Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Byl sovětský teror dílo Stalina, nebo to byla práce židovských komunistických revolucionářů?

Když se začtete do oficiálních zdrojů, tak vždy narazíte na termín Stalinův teror. Stalin tak měl prý na svědomí miliony obětí sovětské vlády, která uchopila moc v roce 1917, po tzv. VŘSR. Stalinův teror měl trvat od roku 1918 až do jeho smrti v roce 1953.

Jenže bylo to tak doopravdy? Když se bolševici v Rusku zmocnili vlády, tak mezi nimi nebyli téměř žádní Rusové.

  • byl-sovetsky-teror-dilo-stalina-nebo-to-byla-prace-zidovskych-komunistickych-revolucionaru
  • byl-sovetsky-teror-dilo-stalina-nebo-to-byla-prace-zidovskych-komunistickych-revolucionaru
  • byl-sovetsky-teror-dilo-stalina-nebo-to-byla-prace-zidovskych-komunistickych-revolucionaru
  • byl-sovetsky-teror-dilo-stalina-nebo-to-byla-prace-zidovskych-komunistickych-revolucionaru
Naopak vesměs se jednalo o etnické Židy (často přicestovali z ciziny) a pár příslušníků jiných menšin.
 
Brzy po uchopení moci komunisty v roce 1917 se rozhořel mezi dvěma tábory sovětských vůdců. Ten internacionalistický, vedený Trockým (původní příjmení L. D. Bronštejn), považoval Rusko za zápalnou šňůru k celosvětové revoluci, která měla nastolit celosvětovou totalitu. Druhý, reprezentovaný J.V. Stalinem (původní příjmení Džugašvili), naopak upřednostňoval budování a zabezpečení komunismu v jedné zemi – v SSSR.

Na teroru, rozpoutaném sovětskou mocí hned v roce 1918, se ale ze začátku nejvýznamněji podílela právě první skupina reprezentovaná Trockým a jeho podporovateli. Trocký byl velitelem Rudé armády a vydal i první výnosy pro zřízení internačních táborů pro nepřátele revoluce na Solovetských ostrovech. To byl předchůdce neslavně známého Gulagu.
 
Dobová karikatura zobrazující Trockého jako hlavního strůjce sovětského teroru. Za povšimnutí stojí zvýraznění tradičních židovských rysů a symbolů užívaných antisemity. (viz. fotogalerie)

Ačkoliv velitelem tajné policie Čeka byl oficiálně polský šlechtic Felix Džeržinský (jeho původ není zcela jasný, protože například mluvil plynně jidiš), tak většina velitelů, vyšetřovatelů ale i popravčích byla židovského původu. Jejich cílem bylo vyhlazení ruského národa jako takového a rozpoutání celosvětového revolučního teroru. Jeho nástupci v čele této represivní organizace až do roku 1938 (až možná na Menžninského) Jagoda, Ježov byli židovského původu.
 
Stejně tak byla židovského původu většina příslušníků represivních složek odpovědná za hladomor na Ukrajině v rámci tzv. kolektivizace a velitelé koncentračních táborů (viz díla A. Solženicyna). Za prozkoumání by stála i role řady Lotyšů v řadách sovětských represivních orgánů, ale jejich počet a význam z daleka nedosahoval významu židovských sovětských revolucionářů.
 
Další antisovětský dobový plakát – tentokrát z Polska (viz. fotogalerie)

Sám Trocký se tím nijak netajil: „Musíme Rusko přeměnit v poušť s bílými negry, na které uvalíme takovou tyranii, o které nesnili ani východní despotové. Jediný rozdíl bude, že to bude levicová a nikoliv pravicová tyranie, Bude to tyranie rudá a nikoliv bílá! To slovo rudá myslíme doslova, protože prolijeme takové potoky krve, že budou všechny lidské oběti z kapitalistických válek vedle toho blednout závistí. Největší bankéři zpoza oceánu s námi budou úzce spolupracovat. Pokud naše revoluce zvítězí, ustavíme vládu sionismu na troskách revolučního pohřbu a staneme se mocností, před kterou celý svět padne na kolena. My ukážeme, co je skutečná moc! Pomocí teroru a krvavé lázně zlikvidujeme ruskou inteligenci do stavu na úrovni idiocie a zvířecí existence…
 
V tuto chvíli naši mladí muži, synové hodinářů [zrovna nástupník Džeržinského v Čece Jagoda byl syn židovského hodináře, pozn. red.] z Oděsy, Orla, Gomelu a Vinice ví, jak nenávidět všechno ruské. Jaké potěšení jim působí fysická likvidace ruské inteligence – důstojníků, akademiků a spisovatelů…” (Paměti Arona Simanoviče, k zakoupení třeba zde.)
 
Jedni z hlavních dobových pachatelů sovětského teroru Firin, Jagoda, Kaganovič a Kagan všichni židovského původu, píší zahraniční dobové noviny (viz. fotogalerie)

Stejně tak se plánem genocidy Rusů netajil G. Zinovjev (vlastním jménem Hirsch Apfelbaum, židovského původu). Již v září  1918 otevřeně vyhlásil masovou genocidu ruského národa: “Potřebujeme 90 ze 100 milionů Sovětských Rusů.
 
Pokud jde o ten zbytek [10 milionů], tak těm nemáme co říct. Ti musí být vyhlazeni…”Richard Pipes, The Russian Revolution (New York, 1990), str. 820.
Boj o moc mezi dvěma výše uvedenými tábory pokračoval až do pozdních 30. let, kdy Stalin vyhrál a podařilo se mu trockisty odstavit od moci (většinou i fyzicky zlikvidovat), přičemž velká část z nich byli právě Židé (Zinovjev, Kameněv, Uritský, Radek, Sokolnikov, atd). To je pravděpodobně také důvod, proč se tak zdůrazňují boj o moc a stranické čistky z roku 1937 v poválečné západní historiografii – jako příklad “stalinskéhoo teroru”. Řada příslušníků trockistického křídla totiž odešla za Západ, kde získala významná místa na univerzitách a v mediích. Nicméně je nutné podotknout, že i mezi Stalinovými přívrženci a spolupracovníky byli Židé, jako například Kaganovič a někteří další.
 
Trochu jiná byla situace za 2 světové války, kdy docházelo k velmi vysokému úmrtí vězňů Gulagu z důvodu nedostatku potravin a lékařské péče, kterou ale v té době trpěla celá země. Za zmínku však stojí, že většina velitelů táborů tehdy byla židovského původu a stále patřila k trockistickému křídlu. Konečná etapa boje o moc musela počkat na konec války.
 
Lenin-Trocký, dobový antisovětský plakát (viz. fotogalerie)

K dalšímu otevřenému konfliktu mezi zbývajícími trockisty a Stalinem došlo po 2 světové válce. Tentokrát ale byl poprvé veřejně označen etnický původ trockistů. (tzv. sionistické spiknutí, proces s lékaři vrahy v SSSR, či procesy s vedoucím komunisty a členy tajných policií u nás, v Polsku, či Maďarsku).
 
Opět musím připomenout, že i poté zůstalo ve významných funkcích několik funkcionářů židovského původu, kteří se dokonce aktivně účastnili represí proti svým soukmenovcům.
 
Ukrajina. dole: popírání holokaustu média mlčí, “Vlastnictví médií je v rukou pachatelů.” – Alexandr Solženicyn

V rozporu s oficiálně schválenou a prezentovanou historiografií můžeme spíš mluvit o 2 obdobích teroru za Stalinova života:

1918-1935, kdy bylo za cílený teror proti etnické ruské inteligenci a národu odpovědné tzv. trockistické křídlo, kde revolucionáři židovského původu hráli prim na všech úrovních genocidy především slovanských národů tehdejšího SSSR. Byť mezi obětmi byli i etničtí Židé.

1936-1953, kdy již byl Stalin skutečně pevně u moci a zlikvidoval tzv. trockistické křídlo, které bylo z většiny tvořeno Židy z celého světa. Zde opět musíme připomenout i aktivní účast některých etnických Židů na těchto čistkách a mocenském boji. Nebyl to tedy žádný antižidovský pogrom, ale obyčejný mocenský boj.

J.V. Stalin se nepochybně na sovětském teroru podílel, ale nebyl zdaleka sám, a především v počátcích sovětské moci na něm měl velmi malý podíl. Byli dokonce mnozí, kteří byli mnohem brutálnější a bezohlednější k civilnímu obyvatelstvu a “třídním nepřátelům”, než ono “monstrum” Stalin. Jen se o nich nahlas nemluví!
Zdá se, že termín “stalinský teror” byl tedy vytvořen zcela účelově. Důvodem byla zřejmě snaha zamlčet účast tzv. trockistů na sovětském teroru a genocidě převážně Rusů a Ukrajinců, které svými počty významně přesáhly počet obětí tzv. židovského holokaustu.
 
Možná se někomu nehodila pravda o původu a záměrech pachatelů této genocidy slovanských národů v bývalém SSSR. Problematika by si zasluhovala podrobné vědecké prozkoumání, ale již dnes je jisté, že ona teze, že za veškerý sovětský teror mohl pouze Stalin, neobstojí. Stejně tak nesmyslné je vinit ze sovětského teroru etnické Rusy a Rusko, protože oni byli největší obětí.
 
Mike Donák, Texas, USA
 

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře