Dopis Lubomíru Zaorálkovi ve věci Pojarovy návštěvy osady Ariel

Vážený pane ministře,

obracíme se na Vás jménem občanských sdružení ISM Česká republika, Iniciativy Ne našim jménem/za spravedlivý mír na Blízkém východě, Přátelé Palestiny, jakožto i jménem občanské veřejnosti znepokojené dlouhodobým působením našeho velvyslance v Izraeli Tomáše Pojara.

Již v minulosti jsme zaznamenali v činnosti velvyslance Pojara nestandardní a v rámci jeho diplomatického působení jen těžko přijatelná stanoviska. Tak např. při napadení Flotily svobody vezoucí do izolovaného pásma Gazy humanitární pomoc izraelským komandem, ke kterému došlo v mezinárodních vodách v květnu r. 2010 a při kterém byli izraelskou mocí zadrženi a uvězněni čtyři čeští občané, se velvyslanectví ČR v Tel Avivu, na rozdíl od velvyslanectví jiných evropských zemí, nijak ve prospěch občanů spadajících pod ochranu českého státu účinně neangažovalo a sám velvyslanec Pojar se omezil jen na kusá a bezvýznamná prohlášení typu: „[aktivisté] by měli být všichni deportováni z Izraele". Dva ze čtyř zadržených Čechů vznesli podezření, že „postup české ambasády v Izraeli a české diplomacie byl v rozporu s mezinárodní úmluvou o konzulárních stycích".

Naprosto nepřijatelná je pro nás návštěva velvyslance Pojara na Ariel University v nelegální izraelské osadě Ariel na okupovaném území Západního břehu Jordánu, ke které došlo 9. ledna 2014. Podotýkáme, že český velvyslanec byl vůbec jediným velvyslancem země EU, který navštívil nelegální židovskou osadu na okupovaných palestinských územích a tak výrazně přispěl ve snaze o legitimizaci mezinárodním společenstvím odsuzované izraelské kolonizace. A to v době, kdy EU vydala směrnice zakazující čerpat finanční prostředky ze společných evropských fondů do nelegálních osad. Výmluvu velvyslance Pojara, že se při návštěvě držel politické linie stanovené EU považujeme za absurdní, neboť podle smyslu evropských regulí neměl v nelegální osadě jako oficiální představitel evropského státu co pohledávat. V tomto směru považujeme za stejně nesmyslné i vyjádření mluvčí české diplomacie Johany Grohové, která věc odbyla konstatováním, že součástí práce velvyslance v zemi vyslání je „seznamovat se s nejrůznějšími aspekty tamního (sic!) života", k čemuž „...musí patřit i účast na akcích na akademické půdě". Jsme překvapeni vyjádřeními zástupců českého úřadu zahraničních věcí, kteří očividně nejsou schopni rozeznat zřejmé rozdíly ve statutu mezinárodně uznaných okupovaných území a ženevskou konvencí odsouzených nelegálních osad, jejichž návštěva nepodléhá běžnému diplomatickému provozu. Ze strany české diplomacie je to jasná známka toho, že Česká republika postrádá jakoukoliv politickou vůli tlačit na Izrael, aby ukončil nelegální okupaci a začal dodržovat mezinárodní právo.

Zcela jasně se vymezujeme proti účelovým ahistorickým srovnáním, které staví Izrael vedle Československa r. 1938 a přirovnávají palestinský lid k jakési páté koloně, jak se to nárazově děje i z oficiálních míst a připomínáme, že to nejsou Palestinci, kteří okupují Izrael, ale naopak Izrael, který jako okupační mocnost dlouhodobě nedodržuje mezinárodní právo, jehož je taktéž aktérem. Věříme, že s novou vládou Česká republika přehodnotí svou dosavadní jednostrannou blízkovýchodní politiku zaměřenou na nekritickou podporu Izraele a bude opět na evropské a mezinárodní scéně nápomocna řešení ve prospěch svobody, nezávislosti a mírového soužití na Blízkém východě.

Jelikož dlouhodobé postoje a činy velvyslance Pojara, tak jak se s nimi můžeme seznámit z médií či z oficiálních stránek velvyslanectví, považujeme v dané věci za kontraproduktivní, žádáme Vás o sjednání nápravy.

S pozdravem,

Petra Šťastná
Zdeněk Jehlička
Jana Ridvanová
Eva Nováková