Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Alain de Benoist: Jsme na konci něčeho II. část

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Myslíte si, že je možná mít politicky jednotnou Evropu, která skutečně ponechá lokální rozhodování místním lidem? 

Ano. Vidíte to ve Švýcarsku. Samozřejmě, je to malá země. Švýcarsko je rozděleno do 26 kantonů z nichž každý požívá značné autonomie. Ale v historii Evropy máte dva soutěžící modely. Prvním je národní stát, jehož perfektním příkladem je Francie, ale také Anglie a Španělsko. Druhým modelem je impérium: Itálie, Německo a tak dále. Myslím si, že model říše je mnohem lepší, protože nekoncentruje moc. Ponechává práva a politickou autonomii jednotlivým zemím a regionům. Nedávným příkladem bylo Rakousko-Uhersko. Zahrnovalo 35 různých národností, ale fungovalo dost dobře. Samozřejmě bylo zapleteno do všech nepokojů na Balkáně.
  • alain-de-benoist-jsme-na-konci-neceho-ii-cast

 
Pro mnoho zemí jsou Spojené státy nepříjemnou přítomností, ale je to jednoduše jen odraz jejich moci? Je to jen naše verze francouzské „civilizační mise“ nebo britského budování impéria, nebo je něco jiného ve způsobu, jak Amerika šíří své ideje do světa? 
Jistě, Anglie, Francie a Španělsko měli velký vliv na svět, ale rozdíl je v tom, že jsou to staré země. Mají za sebou dva nebo tři tisíce let a v tak dlouhém časovém období máte mnoho různých koncepcí politiky. V USA to tak není. Od začátku zde máte mýtus "města na kopci", že jste byli novým vyvoleným lidem, že jste opustili zkorumpovanou Evropu s jejími monarchiemi, a že vybudujete novou společnost, která bude nejlepší v dějinách. To jde ruku v ruce s americkým optimismem. Může tu být mnoho problémů, ale technologie je nakonec vyřeší. Technologie vytváří problémy a ty vyřeší ještě více technologie. Pocit, který sdílí tolik Američanů může vést k izolacionismu nebo Wilsonianismu (1) v jehož jménu chcete kolonizovat, ale ne starým způsobem. Chcete amerikanizovat všechny lidi. 
 
Zaznamenávám, že když jsem v Americe, všude slyším hrát hudbu. Hudbu nebo televizi, i v restauracích. Ale je to vždy americká muzika. Nikdy neslyším žádného zpěváka či hudbu, která není americká. V několika  minoritních kruzích můžete vidět francouzský film a lidé možná znají Edith Piaf a Maurice Chevaliera. Ale, když jedete do Evropy, nebo kamkoliv jinam, uslyšíte tu samou muziku. Ne pouze, ale převážně. Když to není francouzská, je to americká hudba. Proč Francouzi neposlouchají čínskou, africkou, německou, španělskou nebo dánskou hudbu? A to samé je to u filmů. Vidíme samé americké filmy. Nevidíme německé nebo italské filmy, přesto, že obě země leží velmi blízko Francie. 
 
Globalizace je nástrojem tohoto všeho. Angličtina se stává univerzálním jazykem, když nerozumíte anglicky, nemůžete skutečně používat internet. Takže jsou zde dva důvody amerického vlivu. První je ideologický, ale druhý je efektem čisté moci. To je normální.
 
Z evropského pohledu jistě nelze porozumět někomu jako byl George W. Bush, protože nebyl ani machiavellián ani sofistikovaný politik. 
Pro nás vypadá jako hlupák. V Evropě dobrý politik nebo státník je někdo, kdo je vzdělán v politické filozofii a literatuře, kdo má hlubokou znalost světa, kdo vidí dějiny jako tragedii. Je to někdo, kdo je realista v politice, kdo neskrývá své zájmy za kouřovou clonou morálního řečnění. Američané jsou zcela jiní. Kladou své ruce na svá srdce a mluví o svobodě a demokracii. Včera jsem byl v Ronald Reagan Building ve Washingtonu, kde jsem viděl citát od prezidenta Reagana, který říkal něco jako. Růst lidského štěstí nemá žádné limity, pokud si lidé mohou svobodně vybrat své sny,". Co to znamená? Nic. Ale podobné věci zde můžete vidět všude.
 
Nedávno jsem byl v New Yorku a navštívil Rockefellerovo centrum. V něm jsou tabulky s citáty Nelsona Rockefellera. Věřím v lidskost. Věřím v lásku. Věřím v honbu za štěstím, ale nic není důležitější než láska," Životem tohoto muže bylo vydělávání peněz, ale říká, že není nic důležitějšího než láska. On nebyl milovník, on byl finančník. Takovéto věci jsou pro Evropany velmi zvláštní. A je tak mnoho věcí, které přišly z Ameriky do Evropy a usadily se zde, jako například gender studies - lidé jako Judy Butlerová, kteří jsou zcela šílení. Bláznivý druh feminismu. Já nejsem proti feminismu. Existuje dobrý způsob feminismu, který nazývám identitárním feminismem, který se snaží propagovat ženské hodnoty a ukazovat, že nejsou podřadné vůči mužským hodnotám. Ale takto americká verze univerzalistického rovnostářství říká, že není rozdíl mezi muži a ženami. Připouští, že je tu malý rozdíl: narodil jste se jako příslušník jednoho či druhého pohlaví, ale to není příliš důležité. Co je důležite je, že gender je sociální konstrukt a můžete zde učinit paralelu s rasou. Rasa a pohlaví neexistují, protože jsou sociálními konstrukty. Jsou jen tím, co vaše mysli říkají, že jsou.
 
Mnoho Američanů a Evropanů frustrovaných směrem, kterým kráčí jejich země mluví o možnosti systémového kolapsu. Předpovídáte takový kolaps? 
Já nepředvídám, protože je nemožné cokoliv předvídat. Hlavní charakteristikou dějin je to, že jsou vždy otevřené, tedy nepředvídatelné. Žádné důležité události posledních desetiletí, nebyly očekávány. Počínaje pádem berlínské zdi a koncem sovětského systému. Někteří lidé s katastrofickým nebo pesimistickým pohledem nezaznamenali, že dějiny jsou otevřené. Myslí si, že nic se nemůže změnit, přitom změna je vždy možná, protože dějiny jsou otevřené. Nepředpovídám žádný kolaps, ale věřím, že tu je silná možnost úplného kolapsu. Alespoň v Evropě máme pocit, že politický systém vyčerpal všechny své možnosti. Je tu také finanční krize, která je dle mého názoru spíše strukturální než podmíněnou krizí kapitalismu. Nemůžete věčně žít na úvěr. Podívejte na veřejný dluh USA, můj bože. Vždy trošku přidáme, a ještě trošku a ještě trošku. Ale více a lépe jsou velmi rozdílné věci. Žádný strom nemůže růst do nebe, takže se jistě zhroutí.
 
Ve stejném čase jsou tu ekologické, demografické a imigrační problémy. Jsme zkrátka na konci čehosi. Pravděpodobně na konci moderny. Za celý svůj život si nepamatuji dobu, v níž by všechny možnosti byly tak otevřené, jako jsou teď. Jsme ve světě přechodu. Během studené války byly věci jednoduché, dva bloky, ale teď již nejsou. Co se stane z Ruska, co z Číny? V Africe bude demografický růst,  podobně jako veřejný dluh v USA. Takže myslím ,že kolaps je možný a možná nezbytný, ale nemůžete na něj spoléhat. Nemůžete sedět na židli a říkat "Dobře, drazí přátelé, čekám na apokalypsu,". To byste byli jako Svědci Jehovovi: "Konec světa je blízko," Jeden svět může končit, ale ne celý svět.
 
Kolaps může být nezbytný pro co? 
Pro změnu. Američané žijí od vzniku jejich země pod více či méně stejným systémem, takže je pro ně velmi jednoduché uvěřit, že se jedná o přirozený systém. V Evropě jsme zažili tolik systémů, tolik revoluci, tolik konfliktních názorů. Odmítám být omezován nevyhnutelností.
 
Pod stávajícím systémem jsou možné jen marginální reformy. Ve Francii Front National velmi zajímavě posiluje. Stává se vedoucí politickou stranou, což je velmi zajímavé, když si vzpomenete, že díky volebnímu systému má jen dva poslance ve sněmovně. Ale i pokud by Marine Le Penová byla zvolena prezidentkou, nemyslím si, že se to stane, ale nemohu to vyloučit, nebudou tu velké změny. Budeme žít ve stejném typu společnosti, koukat na stejné filmy, hrát stejné elektronické hry a tak dále.
 
Mluvil jste o tom, jak komplexní a vícečetná identita je. Skládá se z jazyka, historie, profese, etnicity, pohlaví a tak dále, ale proč nemůže být rasa částí kolektivní identity, alespoň pro bílé lidi? 
Myslíte v Evropě?
 
Myslím kdekoliv. 
Je to více zakázáno v Evropě. V USA je většinou lidí akceptováno, že rasy existují a v mé mysli akceptovat rasu je velmi rozdílné od rasismu, ale v Evropě to tak není. V USA máte rasové statistiky. Můžete jít na vládu a najdete rasové statistiky o všem, včetně kriminality a sociálních témat. Sbírání tohoto typu statistik je v Evropě zakázáno, rozhodně tedy ve Francii.
 
Ve Francii můžete kategorizovat lidi jako cizince nebo francouzské občany, ale mnoho imigrantů má francouzské občanství. Někdy jej získají automaticky, když se zde narodí. Takže sociologové, kteří chtějí studovat rasovou otázku, musí koukat nepřímo do takových pramenů, jako jsou lékařské statistiky. Nikdo neví, kolik černochů je ve Francii. Máme představu, samozřejmě, ale oficiální rasové statistiky jsou zakázány, protože rasa neexistuje. Protože takové rasové statistiky mohou být zneužity rasisty. Mohou použít údaje o kriminalitě například.
 
Ale zpátky k otázce identity. Jsem znepokojený, že lidé ve Francii, kteří chtějí bránit identitu, se zdají jako první, kdo neví, co identita znamená. Předkládají pouze její negativní definici: "Já nejsem imigrant." Dobře, nejste imigrant, ale, co jste? "Jsem Francouz." Ale samozřejmě, jste mnoho dalších věcí. Jste muž nebo žena, jste novinář nebo výrobce, jste homosexuál nebo heterosexuál, narozen v určitém regionu, a tak dále. Identita je komplexní.
 
V čem se ve vašich očích odlišujete od identitářů? 
Pokud porovnám vás a sebe, první rozdíl je, že já jsem si vědom rasy a její důležitosti, ale nedávám jí tak přehnanou důležitost jako vy. Je pro mě faktorem, ale jen jedním mezi dalšími. Druhý je v tom, že nebojuji za bílou rasu. Nebojuji za Francii. Bojuji za světonázor. Jsem filozof, teoretik a bojuji, abych vysvětlil své vidění světa. A v tomto světonázoru, Evropa, rasa, kultura a identita, to vše hraje roli. Nejsou vyloučeny. Ale bojuji hlavně za obranu světonázoru. Samozřejmě, velmi mi záleží budoucnost a osud vlastního národa, rasy a kultury, ale stejně tak mi záleží na budoucnosti každé další skupiny.
 
Imigrace je skutečně problém. Vytváří mnoho sociálních patologií. Ale naše identita, identita imigrantů, všechny identity na světě mají společného nepřítele a tím nepřítelem je systém, který všude ničí identity a rozdíly. Tento systém je nepřítelem, nikoliv ostatní. To je mé základní krédo.
 
Je zde něco zvláštního, co byste chtěl říci americkým čtenářům? 
Chtěl bych jim říci, aby byli trošku otevřenější zbytku světa. Aby se pokusili poznat ostatní země a ne jen jako turisté. Jako turisté mnoho nevidíte. Musíte poznat, že napříč světem lidé mohou přemýšlet různě. Neříkám, že jsou lepší nebo horší, ale akceptujte tyto rozdíly, neboť svět rozdílností je bohatším světem. Bohatstvím světa je diverzita, jeho skutečná různorodost.
 
(1) Wilsonianismus - je výraz, který popisuje určitý politický styl v zahraniční politice USA. Termín je odvozen od známých 14 bodů Woodrowa Wilsona, které měly údajně pomoci vytvořit světový mír, jestliže budou uvedeny v praxi.
 
 
 

Facebook komentáře