Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Národy vs Bank-stři

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
  • narody-vs-bank-stri

Ať si to dnes většina lidí uvědomuje nebo nikoliv, žijeme ve skryté válce. Ve válce, ve které to, co běžně chápeme jako války, je pouze (NE)přirozený doprovodný jev této základní – řekněme archetypální – války probíhající v dnešním světě. Běžné války ve skutečnosti vznikají na objednávku právě nadnárodních finančních skupin. O této skryté válce se ale mlčí a odvádí se všemožně pozornost k podružným sekundárním jevům, aby se lidé a národy nedozvěděli, že jsou ve válce, a nebyly odhaleny prvotní příčiny této války. Tato válka probíhá mezi nadnárodní bankovní mafií – oligarchií, jejíž fasádou jsou mezinárodní finanční instituce, jako je Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Evropská centrální banka a jejich nevolená, ale samozvaná vláda Bildelberg Group, a svobodou všech národů. Tento nadnárodní kapitál v soukromých rukou několika málo osob, jejichž jediným motivem je zisk, vedou finanční válku a terorismus proti všem lidem a národům světa. Tito lidé nejsou ve skutečnosti loajální k žádnému státu, národu, ale výhradně svým osobním zájmům, a jejich bohem je zisk a moc nad všemi národy.

Nadnárodní bankovní mafie navíc využívá v této válce kolaborující loutkové politiky nefunkčních, tzv. neoliberálních „demokracií“, kteří za mrzký podíl v podobě „drobků od stolu“ jdou proti zájmům svých národů a jsou loutkami v rukou nadnárodního kapitálu.

Jak se vytváří peníze z ničeho?

Základní věc, kterou lidé běžně neví, nebo si ji do důsledků neuvědomují a nechávají se tak nejrůznějším způsobem manipulovat svými politickými představiteli a médii, je otázka: jak ve skutečnosti vznikají peníze.

Představte si situaci, kdy bychom mohli pomocí svého PC připsat jakoukoliv částku na něčí účet jako půjčku a následně od něj vyžadovali vrácení této půjčky peněz – vytvořených z ničeho se současným splacením úroku. Pokud vám to připadá jako normální podfuk - podvod, nebo amorální jednání, tak se prosím připravte na šok. Přesně tak soukromé banky vytvářejí peníze z ničeho – pouhým připsáním čísla na účet „klienta“ – „zákazníka“ – svého finančního otroka. Ony jediné mají toto právo!

Jinými slovy, když si vezmeme půjčku od soukromé banky, znamená to, že dáváme bance svolení, aby vytvořila peníze, které si půjčujeme z ničeho – které navíc prohlašuje banka za své vlastní a navíc samozřejmě požaduje jejich splacení s příslušným úrokem.

Základním ekonomickým mýtem je, že peníze nemohou být vytvořeny z ničeho. Ale přesně tak jsou vytvářeny soukromými bankami. Lidé obecně věří, že když si jdou půjčit peníze do banky, tak jim je banka vydá ze svých deposit – uložených vkladů. Ve skutečnosti tyto peníze nepocházejí z bankovních rezerv, ale pouhým připsáním digitálního čísla na počítačový účet. Tak vznikají virtuální peníze, které tvoří většinu peněz národů. Kdyby měly být splaceny všechny půjčky, tak by státy byly bez peněz. Všechny peníze v oběhu jsou ve skutečnosti dluhem soukromým bankám! Navíc banky vydělávají už jenom tím, že u nich mají lidé uložené peníze. Mohou disponovat až 90% vklady, a jen 10% mají jako skutečnou reservu. To, co si myslíme, že máme bezpečně uloženo v bankách, není ve skutečnosti nic jiného než pouhá virtuální digitální fikce.

Aby situace byla ještě zajímavější pro soukromé vlastníky bank, tak pokud jsou půjčky, které banky používají pro vytváření peněz z ničeho, rizikové, pak vlády států vynakládají bilióny svých peněz – tedy peněz svých daňových poplatníků, tedy občanů národního státu – na jejich sanaci a pomoc – tzv. bailouts. Banky na druhou stranu začnou peníze hromadit a přestávají půjčovat jednotlivcům, podnikům, firmám, státům, zvyšují bankovní zásoby, zvyšují úrokové sazby a neposkytují hypotéky.

Co je ve skutečnosti ona záchrana bank, jejich sanace? Smyslem není, jak se veřejnosti tvrdí, „záchrana ekonomiky“ od finanční krize, ale ochrana bank, které krizi způsobily! Tedy banky, které mají obrovský profit a vyplácejí obrovské bonusy svým ředitelům. Jak chtějí pak vlády splácet svůj stále se zvětšující dluh? Tím, že to opět zaplatí samotní lidé místo bank! Lidi tak ze svých daní platí veřejné služby, sociální zabezpečení, splácejí dluh bankám a přitom se naopak jenom omezují výdaje na sociálním zabezpečení a zvyšují daně!

Zdá se to šílené? Existuje řešení?

Základní lží je, že neexistuje jiné řešení. Dnes doslova vládne „nezpochybnitelný“ mýtus v ekonomickém myšlení, že vládní výdaje závisí na zvyšování daní nebo půjčováním od bank. Výsledkem tohoto mýtu je, že média politikové většiny stran šíří a propagují VELKOU LEŽ:

Ta spočívá v tvrzení, že jediná cesta ke snížení „národního dluhu“ je cesta škrtů ve veřejných výdajích, snižování příjmů a důchodů občanů daňovým zatížením a omezováním veřejných služeb. Ve skutečnosti pravým důvodem pro problém „národního dluhu“ a finančního zotročení bankami je fakt, že jsme stejně jako jiné země dávno nepozorovaně předali naše základní národní právo nadnárodním bankéřům. Tímto národním nezpochybnitelným právem je:

Právo přímo vydávat své vlastní veřejné peníze, místo aby si vlády půjčovaly od bank v soukromých rukou a byly tak nucené použít své veřejné peníze na umoření spirálovitě rostoucí úroky z tohoto dluhu, a navíc banky ještě sanovaly - zachraňovaly v období krize, které sami způsobují!

Pravdou, tedy nezpochybnitelným faktem, je skutečnost, že banky mohou a také tak činí – vytvářet peníze z ničeho, stejně tak to mohou ale činit vlády národních států – nikoliv na úrok, ale jako veřejné žádným úrokem zatížené peníze a bez nutnosti si je půjčovat od soukromých bank!

Všechny tzv. „krize“ se netýkají skutečných ekonomických krizí národních hospodářství jednotlivých států, ale jsou krizemi finančními. Mnoho zemí se dostává do tzv. „krize“, kdy jejich vnitřní veřejný dluh je nesplatitelný a úroky spirálovitě rostou, ale přitom jejich ekonomika je v normálním zdravém stavu. Reakcí na tyto „krize“ bank držených v soukromích rukou, které vytvářejí peníze z ničeho, jsou pak diktáty nadnárodních bankovních institucí vládám národních států, aby účty zaplatily. To se v praxi provádí vyhlašováním tzv. „reforem“ a „valorizací“ s mediální propagandou obhajující jejich nutnost, aby byl umořen „veřejný dluh“, přesněji úroky z vlastního finančního otroctví. Národy si samy platí náklady na své finanční zotročování. Občanská veřejnost národních států je pak udržována ve hře na demokratické politické zápolení tzv. levice a pravice, což jen dále odpoutává pozornost od skutečného místa - zdroje problému, tzv. „národního dluhu“. Obyčejně se „národní dluh“ a jeho růst vysvětluje občanům tím, že si oni „žili nad poměry“ a proto se opakuje mantra „je nutné šetřit“. Najatí kolaborující politikové jdou často se svým cynismem až tak daleko, že například při obhajobě snížení důchodů, tedy příjmů skupině obyvatel, která má nejmenší možnost obrany, se používá rétoriky, že důchodci jsou zvyklí na uskromnění, neboť většina z nich žila za války. Přitom se zatajuje, že tyto plošně ukradené peníze občanům jdou na umoření ve skutečnosti nikdy nesplatitelného úroku z vlastního finančního zotročení.

Existencí tohoto takřka neváhejme říci „ďábelského“ otrokářského systému se národní státy vydaly do slova a do písmene do rukou feudálně smýšlejícím i žijícím nadnárodním novodobým neo- feudálům, kteří mají moc nad bytím a nebytím skoro všech národů. Drží v rukou moc všech států a využívají ji k prosazování svých ryze osobních zájmů, jejichž jediným cílem a fetišem je pouze ZISK.

Tato nadnárodní skupina svou manipulací přes tzv. ratingové agentury pak rozhoduje, komu peníze ještě připíše na účet (rozuměj vytvoří z ničeho), komu nikoliv a na koho přitlačí, aby svůj nesplatitelný dluh začal umořovat – jinými slovy, aby občané daného národního státu zvýšili své odvody na financování svého otroctví. Proto je možná například situace, kdy USA nebo Německo mají obrovské veřejné dluhy, daleko větší než například Česká republika, ale není na ně tlačeno, aby je umořovaly, neboť jsou loajální svým feudálům, kteří je pasou a používají pro dosahování svých globálních cílů. Například USA s jeho zbrojním arsenálem využívají jako svého „policajta“ ve světě k prosazování svých zájmů. Pak některé státy jsou nuceny své dluhy umořovat a provádět ty tzv. „reformy“, což je vždy jenom jediné: sebrání peněz celému národu a snížením dostupnosti veřejných služeb, jiným jsou stejně zázračně dluhy odpouštěny pouhým smazáním nul z počítače, atd. Touto manipulací pak dochází například k válkám proti neloajálním státům a režimům této nadnárodní novodobé oligarchii. Média vlastněná stejnou skupinou pak vytvoří vhodné klima a vhodné vysvětlení z „humanistického“ pohledu pro vojenské agrese a vměšování do vnitřních záležitostí samostatných národních států. Tam, kde to nejde skrze kolaboraci loutkových politiků a tzv. „demokraticky“ zvolených – lépe dosazených – vlád, tam je nutné přistoupit k destabilizaci státu zevním vměšováním, případně využít vojenského potenciálu loajálních států k vojenské agresi a dosazení loajálních politických sil, které kopou za tuto nadnárodní mafii bankéřů. Poslední takový případ jsme mohli vidět v Libyi.

Skutečné systémové řešení musí obsahovat:

* privatizace zisků bank a socializace jejich zisků

* ukončení sanování soukromých bank z veřejných peněz státu

* centralizace správy peněz v nových Národních bankách, které podporují reálnou ekonomiku a nikoliv „kasinovou“ ekonomiku soukromých investorů

Národní politika „pravice“ vs. „levice“ je hrou pro lidi!

Základní politický problém není, zda „levice“ nebo „pravice“. To je jen uměle udržovaná hra na písečku jednotlivých národních států pro jejich občany. Skutečná národní politika a tedy ani národní svrchovanost již dávno neexistuje. Nebude existovat do té doby, dokud vlády národních států jsou závislé na půjčkách od soukromých bank a jejich finančních institucí. Do té doby nelze vůbec o samostatnosti nebo svrchovanosti národních států vůbec hovořit. Ve skutečnosti národní vlády neprovádějí „národní politiku“, ale jsou najatým loutkovým více či ještě více loajálním managementem nadnárodního kapitálu v soukromých rukou! Vlády, prezidenti i ministři jsou vždy do určité míry více či méně loutkami nadnárodního kapitálu a nejrůznějších nadnárodních zájmových skupin neo-feudálů.

Jak vypadá politická hra na pravici a levici, která udržuje iluzi, že lidé volí a rozhodují o své národní politice?

Tradiční tzv. „Pravice“ tradičně prosazuje v této iluzorní hře na politiku:

* Snahu o snižování daní a snižování půjček od bank cestou „škrtů“ ve veřejných a sociálních výdajích.

Tradiční tzv. „Levice“ tradičně prosazuje v této iluzorní hře na politiku:

* Snaha o udržení veřejných státních výdajů na sociální a veřejné služby, či je zvyšuje.

* Pokud je to nezbytné, tak i pomocí zvyšování daní a půjček od bank

Ale ani pravice ani levice si do důsledku neuvědomuje zásadní skutečnost, že: veřejné výdaje států nejsou závislé ani na daňových příjmech, ani na půjčování peněz na úrok od soukromých a mezinárodních bank. Místo půjčování si peněz s úrokem na veřejné výdaje jako je infrastruktura, průmysl, sociální zabezpečení, zdravotnictví, vzdělávání, mohou být tyto veřejné výdaje financovány přímo jednoduše samotnými vládami úplným obejitím soukromých a mezinárodních bank vydáváním svých bezúročných peněz přímo Národními bankami podléhajícími státu.

Základní centrální politická otázka

Základní centrální „politickou“ otázkou tedy je:

Banky a právo vytváření peněz v rukou soukromníků nebo veřejnosti – národního státu?

Nekontrolovatelná a neomezená moc v rukou 1% nebo solidarita a Res- publika (věc veřejná)?

Jediné řešení této situace je, pokud to vůbec je ještě možné:

Znárodnění bank, nebo vytvoření vlastní národní banky nezávislé na mezinárodních finančních nástrojích nadnárodní bankovní mafie. Jde o boj za obnovení práva národů vydávat vlastní peníze přímo pro své veřejné výdaje bez nutnosti si je půjčovat na úrok od soukromých nadnárodních bankstrů (Banka - gangster).

Peníze pro veřejné služby národa nesmí být zatížené úrokem z půjčky od soukromých bank, ale musí být bezúročné!

Přestat sanovat privátní banky z veřejných prostředků, viz absurdní situace, kdy národní státy EU dávají peníze MMF pro jeho stabilizaci.

Vytvořit peníze pro lidi a veřejné potřeby, nikoliv pro banky a jejich soukromé vlastníky.

Přestat s „politikou“ škrtů veřejných výdajů a zvyšování plošného daňového zatížení, které dopadá pouze na chudé vrstvy obyvatelstva a brání rozvoji střední vrstvy a v konečném důsledku ochromuje ekonomický růst.

Politické úsilí

Nové politické hnutí (strana, iniciativa) musí být celonárodní, nerozdělené na tradiční rozdělení na „pravici“ a „levici“, neboť toto rozdělení a zdánlivé soupeření mezi sebou umožňuje prosazování nadnárodních cílů globálního kapitálu v soukromých rukou na národních vládách. Jeho hlavním cílem musí být:

Úsilí o navrácení moci do rukou národa svírané soukromými bankéři a jejich nadnárodními spolky a kartely pomocí plně státem vlastnění Národní lidové banky. To je základní úkol této války mezi feudální bankovní oligarchií a lidmi národních států.

Jde o právo vydávat nezadlužené peníze pro veřejné výdaje národních států a tak o svobodu národů. Z pohledu pravé humanity postavené na duchovních principech je právo na straně národních států. Jenom tak můžeme jednou hovořit o skutečné demokracii, kde skutečně o věcech veřejných rozhoduje občanská veřejnost a nikoliv pár jedinců, jejichž motivem je výhradně zisk ze svých investic. Jen tak lze budovat společnost a lidské společenství na bázi solidarity a společného budování lidského společenství, kde svoboda rozvoje a právo na slušný život každého člověka bude v centru veřejného zájmu na platformě rovnoprávných vztahů mezi národními státy a kolektivní spolupráci v oblasti bezpečnosti a trvale udržitelného rozvoje.

Připomeňme si, co řekli lidé v minulosti

„Problém, který celá staletí před sebou hrneme a který jednou dříve či později bude vybojován, je boj lidé versus banky.“

Lord Acton (1834 - 1902), anglický historik

„Cena současné finanční krize je placena lidmi, kteří ji nepochybně nezapříčinili.“

Mervyn King, současný guvernér Bank of England

„Když je vláda závislá na bankéřích, kteří jí půjčují peníze, tak jsou to bankéři a nikoliv vláda, kdo kontroluje situaci, neboť ruka, která dává, je výše, než ruka, která přijímá…Peníze neznají vlast; finančníci jsou bez vlastenectví a slušnosti; jejich jediným výhradním zájmem je zisk.“

Napoleon Bonaparte

„Bankovnictví bylo počato v nespravedlnosti a zrozeno v hříchu. Bankéři vlastní svět. Pokud jim vezmete svět, ale necháte moc vytvářet peníze a kontrolovat úvěry, vytvoří si opět své peníze. Odeberte tuto moc bankéřům, a všechno velké jmění zmizí, a oni také zmizí. Pak může být svět šťastnější a lepším místem pro žití….Ale pokud chcete dále být otroky bankéřů a platit si náklady vašeho vlastního otroctví, tak dále nechte bankéře vytvářet peníze a kontrolovat poskytování úvěrů.“

Josiah Stamp, ředitel Bank of England, během neformálního rozhovoru o historii, ekonomice a sociálních vědách na universitě v Texasu v roce 1920

„Vláda má vytvářet, kontrolovat a ovládat veškerý oběh měny a úvěrů potřebných pro veřejné výdaje vlády a regulaci kupní síly obyvatelstva. Přijetím těchto principů daňoví poplatníci ušetří obrovskou sumu z úroků. Peníze přestanou být pánem a stanou se služebníkem humanity.“

Abraham Lincoln, prezident USA, který zemřel při atentátu

Výše uvedené výroky nejsou výroky žádných „levicových“ komunistů nebo bolševiků, kteří chtějí zavést „diktaturu proletariátu“, ale demokratů, historika, dvou ředitelů Bank of England a dvou státníků včetně amerického demokratického prezidenta! Jednou z metod, kterou používají neoliberální pravicové loutky v rukou nadnárodního kapitálů, je, že kdokoliv začne poukazovat na skutečné příčiny dnešního fetiše s názvem „národní dluh“, kolem kterého skáčou najatí politikové ve službách těchto bankovních nadnárodních institucí, je nazýván komunistou, aby tak byl zdiskreditován. Tento primitivní zjednodušený antikomunismus je nutno prohlédnout.

Útoky na reálné ekonomiky finančními krizemi

Ekonomický růst je závislý zejména na exportu přebytků reálných výrobních ekonomik. Export a skutečný „růst“ je závislý na reálné výrobě, tedy reálné ekonomice, nikoliv ruletové investiční virtualizaci peněz. Pokud vlivem finanční krize vyvolané bankami je likvidována reálná národní ekonomika, tedy výroba, vývoj a financování věcí veřejných, jde o jasný útok nadnárodních zájmů na ekonomiky národních států s cílem prosadit své globální cíle!

Lidé jsou jediný živočišný druh, který platí za svůj život na zemi penězi.

Všechny jiné tzv. reformy nejsou skutečnými reformami, ale pouze pojmem:

Reforma = Ekonomické škrty a zvyšování daní.

Valorizace = snížení důchodů

Proč?

Kvůli mantře:

Musíme snížit veřejný dluh soukromým bankám.

Co se ale neříká?

Tento dluh je ve skutečnosti ve stávajícím systému kapitalismu neumořitelný = je doslova biblickým dědičným hříchem!

Co je cestou?

Revoluce vědomí!

Uvědomění základní nezprivatizovatelné neprodejné lidské hodnoty, kterou je svobodné ryzí vědomí, které přímo svým působením ničí ego a tedy i systém z něj vytvořený, kterým je neo-feudální globální kapitalismus.

Duchovní úsilí směřující k uvědomění v tomto svobodném vědomí a trvalý život v něm je největším nebezpečím pro celý tento doslova ďábelský systém finančního otroctví všech národů.

Facebook komentáře