Petr Havlíček: Štědré státní dluhopisy

Podrobnosti

Z domova / Podoteky|

20. září 2011|

Petr Havlíček|

16448 x

Co je to vlastně státní dluhopis? Je to státem vydaný cenný papír, za který stát občanovi slibuje vyplacení cca 6% ročního úroku. Jedná se tedy o příslib státu a důvěry občana v naplnění tohoto slibu. Položme si otázku, co vlastně vede stát neboli vládnoucí politickou reprezentaci k tomu, že láká občana, aby státu půjčil peníze. Které, posléze, hodlá vrátit zúročené šesti procenty.

V první řadě si musíme říct, kde stát vezme těch 6%, které občanům slibuje. Struktura státních příjmu je tvořena v drtivé míře z výběru daní, takže se dá konstatovat, že slibovaný úrok bude vyplacen z peněz, které stát vybral od občanů na daních. Jednoduše řečeno, co stát lidem vyplatí na úrocích z dluhopisů, to jim zase vezme na daních. Jinde to totiž vzít ani nemůže. Chytré ne?

Zde se dostáváme k dalšímu problému. Jednou ze základních povinností státu je povinnost spravedlivého dělení státních výnosů mezi jeho obyvatelstvo. Tudíž toto jednání nejenže není spravedlivé, ale lze říct, že je přímo diskriminační, neboť dluhopisy si nekoupí každý občan, ale jen ti, kdo „na to mají" nebo se pro to z nějakého důvodu z vlastní vůle rozhodli. A co ti druzí, kteří ale do státního rozpočtu platili poctivě daně a dluhopisy si prostě nekoupí. Jak přijdou k tomu, že i z jejich daní se vyplácí bonusy? Mimochodem, stejný nepoctivý proces přerozdělování probíhá u převážné většiny dotací.

To ale není hlavní problém. Ten spočívá v samotné podstatě smyslu vydávání dluhopisů. Stát vydává zmíněné dluhopisy, protože mu prostě chybí prostředky potřebné pro chod státu a tímto trikem získá peníze na pokrytí nedostatku hotovosti, kterou ale slibuje vrátit s šestiprocentním nárůstem. Pokud vezmeme v úvahu současnou zadluženost našeho státu, která je ve výši 1,5 biliónu Kč a že HDP roste pomaleji než zmíněný dluh, je to vlastně bohapusté vytloukání klínu klínem. Nejen, že dluhopisy nic nevyřeší, ale naopak se problém zadluženosti o slíbené úroky ještě prohloubí.

A teď se dostáváme k jádru pudla. Představte si, že by vám podobné dluhopisy nabídla soukromá společnost, která bude zadlužená tak vysokým dluhem, že je nebude schopna splácet. Koupíte si od ní nabízené dluhopisy, které pravděpodobně skončí na pokrytí dluhu? Odpovím za vás, nekoupíte. Taková společnost pro vás bude nedůvěryhodná. A co stát? Stát je v podstatě také jen společnost, která nese stejná rizika, jako jakýkoliv jiný subjekt, snad jen s tím rozdílem, že objemy dluhů jdou do biliónů.

Současná vládní garnitura slibovala občanům, že nebudou zvyšovat daně a že zreformují státní ekonomiku tak, aby se zbavili zadluženosti, která dosahuje výše 40,73% k HDP. Jednoduše řečeno, že dosáhnou takového stavu, který dostane výdaje do rovnováhy s příjmy. Tedy, že bude dosaženo vyrovnaného státního rozpočtu. Tohoto se ale dá dosáhnout jen zvýšením příjmů z produktivní hospodářské činnosti a také snížením výdajů. Obávám se, že ale mnoho občanů neví, co to ve skutečnosti znamená.

Přirovnání je třeba prezentovat opět na soukromém subjektu. Takže pokud se soukromá společnost dostane do situace, kdy její příjmy klesly a výdaje převyšují příjmy, musí v první řadě snížit režijní náklady, tedy snížit administrativu a obslužný personál. Dále musí omezit a snížit podnikové prebendy, tedy sociální výdaje. Další kroky je třeba směřovat na snižování nákladů na mzdy, tedy buď ponížit mzdy, nebo snížit počet zaměstnanců, popřípadě obojí.

Dále vytvořit taková opatření, aby byla posílena celková produktivita, pokud možno v celé šíři tvorby hmotných produktů (výkonnější technologie nebo vyšší produktivita práce). A dále zastavit nebo alespoň omezit všechny investiční nepotřebné výdaje.

To samé platí pro stát. Náš stát táhne ke dnu především obrovská armáda úředníků, která je královsky odměňována. Předběžné odhady hovoří o potřebě padesátiprocentního snížení této oblasti. Sociální dávky jsou vypláceny téměř 50% obyvatel. To je přece nemožné, aby toto stát, tedy produktivní lidé, utáhli. Zde musí nastat razantní přezkoumání oprávněnosti a potřebnosti této nehospodárnosti. Podpora hmotné produkce, neboli hrubého domácího produktu, spočívá v podpoře výrobní sféry- snadný přístup k výkonným technologiím, podpora tvorby zaměstnanosti, zvyšování odbornosti, kvalifikace a celkové produktivity práce a celého firemního potenciálu. Tato oblast je tvůrcem HDP, a pokud chce stát zvýšit produktivitu, nemůže tuto oblast v žádném případě zatěžovat navyšováním daní. Pokud to udělá, svědčí to o skutečnosti, že v čele státu jsou hlupáci a ne státníci. Každé zatížení firemního potenciálu přináší okamžité snížení jejich produkce a pokles pracovních míst. Investiční oblast musí stát velice pečlivě přehodnotit a zastavit vše, co nepřináší potřebnou podporu oblastí tvořící vysokou hodnotu HDP. Co v tuto chvíli považuji za velmi nezodpovědné, je příprava tzv. ekotendru, výstavba dalších bloků jaderné elektrárny, jakékoliv investice ve vojenské oblasti, zvyšování platů, zvyšování cen energií a pohonných látek. A co považuji za nejdůležitější je razantní omezení moci státních úředníků, kteří nemají hmotnou a trestní odpovědnost za svoje rozhodování a svoji práci. Zrušit převážnou většinu dotačních nástrojů, a tyto peníze směřovat přímo do potřebných oblastí, tak, aby je úředník a politik nemohl korupčně ovlivňovat.

Vzhledem k tomu, že výše popsaný proces se jaksi žádná z politických stran nechystá naplnit, je nadmíru jasné, že forma celoplošného zvyšování daní, kterého jsme dnes a denně svědky, ani prodej zmíněných dluhopisů, nemůže v žádném případě zastavit prohlubování státního dluhu.

Tedy, občane, vzhůru do nákupu dluhopisů státu, který hodlá řešit svoje obrovské dluhy zase dalším dluhem. Za sebe mohu říct jen jediné: Státe, nejsi pro mne důvěryhodná instituce, a proto tvoje dluhopisy nechci.

Dovětek: Víte, za co náš stát vyměnil velkou část našeho zlatého pokladu? Za německé dluhopisy. Kdepak ty výnosy dnes jsou a kde je cena zlata? A kampak se nám ztratila zodpovědnost za tyto politické „blbosti"?

Petr Havlíček

Komentáře