28. říjen 1918, den samostatnosti Československé republiky

Povedlo se nám to proti vůli Němců. Němci od pradávna považovali české země za svoji zájmovou sféru. Germáni pronikali na slovanská území s cílem zemi kolonizovat. Jako předvoj jim sloužili křesťanští kněží. Už za doby Velké Moravy tady měli své křesťanské kněze jejichž úkolem bylo germanizovat zemi.

V roce 862 vyslal kníže Velké Moravy Rostislav poselstvo k byzantskému císařiMichaelovi III. s prosbou o vyslání duchovních, kteří by vedli bohoslužbyv slovanské řeči a položili tak základy vlastní církve na Velké Moravě. Obyvatelé Velké Moravy se již v té době sice seznámili s církevním učením misionářů z Východofranského království, ale kníže Rostislav se obával politického a náboženského vlivu německých kmenů, a tak ze země nechal latinsky mluvícíkněze vyhnat.

Díky znalosti jazyka byli pro tuto misi vybráni právě Konstantin a Metoděj. Při přípravách Konstantin sestavil nové písmo (hlaholici) pro slovanský jazyk a společně s bratrem Metodějem přeložili do staroslověnštiny liturgické knihy potřebné pro konání bohoslužeb. Tak začala naše kulturní revoluce. V roce 864 ale napadl Ludvík II. Němec Velkomoravskou říši a kníže Rostislav, obležen naDěvíně, byl nucen uznat vazalství vůči Východofranské říši a umožnit návratlatinským kněžím. Rostislav byl uvězněn a oslepen v některém z bavorskýchklášterů, snad v Řezně, kde zanedlouho zemřel.

Pokusy o germanizaci jsou prostoupeny celou naší historií. Dalším pokusem germanizovat odbojné Čechy byly křižácké výpravy. Všechny protičeské křižácké výpravy byly vedeny snahou vyvraždit co nejvíce českého obyvatelstva, a bylo jedno, jestli jde o husity nebo katolíky. Při poslední výpravě křižáci paradoxně vyvražďovali převážně katolické obyvatelstvo plzeňského kraje, který už byl léta v otevřeném boji proti husitům.

Dnes se na husitech hledají všelijaké pomluvy (nejdou katolíkům ani pravičákům pod vousy) ale přehlíží se skutečnost, že v tehdejší době byli jedinou alternativou k zorganizování obrany proti vyvražďovacím křižáckým tažením. Druhou alternativou bylo úplné vyvraždění českého národa. Nebýt husitů, dopadli bychom jako Algebinští ve Francii – byli bychom vyvražděni všichni ve stylu prohlášení papežského legáta v jiné křižácké válce proti albigenským - ať povraždí všechny bez rozdílu, bůh už si je přebere. O tom, že bylo v plánu úplné vyvraždění českého národa, tehdy nikdo nepochyboval.

Po husitských válkách roku 1436 nový císař Zikmund při podpisu jihlavských kompaktát potvrdil majetkové poměry vzniklé válkou a zakázal návrat či „odškodňování“ „odsunutých“ Němců. Zikmund ochotně souhlasil s tím, že v Českých zemích nebudou žádné „restituce církevního majetku“. Majetek, který byl za husitských válek „církvi“ zabaven - a to byl téměř všechen - zůstal těm, kdo jej právě měli. Jaký rozdíl mezi dnešními „českými“ vládci a cizáckým císařem.

Po bitvě na Bílé hoře jsme ztratili samostatnost byli přičleněni k nové říši. Kolínský kurfiřt předpovídal, že Habsburkové budou raději riskovat dvaceti- ba i víceletou válku, než aby se vzdali Čech. ...Válka však byla třicetiletá pouze pro ostatní země. Pro České země, pro něž ustanovení vestfálského „míru“ neplatila, skončila až vznikem první republiky - koncem habsburské okupace a hegemonie římské „církve“. Byla tedy třistaletá. Již tehdy existovaly názory, že se v Čechách bojuje za Evropu, že Češi pozvedli zbraně proti Habsburkům a jezuitům na obranu celé Evropy, nejenom vlastní, ale všech zemí ohrožených plány Habsburků na vytvoření „universální monarchie“.

Za Habsburské monarchie Němci bránili české emancipaci a vznik Rakousko-Uherska bránil řádnému českému zastoupení v rakouské monarchii. Tuto dobu označil náš velký, výsostně český spisovatel Alois Jirásek dobou Temna. Ano, byla to doba temna pro celý český národ. Bylo povoleno pouze katolické náboženství. Přišla násilná rekatolizace a poněmčování. Německý jazyk byl oficiálním jazykem. Josef II. zavedl všude němčinu jako úřední jazyk i jako vyučovací jazyk. Česky bylo dovoleno vyučovat pouze na základních školách na venkově a v menších městečkách. A i čeští spisovatelé psali svá díla německy, když chtěli, aby byla vydána.  Když se v Praze sešli na Slovanském sjezdu 1848 Slované z celé Monarchie, domlouvali se německy, a K. H. Borovslý napsal, že "Slované se mezi sebou nejlépe domluví poněmecku.

V té době byl proslulý páter Koniáš, jezuita, který celý svůj život zasvětilprotireformaci v českých zemích. Jeho boj proti protestantské literatuře vedl k zabavení desítek tisíc knih, z nichž většina byla poté spálena. Jeho seznam zakázané literatury zakazuje téměř všechnu literaturu let z 1414–1620 aexulantskou literaturu. Byl vynikajícím kazatelem, což vydatně uplatnil při misiích v rámci rekatolizace.

Během tohoto období odešlo do exilu cca 150 tisíc až 200 tisíc českýchprotestantů, včetně takových osobností světového významu, jako byl Jan Ámos Komenský.

1. světová válka pomohla Čechům k získání samostatnosti. Světovou válku rozpoutalo Rakousko. Zavraždění arcivévody Rakušany rozlítilo, dostali tak důvod zaútočit na poslední slovanskou pevnost ve střední Evropě – Srbsko. Nebyl to však ten skutečný důvod k útoku – Rakušané a Němci měli plán rozšířit svá císařství na východ. Dosáhnout toho mohli jedině válkou.

Rakousko-Uhersko bylo poraženo a na jeho troskách vzniklo několik nových států. Československo ve skutečnosti vznikalo v podstatě během dvou dnů od 16. do 18. října 1918.

Po vyhlášení samostatnosti Československa se konaly ve městech i v obcích oslavy, slavnostní průvody a bohoslužby. Lid jásal nad nabytou samostatností i nad koncem války. Při těchto oslavách docházelo k ničení státních symbolů Rakouska-Uherska, ale i věcí, které habsburskou monarchii jen připomínaly. 3. listopadu se vydal dav pod vedením Franty Sauera zničit mariánský sloup, který stál naStaroměstském náměstí v Praze jako připomínka na obléhání Prahy roku 1648. Ten mariánský sloup, který někteří pseudovlastenci chtějí dnes obnovit. 19. prosince 1918 vydalo francouzské ministerstvo zahraničí prohlášení, žeČeskoslovensko jako spojenecký stát má právo podržet si až do rozhodnutí mírové konference území v rámci historických hranic českých zemí.

Němci aktivně bránili vzniku ČSR. V té době obsadili Sudety a vznikaly tam německé državy, kam bránili ke vstupu orgánům české státní správy. Na začátku listopadu zástupci německého obyvatelstva na jižní Moravě proklamovali ustanovení provincie Deutschsüdmähren a zástupci Němců v jižních Čechách vznik provincie Böhmerwaldgau, které měly být připojeny k Německému Rakousku. Němci se snažili i západní a severní Čechy od nové republiky odtrhnout. 29. listopadu obsadila rodící se československá armáda Most a zahájila tak vojenskou likvidaci sudetoněmeckých provincií. Do konce roku převzala armáda správu těchto území. V březnu 1919 se Němci chtěli zúčastnit voleb do rakouskéhoparlamentu. České úřady zakázaly českým Němcům zúčastnit se voleb a to vyostřilo situaci. Při následných demonstracích bylo českou armádou zabito 54 osob a 84 osob bylo zraněno. Tento incident značně poznamenal další česko-německé vztahy.

Německo tak ztratilo území, která byla dlouhá století doslova srdcem „Svaté říše římské národa německého“, od jejíž tradice se dnešní Německo do značné míry odvozuje.

O době po Mnichovu není nutno mluvit. Už před Mnichovem Hitler vyzbrojoval sudetské ordnery a tito terorizovali české občany v pohraničí.  Vraždili české pošťáky a četníky. Všichni známe šílené vítání Hitlera v Chebu pár dní po okupaci Sudet. Po okupaci vydal Hitler výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava, ve kterém shrnul německé postoje ke všemu českému :

„Po tisíc let náležely k životnímu prostoru německého národa česko-moravské země. Násilí a nerozum vytrhly je svévolně z jejich starého historického okolí a posléze jejich zapojením do umělého útvaru Česko-Slovenska vytvořily ohnisko stálého neklidu. Od roku k roku zvětšovalo se nebezpečí, že z tohoto prostoru - jako již jednou v minulosti - vyjde nové nesmírné ohrožení evropského míru. Neboť česko-slovenskému státu a jeho držitelům moci se nepodařilo organizovati rozumně soužití národních skupin, v něm svémocně spojených, a tím probuditi a zachovati zájem všech zúčastněných na udržení jejich společného státu. Tím však prokázal svou vnitřní neschopnost k životu a propadl proto nyní také skutečnému rozkladu“.

Nikdo se nemůže divit, když po válce byli všichni Němci po právu posláni domů do Říše jejíž občanství dobrovolně a s nadšením přijali. S tím souvisí řeči o vyhnání Němců po válce, ale nesmí se mluvit o vyhnání Čechů ze Sudet v roce 1938, o heydrichiádě, o koncentrácích a dalších zločinech Němců za války. Schválně jsem nenapsal Nacistů. To nebyli žádní nacisté, to byli Němci, kteří tady páchali všechna ta zvěrstva.

Druhá světová válka skončila.  Beneš nás varoval před novým anschlusem a varoval před rozdělením Československa. Adresoval proto našemu národu svůj odkaz, ve kterém nás varoval před proradnými politiky, kteří přijdou. On věděl, že přijdou ! Náš president Dr Edvard Beneš byl geniální člověk, který viděl do vzdálené budoucnosti …..

…..zanechávám vám odkaz, ve kterém vás varuji před možnými pozdějšími požadavky za znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu na základě mých dekretů z naší republiky odsunuti. Může se stát, že mé dekrety, vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou odstupem času revanšisty prohlášeny za neplatné. Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou ,,Češi vlastenci", kteří se budou Sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat, a že budou nakloněni jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstane. Mohou se najít vlastizrádci, kteří budou opět usilovat o odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky T.G.Masaryka a jeho spoluzakladatele M.R. Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkají i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost a potrestejte všechny případné vlastizrádce, ať je to kdokoliv a v kterékoliv době.

Co se nepovedlo Hitlerovi, povedlo se našim politikům. Klaus s dalšími zrádci rozdělili Československo a zbylou Böhmen und Mähren dali v šanc německým podnikatelům. Dnes většina průmyslu je v německých rukou. Ti u nás vykořisťují naše dělníky, ale neplatí tady daně. Proto roste náš dluh.  Dalo by se říci, že ani Hitler by si nemohl přát více.

Vrcholem bylo prohlášení českého??? ministra zahraničí Schwarzenberga, který označil Beneše za válečného zločince a spolupracuje se sudetskými Němci na likvidaci zbytků státu. Nemůžeme se divit, vždyť to není Čech, ale většinu svého života až do roku 1989 byl Němec. Zůstává jen otázka jak mohl být Němec ministrem zahraničí České republiky. Další otázkou je, jak je možné, že ten sklerotický dědek má takovou podporu u mladých. 

Cíle zůstávají stejné jako v devátém a dalších stoletích – totální germanizace českých zemí. A neměli bychom zapomínat na slova prezidenta Beneše o vlastizrádcích a trvalé platnosti jeho dekretů.