Krize dnešní politiky podzimní

Podrobnosti

Z domova / Podoteky|

10. listopad 2009|

TEN|

4896 x

Každý podzim zcela přirozeně očekáváme, že bude stále více chladněji, listí stromů začne žloutnout, červenat a hnědnout a opadá. Děje se tak. Ovšem o letošním podzimu žloutneme také my, protože stav věcí veřejných nám

a našim organismům nesvědčí. Červenají se (zcela hypoteticky) dva naši politici a hnědnou nám chlapci vracející se z mise ve vzdálené aridní oblasti Asie. To je to, co na nás spadlo prozatím.

Řekněme si pár slov k oněm politikům. Ač by bylo slušné začít dámou, začněme z konce opačného, mužem, a to nikoli bezvýznamným. Je jím předseda výboru (všem známo jakého), který právě před dvaceti lety „stříhal metr", protože bylo jasné, že se svým otcem dříve či později vstoupí na politická kolbiště. Píši o JUDr. Marku Bendovi. Měl to unikátní štěstí, že jeho otec založil Křesťanskodemokratickou stranu, která se profilovala jako nezkompromitovaná strana věřících a jejich příznivců. Jako taková byla nejprve pohlcena ČSL, aby vznikl nejasný propletenec KDS-ČSL, volební číslo 23 už do prvních svobodných parlamentních voleb. KDS se přes diktát lidoveckých sekretariátů (toho posuneme z jedničky v ČNR na dvojku...) prosadila, a předseda strany nebyl pominutelný. Poslední jeho velkou rolí bylo v roli zákonodárce spolu s exekutivcem Stráským dokončit, po abdikaci hlavy státu, právě na podzim 1992 dělení ČSFR na Českou republiku a SR.

Jeho syn měl tedy unikátní možnost mít prst na „tepu dějin", alespoň těch českých. Od roku 1991 existovala totiž i Klausova ODS, vydělená z OF, do níž po dohodě vedení obou stran vpluli členové KDS, která tím zanikla. Někdy v této době se Marek Benda profiluje v člena ODS, a protože byl u toho, Klaus ho s sebou bere na severomoravskou kandidátku ODS. Klaus, přestože Morava jeho reformou spíše strádá (kupónová privatizace), je nejúspěšnějším volebním kandidátem ODS v kraji, je vždy „jedničkou" a partaji to vrací vysokým ziskem hlasů ve volbách. Jeho dvojkou byl vždy Marek Benda, vždy zvolen, tak jako jeho politický představený.

Byl to neselhávající volební automatismus.Ostatně právě ta (mizející) kontinuita drží politika ve sněmovně dodnes. Je logické, že začal studovat, možná ho bavila i práva, ale co je  nepochopitelné - s prominutím - hlupácká úroveň jeho práce. Pokud měl totiž jako politik, navazující na práci svého otce, k dispozici všechny sněmovní tisky od bývalé Sněmovny lidu FS po ČNR a jeho přerozenou PSP ČR, nebylo nic jednoduššího, než vzít všechny návrhy restitučních norem, včetně zamítnutých, a provést  řádný rozbor a diskusi. Jako pramen jsou parlamentní tisky uznávány, včetně pomocných výstupů z výborů, takže politik mohl stvořit opravdu rozsáhlou a unikátní práci. O tom, že by šlo o věc nekritizovatelnou (učitel práv se k materiálům výborů nedostane) a originální, nelze pochybovat. Nestalo se, a jak politik naznačil - možná příště (znovu obhájí, vzdá-li se titulu...)

Podobné problémy má i Mgr.Ing. Ivana Řápková, i když, problémy jsou asi silné slovo. Index se našel u pracovnice studijního oddělení (jistě notářsky ověřený v hodnotě originálu), známky a zápočty v elektronické podobě v systému existují, takže nic nebrání tomu, aby se došlo k závěru, že je to skoro v pořádku. A za týden zmizí i to skoro, a v pořádku to bude. Opravdu. To jenom my, věční pochybovači, se budeme divit, jak někdo může mít duplikát poměrně rozsáhlého „výkazu o řádném studiu na vysoké škole", který je vydaný SEVTem  (zpravidla), a je tedy úřední listinou, obsahující  - v mém případě - třináct podstatných razítek, z toho dvě kulatá se státním znakem, číslem a opisem fakulty, jedno obyčejné děkanátní, a dvě sady razítek typu: řádný zápis do ...ročníku proveden dne... a pak vyhověl/a zkušebním předpisům pro ... ročník studia. O razítcích v úředních záznamech typu lékařskou vstupní prohlídku vykonal/a nemluvě.

Oč jednodušší by bylo, kdyby primátorka při první pochybnost sdělila: než se věc vyjasní, nebudu titul Mgr. užívat. Je konečně absolventkou VŠE a nikdo o tom, že je vysokoškolsky vzdělána, nepochybuje. A důkazní břemeno, že nestudovala, by bylo na škole. Je to přesně jako s tím podzimním listím. Spadlo to na nás (což znamená, že v hloubi naší politické scény probíhají procesy, o kterých nemáme vědět) a padá  to na  oba obětní beránky. Faktem je, že pod elektrické nůžky zručných střihačů ovcí, tentokráte reprezentovaných mainstreamovými editory, už vběhli sami a zbytečně. Stačilo držet se ony rady Šalamounovy: trpělivost a ještě jednou trpělivost - a silencium, ticho, dodávám já. Tamtamy znít (kvůli oběma) totiž musí.

Co kdybychom, proboha, slyšeli trávu či ozim růst.

Komentáře