky poslechnout až doma ze záznamu. A protože jsem slyšel jen první blok a pak blok věnovaný mladým, okomentuji jen tyto dva.

Petr Hájek mne mile překvapil. Začal sice stylem, na který jsem už u něj trochu alergický, ale nakonec vyplodil perlu – řekl vlastně jinými slovy to, co se tu snažím psát už delší dobu. Hájkovsky řečeno: „postavme proti jejich strukturovanosti (myšleno našich ideových nepřátel) naši nestrukturalizovanost“, čímž chtěl říci, abychom se před volbami nesnažili spojit nespojitelné a byli autentičtí. Je jedno, že je více podobných stran, aspoň si lidé mohou vybrat podle svého srdce. Tak i doporučil volit.
 
Petr Hájek ve výčtu pamatoval sice na všechny alternativní strany, kromě té naší (které nemůže přijít na jméno proto, že jsem ho kdysi zařadil na jeden nejmenovaný seznam), ale vyznění jeho příspěvku musím přesto ocenit. A to, že nás nejmenoval, mu promíjím. Svým způsobem je přece i on (podobně jako Klausové) součástí systému, proti kterému údajně protiproudně plove, takže od něho nemohu očekávat, že by nás jmenoval či, nedej Bože, podporoval…
 

Výborný byl i příspěvek učitelky Mileny Míčové či lékařky Málkové. Zdeněk Koudelka byl vtipný, ale oslovil spíše Moraváky. Pokud si však někdo zaslouží uznání, je to Ben Kuras, a to říkám přesto, že i on mne zavrhl (pro Kurase jsem beznadějně ztracený případ antisemity). Já jsem ale spravedlivý a dokážu se nad to povznést a vyseknout mi i poklonu, z čehož je vidno, že žádný antisemita nejsem. A teď ta poklona: Kdybych to měl shrnout, řeknu, že Miloslav (jak se Ben vlastním jménem jmenuje) Kuraš (jak se Kuras vlastním příjmením jmenuje) měl fakt kuráž. V čem? Vysvětlím.
 
Kuras dokázal vždy být trochu napřed a psaním varovat před tím, co u nás ještě ani nebylo. Je to tím, že žil dlouho na Západě a viděl tam jeho úpadek dříve, než tento úpadek dorazil i k nám. Kritizoval kvóty na imigranty a psal o nich, když jsme si ani u nás nedovedli představit, že by něco takového jako kvóty na migranty mohlo vůbec existovat. A ukázal to i letos. Jako jediný z řečníků měl odvahu poukázat na Velký Reset a věci s tím spojené. V tom podle mne tkví hodnota jeho vystoupení. Na rozdíl od Klause či Hampla mluví o tom, co je skutečně průser.
 
Čtvrtá průmyslová revoluce, velký reset apod. Prezident Klaus kritizuje roušky, ale o Velkém resetu cudně mlčí. Davosem přitom vždy pohrdal, ale přesto nechce jít k podstatě věci. Proč? Petr Hampl dokonce spiknutí mocných cíleně a programově popírá, až se tím sám znevěrohodňuje. O resetu také ani nehlesne. Ale Kuráš má kuráž. To se musí nechat…

Druhý blok, který jsem slyšel, byl blok věnovaný mladým. Hampl jim říká „vycházející hvězdy“. Pro mne jako čtyřicátníka bylo jistě poučné sledovat, jak se projevuje a jak smýšlí mládež. Ale paradoxně na mne udělala větší dojem mládež, kterou Hampl na podium nepozval, než ta, která tam řečnila. Oslovila mne tam asi šestice mladých lidí, kteří evidentně prokoukli povrchní hru na demokracii a předstíraný souboj pravice s levicí, měli odvahu podívat se do králičí nory, aktivně si vyhledávají informace o věcech, o kterých se ani v Příčovech nemluví – a tím na mne velmi zapůsobili.
 
Povídali jsme si asi deset minut, líčili mi, jak je dnes i pro ně – odkojené moderními technologiemi – těžké se k některým informačním zdrojům dostat kvůli stále rostoucí cenzuře, ale jak si přesto tyto informace shání a jsou v obraze. Pokud na mne něco v Příčovech udělalo dojem a způsobilo mi to dobrou náladu, bylo to setkání s Láďou Bártou.

Příčovy pro mne ale znamenaly ještě jeden zážitek.
 
Ten méně příjemný. S Tomášem Vandasem. Vy, co sledujete vlasteneckou scénu, víte o našich vzájemných neshodách. Kdysi jsem na adresu Tomáše Vandase řekl něco, co mne pak mrzelo. Omluvil jsem se mu za to, dílem proto, že jsem to tak cítil (a dospěl jsem k poznání toho, že jsem tehdy přestřelil), dílem proto, že to on sám vyžadoval, dílem i proto, že mi to část mých kolegů doporučovala. Tomáš Vandas, ačkoli si omluvu vymohl (ve formátu videa na YouTube, které jsem skutečně natočil), ji však nikdy nepřijal, na schůzku, kde jsem mu ji chtěl tlumočit i osobně, nepřišel a vůbec se celkově chová tak, jako by ji nikdy neslyšel.
 
Příčovy byly po šesti letech první místo, kde jsme se po naší neshodě střetli tváří v tvář. Přišlo mi trapné dělat, co Vandas – dělat, že se nevidíme. Tak jsem se rozhodl prolomit ledy. Že ho tedy pozdravím, podám mu ruku a budu ten první, kdo má odvahu překonat osobní animozity. Zle jsem ale pochodil. Tomáš Vandas učinil hysterickou scénu, zbrunátněl, křičel a vyšiloval jak nějaká zhrzená ženská. Takovou reakci jsem nečekal. Je pravda, že jsem v několika nedělnících DSSS opatrně kritizoval za to, že nešla s námi a raději šla s Lubomírem Volným, který ji pak na poslední chvíli podvedl, když vykopl její členy z kandidátky. Chápu, že to pro Tomáše Vandase není příjemné.
 
Zvláště poté, kdy si ho Volný vodil na tiskovky a veřejně mu děkoval za to, jaký je – na rozdíl ode mne – státotvorný, vlastenecký a nesobecký, aby ho přesto nečekaně vypekl. To ale není můj problém. Já s Vladimírou Vítovou jsme naopak Vandasovi v této nelehké situace nabídli pomocnou ruku – že může své kandidáty dát k nám, my že se za ně – na rozdíl od Volného – stydět nebudeme. Ani nebudeme zapírat jejich stranickou příslušnost. Vandas ale nechtěl. A v Příčovech mu ujely nervy a setkání se mnou neunesl.
 
Po této osobní konfrontaci nemíním dále DSSS pomáhat ani jí nebudu nikdy příště házet záchranné lano. DSSS vsadila na špatného koně, doplatila na to a doplatí na to ještě více v budoucnu. Jako strana letos v podstatě skončila, když místo aktivní kandidatury vsadila na podporu někoho, kdo ji pak poplival. Tomáš Vandas se nechal napálit Lubošem Volným a chápu, že je mu nyní těžké přiznat svoji chybu. Pomoc odmítá. No tak ho v tom nechám, ať se v tom plácá sám. Třebas dalších 15 let boje…

A protože se říká, že v nejlepším je dobré přestat, tak se s vámi rozloučím. Příště si napíšeme něco o Babišovi a o jeho nové knížce. A zabrousíme i do jeho starší knížky, kde sliboval věci, o kterých sní, ale my se mezitím dočkali věcí, o kterých se nám ani v tom nejhorším snu nezdálo…

Adam B. Bartoš, předseda Národní demokracie a lídr pro Ústecký kraj na kandidátce Aliance národních sil.

PS: A úplně na závěr vás chci poprosit o podporu v této anketě. Vím, že jsem to už dělal několikrát, ale hlasy se každý nový měsíc anulují a volí se znovu, takže je potřeba nás volit opakovaně každý měsíc. Dejte nám svůj hlas, ale hlavně – dejte nám ho u voleb. Díky
 

 

Podpořte CFP QR Kód ŽLUTÁ oranžová

 

Facebook komentáře