Území Československa je naše vlast již nejméně 13 000 let.

Kdo měl a nyní má zájem jej opět atomizovat na malé lehce ovladatelné a znesvářené pidistáty? Je zarmoucení hodné, že řada našich hnutí bojujících za zachování tradičních hodnot, je stále ve vleku myšlenek obrozenců. Ti ve jménu panslavismu nás staví vůči našim nejbližším sousedům. Sousedům s kterými bychom měli udržovat ty nejtěsnější svazky. Sousedům, které rozdělily dvě patologie Pangermanismus a Panslavismus. Patologie intelektuálů 19. století. Bohužel ale i u našich sousedů jsou stále skupiny, které se povyšují nad ostatní v duchu pangermanismu.

Občané Ruska nejsou naši Slovanští bratři. Přesto v současnosti je v té pro mnohé „říši zla“ řada věcí, které stojí za to, abychom se jimi inspirovali. Neziskové agentury financované ze zahraničí se musí veřejně identifikovat jako „cizí agentura“. Veřejné pochody úchylných exhibicionistů jsou zakázány, to ve jménu ochrany nedospělé mládeže. Znovu zavedli jednotné školské osnovy.  Svou historii vesměs přijali tak jak byla, se všemi jejím klady i excesy. S islamisty žijí v míru, extremismus je nepřípustný a všichni respektují ruský právní systém. Rodinu tvoří muž, žena a děti. Ruští občané (složeni vskutku z národů a etnik různých) jsou většinově na svou vlast hrdi a ochotni za ni bojovat. Trend jejich ekonomicky a soběstačnosti je na vzestupu. Oligarchové platí daně v Rusku, a to ne jen z donucení, ale proto, že pochopili, kde je jejich vlast. Strategická odvětví jsou pod správou ruského státu. Jednoduše řečeno, současná kapitalistická Ruská federace brání normální svět.

Rovněž nejsou naši přátelé Angličané a Francouzi. Proti Frankům (Ti nejvíce přinesli ze severozápadu germánskou řeč do střední Evropy) jsme se bránili již před více než 1000 lety. Byl to Francouzský královský dvůr, který malověrně podporoval tureckého sultána při tažení na Vídeň roku 1683 s cílem oslabit Habsburskou říši. Následky případného vítězství tureckých vojsk, naprostou ztrátu našich kulturních hodnot a nahrazení kulturou nám zcela cizí, kterou hodlal Sultán na naše území dovézt ohněm a mečem, asi příliš nedomýšlel. Zejména skutečnost, že by se tato nám nevlastní kultura nebezpečně přiblížila i k hranicím jejich Francie.

Den, kdy se Vídeň ubránila Turkům (12. září 1683)

Tam bránila naši evropskou anticko-křesťanskou tradici spojená vojska Uhrů (včetně obyvatel Slovenska),  Čechů, Moravanů, Slezanů, Bavorů, Rakušáků německých knížetství a částečně Italů. Rozhodující však byl zásah polského krále. Podrobněji je téma zpracováno ve filmovém ztvárnění „Bitva u Vídně 1683“

Nebylo to však poprvé, kdy jsme se společně bránili turecké invazi

1529 – Obléhání Vídně. Poznámka: Dokument zde hovoří, že obranu zajišťovala pouze část obyvatel Vídně a němečtí Lanzknechti. Předehrou však byla prohra s Turky Českého a Uherského krále Ludvíka Jagelonského roku 1526 Moháče. Českou korunu předal po husitských válkách rodu Jagellonců původem z Litvy český sněm. Ludvík zde padl a následně předal český sněm českou korunu rodu Habsburků původem ze Švýcarska.

Bitva u Moháče svedená 29. srpna 1526 tvoří významný předěl v českých dějinách i v dějinách boje křesťanské Evropy proti Osmanské říši. Turci vedení sultánem Sulejmanem zde porazili českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského. Ten se při ústupu utopil v řece. Po té se stal z vůle českých a uherských šlechticů králem obou zemí Ferdinand I. Habsburský.

Pokud se však podíváme ještě dál do naší minulosti, naskýtá se zde otázka,  kam zmizela naše původní Markomanská elita? Ta která nás vedla abychom se společnými silami v roce 9 n.l. v Teutoburském lese ubránili expanzi antického Říma? Později též na Dunaji v letech 166 až 180 n.l., respektive Jižní Moravě. Římské záznamy hovoří o sjednocení kmenů germánksých včetně bójských. A byla tato tehdejší naše elita skutečně naší původní elitou?

Roku 476 padla Říše římská. V té době (okolo roku 452) se naším územím přehnali z východu Hunové. Dorazili až k hranicím dnešního Holandska. Lze předpokládat, že vyhnali původní vládnoucí elitu, ale prostí lidé evidentně zůstali. Krátce na to naše území okolo roku 571 obsadili Avaři. Až okolo roku 627 osamostatnil naše území franský kupec Sámo. Frankové byli ale původně germánsky hovořící kmeny ze severozápadu Evropy. Až v té době se na našem území začaly prosazovat elity ze slovansky hovořících rodů. Nejprve území sjednotili jako Velkou Moravu, která přistoupila na křesťanskou víru. Po jejím zániku se okolo soutoku Labe a Vltavy prosadil vládnoucí rod Přemyslovců. Ten nás přivedl pod katolický Řím.

Historie Evropy od roku 400 p.l. do současnosti

I ten však vládl lidu vesměs původnímu. Pokud nepočítáme doby opravdu pradávné o kterých hovoří profesor Kljosov. Pouze dorozumívací jazyk se postupně začal měnit. To se dělo vždy podle aktuálně vládnoucích elit. O tom jakého původu byly elity obyvatel naší vlasti mimo jiné hovoří článek „Kam až sahá historie starousedlíků Čech, Moravy a Slezska„.

Pokud máme naši evropskou kulturu ubránit proti šílenostem, které se na nás valí ze současného západu a novodobé expanzi náboženství nám nevlastnímu, je nejvyšší čas, abychom se ve střední Evropě opět sjednotili a nerozrývali si navzájem nedávno si uštědřené rány. Rány, které měly počátek krátce před rokem 1848, následky z vůle vítězů první světové války a vyvrcholení v období od mnichovského diktátu do prvních poválečných let. Aktuálně je třeba aby se především sjednotili čeští, moravští a slezští vlastenci. Vlastenci bránící naši vlast.

Nelze považovat za vlastence ty, kteří nás tahají někam na západ, kam údajně patříme od nepaměti kulturou – na tu západní jsme přistoupili dobrovolně pod vedením našich elit až někdy okolo roku 1000 n.l. Též však nelze považovat za vlastence ty, kteří nás tahají na východ, kdy operují s konstruktem, že změna jazyka = zánik národa. Podstatný znak národa je společná kultura (víra) a společná vlast. Až sekundárním znakem je společný jazyk. Nejpodstatnější z tradičních hodnot je však ta, že jako veškeré zde na zemi žijící bytosti jsme předurčeni v rámci rodin zplodit a vychovat potomky k obrazu rodinných a nám vlastních kulturních tradic, včetně lásky k území, které obýváme.

Přinášíme třetí díl rozhovoru s profesorem Anatolijem Kljosovem, ruským a americkým biochemikem působícím v USA. V něm se tentokrát zaměříme na území Československa. To je pro naše lidi domovem minimálně 13 000 let, říká profesor a poukazuje na výsledky DNA analýzy Čechů a Slováků.

DNA genealogie díl 3. (předchozí: DNA genealogie díl 1., DNA genealogie díl 2.)

Pro lepší orientaci v tématu doporučujeme přečíst si předchozí první a druhou část rozhovorů s profesorem Anatolijem Kljosovem.

V minulých rozhovorech jsme mluvili o tom, že největší množství krve v České republice i na Slovensku patří haploskupině R1a. Ta, podle výzkumů profesora Klojosova, vznikla v oblasti jižní Sibiře. Její nositelé následně migrovali a kolonizovali Evropu. Několik tisíc let po příchodu R1a do Evropy dorazili do oblasti tohoto kontinentu také nositelé haploskupiny R1b. Tato skupina se dnes nejvíce nachází v zemích západní Evropy.

Naši předci žili na území Česka a Slovenska, které je dodnes naším domovem, již před 13 000 lety (!), prohlásil ruský vědec.

„Hlavní vlna R1b přišla do Evropy před 5000 lety. R1a přišli do Evropy dávno před R1b, přibližně před 10 000 lety. R1a zůstalo po Evropě málo, ale vidíme je, ty potomky nejstarších větví. Pokud se podíváte na strom, tak na něm je číslo 1. To větev, z níž následně všechno ostatní vyrůstá. To je předek nejstaršího Čecha, kterého se podařilo najít. Jeho mutace vznikla před 13 000 lety (R1a). Těmto mutacím se říká „snip“ – z anglického SNP (single-nucleotide polymorphism). Jedná se o nejstarší snip tohoto stromu starý 13 000 let,“ řekl Kljosov.

Předci Anglosasů (R1b) vyvraždili na území Evropy předky dnešních Slovanů (R1a)

R1b po svém příchodu na území dnešní Evropy vraždili a vyháněli R1a (předky dnešních Slovanů). Ti utíkali v různých směrech na periferii Evropy, aby si zachránili životy, prohlásil vědec s tím, že R1b díky tomu osídlili prakticky celý evropský kontinent. Jejich potomci, Anglosasové, se tváří, že o ničem nevědí. Hovořit o genocidě, kterou provedli jejich předci, není v současných západních reáliích politicky korektní, dodal.

„R1a přišli do Evropy dávno. Následně přišla hlavní vlna R1b. Ta přišla na Pyreneje – Španělsko, Portugalsko – asi před 5 000 lety. Tam byla poprvé nalezena kultura se zvoncovitými poháry. Tito lidé začali poměrně rychle pronikat do kontinentální Evropy a osídlovat ji. A podle všeho se jednalo o genocidu. V Evropě zemřeli prakticky všichni původní obyvatelé. Proto, když nyní nacházíme pohřbená těla a zkoumáme jejich DNA, tak zjišťujeme, že tito lidé již dávno nežijí. Všichni zemřeli. A ti, kteří dokázali přežít, ti nemnozí začali utíkat na periferii Evropy. Jedni utekli na Britské ostrovy, další do Skandinávie, třetí na Ruskou rovinu, další do Malé Asie. V Evropě prakticky nikdo nezůstal, pouze R1b, jež osídlili celý kontinent. Jejich potomci jsou Anglosasové, kteří se tváří, že o ničem neví, nehledě na to, že všechno moc dobře ví. Genocida totiž není politicky korektní. To není hezké, ale je to fakt. Evropa byla prakticky zničena. To mimochodem historikové už dávno znají, označují to za smrt staré Evropy. Oni jen nevěděli, že to udělali R1b,“ uvedl Kljosov.

Nejstarší z rodu R1b na území Československa

Výše ruský profesor poukázal na fakt, že ze strany R1a se podařilo na území Československa nalézt nejstaršího předka, kterému je 13 000 let. Jeho přímí potomci dodnes žijí na území Česka. Ze strany skupiny R1b, které se v České republice a na Slovensku nachází rovněž mnoho díky naší historii, byli na území Československa nalezeni nejstarší předci, kterým je 15 000 až 17 000 let (!). Přímí potomci těchto lidí rovněž žijí v Česku a jsou českými občany, řekl ruský vědec.

„Byl nalezen pár, oba v Česku. Oba jsou R1b patřící k linii staré 15 000 až 17 000 let. Dva jejich přímí potomci, kteří byli analyzováni, žijí v Česku, jsou to čeští občané. Je zajímavé, že v Česku jsou nalézány starší haploskupiny ve srovnání se Slovenskem,“ prohlásil Kjosov.

Pohled očima historika

Historikové při svém pohledu do minulosti soudí podle jazyků, nikoli podle DNA (původu etnických skupin). Díky tomu nejsou schopni vidět celé tisíce let historie, které jim kvůli jejich metodě poznání zůstávají skryté. Tato situace se ale nyní s příchodem DNA genealogie změnila, myslí si ruský vědec.

„Historikové posuzují podle jazyků. Pokud ovšem budeme posuzovat podle národa samotného, podle jejich bohů, podle jejich kultury, tak se tato historie roztahuje o celá tisíciletí do minulosti. Do té doby, než vznikla DNA genealogie, nikdo nevěděl, jak uvidět tuhle dávnou minulost. Nyní se ukazuje, že je možné hledět na původ etnik, skupin a národů z úplně jiného pohledu,“ prohlásil Anatolij Kljosov.

Profesor Kljosov ukazuje tento princip na příkladu Slovanů. K nim historikové, podle jeho názoru, také přistupují na základě chybné metodiky poznání. Díky tomu nejsou vidět tisíce let naší vlastní historie.

„Když se historiků začínáte ptát: Kdo jsou pro vás Slované?

Historikové odpovídají: Ti, kdo hovoří jazyky slovanské skupiny.

Já říkám: Dobře, ale u nich byly mámy a tátové, babičky a dědečkové, pradědečci a prababičky…

Historikové říkají: Ti už nejsou Slované.

Já říkám: Pardon, ale to je nesmysl!

Historikové říkají: Měli jiné jazyky.

Já se ptám: Jaké?

Historikové: Nevíme! My si ale myslíme, že slovanské jazyky vznikly v polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu,“ zdůraznil vědec.

Závěr

V minulém roce jsme slavili 100 let od vzniku Československa – našeho moderního státu. Zde je ovšem potřeba postupovat s velkou opatrností, neboť mezi pojmy „stát“ a „vlast“ je obrovský rozdíl. Našemu modernímu státu může být sto let. Ovšem naše vlast je naší vlastí, naší zemí živitelkou, naším domovem již minimálně 13 000 let! O domov, jenž je naším domovem déle než 13 000 let, je potřeba pečovat s mnohem větší láskou než o stát, který je dnes takový, zítra makový.

Naše vlast bez státu existovat může. To ostatně dokazují i stovky let naší historie, kdy Češi a Slováci vždy měli vlast, ne vždy ale měli vlastní stát. Stát ovšem bez vlasti existovat nemůže. Největší část naší lásky a péče proto musíme věnovat naší vlasti, a až poté si dělat starosti o stát. Zde je na místě dodat, že bude-li u nás s naší vlastí vše v pořádku, náš stát bude rovněž vzkvétat.

Autor: Jan Masák, zdroj: Sputnik

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce (uvádí Sputnik)

Poznámka editora redakce Sputnik: Někteří členové vědecké a akademické obce profesoru Kljosovovi vytýkají jeho údajnou nevědeckost. Mezi hlavní kritiky jeho metod a závěrů patří někteří historikové, etnologové, antropologové, lingvisté a genetici.