Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

AIDS: Ruský Damoklův meč

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • ruskej-eidy
Smrtící virus HIV, jehož výskyt se v celosvětovém měřítku daří více či méně stabilizovat, přerůstá v Rusku a na Ukrajině v epidemii. Boj proti šíření AIDS a zpřístupnění účinné terapie infikovaným osobám

komplikuje nedostatek financí umocněný ekonomickou krizí, předsudky společnosti, diskriminační zákony a pasivita politiků.

Informace o viru HIV způsobujícím smrtelné onemocnění AIDS mají poslední dobou -  přinejmenším v českých médiích - až slunečně optimistický nádech. Píše a hovoří se v nich o tom, že lidé infikovaní virem HIV a nemocní AIDS mohou konečně po 22 letech cestovat do Spojených států (případně z nich vycestovat a vrátit se zpět), že počet obětí AIDS celosvětově klesá kvůli lepším a dostupnějším lékům, a že epidemie, která na přelomu 80. a 90. let vyděsila celý svět svými apokalyptickými rozměry, je takřka pod kontrolou. To je ovšem pouze půl pravdy. Závěry v pořadí III. Mezinárodní konference o výskytu a léčení AIDS ve východní Evropě a střední Asii, která se uskutečnila koncem minulého roku v Moskvě, varují, že navzdory úsilí ruských nevládních organizací a Globálního fondu pro boj proti AIDS počet nově infikovaných v oblasti prudce roste a většina z nich stále nemá přístup k informacím ani účinné terapii. A to paradoxně přesto, že cena roční terapie pro nemocné AIDS se za posledních pět let snížila z šesti tisíc na 1 200 amerických dolarů ročně.
Zatímco v celosvětovém měřítku podle výroční zprávy Programu OSN UNAIDS a Světové zdravotnické organizace z minulého týdne klesl během posledních pěti let počet obětí viru HIV o deset procent a počet nakažených se za poslední dva roky snížil z 33,5 miliónu o pět set tisíc, v Rusku a na Ukrajině počet obětí i nově infikovaných osob prudce roste.
„Jestliže jsme před deseti lety měli v Rusku co do činění se sto tisíci HIV pozitivních osob, dnes začínají oficiální odhady na miliónu osob a nárůst se každoročně zrychluje," řekl LtN na konferenci Výkonný ředitel IHRA (Mezinárodní asociace pro Harm reduction) Gerry Stimson. Právě nezávislé mezinárodní organizace jako IHRA nebo IAS (International AIDS Society), která je nezávislým sdružením předních světových lékařů a ostatních expertů na boj proti HIV, v Moskvě ostře kritizovaly postup ruské vlády a státních institucí, které nejenže neplní sliby o financování boje proti AIDS, k nimž se Moskva zavázala na poslední schůzce států G 8, ale byrokraticky brání zavedení mezinárodně ověřených a fungujících metod léčby a prevence, které jinde přinášejí konkrétní výsledky. Podle nich za posledních osm let poklesl počet nově nakažených celosvětově o 17 procent (údaje organizace UNAIDS) a v subsaharské Africe, kde bylo epicentrum epidemie, o 15 procent. V Botswaně se dokonce - zejména díky preventivním programům - podařilo snížit nárůst o 50 procent.

Strádající Ukrajina
Zmíněné úspěchy se ovšem netýkají východní Evropy a střední Asie. Zatímco ve většině zemí bývalého Sovětského svazu je situace - také díky dobré spolupráci vlád s mezinárodními experty a nezávislými organizacemi - do značné míry stabilizovaná, na Ukrajině se navzdory vládní podpoře a vstřícnosti zákonodárců (změna zákonodárství ve prospěch metadonové substituce pro uživatele injekčně aplikovaných drog) stále nedaří zvládat zejména v armádě a věznicích, kde bují homosexualita. V Rusku, kde je podpora státu minimální a informovanost zcela nedostatečná, se epidemie začíná vymykat kontrole.
V Rusku a na Ukrajině přitom podle informací Globálního fondu proti AIDS, TBC a malárii, který situaci monitoruje a financuje terapii a prevenci, žije 90 procent všech HIV pozitivních ve východní Evropě a střední Asii.
Na Ukrajině tvoří předpokládaný počet infikovaných až půl miliónu lidí, přičemž nárůst se ročně zvyšuje o deset procent. Situaci komplikuje skutečnost, že téměř 60 procent HIV pozitivních se nakazí pohlavním stykem a jen necelých 40 procent při nitrožilní aplikaci drog. Tento poměr je ve všech ostatních státech oblasti včetně Ruska právě opačný.
Ukrajinská vláda a státní instituce v součinnosti s Globálním fondem podnikly v roce 2006 zásadní ofenzívu proti šíření viru HIV, a již po dvou letech se jim podařilo snížit alespoň meziroční nárůst nově infikovaných osob a procento přenosu infekce z matky na dítě (z 27 procent v lednu 2006 na 7 procent v létě 2009), když účinnou terapii získalo 9 800 HIV pozitivních nastávajících matek. Oficiální Kyjev se při jednání s vedením Světové zdravotnické organizace velkoryse zavázal, že do roku 2014 učiní metadonovou substituční terapii dostupnou pro 20 tisíc lidí.
Situaci v loňském roce ovšem dále vyhrotila ekonomická krize, která téměř paralyzovala státní finance a zdvojnásobila počet žen tvořících jednu z rizikových skupin - sexuální pracovnice migrující na západ a jih Evropy.

Rusko nesplnilo sliby
V Rusku odhadují experti Globálního fondu počet HIV pozitivních na více než milión a dvě stě tisíc osob, ačkoli oficiálně registrovaných je jen půl miliónu lidí, z nichž 80 procent tvoří mladí od 15 do 30 let. Už tato čísla působí hrozivě, a to nejen na Rusy samotné, ale i na obyvatele sousedních zemí. V Rusku se navíc k problému s pandemií AIDS přidává problém byrokratických překážek a hluboce zakořeněných předsudků politiků.
Na rozdíl od většiny sousedních zemí se ruské oficiální struktury zuby nehty brání uplatňování terapeutických a léčebných projektů, jejichž účinnost posvětila Světová zdravotnická organizace na základě dosažených výsledků v zemích, které zasáhla epidemie HIV dříve. Jde zejména o metody prevence a osvěty určené rizikovým skupinám obyvatel a moderní projekty v rámci programů snižování škodlivých následků užívání drog jako výměna jehel a zajištění metadonové substituce pro závislé na opiátech.
Právě neochota oficiální Moskvy usnadnit práci expertům a nevládním organizacím a nesplnění slibu finanční podpory boje proti AIDS byla hlavním překvapením moskevské konference. Rusové jako organizátoři konference totiž několik měsíců před jejím zahájením nešetřili ambiciózními plány jak finančními, tak odbornými.
Na summitu G8 v Petrohradě se kromě toho Rusko ještě v roce 2006 ústy tehdejšího prezidenta Putina oficiálně zavázalo, že zajistí dostatek finančních prostředků na boj proti šíření HIV z vlastních zdrojů a přestane spoléhat na mezinárodní pomoc v podobě grantů. Moskva dokonce přislíbila, že se stane naopak sponzorem mezinárodních projektů boje proti AIDS. Globálnímu fondu pro boj s HIV, tuberkulózou a malárií tehdy věnovala přes 200 miliónů rublů. Od té doby se ale nic nezměnilo a projekty v rámci programů harm reduction byly financovány plně ze zahraničních zdrojů.

V pasti předsudků
Na moskevské Konferenci o otázkách HIV/AIDS ve východní Evropě a střední Asii vyvolala mezi stovkami lékařů, expertů a terénních pracovníků pozdvižení a bouři nevole tisková zpráva, kterou ruským sdělovacím prostředkům rozeslala vrchní úřednice Ministerstva zdravotnictví a sociálního rozvoje Olga Krivonosová.
„Naše zkušenost s projektem výměny jehel z regiónů a jeho výsledky jsou bohužel negativní. Počet onemocnění HIV/AIDS v dané skupině byl v důsledku vyšší, než tam, kde se podobné projekty neuskutečnily."
Stanovisko ministerstva přitom ruští novináři označili za názorný příklad zkostnatělého uvažování ruských úředníků.
Středověký přístup k moderním vědeckým metodám našel kritiky i mezi ruskými politiky. Zástupce předsedy Bezpečnostního výboru Státní dumy Michail Grišankov v rozhovoru pro internetový portál Gazeta.ru ostře kritizoval „desinterpretaci a záměrnou manipulaci s daty," k němuž podle něj dochází ze strany odpůrců programů výměny jehel v celé řadě případů. Jako příklad uvedl iniciativu předsedkyně zdravotního výboru na moskevském magistrátu Ludmily Stebenkovové, které se v Moskvě v minulém roce několikrát podařilo dosáhnout byrokratického zrušení preventivních center pod záminkou boje „proti novotám vnuceným Rusku Západem". Grišankov označil podobné jednání za krajně nebezpečné a obvinil podobně smýšlející politiky, že likvidují úsilí o překonání epidemie, mrhají prostředky a drahocenným časem a místo toho hledají vnějšího nepřítele.
Hlavní hygienik Ruské federace Genadij Oniščenko, který se na tiskové konferenci v rámci moskevské konference dostal v rozjitřené atmosféře do palby otázek expertů a novinářů, vyjádřil naději, že projekty výměny jehel budou pokračovat a přislíbil, že už nebude docházet k incidentům, při nichž Federální protidrogová centrála v minulosti opakovaně násilně překazila projekt výměny jehel pod patronátem ministerstva zdravotnictví jako nezákonný. Největším trnem v oku ruským zákonodárcům a byrokratům je ovšem legalizace substituční terapie metadonem. Oniščenko dal jasně najevo, že v blízké době se nedá očekávat.

Všechno platí Globus
Proti úhybným manévrům ruských oficiálních míst se přímo na konferenci ostře ohradil Výkonný ředitel Globálního fondu pro boj s AIDS Michel Kazachkin. Zdůraznil, že hnutí proti AIDS tvoří v současnosti neuvěřitelně silná a akční komunita lékařů, vědců, pracovníků nevládních organizací a lidí žijících s virusem HIV, jehož vliv stále vzrůstá. „Pokrok musí být založený na vědeckých poznatcích a dodržování lidských práv. Spojme se a nebuďme lhostejní, to je naše jediná šance. Dnes vysíláme SOS, boj proti AIDS je bojem o přežití nás všech," zdůraznil.
Michel Kazachkin vyzval ruské kolegy, aby se přestali dlouze dohadovat a zpochybňovat vědeckou kvalitu a funkčnost opatření ke snížení škodlivých následků užívání drog a šíření HIV na principu harm reduction. Ta byla podle něj dokázána stovkami výzkumů a studií, vycházejících s konkrétních výsledků při potírání epidemie v jiných částech světa.
Metodu preventivních opatření pro rizikové skupiny včetně výměny jehel a metadonové substituce schválila a doporučila Světová zdravotnická organizace. „V současné době je taktika harm reduction uplatňována v 70 zemích světa, včetně členů EU. Program výměny jehel funguje v 77 státech, metadonová substituce v 63.
V oblasti východní Evropy a střední Asie se každý rok nově registruje více než 90 tisíc nových případů infekce HIV, z toho přibližně 60 tisíc v Rusku. Téměř dvě třetiny nově nakažených jsou přitom uživateli heroinu a dalších opiátů aplikovaných nitrožilně, kteří se nakazí infikovanými jehlami. Právě jim je určena odborná metodika, preventivní informace, centra bezplatné výměny jehel a substituční terapie metadonem.
Pětiletý program Globálního fondu pod názvem Globus, který se uskutečnil v deseti oblastech Ruska a nové metody kromě metadonové substituce použil, přitom přinesl zcela jasné výsledky. V oblastech, kde se uskutečnil, činil nárůst nově nakažených virem HIV 6,3 procent oproti více než 13 procentům celoruského průměru. (viz box).

Zakletá lidská práva
Atmosféra na moskevské konferenci o HIV ve východní Evropě a střední Asii působila na její účastníky od počátku poněkud absurdním dojmem. Na jedné straně honosné zázemí v centru moskevského shluku ultramoderních mrakodrapů nazvaném zřejmě na počest newyorských dvojčat World Trade Center a tvůrčí euforie stovek lidí, kteří se upřímně a energicky věnují boji HIV a předsudkům s tímto virem spojeným, na straně druhé zřetelný odstup ruských politiků a nedostatek vůle či odvahy publikovat často šokující závěry konference ve sdělovacích prostředcích. Tajuplnou příčinou této dvojaké, tak trochu zakleté atmosféry bylo v současném ruském prostředí třaskavé sousloví „lidská práva".
Lékaři a experti, kteří se snaží bojovat proti pandemii HIV, totiž soustavně narážejí na zeď předsudků, zakořeněných v myslích Rusů a cynicky zneužívaných politiky. V praxi se to projevuje odsuzováním a ostrakizováním HIV pozitivních osob či přímo jejich vylučováním ze společnosti. V lidovém podání si téměř každý, kdo se nakazil virem HIV, může za osobní tragédii sám. Postižení jsou navíc často členy minoritních skupin, které jsou většinovou populací diskriminovány, ať už se to týká ilegálních migrantů, homosexuálů, uživatelů drog, Romů, osob, které se vrací z výkonu trestu nebo sexuálních pracovnic. Nakažení HIV a nemocní AIDS jsou místo léčení vylučováni ze společnosti a kriminalizováni, což snižuje jejich motivaci nechat se testovat a léčit. To vede ke skrývání příznaků nemoci a rychlejšímu šíření pandemie.
„Boj proti AIDS je bojem za lidská práva zdravých i nemocných, proti ideologické nevraživosti a diskriminaci," poznamenala na závěr moskevské konference výkonná ředitelka Mezinárodní společnosti pro AIDS Robin Gorna a vyzvala ruské politiky, aby dostáli svým závazkům vůči OSN, že do roku 2010 zpřístupní účinnou léčbu všem infikovaným HIV a nemocným AIDS.
To ovšem zřejmě zůstane ještě dlouho jen zbožným přáním. Přinejmenším do doby, než byrokraté na úřadech pochopí, že nezačnou-li bojovat proti pandemii HIV moderními metodami a nepřiznají-li lidská práva nemocným, mohou se brzy stát obětí AIDS sami.

 

Smrt a zmrtvýchvstání projektu Globus v Rusku

Projekt financovaný Globálním fondem pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii byl zahájen v deseti administrativních oblastech Ruska (Město Petrohrad, oblast Nižnij Novgorod, Orenburg, Pskov, Tomsk, Tver a Vologoda; Burjatská republika, Tatarstán a Krasnojarský kraj) v roce 2004 a zakončen v srpnu 2009. Celkové náklady činily 89 milionů amerických dolarů.
Globus se soustřeďuje na potřeby lidí z rizikových skupin včetně speciálních preventivních projektů zaměřených na uživatele injekčních drog, sexuální pracovnice či pracovníky a homosexuály. Za pět let trvání programu se podle zdokumentovaných případů podařilo zachránit před nakažením HIV přibližně 37 tisíc lidí.
Epidemická situace v Rusku je komplikována mimořádně vysokým procentem uživatelů injekčních drog, zejména heroinu. Podle vědeckých odhadů, založených na výsledcích výzkumů Globusu, je jejich počet odhadován na téměř dva miliony, což jsou dvě procenta populace. Více než 64 procent všech HIV pozitivních se rekrutuje právě z této skupiny, žije hodně přes milión lidí nakažených AIDS, z nichž 80 procent jsou mladší 30 let.
Situace v Rusku je ve většině regionů taková, že centra poradenství a výměna jehel kromě velkých měst a regionálních center prakticky neexistují. Efektivní protidrogová terapie je pro většinu lidí absolutně nedostupná, pokud existuje, je mimořádně finančně náročná. Programy substituce drog metadonem jsou zakázány federálními zákony.
Projekt byl ukončen v srpnu 2009. Falešné sliby ruské vlády v roce 2006 totiž způsobily, že mezinárodní organizace počítaly s tím, že finanční závazky za projekty boje proti AIDS na sebe vezme podle dohody ruský stát. To se ovšem nestalo a slibně rozjetým projektům hrozil zánik. Koncem roku proto Globální fond pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii oznámil, že financování stávajících programů v Rusku výjimečně prodlouží o dva roky a vyčlení na tento účel 24 miliónů amerických dolarů.
„Toto dvouleté prodloužení zachrání v Rusku tisíce životů mladých lidí," prohlásila výkonná ředitelka Mezinárodní společnosti pro AIDS Robin Gorna. „Je ale třeba zdůraznit, že ačkoli toto rozhodnutí vřele vítáme, nesmíme zapomínat, že se jedná o látání záplat, nikoli dlouhodobé systémové řešení. Rusko nemůže spoléhat na to, že náklady na účinný boj s epidemií HIV na jeho území bude stále platit někdo zvenčí. Teď je řada na ruské vládě, aby naslouchala dosaženým výsledkům světové vědy a medicíny s podpořenými dvaceti lety úspěšné praxe a vytvořila podmínky pro to, aby mohly v Rusku začít legálně fungovat dlouhodobé programy harm reduction."

Převzato z Literárních novin

Facebook komentáře