Hrůzný celosvětový obchod s částmi lidských těl

Podrobnosti

Speciály CFP! / Svět kolem nás|

22. září 2009|

Martina Kellerová a Markus Grill, Der Spiegel|

9320 x

Obchody německé společnosti Tutogen jsou stejně tajnůstkářské jako lukrativní. Tato firma extrahuje z mrtvých lidských těl různé části, aby z nich následně vyráběla lékařské produkty pro výnosný globální trh, jehož centrum je ve Spojených státech.

Dne 5. srpna 2004 zemřel v ukrajinském hlavním městě Kyjevě inženýr na penzi Anatolij Koržak. Jeho tělo bylo ve dvě hodiny ráno převezeno do místního ústavu soudního lékařství. Ještě téže noci Koržakově dceři Leně Kratové kdosi zatelefonoval a požádal ji, aby se následujícího rána co nejdříve dostavila do ústavu, kde jí budou podány další informace.

Bylo to vůbec poprvé, kdy byla Lena Kratová konfrontována se smrtí blízkého rodinného příslušníka. „Cítila jsem se tak rozrušená, že jsem ani nedokázala jasně uvažovat," vzpomíná. Když ráno do ústavu dorazila, nějaký muž s ní začal hovořit o kožních transplantátech. Byl to zaměstnanec ukrajinské společnosti, která se specialisty soudního lékařství spolupracuje. „Nechte mě na pokoji," řekla tomu muži Lena Kratová. „Nechápu, o čem to mluvíte, a nechci vás poslouchat."

Dotyčný byl ale neodbytný a nakonec jí dal k podpisu jakýsi formulář. Sdělil jí, že pokud bude souhlasit s odběrem kůže, pomůže tím dětským pacientům s popáleninami, kteří transplantáty potřebují. Lena Kratová formulář podepsala. „Byla jsem jako zhypnotizovaná," dodává. Nyní se však paní Kratová, matka dvou malých děvčátek, od redaktorů týdeníku Der Spiegel dozvěděla, že zmíněná ukrajinská společnost posílá části těl německé společnosti Tutogen Medical GmbH, která následně velké množství těchto částí dodává na americký trh s lidskými tkáněmi. Kromě pásů kůže se z těl vyjímají také šlachy, kosti a chrupavky. „To mě zaskočilo," prohlašuje Lena Kratová. „Kdybych věděla, že toho budou odebírat tolik, nikdy bych jim svolení nedala."

 

Lukrativní průmysl

Tento incident v ukrajinské metropoli je součástí utajované běžné praxe málo známého, avšak velmi lukrativního odvětví lékařského průmyslu, ve kterém společnosti využívají mrtvých lidských těl k získání medicínských náhradních součástek. Přitom zužitkují téměř vše, co může lidské tělo nabídnout: kosti, chrupavky, šlachy, pruhy svalů, kůži, rohovky, osrdečníkové vaky, srdeční chlopně. V profesionálním žargonu je toto vše označováno jako „tkáň".

Kosti a šlachy - části, které společnost Tutogen zajímají nejvíce - jsou předmětem komplexního zpracování. Firma kosti odmastí, očistí, rozláme, rozdrtí nebo rozřeže na požadované tvary, poté je sterilizuje, zabalí a hotové produkty prodává do více než čtyřiceti zemí celého světa. S receptem je dokonce možné objednat si výrobky Tutogenu  prostřednictvím lékáren na internetové síti.

V Německu je trh s lidskými tkáněmi ještě malý. Co se týče kostí, odborníci například odhadují, že ročně se v nemocnicích po celé zemi použije jen kolem třiceti tisíc transplantátů, většinou pro kostní rekonstrukce při operacích kyčlí a páteře.

Ve Spojených státech je situace naprosto jiná. Podle Americké akademie ortopedických chirurgů (American Academy of Orthopedic Surgeons) je každý rok při transplantacích použito více než milion kostních částí. V žádné jiné zemi není možné vydělat na částech lidských těl tolik peněz. Pokud by mrtvé tělo bylo rozebráno na jednotlivé součásti, poté zpracováno a prodáno, celkový výtěžek by činil 250 000 dolarů (176 000 eur). A to za jediné tělo! Americký trh s tkáněmi generuje celkové výnosy kolem jedné miliardy ročně, prohlašuje Martina Kellerová, spoluautorka tohoto článku a autorka německé knihy „Rozkuchané: lidské tělo jako zdroj."  (Cannibalized: The Human Corpse as a Resource).

 

Právní a etické otázky

To vyvolává otázku, do jaké míry je proces získávání surového materiálu vůbec legální. A jsou vůbec kostní produkty získané z mrtvých těl v medicíně ještě nutné? Podle Klause-Petera Günthera, prezidenta Německé společnosti pro ortopedii a ortopedickou chirurgii, nejsou při operacích „první volbou". „Pro nás je zlatý standard tkáň odebraná přímo od příslušného pacienta."

Günther prohlašuje, že alternativy jsou pouze dalšími možnostmi, pokud materiál z těla pacienta nedostačuje. Tyto alternativy zahrnují například zvířecí kosti a umělé náhrady vyrobené z keramických materiálů nebo kosti lidských dárců. Mnoho nemocnic shromažďuje a opětovně používá fragmenty kostí, které byly vyjmuty pacientům při voperovávání syntetických kyčelních náhrad. „Proto," říká Günther, „nemusíme vyhledávat mrtvé dárce z tak vzdálených míst."

Ve Spojených státech mají lékaři v takových oborech, jako je kosmetická chirurgie, operace páteře a sportovních zranění, o využívání částí z mrtvých lidských těl méně pochybností než jejich německé protějšky. Lékaři například používají rozmělněné části kůže k zvětšování rtů a vyhlazování vrásek.

Měla by se mrtvá lidská těla porcovat jen proto, aby byly umožněny kosmetické procedury? Hamburská politoložka a bývalá členka parlamentní vyšetřovací komise pro právo a etiku v moderní medicíně Indgrid Schneiderová s takovými praktikami nesouhlasí. Celých patnáct let se zabývá recyklací materiálu z lidských těl a namítá, že tělo není jen zdrojem surového materiálu, se kterým lze podle libosti obchodovat. Ostatně, není nijak překvapivé, že mnoho lidí zásadně odmítá poskytnout tělo blízkého rodinného příslušníka k opětovnému použití, byť by to bylo pro lékařské účely.

Ingrid Schneiderová poznamenává, že ačkoli není realistické očekávat, že v moderní medicíně bude veškerá komercionalizace těla vyloučena, je důležité nastavit hranice. Proto trvá na tom, že by se lidské tkáně měly využívat jen zřídka - to znamená jen tehdy, když je to z lékařského hlediska nevyhnutelné a zjevně nadřazené ostatním způsobům léčby.

Přesvědčení, že tělo je mnohem víc než pouhý předmět, také formovalo politiku Světové zdravotnické organizace (WHO), Evropského parlamentu a Rady EU a evropských orgánů, které reprezentují šéfové vlád a ministři sedmadvaceti členských států. Všechny tyto instituce praxi obchodování s částmi lidského těla za účelem zisku odmítají.

V Německu ovlivňuje vyjímání tkání zákon o transplantaci orgánů. Za dárce jsou považováni pouze ti, kdo odběr svých orgánů a tkání výslovně odsouhlasí. Pokud nějaká osoba zemře a není dárcem, mohou její nejbližší příbuzní k dárcovství dát své svolení. Paragraf 17 zákona o transplantacích praví: „Obchodování s orgány či tkáněmi s úmyslem jejich použití v medicínské léčbě dalších osob je zakázáno." Lékaři, kteří odebírají tkáň, mohou být odměňováni pouze finanční kompenzací, která přímo odpovídá jejich výkonu. Za porušení zákazu obchodování požaduje tento zákon tresty vězení až do výše pěti let.

 

Rozvoj trhu s tkáněmi

Společnost Tutogen platila svým ukrajinským partnerům za každou část těla fixní cenu. V lednu roku 2002 firma odváděla 42,90 eur za kompletní stehenní kost a od 13,30 až do 16,40 eur za osrdečníkový vak v závislosti na jeho velikosti. S Ukrajinci se také dohadovaly odstupňované ceny. Vezměme si například vyjmutí čéškových šlach se segmenty kostí, čemuž se říká „kost-šlacha-kost" nebo BTB. Když úřední ohledači mrtvol dodali méně než čtyřicet BTB, zaplatil jim Tutogen 14,30 eura za kus. V případě většího množství BTB cena stoupla: na 23 eur za čtyřicet a více kusů a 26,10 eura za šedesát a více kusů. Pro ukrajinského koronera, který si měsíčně vydělá asi 200 eur, musí být tato stupňující se cena pobídkou k tomu, aby z těl vyjmul tolik materiálu, kolik jen bude možné.

Tisíce stránek interních oběžníků, faxů, dodacích listů a dokumentů z let 2000-2004, které Der Spiegel získal, naznačuje, že Tutogen nezpracovával části těl z Ukrajiny sám, ale že jimi také zásoboval americký trh. Floridská firma RTI Biologics je v tomto průmyslu jednou z vůdčích společností na americkém trhu. V roce 2008 dosáhla zisku ve výši 147 milionů dolarů. Společnost sama se popisuje jako „hlavní dodavatel sterilních biologických implantátů pro ordinační sály po celém světě".

Za tímto účelem RTI loni koupila Tutogen Medical, Inc., což je americká mateřská společnost německé Tutogen Medical GmbH. Její výkonný ředitel Brian Hutchison prohlašuje, že tato koupě byla pro akcionáře RTI, vzhledem k rozsáhlé mezinárodní síti dárců Tutogenu, velmi dobrá.  Podíváme-li se na to z jiné stránky, je Tutogen společností, která si uvědomuje klady a zápory přístupu k co největšímu množství částí lidských těl.

Části těl z Ukrajiny jsou letecky přepravovány do Frankfurtu nebo Norimberku, odkud putují na ústředí Tutogenu v Neunkirchen am Brand, což je osmitisícové město v severní části Bavorska. Zařízení Tutogenu v Neunkirchenu tvoří několik nízkých budov připomínajících sklady, v nichž pracuje sto čtyřicet zaměstnanců. Celkem vzato jde o poměrně nenápadné místo, vhodné pro návštěvy, které sem pravidelně přilétají z Ukrajiny a Spojených států.

Prezident společnosti Karl Koschatzky na všechny žádosti o interview odmítl odpovědět a společnost nijak nereagovala ani na zaslané otázky.

 

Zprostředkovatel

Tutogen využívá k organizování dodávek z Ukrajiny prostředníka. Soudní patolog dr. Ihor Alešenko má na starosti vazby na různé místní ústavy soudního lékařství. Pracuje pro Tutogen na Ukrajině už asi deset let. Za tu dobu se z něho stal bohatý muž a nyní svůj čas dělí mezi dvě rezidence, v Kyjevě a Moskvě. V roce 2002 charakterizovaly materiály Tutogenu Alešenka jako „velmi cennou osobu".  Ani jeho nebylo možné v Kyjevě zastihnout a udělat s ním rozhovor, a neodpověděl ani na otázky předložené písemnou formou.

Na Ukrajině je přitom Alešenko čímsi významnějším než jen místním kontaktem Tutogenu. Je ředitelem společnosti Bioimplant, která přepravu tkání řídí. Vzhledem k jeho úzkým vztahům s ukrajinským ministerstvem zdravotnictví, je Bioimplant proti hloubkovým kontrolám zásilek kostí prakticky imunní. Pokud jde o skutečné obchodní aktivity firmy Bioimplant, jsou ukrajinští občané udržováni v jisté nevědomosti. Podle webových stránek společnosti je její „prvořadou aktivitou produkce bio-implantátů" pro potřeby ukrajinských pacientů. Čím se ale Bioimplant zabývá doopravdy?

Kyjev, letní den roku 2009, každý, kdo se pokusí navštívit ústředí společnosti Bioimplant, bude nasměrován na oficiální adresu v ulici Patrice Lumumby 4/6, do kancelářské budovy osídlené množstvím firem, ve které Bioimplant nemá ani svou vlastní schránku.

Návštěvníky uvítá strážný a pošle je do čtvrtého patra, kde se mají kanceláře Bioimplantu nacházet. Místnost číslo 305 je na dlouhé chodbě plné zavřených dveří a naprosto nic nenaznačuje, že by měla něco společného s firmou Bioimplant. Dveře otevře mladý muž v elegantním proužkovaném obleku. Prohlašuje, že pro Bioimplant nepracuje příliš dlouho a že většina jeho práce spočívá v pořizování fotokopií. Říká, že dr. Alešenko není přítomen. Brožurky Tutogenu a balíčky sterilizovaných kostí z mrtvých těl jsou uskladněny ve vedlejší místnosti. Namísto očekávaného výrobního zařízení jsou tyto kanceláře pouhým distribučním místem.

Tutogen navázal s dr. Alešenkem obchodní vztah asi před deseti lety. V listopadu 2001, během cesty do ústředí Tutogenu na bavorském venkově, se Alešenko setkal s Karlem Koschatzkym, šéfem firmy, v hotelu Bayerischer Hof ve městě Erlangen nedaleko Norimberku. Zápis z této schůzky obsahuje seznam „nových patologií" pracujících pro Tutogen v oblasti východoukrajinských měst Dněpropetrovsk, Poltava a Žitomir.

Alešenko s sebou podle všeho na tuto schůzku přivezl seznam požadavků a jeho němečtí obchodní partneři byli celí dychtiví mu vyhovět. Podle zápisu: „TTG (Tutogen) odsouhlasil   poskytnutí 5000 marek na investiční výdaje v Dněpropetrovsku (Ukrajina). Dr. Alešenko zašle nezbytné platební instrukce."

 

Nepříliš košer rozhovory

Některá témata diskutovaná na této schůzce se nedají označit jako zcela košer. V zápisu je například uvedeno: „TTG testuje, zda by depilace mrtvých těl, která by předcházela odebrání kůže, mohla zmírnit problémy s ochlupením (eventuálně za použití metody horkého nebo studeného vosku)".

Seznam „patologií, které v současné době poskytují (části těl)" datovaný listopadem 2001 už zahrnoval zkratky patnácti ukrajinských zařízení. V samotném fiskálním roce v letech 2000-2001 bylo pro odběr tkáně pro Tutogen na Ukrajině použito 1152 těl. To ovšem firmě nestačilo, potřebovala více spolupracujících institucí, více dárců a větší množství kostních částí, aby mohla zásobovat rozvíjející se trh s tkáněmi. Podle interního plánu datovaného 17. červnem 2002 (tato složka nese název „Požadavky na surovou tkáň"), potřeboval Tutogen během nadcházejícího fískálního roku následující části:

-         2920            těl kosti stehenní,

-         3000             hřebenů kosti kyčelní,

-         1190            patelárních (čéškových) šlach

-         3750            čéšek

-         10200            stehenních povázek (nebo širokých povázek)

-         50             lebečních kostí

-         70            Achillových šlach

Má se za to, že dr. Alešenko, kterému Tutogen zjevně platil přímo za jednotlivé části tkání, přeposílal část peněz patologům v Dněpropetrovsku, Kyjevě, Charkovu a dalších ukrajinských městech. Podle interního seznamu „zaplaceného obdrženého zboží" vyinkasoval ukrajinský partner Tutogenu mezi lednem a srpnem 2001 přibližně 350 000 eur.

Tato investice musí mít návratnost. Internetové lékárny si účtují mezi 367 až 854 eury za porézní kvádr (kostní hmoty) Tutoplast, a to v závislosti na jeho velikosti. Ukrajinci dostávali podle ceníku užívaného v té době mezi 23 až 26,10 eura za původní část těla, opět v závislosti na velikosti. I kdyby v současnosti Tutogen platil za surový materiál dvakrát tolik, stále by to byl výhodný obchod.

 

Získávání tkání a orgánů

Není žádným překvapením, že si Tutogen mohl vůči ukrajinským partnerům dovolit jistou velkorysost. Její součástí je velké množství vybavení, které společnost běžně posílá těžce pracujícím patologům. Podle interní dokumentace tak Tutogen ve fiskálním roce 2000-2001 na Ukrajinu zaslal 6000 skalpelů, 2600 párů sterilních rukavic, 500 chirurgických plášťů, 15 pitevních pil na kosti a řadu dalších položek - v celkové výši 40 000 eur - jako „darovací náklady bez tkáně", jak to účetní úzkostlivě zaznamenali. Za tutéž dobu Tutogen svým partnerům na Ukrajině zaplatil zhruba 500 000 eur za části těl.

Americký Úřad pro regulaci potravin a léků (FDA) dnes uvádí seznam dvaceti zařízení na Ukrajině, které mají autorizaci pro dodávání částí lidského těla na americký trh. Avšak, ať si na internetu kliknete na kterékoli z nich, objeví se stejné kontaktní informace: telefonní číslo společnosti Tutogen Medical GmbH v severním Bavorsku.

Jedním ze zařízení uváděných v tomto seznamu je ústav soudního lékařství v Krivom Rogu, což je průmyslové město na jihovýchodní Ukrajině s asi 700 tisíci obyvateli. Podle databáze FDA má místní ústav autorizaci na dodávku kostí, chrupavek, povázek, vazů, osrdečníkových vaků, očního bělma, kůže a šlach.

 

Získávání tkání a orgánů

Nabílené, spartánsky strohé budovy ústavu soudního lékařství se nacházejí na okraji areálu nemocnice. Panely z mléčného skla za mřížovím oken brání všetečným pohledům. Návštěvníci okamžitě po vstupu do budovy zaznamenají pach smrti. Dostihnout ředitele není možné, ačkoli jeho vůz parkuje venku. Úkol zbavit se každého, kdo se vyptává na spolupráci ústavu s německou společností, na sebe bere lékař v džínovém saku. Odkazuje novináře na kancelář státního zástupce a ukazuje na tabulku nad dveřmi, která hlásá: „Vstup bez povolení zakázán." Na otázku, zda toto nařízení platí také pro Tutogen, odpovídá: „Ne, Tutogen sem povolení má." Hovor je u konce.

Bývalý ředitel městského oddělení soudního lékařství Vladimir Bondarenko je o něco málo vstřícnější. S novináři se tento důchodce setkává v kavárně a prohlašuje, že tkáně se na jeho oddělení začaly získávat asi před deseti lety. „Bylo to nelegální," přiznává. „Rodinní příslušníci měli být informováni o tom, co se s těly děje, ale nic netušili. Když nebožtík leží v rakvi, rodina nevidí nic než tvář. Nezjistí, že jejich bližním byly odejmuty kosti z nohou a rukou."

Ukrajinský zákon o transplantaci tkání obsahuje klauzuli, ve které je uvedeno, že rodinní příslušníci musejí s dárcovstvím tkání souhlasit, pokud tak zesnulý neučinil ještě za svého života. Existují však náznaky, že tomu tak často není. Ukrajinské úřady v Krivém Rogu a v několika dalších městech vyšetřují konkrétní případy podezření z nezákonného získávání tkání a orgánů.

Případ zemřelého otce Leny Kratové v Kyjevě byl například prověřován v souvislosti s vyšetřováním číslo 50-3793, které bylo započato 4. ledna 2005. Zahrnuje všechny události, které se odehrály v období mezi květnem a zářím 2004. Ve spisech jsou uvedena jména deseti zesnulých osob. Jejich příbuzní prohlásili, že „nedali souhlas s vyjmutím anatomického materiálu." Podle soudního příkazu k zahájení řízení „byli rodinní příslušníci oklamáni, neboť jim bylo řečeno, že z mrtvých těl budou odejmuty pouze malé části jako například kost nebo část tkáně. Ve skutečnosti byly vyjmuty téměř všechny kosti a tkáně. Všechen tento materiál byl převezen do Německa."

 

Právní obezlička

Navzdory důkazům ovšem státní zastupitelství v Kyjevě řízení v červenci 2005 „pro nedostatek důkazů" zastavilo. Důvodem byla kupodivu skutečnost, že zaměstnanci Bioimplantu údajně neporušili zákon o transplantacích, protože materiál z mrtvých těl nepoužili k transplantacím, ale pouze ho vyňali, aby mohl být zpracován na „bio-implantáty". Tato právní obezlička umožnila, že recyklace mrtvých těl pokračuje dodnes.

Ústav soudního lékařství v Kyjevě je podlouhlý cihlový dům, z něhož se občas vynoří lékaři ve světle zelených zástěrách, aby si před vchodem vykouřili cigaretu. Rodinní příslušníci postávají vedle vchodu a čekají na vydání svých mrtvých příbuzných. Naproti přes ulici je pohřební ústav a před ním výstavka rakví a věnců. Ředitelem ústavu je Vladimir Jurčenko. Ukazuje k místnosti, kde jsou těla pro Tutogen zpracovávána. Nachází se v přízemí a cizím návštěvníkům je sem vstup zakázán. Proč? „Protože to vyžadují americké zdravotní úřady," říká Jurčenko.

Hlavní kyjevský patolog popisuje celý proces: Bioimplant získá souhlas příbuzných a zaměstnanci firmy přijdou do ústavu získat části těl. Členové Jurčekovova personálu jim při tom asistují, za což obdrží dodatečnou odměnu. Jakmile jsou kosti a další části vyjmuty, vkládají se do těla dřevěné náhrady, takže si do pohřbu podrží svůj tvar. Získané kosti, šlachy a chrupavky jsou uloženy do pozinkovaných kovových schránek v lednici v suterénu. „Části tkání jsou odesílány jednou za několik týdnů, kdy přijede nákladní automobil a vyzvedne si je," říká Jurčenko. Karl Koschatzky, tajnůstkářský šéf z Bavorska, se tu čas od  času objeví také.

 

Zdroj surového materiálu

Podle Jurčenka je na oddělení soudního lékařství ročně převezeno asi osm tisíc těl. Z nich je potenciálními dárci kostí více než pět tisíc, avšak rodinní příslušníci dají souhlas s odebráním tkání jen u asi 150 těl. Pokud by dvě zařízení v hlavním městě poskytovala části těl od přibližně 150 lidí na každý ústav, jak prohlašuje Jurčenko, a na celé Ukrajině je zaregistrováno v databázi FDA dvacet zařízení, která spolupracují s Tutogenem, můžeme předpokládat, že německá společnost získává materiál z tisíců ukrajinských těl ročně. „Pro bohaté země nejsme nic než zdroj surového materiálu," dodává Jurčenko.

V květnu 2004 podepsala firma Tutogen s Bioimplantem smlouvu na pět let, která průběh spolupráce popisuje následujícím způsobem: ukrajinská strana předá získanou tkáň Tutogenu do Německa, aby mohla být dále zpracována na konečné produkty. Toto zpracování je však velmi nákladné. Jak za ně ukrajinská firma platí? Odpověď je až ošidně jednoduchá: kostmi z ukrajinských mrtvých těl, která budou v Německu zpracována na výrobky. To je měna přijímaná oběma smluvními stranami. Smlouva už ovšem neříká, že Němci žádné produkty pro Bioimplant nevyrábějí, avšak každý měsíc objednávali z Ukrajiny značné množství surového materiálu.

Občas přitom přicházelo z Ukrajiny a dalších zemí do Neunkirchenu více částí lidských těl než byl Tutogen schopen zpracovat. Dokument nazvaný „Inventura, sklad surového materiálu 1" datovaný březnem 2000 odhaluje rozsah nadbytečného materiálu - ve skladech Tutogenu bylo 688 čéškových šlach, 1831 čéšek, 1848 fibul (lýtkových kostí), 2114 povázek, 1196 kostí chodidla, celkově víc než 20 000 částí lidských těl. V červnu 2002 zapsali zaměstnanci Tutogenu do zápisu ze schůze následující připomínky: „Skladovací problémy. I nadále je dopravováno více tkání, než je nezbytné. Tento problém je třeba řešit." Dokumentace společnosti také obsahuje narážky na to, jaký druh řešení Tutogen zvažoval. Podle interního oběžníku datovaného dubnem 2002, jakási paní R. poznamenala „že v mrazácích už není žádná volná skladová kapacita. Je třeba zvýšit úsilí k odeslání tkání do USA."

Podle dokumentu datovaného červnem 2002, který vyjmenovává seznam „Požadavků surové tkáně pro potřeby USA", požadovali američtí partneři měsíční dodávky v následujícím množství:

-         119      hřebenů kosti kyčelní,

-         667            kusů širokých stehenních povázek,

-         267            čéšek,

-         243            těl kostí stehenních.

 

Porušil Tutogen zákon?

Je zjevné, že dodávky do USA nebyly zasílány pouze mateřské firmě na Floridě, což by mohlo být vysvětlováno jako způsob přesunování tohoto problému v rámci společnosti, ale také společnosti RTI, která je v současnosti největším americkým konkurentem Tutogenu. V přehledu rozepisujícím lodní zásilku z ukrajinského Lugansku dodanou 7. prosince 2001 je uvedena celková částka 62 000 eur, příjemce dodávky je však označen jako „TM/RTI". Pokud Tutogen skutečně odeslal nezpracované tkáně do Spojených států, mohlo by se jednat o naplnění podstaty trestného činu nezákonného obchodování s lidskými tkáněmi za účelem obohacování. V oběžníku datovaném 4. dubnem 2002 vydali zaměstnanci Tutogenu následující výstražné oznámení: „Měli bychom se vyhnout zasílání nezpracovaného surového materiálu do TMUS (Tutogen USA), abychom nevytvořili dojem, že se zabýváme obchodováním s tkáněmi."

Německý Institut buněčné transplantace a tkáňových náhrad, další hlavní producent kostí, takové praktiky kategoricky odmítá. Ředitel Hans-Joachim Mönig trvá na tom, že „získávání surových tkání z jedné země a jejich postoupení třetím zemím je protizákonné. Podle našeho názoru to naplňuje podstatu trestného činu obchodování s tkáněmi."

Až dosud přitom tato spolupráce Tutogenu s Alešenkem a ministerstvem zdravotnictví v Kyjevě probíhala mimořádně dobře. Všechna vyšetřování proti ukrajinským partnerům Tutogenu v Krivém Rogu, Kyjevě a Dněpropetrovsku byla zrušena.

To by se ovšem mohlo změnit. Státní zastupitelství v Krivém Rogu totiž loni zahájilo nové vyšetřování. V odpověď na dotaz časopisu Der Spiegel uvedlo, že zaměstnanci ústavu soudního lékařství jsou opět podezřelí, že „používali nátlaku a podvodného jednání, aby získali souhlas rodinných příslušníků s vyjmutím tkání a dalšího anatomického materiálu pro účely transplantace." Svědectví už podalo sedmnáct rodinných příslušníků zemřelých. Státní zastupitelství tento případ letos 9. ledna postoupilo příslušnému obvodnímu soudu, kde jeho projednávání stále probíhá.

Kyjevanku Lenu Kratovou, ženu, která byla v roce 2004 přesvědčována, aby poskytla tělo svého otce k odběru tkání, by potěšilo, kdyby viděla, že jsou zodpovědné osoby pohnány před soud. „Tito lidé jsou bezpochyby vinni," říká, „a jsem pobouřena, že se takovéto hrozné věci stále dějí."

Převzato z Literárních novin

Komentáře