Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

NEDĚLNÍK ADAMA B. BARTOŠE (68): NOVOROČNÍ

Hodnocení uživatelů:  / 10
NejhoršíNejlepší 

Dovolte, abych vám popřál nejen pěknou první neděli roku 2022, ale i celý následující rok. Není to však protimluv? Může být tento rok pěkný, když víme, co nás čeká? Může být pěkný, když víme, že bude ještě těžší, než ten loňský?

Předpokládám, že většina z vás, která čte tyto řádky, patří k neočkovaným. Není to jistě bez výjimek, ale alternativa většinou očkování odmítá a čtenáři mých nedělníků se většinou rekrutují právě z ní. Proto budu v prvé řadě mluvit k neočkovaným.

  • nedelnik-adama-b-bartose-68-novorocni

V novoročním slovu z loňského roku jsem psal, že rozhodnutí očkovat se / neočkovat se bude jedno z nejtěžších v roce 2021. Myslel jsem to obecně na celou populaci, ale i na alternativu, která sice má (nebo přinejmenším měla by mít) v tomto ohledu ideově jasno, ale složité úvahy a zvažování se jistě nevyhnuly ani jejím členům – jak se vypořádat s případnými restrikcemi, se ztrátou zaměstnání, jak ustát tlak ve vlastní rodině apod. Ale platilo to i pro „druhý tábor“ – i ti, kteří se nakonec – z našeho pohledu až překvapivě rychle – naočkovali, museli toto složité rozhodnutí učinit. Museli si vybrat.

V loňském roce, kdy bylo očkování „dobrovolné“, jsme se tak museli všichni rozhodnout, zda se necháme zlákat sliby (které se beztak později ukázaly jako plané), nebo zda si budeme stát za svým. Spíše jsme to ale zvažovali pod příslibem již zmíněných „výhod“. K očkování jsme byli vybízeni spíše skrze pozitivní motivaci, byť se nakonec ukázala jako klamná. Jinými slovy, mnozí z nás se rozhodovali podle toho, zda stojí o „bonusy“, které jim očkování přinese (možnost jít do restaurace, jet na dovolenou apod.). Na druhé misce vah ležela „pouze“ diskriminace v oblasti zábavy a trávení volného času – nebudeme moci do hospody, na koncert, do kina.

V tomto smyslu došlo k prvnímu rozdělení na dvě skupiny obyvatel, občanů. Důsledkem toho je, že nezřídka mezi námi a naočkovanými propukají hádky či výčitky. Národ je rozdělen, což nikdy k ničemu dobrému nevede. A ukázalo se, co bylo už předem jasné – většina se nechala naočkovat. A z nás, nenaočkovaných a očkování odmítajících, se loňský rok mrknutím oka stala menšina. Hádám ale, že současný liberálně-demokratický režim, který si na ochraně kdejakých menšin tolik zakládá, pro nás, minoritu neočkovaných, nehne ani prstem.

Právě postavení menšiny musí být pro nás nepříjemné a znepokojující. Byli jsme sice zvyklí na pozitivní diskriminaci, kdy byli upřednostňováni a zvýhodňování příslušníci menšin na úkor nás, většiny, takže ani „v době před covidem“ nás status většiny nechránil před útoky neomarxistů, ovšem málokdo z nás by čekal, že se z něj stane tak rychle příslušník menšinového tábora. Nejde přitom vůbec o nějaké hrátky se slovy – jde o vážnou věc. Neměl-li systém úctu k názoru většiny, když jsme ještě většinou byli, nebude se ohlížet na naše názory ani nyní, když nás je o poznání méně. Na menšinu nikdo příliš nebere ohled a v tomto případě to bude platit dvojnásob či spíše stonásobně. Už jen proto, že to nebude systém sám, komu budeme nepohodlní, ale budou to i příslušníci naočkované většiny, kteří jsou naočkováni i mediálně – k tomu, aby nás nenáviděli, aby nám „záviděli“ či námi pohrdali. A systém bude jejich emoce s chutí využívat k tomu, aby se snažil pod nátlakem naši menšinu ještě více umenšovat.

Znamená to, že se můžeme a musíme připravit na nejhorší. Nezruší-li nová vláda vyhlášku o povinném očkování, jak slibovala, bude se teror stupňovat. Vybranými profesními skupinami a našimi spoluobčany nad 60 let to neskončí, ale pouze začne. A kdo se bude vzpouzet i povinnému očkování, toho nejspíše nic příjemného v tomto roce nečeká. V tomto smyslu bude letos pokračovat další rozhodování a další štěpení – i ti, kteří dosud odmítali, budou pod tlakem odpadat a pomyslné kleště se ještě více sevřou. Oproti loňskému roku k tomu přispěje i to, že ze strany státu budeme k očkování nuceni pod motivací spíše negativní. Už nepůjde jen o to, že nám za naočkování něco slíbí, ale že nám za (náš postoj) neočkování něco vezmou. Finanční postih, pokuta. Bez vakcíny nebudete moci nejen do hospody, ale nově v budoucnu třeba ani do MHD. A co když ani do supermarketu s jídlem? Co pak? Zuby si také brousí i na naše děti – loni je jen testovali, letos je budou chtít očkovat. Dopustíme i to?

Těm, kteří chtějí přesto vzdorovat, chci na úsvitu tohoto roku vyjádřit svoji podporu, svůj obdiv a uznání a popřát mnoho síly, odvahy, statečnosti a vynalézavosti, jak státnímu teroru odolávat. A také štěstí, které budeme jistě všichni potřebovat.

Těm, kteří se dosud nenaočkovali, ale tuší nebo plánují, že nebude-li zbytí, nechají si vakcínu dát, protože jiné řešení nevidí, nemohu příliš radit ani jim to nemohu zazlívat. Je to vaše osobní rozhodnutí. Už to, že jste došli tak daleko, to, že jste nepodlehli už v loňském roce, vás šlechtí. Zkuste se ale zamyslet nad tím, zda by nebylo škoda váš boj vzdát jen proto, že už nevidíte jiné východisko. I když máme u hlavy pistoli, neznamená to, že nemáme na vybranou. I v takové situaci můžeme udělat mnoho věcí. Buď nás napadnou impulsivně a intuitivně, chcete-li pudově, nebo naopak po delším promýšlení, ale řešení vždy existuje. Nenechme si namluvit, že je to „konečná“ a že „se s tím už nedá nic dělat“. A pomysleme také na ty očkované a na to, jak se musejí cítit podvedeni, když si nechali píchnout vakcínu třeba právě proto, aby si zjednodušili život a nemuseli se nechávat stále dokola testovat. Jak se asi musejí nyní cítit a jak musejí být naštvaní, když nová vláda odsouhlasila, že zítřkem počínaje se všichni (tedy i očkovaní) musejí opět testovat v práci, ve firmách. Riskovali své zdraví zbytečně. Ano, nyní se ukazuje, že vakcíny nefungují, protože očkovaní mohou stejně tak onemocnět a stejně tak přenášejí vir, takže nařízení vlády se na jednu stranu zdá být logické – zároveň ale v plné nahotě odhalilo, že očkování nic neřeší, protože očkované neochránilo před nemocí a neušetřilo je ani onoho testování. Mnoho lidí si nyní bude sypat popel na hlavu, že vládní propagandě podlehli a bude si klást oprávněné otázky, k čemu tedy očkování je, když nefunguje a ještě navíc v mnoha případech prokazatelně škodí, a to tak, že farmaceutické firmy už ani nestíhají tisknout příbalové letáky s neustále aktualizovanými (rostoucími) výčty vedlejších příznaků, takže příbalový leták je bílý jak sníh a pouze QR kód vás odkazuje na webové stránky, kde si aktualizovaný výčet vedlejších příznaků můžete „rozbalit“ v plné kráse. Papír není nafukovací, zatímco webové stránky toho unesou hodně. Nebyla by škoda, kdybyste se nechali na poslední chvíli dotlačit k něčemu, čeho už nyní litují ti, kteří vakcinačnímu nátlaku podlehli loni?

Nyní chci mluvit právě o nich – o těch, kteří se už očkovat nechali. Ani zde není vše prohráno. A na úvod musím zmínit ještě jednu věc. Není pravda, že bychom těmito lidmi pohrdali, vysmívali se jim. Své rozhodnutí mohli učinit, aniž by měli dostatek informací. Očkovat se mohli nechat v době, kdy očkování mohlo vypadat ještě jako docela neškodné. Mohli být k očkování donuceni mnoha různými způsoby. Měli bychom udělat vše, co je v našich silách, abychom neprohlubovali příkopy v naší společnosti a ještě více ji nerozdělovali. Proti fanatickým propagátorům vakcinace, kteří dnes a denně v médiích lžou, samozřejmě musíme vystupovat rázně, protože s největší pravděpodobností tito mají pravé informace a pouze je zamlčují. Obyčejným lidem ale musíme oči otevírat s pochopením a bez fanatismu. Stejně tak očkovaní by neměli spílat nám, kteří se očkovat zdráháme – a to ani tehdy, když jsou na nás naštvaní pro špatné rozhodnutí, které udělali. My, neočkovaní, jim totiž můžeme pomoci z očkovacího vlaku vystoupit. Očkovat se totiž co nevidět bude každé tři měsíce a už nyní se v různých zemích vyhrožuje těm, kteří nechtějí třetí dávku, že bude celé jejich očkování zrušeno (zneuznáno) a bude na ně pohlíženo jako na neočkované. Tito lidé budou v nejhorší pozici – riziko už podstoupili, nikdo neví, zda se vedlejší příznaky u nich někdy v budoucnu neobjeví a přesto se nyní dostanou do pozice těch, kteří budou za další odmítání vakcíny šikanování jako my, neočkovaní. I přesto ale jejich změna postoje za úvahu stojí. Mají-li vakcíny nežádoucí vedlejší účinky (což snad nikdo soudný popřít nemůže), pak více vakcíny znamenat více vedlejších účinků. Ne každý, kdo to risknul jednou, to bude chtít riskovat podruhé, potřetí či dokonce každého čtvrt roku. Je tedy jasné, že „odlupovat“ se bude i v opačném směru – z ohromné skupiny očkovaných se budou vymaňovat ti, kteří si mezitím našli potřebné informace, ti, kteří si uvědomili, že byli podvedeni, ti, kteří už nebudou chtít znovu riskovat, ti, kteří se očkovat nechali jen pro svoji vlastní pohodlnost, ale k dalšímu očkování už přistoupí zodpovědněji apod.

Tedy vám, neočkovaným, vzkazuji, že vás potřebujeme, tak jako vy potřebujete nás. Potřebujeme se navzájem. Svůj národ udržíme jen tehdy, když příkop mezi námi zase co nejrychleji zasypeme. Čím dříve, tím lépe. Očkovaní i neočkovaní se musejí spojit. A musejí si vzájemně pomoci. Každá skupina nějak utrpěla nebo utrpí. Dá se předpokládat, že očkování si může vybrat svoji daň v podobě vedlejších příznaků na zdraví člověka, a to klidně i za několik let. Neočkovaní zase budou trpět diskriminací, ztrátou zaměstnání, tudíž ekonomickou likvidací apod. A všichni dohromady pak rostoucí finanční krizí, zdražováním a dalšími průvodními jevy. Nakonec zjistíme, že jsme stále – i přes naše velké rozdělení – na jedné lodi. A že musíme držet při sobě.

Jak vidíte, nemůžeme dopředu zcela odhadnout, co se bude dít a co nového nový rok přinese. Tlak na očkování bude sice větší než loni, ale může zároveň spustit lavinu procesů přesně opačných. Akce vyvolá reakci. Tlak může mnohé lidi rozdrtit a zdrtit, ale z jiných může zase vymáčknout to nejlepší, jako když se z oliv pod tlakem získává výborný olivový olej.

Díváme-li se na nový rok a na to, co přinese, pouze optikou neustále se zpřísňujících opatření, pak můžeme propadnout skepsi a pocitu beznaděje. Ale stále platí, co jsem napsal výše – ani to, že vám někdo drží pistoli u hlavy, není konečná a nemůže vás to zlomit. Nikdy totiž nevíte. Má ji nabitou, nebo nemá? A i kdyby měl – nemohu udělat něco, čím bych svoji na první pohled bezvýchodnou situaci zvrátil? Když nám jde o život, když jde do tuhého, najdeme v sobě často nevídanou sílu a netušené schopnosti. Platí to i pro společnost jako celek. Může se zdát, že nás srazili na kolena. Může se zdát, že českému národu drží parta pomatených nadnárodních šmejdů a mafiánů pistoli u hlavy. Dokud nám ale nevystřelili mozek z hlavy, ještě žijeme. A dokud žijeme, nemohou si být ničím jistí…

To je mé poselství na začátku roku 2022:

Dobře víme, že rok 2022 nebude snadný. Právě proto vám ale přeji, abyste se se všemi jeho výzvami úspěšně poprali a nedali se.

Adam B. Bartoš, předseda Národní demokracie

zdroj - https://narodnidemokracie.cz/nedelnik-adama-b-bartose-68-novorocni/

 

Podpořte CFP QR Kód ŽLUTÁ oranžová

 

Facebook komentáře