Proč je smlouva ACTA stále tajná?

Podrobnosti

Speciály CFP! / Téma týdne|

9. duben 2010|

Florent Latrive, Le Monde Diplomatique |

15256 x

Evropský vyjednavač, který s rozhovorem souhlasil jen pod podmínkou zachování anonymity, americký lobbista, který nám odmítl ukázat náčrt vyjednávaného textu, protože podepsal dohodu o utajení, a Evropská komise, která zamítla naši oficiální žádost o přístup k informacím, neboť by to prý „ohrozilo mezinárodní obchodní vztahy Unie" - poslední z řady mezinárodních dohod ve prospěch nadnárodních farmaceutických společností a kulturního průmyslu obklopuje znepokojující tajemství.

 

Obchodní dohoda proti falzifikaci, známá hlavně pod anglickou zkratkou ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement), je už tři roky předmětem vyjednávání mimo jakýkoli oficiální multilaterální rámec. Oficiálně má posílit boj proti falzům - padělaným značkovým kabelkám, kopiím léčiv či kulturním produktům, které jsou zdarma sdílené přes internet. Implikuje ale posílení hraničních kontrol a zpřísnění trestů, a to i za cenu rizika „utažení mezinárodního tranzitu levných generických léků pro rozvojové země," říká Alexandra Heumberová z organizace Lékaři bez hranic (MSF). Nebo proměnu internetových poskytovatelů ve strážní službu, která bude bez jakékoli právní kontroly dohlížet na dodržování autorského práva filtrováním stránek nebo blokováním přístupu. „Pravidla ACTA a v obecnější rovině i pravidla duševního vlastnictví mají zásadní dopad na náš každodenní život. Kultura, vzdělání, zdraví nebo komunikace... nová pravidla se dotknou takřka všeho," tvrdí Michael Geist, profesor práv univerzity v kanadské Ottavě.

 

Konec generik pro Afriku

Ještě znepokojivější je, že některé pasáže textu byly zpřístupněné jen organizacím zastupujícím filmový a hudební průmysl nebo nadnárodním farmaceutickým společnostem. „Některé dokumenty z textu ACTA mi opravdu zpřístupněny byly," potvrzuje Steven Metalitz, právní zástupce International Intellectual Property Alliance, lobbistické organizace, která ve Washingtonu obhajuje zájmy velkých jmen zábavního průmyslu. Jako všichni, kteří se k důvěrným informacím dostali, i Steven Metalitz podepsal striktní dohodu o mlčenlivosti. „Při vyjednávání mezinárodních obchodních dohod je to běžná praxe," obhajuje se evropský vyjednavač, který s rozhovorem souhlasil jen za podmínky, že nezveřejníme jeho jméno. „Pravidelně se setkáváme s nevládními organizacemi, s představiteli průmyslu. Nejde ale o žádné tajemství." Několik evropských poslanců požádalo o přístup k dokumentům. Marně. „Pár zástupců občanské společností a lobbistů se k informacím dostává, ale podle jakého klíče?" ptá se francouzská europoslankyně za zelené Sandrine Bélierová. „Z hlediska demokracie je to nebezpečné."

Dohoda ACTA má přitom jasný politický cíl. Je poslední etapou dlouhodobého vývoje mezinárodního práva směřujícího k silnější ochraně duševního vlastnictví na úkor historické rovnováhy vlastnických práv a patentů. Přitvrzení těchto pravidel stvrzuje mezinárodní dělbu práce, která Jih omezuje na zemědělství a průmysl, zatímco Severu dává kontrolu nad kreativitou a přidanou hodnotou: módní doplňky nakreslené v Paříži a vyrobené v Tunisku, počítače zkoncipované v Silicon Valley a smontované v Asii. A k tomu striktní kontroly na hranicích i na síti, aby se zabránilo tomu, že trh bude zaplaven „napodobeninami" - i za cenu, že taková drastická opatření zablokují i legitimní kopie, generika nebo umělecká díla sdílená mezi uživateli internetu.

Pro evropského vyjednavače je „jasné, že Evropa nemůže ostatním zemím konkurovat cenami, ale disponuje kreativitou, kvalitou, kulturou, inovacemi." Není totiž nic lehčího než bez konce kopírovat film na DVD, reprodukovat modely bot nebo vyrobit identickou kopii léků, které vyšly z laboratoří ve vyspělých zemích. „Všechno to jsou předměty chráněné intelektuálním vlastnictvím a přitom poměrně lehce zneužitelné nebo odcizitelné," pokračuje. „Duševní vlastnictví je prvkem evropské konkurenceschopnosti a ve třetích zemích musí být chráněné."

Podle Jamese Lovea, ředitele americké nevládní organizace Knowledge Ecology International (KEI), je to ale „neospravedlnitelný imperialismus. Politici popírají důležitost přístupu k vědomostem a svobody využívat znalosti pro rozvoj - bohatých zemí nevyjímaje". A přitom zapomínají, že většina z dnešních vyspělých ekonomik se vůči patentům a autorským právům takto dřív nestavěla, a to právě v zájmu podpory svého vlastního rozvoje. Třeba Švýcarsko v 19. století okopírovalo německý chemický průmysl, ale později se proměnilo v houževnatého ochránce vlastních patentů. Od 80. let minulého století tuto strategii postupně převzaly všechny vyspělé země, přesvědčené, že se hranice kapitalistického vlastnictví posunula do světa nehmotného - do vědy, znalostí, kultury. Od té doby se autorské právo (a copyright) nadřazují nad veřejný zájem. Patenty, jejichž účelem je odměnit vynálezce za jejich inovace dočasným monopolem, jsou dnes stále více poskytované za triviální objevy, informační programy nebo biologické mechanismy. A jakmile intelektuální vlastnictví zakořenilo u nich, začaly ho vyvážet, především prostřednictvím Dohody o aspektech práv duševního vlastnictví týkajících se obchodu (Adpic), kterou v roce 1994 sjednala Světová obchodní organizace. Důsledek? Generika, která podstatně snižují cenu léků, například proti HIV v zemích Jihu, byla zablokována. Indie, která svůj chemický a farmaceutický průmysl postavila na reprodukci látek vytvořených v zahraničí, tehdy prožila obrat vzhůru nohama.

Podle evropského vyjednavače dohoda ACTA tyto „standardy" zvyšuje ve snaze posílit „konkurenceschopnost" zemí Severu. Podle odpůrců smlouvy jsou už ale i stávající překážky příliš vysoké a dohoda nerovnost jen dále prohloubí. MSF se například obává nových pravomocí pohraniční kontroly. V roce 2008 totiž bylo například několik indických lodí směřujících do chudých zemí blokováno na celnicích, protože vezly generika, která byla v zemi původu i v zemi určení naprosto legální. Nikoli však v Evropě, přes niž lodě tranzitovaly. Výsledek? Několikatýdenní zdržení a oficiální protest z Dillí. Stejný osud potkal i 49 kilo generik směřujících do Nigérie za peníze agentury OSN Unitaid - v únoru 2009 byla zadržena na amsterdamském letišti Schiphol. „Je tu riziko, že se takové situace budou opakovat, když bude tranzit generik kvůli podezření z porušování patentů zastaven," říká Alexandra Heumberová.

V případě internetu se obavy soustřeďují na zodpovědnost poskytovatelů a technických zprostředkovatelů. I v této oblasti se USA snaží platná pravidla zpřísnit. Návod? Přenést na poskytovatele internetu odpovědnost za jejich předplatitele, a tím je přimět k filtrování internetu, jeho blokování, odpojování bez justičního mezičlánku, byť i za cenu, že nikdo ani nebude zkoumat skutkovou podstatu takto potrestaných „pirátských praktik".

 

Neprůstřelná taktika

Přílišná snaha posílit nehmotná vlastnická práva, stejně jako zvyšování pokut, přitom ohrožuje samotný inovativní potenciál. Podle Lovea jsou dnes patenty udělovány s takovou lehkostí, že „už nikdo nemůže vytvořit komplexní software, mobil, lékařský přístroj nebo třeba nové auto, aniž by neporušil nějaký patent".  Zvýšení postihu za takové přestupky pak ale může „inovaci" zmrazit - a dosáhnout tak pravého opaku toho, o co ACTA údajně usiluje.

Státy, které se jednání o ACTA účastní, kritiku odmítají. „ACTA není výjimkou z demokratického procesu, jejím cílem není oklamat evropský nebo národní parlamenty," brání smlouvu evropský vyjednavač. Tyto země ale neobcházejí Světovou organizaci duševního vlastnictví (WIPO) poprvé. Koncem 90. let daly k jednání o právech duševního vlastnictví přednost půdě Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) před WIPO, přičemž se vyspělým zemím tehdy podařilo získat podpisy zemí Jihu výměnou za slib otevření zemědělského trhu - WIPO by takový „směnný obchod" neumožnila.

Takové manévrování už hezkých pár let ale nestačí a několik pokusů duševní vlastnictví „přitvrdit" ztroskotalo nejen na půdě OSN, ale i Světové obchodní organizace. Brazílie, Indie, Argentina nebo Čína se totiž vůbec nehrnou do podpory textů, které jsou podle jejich názoru až příliš šité pro potřeby země Severu.

Nezbyl tedy jiný způsob, než schválit ad hoc dohodu vyjednanou mezi deseti státy světa a EU. Je to strategie ostatně mimořádně úspěšná: když už bude ACTA v úzkém kruhu a daleko od nežádoucích pohledů přijata, „postačí" ji už jen začlenit do národních právních systémů jednotlivých signatářů a následně vnucena i rozvojovým zemím. Dohoda o vlastnických právech a internetu z roku 1996, která vznikla na půdě WIPO, přitom ukazuje, jak vše bude probíhat: ačkoli byla do evropského práva zavedena v roce 2001, francouzský parlament ji ke schválení dostal až o pět let později. Poslanci protestovali, ale ukázalo se, že nemají žádný manévrovací prostor, protože vláda argumentovala nemožností porušit své mezinárodní závazky. Bylo to neprůstřelné, a proto je o podobných dohodách nutné diskutovat veřejně, dokud je ještě čas. A čas pro ACTA přichází právě teď.

 

Publikováno v Literárních novinách

 

Komentáře