Petr Jermář: Půjčit či nepůjčit Evropě - to je to, oč tu běží!

Podrobnosti

Z domova / Vaše free zóna|

29. prosinec 2011|

Petr Jermář|

4927 x

Během posledních dní se v Čechách naplno rozjela bouřlivá diskuze na téma půjčky 90 mld. Kč z devizových rezerv České národní banky pro Mezinárodní měnový fond. Diskuze neprobíhá pouze v médiích, ale doslova na každém rohu – je jedno, jestli sedíte v práci, v parku na lavičce nebo v hospodě – všude se lidé chytají za hlavu a bojí se nenulové pravděpodobnosti poskytnutí úvěrů. A že je čeho se bát! Pokud by půjčka (skoro jistě nevratná) poskytnuta přece jen byla, jednalo by se o akt, který je v přímém rozporu se zájmy České republiky.

ODS, VV a KSČM jsou proti půjčce, případně ji zcela logicky podmiňují účelností, definovaným splátkovým kalendářem a cost benefit analýzou. Přesný účel nikdo nezná, splátkový kalendář nebude a prezentovat cost benefit analýzu s kladným výsledkem by bylo těžší než nechat zmizet Sochu Svobody. Zcela na opačné straně stojí ČSSD, která hovoří cosi o zachování pracovních míst a nutnosti půjčku poskytnout. ČSSD obvykle vědomě mlží a pouští do světa ekonomické argumenty, o kterých i ona sama ví, že nejsou pravdivé. V tomto případě je situace horší, neb zde není důvod mlžit a pravděpodobně se jedná o neúmyslně chybný úsudek pánů poslanců. Straničtí analytici by jim možná dodali doporučení opačné, ale bohužel poslanci rychleji mluvili, než mysleli. Pětici stran uzavírá TOP09 s velmi zajímavým vývojem názorů. Nejprve se ekonomicky schopnější jedinci rozhodli postavit k půjče spíše odmítavě s tím, že to není v zájmu republiky. Následně se ozvala nyní proevropská diplomatická sekce z MZV přesně s opačným názorem. Bankovní rada ČNB půjčku zcela jistě nepodpoří a názor prezidenta republiky je dlouhodobě konstantní. Ekonomické, morální či dokonce humanitární opodstatnění půjčky neexistuje a z pohledu zahraničně-politického je otázkou, zda se stále vyplatí přetvařovat se i v momentě, kdy je třeba zaplatit cizí tučný účet. Morální hazard je velkým problémem současné krize a doby obecně neb v lidech zabíjí víru ve spravedlnost. Dluh musí především zaplatit ten, kdo ho způsobil, nikoliv kolektivně všichni pomocí nově vytištěných bankovek či dokonce soused od vedle pod vidinou podpoření potenciální kupní síly odběratelů jeho průmyslu.

Půjčením peněz pravděpodobně přijdeme o celých 90 mld. Kč. MMF má sice o něco lepší reputaci než ECB (ze které byli postupně vyhnání všichni jedinci s negativními názory na tištění nových peněz či vytváření pákových mechanismů na nové půjčky a zajištění) a zbytek unijních institucí, ale jak již bylo mnohokráte řečeno, nesplatitelný dluh těžko vyřešíme dodatečným úvěrováním. Projekty finanční gramotnosti MF přímo doporučují neřešit neřešitelné úvěry úvěry dalšími – výborný studijní materiál nejen pro druhý stupeň ZŠ ale i pro veškeré nejen parlamentní rozhodovatele s vlivem na řešení dnešní krize. Neobstojí ani argument, že dluh na investice může být žádoucí na rozdíl od dluhu na spotřebu, neboť téměř 100% současných státních dluhů bylo a je nadále způsobováno spotřebou nad míru a nikoliv budováním další hladové zdi. Dřevo se sbírá do zásoby v létě, aby bylo v zimě čím topit. Celá Evropa si však místo sbírání půjčovala už v létě a teď není čím se v zimě ohřát. Navíc po nás chtějí již půjčené dřevo z léta vrátit. Proto je mimochodem pravdou, že by v současné chvíli místo restrikcí, vyšších daní a zastavení všech projektů bylo lepší naopak navýšit státní investice třeba do infrastruktury, ale toto tvrzení je platné jen za předpokladu, že máme našetřeno a je z čeho utrácet. Pokud máme naopak dluh, jsou restrikce na místě neb jeho další růst by byl smrtelný.

Nepůjčení peněz nás v prvé řadě posune do pozice „těch rozumnějších" (stejně jako Slovensko, které odmítlo darovat peníze Řecku), zároveň však neprávem zvaných „sobci". Sobcem nás bude zvát půlka Evropy, zejména ta, která se těšila na naše peníze. Zbytek světa bude naopak mlčet a potichu nás chválit za moudré rozhodnutí. Argument „peníze půjčíme, jen když zůstaneme osamoceni pouze s Velkou Británií" je stejně chybný jako „peníze nepůjčíme neb našim pouhých 90 mld. Kč svět nespasí". Extrémní rozhodnutí „proti proudu" je buď hodně dobré, nebo hodně špatné, takže se může vyplatit se proti proudu vydat, neb v tomto případě je to blíže pólu „hodně dobré". Půjčka na vývoj v Eurozóně vliv má, na naše pracovní místa tedy taky, ale tento vliv je tak zanedbatelný (nikoliv z hlediska absolutní výše celkové půjčky, ale z důvodu množství jiných faktorů na situaci působících), že od něj můžeme abstrahovat a tedy nepůjčovat.

Přirovnání k Titaniku, docházejícímu kaviáru na první palubě či požáru u souseda již bylo dost a to velmi trefných. Jsem v tomto případě optimistou a věřím, že padnou na úrodnou půdu a k půjčce nakonec nedojde. Bylo by pak totiž velmi nesnadné lidem vysvětlit, v čím že zájmu tento akt byl proveden.

Autor: Petr Jermář, Banky.cz

Komentáře