Adam B. Bartoš: Obřezaná republika

Když jsem zpětně procházel texty, které čtenář v této brožuře souhrnně a – věřím – i přehledně (třebaže vznikaly různě v průběhu dvou let) dostává do ruky a zvažoval, zda a do jaké míry do nich zasahovat, rozhodl jsem se, že je nechám bez úprav. Především proto, že jsou svědectvím doby, ve které vznikaly, ale ještě více z toho důvodu, že si za nimi dosud plně stojím. Přesto na úvod této knihy na rovinu přiznávám: mýlil jsem se.

Neprotiřečím si? Jak a v čem jsem se mýlil?

Zcela určitě jsem se nemýlil v hlavní myšlenkové linii svých textů, kterou je Česká republika coby nová domovina pro Židy uprchlé z Izraele vlivem šílené blízkovýchodní války, která nás čeká a nemine. To, že se tak dosud neděje, je dáno především tím, že ještě nezačala válka s Íránem, která se stále odkládá. Válčíme v tuto chvíli se Sýrií, ale to je stále ještě jen jeden z manévrů potřebných pro rozpoutání třetího světového válečného konfliktu. Navíc invaze do Sýrie Američanům (jejichž vláda je ovládána Židy) nevyšla a byla zmařena moudrým a státnickým postojem ruského prezidenta Putina doslova na poslední chvíli, což pro neokonzervativce lačné válek znamená nejen zpoždění, ale možná i přepisování jejich válečných itinerářů. I proto jsme nyní svědky demontáže Ukrajiny – jde o pomstu Rusku za zmařenou válku v Sýrii a o snahu Rusko oslabit tak, aby příště podobné válečné plány blokovat nemohlo. V jistém smyslu tak vše souvisí se vším a Ukrajina je jen předstupněm k tomu, aby se mohlo pokračovat ve válečných plánech sionistických neokonzervativců.

To, o čem píši, nebo spíše, co naznačuji, je plán (hezky o něm promluvil například bývalý americký generál Wesley Clark).1 Plán, který se nemusí uskutečnit (pokud by k válce s Íránem nedošlo), ale který nejspíše nastane, protože když si temné zednářsko-sionistické struktury něco usmyslí (a třetí světovovou válku mezi sionisty a arabským světem si vymyslily již hodně dávno, soudě podle toho, že ji předvídal jeden z největších zednářských předáků všech dob, Albert Pike), pak se tak nejspíše stane – ne snad proto, že by zednáři byli všemocní, ale proto, že i je si Bůh v konečném důsledku použije k naplnění smyslu dějin.

V čem jsem se tedy mýlil? Mýlil jsem se v tom, že jsem předpokládal, že by se Česká republika mohla stát azylovým domovem pro uprchlíky z Izraele. Ona totiž nebude jediná.

Jak jsem se totiž stále více ponořoval do tématu, zjišťoval jsem, že podobné plány existují i v dalších zemích, se kterými sionisté tak či onak vyjednávají. Mezivládní jednání vede Izrael i s Polskem, Slovenskem či Německem. Nejsem sám, kdo má pocit, že se jeho země má stát novým Izraelem – téměř identické pocity totiž zažívají vnímaví lidé v Maďarsku či na Ukrajině. Dá se předpokládat, že to bude střední Evropa jako celek, která se stane novým domovem Izraelců, nejen Česká republika sama. Ta sice, i z historických příčin, má k židovskému etniku možná nejblíže, ale stěží může pojmout všechny izraelské uprchlíky. Mé zdroje od počátku mluvily o maximálně jednom milionu Izraelců, kterým by ČR mohla nabídnout nový domov, ale Izrael má v současné době 8 milionů obyvatel. Je jasné, že pokud existuje izraelský plán na přemístění svých obyvatel zpět do bezpečí diaspory, musí počítat hned s několika zeměmi. A je to i logické - Židé se možná navrátí tam, odkud do Izraele přišli...

Mýlil jsem se tedy v tom, že jsem zprvu celý problém vztáhl jen na naši domovinu a domníval se, že jde o exkluzivní plán v mezinárodním měřítku. Až zprávy o tom, že česko-izraelské námluvy nejsou zdaleka ojedinělé, ale čelí jim i naši sousedé, mi otevřel oči – paradoxně to ale nijak nerozporuje předkládané texty a tedy tuto publikaci, jako ji spíše podobné zprávy potvrzují a umocňují.

Publikace, kterou čtenář dostává do rukou, je shrnutím textů z let 2012 a 2013, týkajících se tak či onak současných česko-izraelských vztahů.

Pokusil jsem se ji tématicky rozdělit do několika částí. V první předkládám hlavní texty, které popisují podstatu nastíněného problému. V druhé části tu samou otázku pojímám spíše odlehčeně – zde překládané texty jsou spíše glosami, které jsem uveřejňoval v průběhu doby vedle oněch zpravodajsky pojatých textů. Třetí část se věnuje prezidentské volbě v České republice roku 2013, která s tématem velice úzce souvisí, protože byla zcela v područí židovské lobby. Ve čtvrté části jsou pak soustředěny texty doplňkové, pojednávající o vztahu české většiny s židovskou menšinou, byť je v nich téma případných zákulisních mezivládních dohod zmíněno spíše jen okrajově nebo vůbec. V páté části uveřejňuji některé své texty obecněji se věnující židovské otázce, tedy vztahu západní civilizace k židovskému etniku. Konečně v šesté zveřejňuji přílohy, neautorské texty, na které se na několika místech odkazuji – jde především o dokumenty či tiskové zprávy.

Veškeré předkládané texty vyšly nejprve v elektronické podobě – buď na zpravodajském serveruPrvnizpravy.cz nebo na publicistických serverech freeglobe.cz či CechyCechum.wordpress.comnebo na mém osobním blogu abbartos.wordpress.com. Odkazy, které byly v původním textu řešeny interaktivními linky, jsou uvedeny v poznámkách pod čarou – jde zpravidla o jediný zásah do původních textů. Autor opravil maximálně některé stylistické nepřesnosti, ale faktograficky do textu nijak nezasahoval. Pokud měl takový záměr, učinil tak v poznámce. Důvodem byla snaha zachovat texty autentické a nevstupovat do nich zpětně s vědomím toho, co víme na jaře roku 2014.

Kniha k objednání na www.bodyartbook.cz