Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

BKP: Záchranné řešení pro Afriku – patriarchát Vrcholem mše svaté je konsekrace.  Kdy je neplatná?

 

11. část

video: bcp-video.org/cz/reseni-pro-afriku-11/

Co způsobila liturgická reforma, když obrátila oltář i s knězem opačným směrem, tedy tváří naproti lidu? Způsobila desakralizaci liturgie i posvátného prostoru.

Skrze kněžskou konsekraci Duch svatý Boží všemohoucností sjednocuje tři časové úseky v jedno, a to:

bkp-zachranne-reseni-pro-afriku-patriarchat-vrcholem-mse-svate-je-konsekrace-kdy-je-neplatna


1. ustanovení Kristovy oběti skrze chléb a víno,
2. dovršení Jeho oběti krvavým způsobem na kříži,
3. zpřítomnění Kristovy smrti na obětním oltáři.

K hlubšímu prožití konsekrace slouží dva prostředky: jednak chvíle ztišení před konsekrací a jednak asi pětiminutová adorace po konsekraci.

Před konsekrací si proto kněz klekne a uvědomí si poslední večeři:
Ježíš umyl apoštolům nohy. Mluvil o hlubokých pravdách vnitřní jednoty s Ním a s Otcem. Připomněl Ducha svatého i svůj odchod ze světa. Na závěr vzal chléb a víno a pronesl nad nimi slova, kterými ustanovil tuto svátost. Pak zazpívali žalm a odešli do Getsemanské zahrady. Tam byl Ježíš zajat, odsouzen na smrt a na kříži dokonal svou výkupnou oběť na odpuštění našich hříchů. Třetí den vstal z mrtvých, vstoupil do nebe a pak na učedníky a apoštoly seslal Ducha svatého. Přitom byli apoštolové Duchem svatým pomazáni, aby skrze ně zpřítomňoval Kristovu výkupnou oběť na odpuštění hříchů. Jako kněz prosím o obnovení tohoto pomazání Duchem svatým a prosím i za tu přítomné věřící, aby skrze křest, kterým byli ponořeni do Kristovy smrti, byla tato Kristova smrt Duchem svatým aktualizována i v nich. Veni Sancte Spiritus… Veni Sancte Spiritus….

Pak kněz vstane a u oltáře pronese slova ustanovení, která jsou ve mši svaté zároveň slovy konsekračními.

Adorace po konsekraci:
Kněz se hluboce ukloní a klečí asi pět minut. Myšlenky pro adoraci: V duchu jsem na Golgotě, Golgota je tu. Ježíši, Ty mě vidíš. Ty mi předáváš svůj testament slovy: „Hle, tvá matka.“ Duchovně nyní přijímám Marii jako Jan pod křížem do svého nitra (eis ta idia; J 19,27).
Ježíš pak řekl: „Žízním.“ On žízní po dokonání i mé spásy. Žízní i po mém osvobození z otroctví dědičného hříchu.
V smrtelném zápase, když Ježíš volá: „Eloi, Eloi, lema sabachtani,“ prožívá i za mě nejhlubší bolest. Je způsobena opuštěností od Boha, kterou působí dědičný hřích i naše osobní hříchy.
Při zvolání „Dokonáno“ Ježíš svědčí, že Jeho smrtí je dokonána spása. Křtem jsem byl i já ponořen do Kristovy smrti. „Otče, s Ježíšem do Tvých rukou odevzdávám svého ducha. V tomto spojení s Ježíšem chci jednou umírat.“

Tyto pravdy může tak či podobně prožívat během ztišení i každý věřící. Proto je nutné v kázání vysvětlit podstatu liturgie, tedy konsekraci, a s ní spojenou potřebu ztišení před konsekrací a po konsekraci.

Kněz po adoraci vstane, přistoupí k oltáři a zvolá: „Tajemství víry“. Lid odpoví: „Tvou smrt zvěstujeme…“

Upozornění: Zaváděním do mše svaté pohanských tradic a praktik, které uctívají a vzývají démony a satana, je vyhnán Duch svatý. Konsekrace v takové mši je neplatná a neúčinná.

Neplatnost konsekrace se rovněž vztahuje na případ, že by mši svatou vysluhovala nějaká žena.
Lžipapež František Bergoglio skrze věroučnou deklaraci Fiducia supplicans vyhlásil sodomské antievangelium, za které dopadá dle Galaťanům 1,8-9 Boží anathema – vyloučení z církve. Biskup či kněz, který s lžipapeži Bergogliem i současným Prevostem vytváří jednotu, konsekruje neplatně a neúčinně a podvádí věřící. Proto se musí každý biskup a kněz veřejně odřeknout sodomského antievangelia i jednoty s neplatným papežem.

Tato závažná fakta určují platnost konsekrace. Vyplývají ze samotné podstaty a Ducha Kristova evangelia. Katolíka zavazují ve svědomí.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři

13. 4. 2026

Poznámka: Biblická úprava liturgického prostoru
Co se týče úpravy liturgického prostoru, je třeba pamatovat na vzor jeruzalémského chrámu, kde bylo místo pro lid a oddělené místo pro kněze, kteří denně přinášeli oběť Bohu. Třetí část chrámu byla svatyně s velesvatyní, oddělená dvěma oponami od Božího lidu. Zdůrazňovala, že za druhou oponou je stále přítomen Bůh. Zatím, když je oltář obrácen proti lidem i s knězem, kněz je otočen zády k duchovnímu centru chrámu, kterým je velesvatyně. Je třeba, aby se kněz otočil ve stejném směru jako lidé, ke svatostánku, a aby součástí obětního oltáře byl velký kříž. Oltář i kněz může být za první oponou, která je do určité míry odsunuta.

 

BKP: Záchranné řešení pro Afriku – patriarchát 
Svěcení sedmého dne 
12. část

Základem obnovy církve je obnova duchovního života rodiny. Tato obnova je spojena se zachováváním třetího přikázání Desatera: „Šest dní budeš pracovat... Ale sedmý den je den odpočinutí… den svatý.” (Dt 5,12-15) Při svěcení sedmého dne je zdůrazněno, aby žádný nekonal všední práci, kterou konal šest dní. Proč? Jednak aby si odpočinul a jednak, aby pamatoval na to, že byl vyveden z otroctví Egypta. Dnes jsou lidé otroky novodobého Egypta, systému světa, který je mnoha způsoby zotročuje a vede k nejrůznějším závislostem. Hlavně jim ale nedovoluje, aby se zastavili a vyšli z otroctví vlastního ega a ducha světa i jeho systému.

Sedmý den patří Bohu, snaze o spásu své duše a duchovnímu užitku rodiny. Není-li však sedmý den, den Páně, svěcen správným způsobem, živý vztah k Bohu odumírá. Proto je třeba si každý týden v den Páně vyčlenit čas na modlitbu. Ježíš Kristus, Boží Syn, nás na golgotském kříži vysvobodil a naše spása byla dovršena Jeho slavným vzkříšením. První křesťané slavili liturgii v noci ze soboty na neděli (Sk 20,7). Místodržitel Bithýnie se zmiňuje v listě císaři Trajánovi (98-117), že křesťané se scházejí v neděli brzy ráno, před východem slunce, tedy v noci, kdy Kristus vstal z mrtvých.

Abychom byli Kristovými svědky, martyrés, a zůstali mu věrni až na smrt jako miliony mučedníků, potřebujeme světlo a sílu Ducha svatého.

Obnovené svěcení neděle začíná už v sobotu večer po svaté hodině zpěvem a rozjímáním o pravdách vzkříšení. První hodina je rozdělena na tři části.
V první třetině (20 minut) prožíváme Kristovo vzkříšení jako manifestaci Boží všemohoucnosti. Ježíšovo vzkříšení je největším důkazem Jeho božství.
V druhé třetině prožíváme s Pannou Marií radost ze setkání se vzkříšeným Ježíšem.
Ve třetí třetině si uvědomujeme podstatu křtu svatého. Ve křtu jsme byli ponořeni nejen do Kristovy smrti, ale také jsme spolu s Ním byli vzkříšeni (srov. Kol 2,12). Ve křtu se nám dostalo nového, Božího života. Do hlubin tajemství křtu i Kristova života v nás nás může uvádět jedině Duch svatý.
V neděli ráno začínáme v 5:00 a modlíme se do 7:00.
Rozjímáme o událostech vzkříšení, které se staly v neděli ráno. Modlitba je spojena se zpěvem.
V první třetině prožíváme zjevení andělů ženám u hrobu. Marie Magdaléna i Marie, matka Jakubova, jsou svědky toho, jak anděl odvalil kámen od hrobu. Stráž tehdy z velké hrůzy utekla. Anděl Boží ženám oznámil: „Vy se nebojte, vím, že hledáte Ježíše ukřižovaného. Není tu, byl vzkříšen!“

Ve druhé třetině si připomínáme, že Ježíš se zjevil Marii Magdaléně u hrobu. Hned ho nepoznala a myslela si, že mluví se zahradníkem. Teprve až když ji oslovil jménem, otevřely se jí oči a poznala, že je to vzkříšený Ježíš. S úžasem to spěchala oznámit apoštolům: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl!“

Ve třetí třetině prožíváme Ježíšovo zjevení ženám. Byly to ty ženy, které na Velký pátek stály blízko Jeho kříže. V neděli ráno spěchaly ke hrobu, a když se vracely, ukázal se jim Ježíš a řekl jim: „Buďte pozdraveny!“ Ony padly k Jeho nohám a klaněly se Mu. Pak je poslal se vzkazem ke svým učedníkům, aby jim už předem oznámily, že se jim bude zjevovat v Galileji. Ještě večer se vzkříšený Ježíš ukázal apoštolům a stejně tak další neděli večer. Tehdy byl přítomen i apoštol Tomáš. Brzy nato odešli do Galileje.

Ve druhé hodině v první třetině prožíváme zjevení vzkříšeného Ježíše kajícímu apoštolu Petrovi. I my se otvíráme duchu kajícnosti. Znovu si uvědomujeme svá mnohá zapření Krista v různých situacích. Každý osobně lituje svých projevů nevěry, lhostejnosti vůči Ježíši i nedbalosti o spásu své duše a neplnění svých povinností. Konáme pokání a prožíváme bolest spolu s Petrem, který u prázdného hrobu oplakával své zapření Ježíše. A právě tehdy, uprostřed kajících slz, se mu Ježíš zjevuje.

Ve druhé třetině prožíváme Ježíšovo první zjevení apoštolům v Galileji. Bylo to rovněž v neděli ráno. Apoštolové celou noc lovili ryby, a nic nechytili. Ježíš stál na břehu, a když jim řekl, aby hodili síť na pravou stranu lodi, síť se doslova trhala od množství ryb. Zde Ježíš položil tři otázky Petrovi, který ho zapřel. Když byl Ježíš veden ke Kaifášovi, jedna ze služek řekla ostatním služebníkům: „Také tento patří k Ježíši Nazaretskému!“ Petr se ale zapřísahal, že ho nezná. A to učinil dokonce třikrát. Bylo to ze strachu. Nyní, u Genezaretského jezera, Ježíš Petrovi rovněž třikrát po sobě klade otázku: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ Potřetí se Petr rozplakal a řekl: „Pane, Ty víš všechno, Ty víš, že Tě miluji.“ Petr dal najevo, že je ochoten i svůj život za Ježíše obětovat. A to se také stalo. Byl ukřižován hlavou dolů v Římě.

I my si každý osobně uvědomujeme tuto otázku: Jsem ochoten ve svém životě na první místo postavit Ježíše a spásu své duše?  
V třetí třetině si připomínáme poslední zjevení čtyřicátého dne po Kristově vzkříšení v Jeruzalémě. Ježíš ten den slavně vstoupil na nebesa z Olivové hory. Byli zde shromážděni apoštolové, mnozí učedníci a zbožné ženy i Ježíšova matka.
Asi po hodinové přestávce následuje hodinová modlitba k Duchu svatému.
V první třetině si připomínáme sestoupení Ducha svatého na apoštoly v neděli, v den Letnic. Bylo to kolem deváté hodiny. Zároveň prosíme o znovupřijetí Ducha svatého v plnosti.
V další části prosíme o dar proroctví a přijímáme jej. Prosíme o jeho využití v dalším týdnu. Apoštol Pavel vybízí, abychom usilovali obzvláště o tento dar (1Kor 14,1n). Dar proroctví slouží k budování jak našeho duchovního života, tak i církve.    

Účast na liturgii 
Kdo nemůže být přítomen na liturgii, může prožívat liturgii duchovně podle brožurky (viz  vkpatriarhat.org/cz/wp-content/uploads/2022/07/cz-Tajemstvi-viry-eucharistie.pdf).
Odpoledne prožíváme svěcení neděle v bratrském společenství. Optimální je setkání asi 3-5 rodin. Nejlépe je rozdělit se, aby mohli vést rozhovor muži zvlášť a ženy zvlášť a mohli tak řešit aktuální otázky. Setkání trvá asi dvě hodiny. Může končit rozjímáním o zjevení Ježíše emauzským učedníkům (20 minut).
Svěcení neděle je ukončeno večer svatou hodinou od 20 do 21 hodin. Každý se modlí doma se svou rodinou.
V první třetině si připomínáme Ježíšovo zjevení v Galileji více než pěti stům bratří najednou a prosíme o misijního ducha. Rovněž i v této hodině, stejně jako v předcházejících, je rozjímání prokládáno zpěvem.
V druhé třetině prožíváme Ježíšovo zjevení v neděli večer deseti apoštolům a dvěma emauzským učedníkům, kteří byli shromážděni na Siónu.  
Ve třetí třetině prožíváme další zjevení, které se událo neděli večer o týden později, kdy se Ježíš opět zjevil apoštolům. Vybídl Tomáše, aby odložil svou nevěru a přesvědčil se o Jeho reálném vzkříšení tím, že se dotkne Jeho ran. Tomáš zvolal: „Pán můj a Bůh můj!“
Způsob svěcení dne Páně zahrnuje realizaci čtyř základních principů první církve v Jeruzalémě, a to: 1) modlitba, 2) apoštolské učení, 3) liturgie, 4) bratrské společenství (viz Sk 2,42).
Není možné světit pravdivě neděli, pokud členové rodiny v tento den neodloží smartphony a nepřestanou tento den navštěvovat supermarkety. Neděle má být v pravdě dnem Páně.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři

13. 4. 2026

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře