Zastupitelská demokracie je podvod

Podrobnosti

Speciály CFP! / Téma týdne|

12. březen 2012|

Jarmila Kubátová |

13435 x

Pád feudalismu kdysi otevřel cestu k bohatství a moci podnikavému jedinci i z řad nešlechticů. Parlament nahrazoval nebo postupně omezoval dříve absolutní moc panovníka. Zpočátku šlo ovšem o parlament stavovský, tj. kolektivistický. Během devatenáctého století začala být vláda stavů nahrazována vládou politických stran –instituce mnohem více individualistické než byl stav.

 

 

Avšak ani strany se nestaly – a nemohly stát – nositelem skutečné demokracie. Vytvořily oligarchické vlády, které se dříve nebo později – v procesu dále postupující individualizace – musely víc a více dostávat do konfliktu s požadavky jednotlivého občana. Tento proces se začal zrychlovat zejména po druhé světové válce. Dnes oficiální doktrína včetně politické “vědy” odmítá vidět fakt, že to, co bylo pokrokem a solidní základnou pro budování nového, lepšího státu ke konci osmnáctého a začátkem devatenáctého století, je již dnes, ve století jednadvacátém, ZCELA ZASTARALÉ!
V době počítačů a internetu, zbraní hromadného ničení, ekologické hrozby a mnohých dalších jiných jevů soudobého světa je velmi špatným jevem, že řadový občan v nepřímé “demokracii” nemá vůbec žádný vliv. Tlak na vládu může vyvinout pouze v krizových situacích, a to mimoparlamentními prostředky, jako je třeba demonstrace. Ovšem lidé už dávno tuší, že demonstrace i petice jsou na nic. Jsou to jen berličky. Dudlík, který nám dali, aby utišili zlobivé děti. Demonstrace ani petice totiž nejsou mocenský ani legální nástroj ke sjednání nápravy, takže jsou ty protesty prakticky bezcenné a neúčinné. Je to jen taková ponížená žádost, jestli by vašnostové laskavě neuvážili to nebo ono. A vašnostové si s petičními archy vytřou zadek a demonstrace jsou jim k smíchu. Takže během volebního období čtyř let nemají voliči vůbec žádnou možnost zasahovat do politiky, i když se politika “jejich” strany během této doby hodně negativně změnila. Vezmeme-li v úvahu uvedené aspekty, dospějeme nutně k závěru: To co se dnes běžně nazývá demokracií, ve skutečnosti žádná demokracie není. Je to zastupitelská totalita, která byla refinovaně vymyšlena zednáři už někdy v dobách Francouzské revoluce (což ve skutečnosti nebyla žádná revoluce, ale zednářský puč). Mezi „zastupitelskou nepřímou demokracií“ a pravou přímou demokracií je takový rozdíl jako mezi kazajkou a svěrací kazajkou. Proč? Protože parlament v zastupitelském podvodu vede uzavřenou politiku bez vnějšího kontaktu s občany. Neexistuje zde žádná zpětná vazba, žádná spolupráce, žádná plodná interakce. Parlament tak připomíná hlavu odseknutou od těla, kde hlava si dělá co chce a vůbec nereaguje na potřeby těla. Jen je k tomu tělu jednostranně paraziticky přisáta, aby z něj mohla co nejvíc vysávat živiny. Tato hlava plná intrik prostě proti vlastnímu tělu jen neustále takticky a nepřátelsky manévruje, aby těch živin mohla z těla vydolovat co nejvíc. Je vzácností, když členové parlamentu hlasují podle přání svého voličstva – což by měla být jejich stálá povinnost.
V dnešní tržní době, kdy se kdekdo snaží trhnout co se dá, kdy ani kuře nehrabe zadarmo, se těžko věří mocným korporacím a firmám, které tvrdí, že za sponzorování politiků nic nechtějí. Všichni víme, že chtějí. Mají zájem o různé privatizace či různé výhodné státní zakázky – takže miliardy se pak do jejich privátních kapes z daní nás všech daňových poplatníků jen hrnou. Lobbistickým firmám stačí i to, když se jim podaří například získat v parlamentu či ve vládě dostatek hlasů pro to, aby byl prosazen návrh, který vyhovuje jejich potřebám. I všude v zahraničí patří takto zaměřené společnosti mezi časté sponzory politických stran. Nejen stranický systém, ale i zastupitelská demokracie je tedy vědomě nastavený podvod. Protože veškeré parametry jsou úmyslně nastaveny tak, aby zkorumpovaní politici byli všemocní, neodvolatelní a nepostižitelní. Zatímco lid je totálně bezmocný, nemá jedinou páku, jak ty vládnoucí organizované zločince nahoře ovlivnit či usměrnit.
Vychytralý systém, umožňující existenci stranických oligarchií, kde jsou od voleb do voleb občané tahaní pokaždé jen za nos, je vládou mocenského centra, které se nechalo občany zvolit nikoliv proto, aby je zastupovalo, ale aby si uzurpovalo mandát k neomezenému vládnutí. Pokud v tomto trendu, kdy prakticky o všem rozhodují nevolení loutkaři za oponou, hodlají vládci pokračovat, pak nezbývá nic jiného, než s dotyčnými “zástupci lidu” nějakým způsobem skoncovat. Žádná teorie, žádný příslib, žádná morálka, žádná sebelepší vůle, žádné náboženství nemůže udržet moc v mezích. Proti moci bohaté diskrétní elity musí nastoupit zase jen jiná moc. Moc aktivních mas lidí. Pokud nebude každý jednotlivý člověk mít možnost být v politice aktivní, pak mohou lidé jen bezmocně tupě zírat, jak tento svět ovládaný zločinci jde vstříc své zkáze. Všichni lidé si musí hlídat svůj kraj, svou zemi, svou vládu a u politiků musí dávat bedlivý pozor nikoliv na jejich krásné řečičky, sliby či jednotlivé bezvýznamné kladné činy –nejdůležitější jsou ZÁVĚREČNÉ VÝSLEDKY jejich práce! Mnoho lidí v dnešním světě již chápe, že vláda mafiánské byrokracie je totalita, která se zcela vymkla občanské kontrole.
Pokud mi není lhostejný osud společnosti, ve které žiji, nemohu se odevzdaně účastnit toho loutkového divadla, zvaného zastupitelská demokracie. Ale musím naopak prosazovat ty hodnoty a jejich nositele, které budou směřovat k prosazení přímé demokracie. V komunismu jsme byli ovládání ideologickou totalitou, ale teď jsme pro změnu ovládáni jiným druhem totality – totalitou peněz. Nežijeme v demokracii, ale v moneykracii, kde vládnoucí moc kontroluje sama sebe.
V decentralizované společnosti je ovládnutí mocenského centra prakticky bezvýznamné, protože tato společnost žije úplně jinde. Vše podstatné pro život společnosti se odehrává mimo mocenské centrum. Krajní decentralizace a přesunutí pravomocí na samotné občany je největším nebezpečím každého mocenského centra, proto se tolik brání přímé demokracii – neb jak známo, kapři si svůj rybník nevypustí. Naše společnost byla po převratu podvedena. Po krachu socialismu, a teď vidíme, že i po krachu kapitalismu, by měla přijít nová uskutečnitelná optimistická vize budoucnosti. Pokud ne, tak se utopíme v mafiánském bahně. Jako se renesanční papežové považovali za osvobozené od vlastních mravních požadavků, považují se i nynější příslušníci vládnoucí peněžní oligarchie osvobozeni od zákazů, které ukládají zbytku většinového obyvatelstva. Utahují obyvatelstvu šrouby a čím jsou úspěšnější a bohatší, tím více se také spojují s bankovní sférou i mezi sebou – až narostla jejich nezávislost na společnosti do obludných rozměrů. Hrozí reálné nebezpečí, že se v blízké době vše zvrhne a vše vyústí v politický extremismus, beznaděj, bezohlednost a brutalitu a v konečném stádiu ve válečný chaos a na závěr v celosvětovou totalitu.
Nové věci se těžko prosazují a zvláště tehdy, když si to vládci světa nepřejí. Nebo si myslíte, že těch takřka 7 miliard lidí jen nečinně přihlíží a že neexistují lidé, kteří neposílají mocným tohoto světa své návrhy na přímou demokracii? Samozřejmě že posílají! Jenže mocní superboháči a jimi vlastněný mainstream jsou k těmto návrhům naprosto hluší. Všimněte si, že mainstreamoví novináři (poskoci mocných) se tématu přímé demokracie vyhýbají jak čert kříži.
Manipulace s ovčany je velmi rafinovaná. Dnes nás politici neovládají pomocí policejního teroru (zatím) jako kdysi bolševici, ale manipulují s námi pomocí finančních sankcí. Výsledkem je, že občan má prakticky pořád ty samé možnosti podílet se na politice, jako je měl v komunistické totalitě. To znamená jít jednou za 4 roky k volbám a pak už jenom držet hubu a krok. A pak jen s obavami bezmocně sledovat, co budou mafiáni nahoře zase vyvádět. Bez jakékoliv další kontroly a možnosti korekce jejich rozhodnutí. Všichni víme, že v takto centralizované společnosti je pozice centra proti zbytku společnosti tragicky dominantní. Jedná se prakticky o mocenský monopol, i když existují různé politické strany. Kdo drží centrum, ten drží moc. Tito vládci mají svůj vlastní specifický zájem na zachování systému, kterému vděčí za svou existenci, a proto potlačují, zamlčují, překrucují a bagatelizují veškeré informace a hlasy debatérů, snažících se odhalit jejich pravou podstatu. Východiskem, jak z toho marastu ven, je jít hromadně k volbám a do urny vhodit lístek s tímto zněním: Zastupitelská demokracie je podvod na voličích, žádám přímou demokracii.
Jestli něco chceme změnit, musíme jednat. Vyhrnout si rukávy a začít ty zrůdy mlátit (myslím to obrazně). Proč parazitická menšina vládne většině? Nejlepší, co dnes může volič udělat, je buď vhodit lístek do urny, že volby jsou podvod, nebo tu frašku jménem volby zcela ignorovat. Protože chozením k urně akorát lidé dávají systému legitimitu. Zkuste si představit ty jejich protažené držky, kdyby k volbám nikdo nepřišel. Platí často opakované: kdyby volby mohly něco změnit, tak už by je dávno zrušili. Ano, je to přesně tak, lež o tom, že vhozením lístku do volební urny mohou lidé něco změnit, je jeden z nejlépe vymyšlených podvodů. Dokáže si někdo představit tu estrádu, kdyby volební účast byla 0 (NULA!) a politici by vymýšleli obhajobu svých koryt.... no, to byl jen takový sci-fi žertíček.
Odjakživa platilo, že králové a absolutističtí vládci odměňovali své vazaly a trestali neposlušnost. Ale prý údajně nemáme absolutistické vládce. Že prý všichni ti neomezeně vládnoucí papalášové slouží lidu. V tom případě by veřejnost měla do toho co mluvit, když máme tu slavnou demográcii. Představte si továrnu, která by fungovala tím způsobem, že její majitel (lid) by do ní zvolil několik ředitelů – ale pak už by nesměl do ničeho zasahovat. A to i v případě, že by ředitelé kradli jako straky a továrnu evidentně vedli ke krachu – tak přesně tímto způsobem funguje zastupitelská demokracie. Podle ústavy je největším nositelem moci lid – bohužel pouze na papíře.

 

zdroj: http://www.kubata.nazory.cz/clanky/kap19.htm

Komentáře