Kam s invalidní bytostí Marka B.?

Podrobnosti

Z domova / Politika|

13. srpen 2009|

#64|

12961 x

Nevím, jestli si na to ještě někdo vzpomíná, ale když jsme kdysi, zhruba před dvaceti lety, zvonili klíči, skandovalo se přitom taky cosi o tom, že by zodpovědná místa měli zastávat lidé, kteří i rozumí tomu, co dělají. Střih. Dvacet let poté se poslanec ODS (a předtím jakési křesťanské tatínkovy partaje) Marek Benda (to je takový ten upjatý pravicový mládenec s brejličkama a skinheadským sestřihem), který s výjimkou dvou let strávil celý svůj produktivní život v parlamentu, tedy mimo život lidský a všechno, co s tím souvisí (namátkou: třeba vzdělání, práce, zkušenost, lásky, strach o to, jestli budu mít na nájem...), se zničehonic bojí o budoucnost.

Dvacet let v parlamentu z něho totiž učinilo svým způsobem invalidní bytost. Nemyslím teď jeho obdiv k Pinochetovi nebo zabíjení Arabů v Iráku (a kdekoli jinde) a nadšení pro americký radar, nebo celou řadu asociálních nápadů, jak pomoci bohatým na úkor chudých (když nikdy nežil mezi lidmi, má právo na pocit, že navrhuje dobrou věc), ale mluvím o invalidnosti jako takové. Marek Benda, toho času na nevolitelném místě kandidátky ODS, by v případě, že už by nikdy neuviděl parlamentní bufet zevnitř, totiž rád sám sebe viděl „na postu náměstka ministra na různých ministerstvech," jak prozradil Českému rozhlasu. „Asi by to mělo být spíše z této oblasti, té oblasti neekonomické, řekněme, ale tam myslím, že žádný zásadnější problém nebude. Samozřejmě pokud vyhraje sociální demokracie a komunisté a budou tu vládu sestavovat oni, tak asi budu politiku dělat v ODS a možná v nějakých intencích, ale živit se budu něčím jiným, protože s nimi fakt ne."

A z toho se mi motá hlava. Je neskromně připraven (neb je strašlivě schopný) řídit různá ministerstva, ale „s nimi fakt ne..."

Marek (je mladší než já, tak si tohle důvěrné oslovení můžu dovolit), totiž není v situaci, kdy si myslí, že si může vybírat. A proto mu věřím. Hloupost je vždycky důvěryhodnější, než genialita. Je hrdý a zásaditý a nic jiného mu nakonec ani nezbývá. „Budu se živit něčím jiným," řekl v rádiu hrdě. Paráda! Ale co s ním, kam s ním? Je perzóna, ale nemá školy, dvacet let proseděl v parlamentě... jistě, nějaká lobbystická firma se určitě najde, která  po něm sáhne, a ze zákonodárce se stane zaměstnanec bojující třeba za návrat latrín, neb jsou ekologičtější než to, co máme dnes. Je zvláštní ten osud mladých lidí, kteří po Listopadu vzali na sebe tu (celoživotní) tíhu rozhodovat o našich životech svobodně, demokraticky a bůhvíjak ještě jinak... a najednou zjistí, že jejich snový (silně zodpovědný) život končí. Bez zkušeností se životem jsou z nich invalidi. Duševní.

Je mi ho skoro líto. Celý život, díky tomu že byl synem disidenta (jeho hlavní kvalifikace) bojoval za lepší zítřky pro ten nejdrsnější kapitalismus, a teď je na (kandidátním) dně nejdrsnější prokapitalistické strany. Ale v jednom s ním (skoro) souhlasím. V citovaném rozhovoru totiž také říká, že když vyhraje ČSSD, tak se spojí s komunity a bude na čase přemýšlet o emigraci. Představa, že by o mém životě - nebo alespoň o jeho části -- měl rozhodovat Marek se svými zkušenostmi, mě totiž nutí zdrhnout mnohem rychleji.

PS. Pokud máte sociální cítění, pomožte mu: ve volbách hlasováním, při osobním setkání darováním rohlíku... něco si učitě vymyslíte.

Komentáře