Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Komunistická noční můra Petra Nečase

 

 Je snad každý, kdo kritizuje vládu, komunistou? A lze tvrdit, že každý, kdo kritizuje vládní politiku, je nadějí na změnu, a měl by mít podporu občanů?  Jak je vůbec možné, že se podobnými otázkami zabývám, a nenapíši rovnou, že jsou nesmyslnými?  Žijeme ve zvláštní zemi, kde vláda razítkuje své odpůrce častěji než poštovní úředník balíky a dopisy. Kdyby heslo kabinetu P. Nečase znělo: „Každý, kdo není s námi, je proti nám“, patrně by se nikdo ani nedivil. Odbory, sociální demokracie, KSČM, různá protivládní a protisystémová hnutí, kandidátka do Senátu ČR, paní E. Wagnerová - ti všichni dostali od P. Nečase nálepku nezodpovědných, podvratných živlů, které ohrožují jediná správná rozhodnutí, vedoucí k blahobytu země.

  • komunisticka-nocni-mura-petra-necase

To, že kýžený blahobyt není vidět ani pod mikroskopem, pány Nečase, Kalouska, Drábka a další vůbec neznepokojuje. Oni vědí, že mají pravdu. Vědí to tak dokonale, že k výše jmenovaným přidali Václava Klause, člověka ostře se vymezujícího proti sociálnímu státu i občanské společnosti, neoliberálního guru. Když on si ale dovolil kritizovat vládní daňovou politiku, a navíc hodil pod stůl vládní návrh důchodové reformy, konkrétně její zfušovaný druhý pilíř.

    „Já argumenty prezidenta znám velmi dobře, protože je už rok slýchám od představitelů komunistů, socialistů a odborů,“ sdělil P. Nečas na tiskové konferenci po zasedání výkonné rady ODS.
 Vůbec nic zřejmě nepochopil. Otupen jednoduchým rozlišováním „je se mnou“ versus „je proti mně“ si neuvědomil, že kritika vládních návrhů z leva je totálně neslučitelnou s kritikou jeho politických kroků z pozic konzervativních a neoliberálních. Že jediným, co mají oba kritické proudy společné, je kritický tón. Výsledné písně jsou doslova nebe a dudy, a hledat mezi nimi kompromis, je nemožné. Bohužel toto nedochází ani řadě občanů, pro které je Klaus rázem přijatelným chlapíkem, co to „s námi nemyslí špatně“.
 Stačí se upamatovat na minulost, a nebo si jenom poslechnout současné výroky pana presidenta.
"Můj názor na tu reformu nebyl bleskem z čistého nebe. Já myslím, že to pan premiér mohl očekávat. To je první věc. Úvaha o tom, jestli jsou toto podobné názory těm, či oněm, to já myslím, že je falešné. On ví, jaké jsou mé názory na tyto věci," vrátil snad snílky na zem Klaus. Tento dobrý muž by nejraději, aby se stát o důchody nestaral vůbec, a veškeré břímě spadlo na bedra občanů. Aspoň nebudou mít roupy se příliš narovnávat a protestovat, budou totiž mít problémů až nad hlavu.
 Stalo se v poslední době populárním hlásat, že již téměř neexistuje dělba na pravici a levici – a že je toto vymezení překonané. Právě v otázkách sociálních, ekologických a lidsko-právních se však ukazuje, že hranice tu je, a že je dokonce velmi zřetelná.
 Prezidentský uchazeč Jakl (pozor, nikoli Zeman), který získal pro svou kandidaturu mj. Klausův podpis, prohlásil zcela bez obalu, že stát má každému zajistit jakýsi minimální důchod – a ostatní už je na každém, aby se zařídil, jak umí. Toto by možná tleskajícím davům křičícím „ať žije Klaus“, ujít nemělo. Z Klause se nám rozhodně nestává socialista, v žádném případě ne svým smýšlením.
 Petr Nečas dokázal, co před ním málokdo – již dvakrát v poměrně krátké době poměrně zbytečně urazit Klause, který, ať je jakýkoli, není hloupým. Nejprve se premiérovi podařilo zahrnout hlavu státu pod hladinu debility, aby ho vzápětí oštemploval jako nepančovaného komunistu. Bude zajímavé pozorovat, co se s jeho vládou stane, až prezidenta urazí do třetice.
  Však Klaus již své obočí povytáhl více než varovně.
"Jestli bych mohl jako starší tatínek něco říci, tak bych poradil nevyhrocovat situaci… Úvahy o tom, kdo začal mluvit o něčem hraničícím s debilitou, to byl premiér Nečas…  Mně vůbec nejde o to, aby tato vláda padala… "
 Prezident Klaus není tím, od něhož mohou občané čekat posílení svých práv (pro pana prezidenta jsou určujícími „demokratické“ volby, a nic mimo ně neuznává), sociální jistoty (každý ať se postará sám o sebe) či státní kontroly trhu (opatrnická politika bank není na místě, peníze se na špinavé a čisté nerozlišují a vše řídí všemocný trh, vše ostatní je falešné a prázdné).
 Toto už bychom si všichni měli vštípit jako základní násobilku, a ne být celí paf, že se nám „netvor“ změnil přes noc v „lidumila“.
 V prezidentských volbách sice nebudeme volit kandidáta s tím, že v případě porušení slibů či v případě porušování Ústavy ČR je odvolatelným, ale aspoň můžeme upřednostnit „menší zlo“. Dejme tedy jasně najevo, zda (ne)chceme v čele státu člověka, který by nejraději důchodce nechal o kůrce a vodě, který by dopustil prolomení Benešových dekretů či který by de facto dal zelenou pravicovým vládám na věčné časy, protože by nedopustil vládu levice (např. menšinovou vládu ČSSD s podporou KSČM).
 Od prezidentských kandidátů potom vyžadujme, aby se k sociálním a zahraničně politickým otázkám vyjadřovali, aby spolu vedli debaty a aby bylo všem zcela zřejmé, jaká jejich očekávání jsou reálná, a která jsou naprostou utopií.
 Sami potom nerezignujme na své možnosti, jakkoli jsou prozatím limitované. Skákat někomu na špek nás nikdo nenutí. Zkusme tedy jednou zarazit euforii typu „Hop, hop, hop, kdo neskáče, není Čech“, a dbejme spíše na to, abychom neskákali, jak elity pískají. Je totiž na čase, aby začaly pískat tak leda kudlu. 

 

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře