„Svět hledá novou strategii pro Afghánistán“

Podrobnosti

Blogy / Miro Suja|

30. leden 2010|

Miro Suja|

4434 x

Spojené státy se spojenci v souvislosti s okupací Afghánistánu opět ohlásily změnu strategie. Po strategii totálního nasazení, gerilových válek a strategii získání srdcí a myslí obyčejných Afghánců (tzv. strategie WHAM), nám nositelé zkorumpované „demokracie" představují další z celé škály válečných strategií.

Tou je nyní tzv. strategie kooptace. Spojené státy se spojenci chtějí neporazitelné studenty koránu nyní zahrnout do vládních struktur v domnění, že tito svobodu své země vymění za „kus žvance" a politickou moc, kterou již beztak nad většinou afghánského území mají.

Tato strategie byla hojně využívána například v apartheidní Jižní Africe a je vhodná všude tam, kde se bojuje s vnitřním nepřítelem nebo spíše s opozicí, kterou nelze jiným způsobem eliminovat, a kde nejsou politické rozpory založeny na antagonistickém základě. Řečeno jazykem teorie her, zisk jednoho nemusí nutně znamenat ztrátu toho druhého... Tato strategie je třeba zcela nevhodná v Izraeli, který Palestince nemůže kooptovat do svých struktur, protože v případě Izraelců a Palestinců se jedná o hru s nulovým součtem, tzn. že zisk jednoho je vždy na úkor druhého. V Izraeli proto vláda používá strategii odděleného vývoje, jinými slovy apartheid, protože do státních struktur kooptovaní Palestinci by nikdy nepracovali ve prospěch Izraele, jehož existenci považují za neslučitelnou s existenci Palestinců a Palestiny. Tedy alespoň prozatím.

Na druhou stranu v JAR tato strategie kooptace fungovala vcelku dobře, a to dokonce dvakrát. Jednou, když Afrikánci do rasistického systému kooptovali ve volbách z roku 1948 poražené jihoafrické Brity (JAR, dříve Jihoafrická unie byla součástí Britského impéria dnes tzv. Commonwealthu, a proto v ní v té době žilo mnoho Britů), no a  podruhé, když se apartheidní vláda snažila integrovat do apartheidních struktur i míšence, Indy a některé černochy, což se jí zčásti podařilo a dokázala tak v kontextu teorie „rozděl a panuj" alespoň nalomit jednotu černošského odporu proti apartheidu. Nechci zabíhat do detailů, ale v případě černochů kolaborujících s režimem mám na mysli vůdce národa Zuluů Mangosuthu Butheleziho, šéfa domoviny Kwazulu Natal. S apartheidním systémem spolupracoval, na rozdíl od většinových Xhosů, ze kterých pocházel i Nelson Mandela. Ti se naopak snažili apartheidní systém bojkotovat a gerilovým způsobem proti němu i bojovat. Tyto dva nejvlivnější černošské jihoafrické národy se rasistickým Afrikáncům na tomto základě podařilo tak rozeštvat, že z toho počátkem devadesátých let byla i malá občanská válka mezi černochy spolupracujícími, tzv. kooptovanými, a černochy opozičními, kteří s režimem nespolupracovali, tudíž mezi Zuluy a Xhosy. Tato malá válka si vyžádala desítky tisíc obětí. Nemusím dodávat, že jihoafričtí vládnoucí běloši aktivně vyzbrojovali obě znepřátelené skupiny.

Strategie kooptace nebyla možná ani ve Vietnamu či Koreji, protože tam měl konflikt mezi dvěma skupinami obyvatel tzv. antagonistický charakter, to znamená, že rozpor těchto dvou skupin obyvatel, který byl založen na tzv. ideologickém základě byl nepřekonatelný, tudíž se jednalo o hru s nulovým součtem. Zisk jednoho musel být vždy na úkor druhého, tudíž o moc se nešlo podělit.

Vzhledem k tomu že mezi táliby a americkými vládními zkorumpovanými loutkami není v zásadě antagonistický, tzn. nepřekonatelný rozdíl, američtí váleční stratégové usoudili, že tato strategie by mohla v Afghánistánu fungovat. Zvláště pak proto, že vojenskou cestou se konflikt nedaří vyřešit a všechny předešlé strategie selhaly. Malý problém je však v tom, že tálibové již mají pod kontrolou značnou část afghánského území a rovněž peněz mají dost. Za to, že nebudou útočit na spojenecké síly v jimi ovládaném území dokonce vybírají „výpalné", které mnoho zemí raději platí, a navíc obchodu s opiem se nikdy nedařilo lépe, než v době současné zkorumpované loutkové „demokracie". Dle mnoha analytiků jsou tálibové dokonce s velkou pravděpodobností tajně podporováni Číňany, Rusy, Íránci a bohatými muslimy z celého světa. Tudíž participace na zkorumpovaném systému instalovaném USA, ve kterém by se mohli „napakovat", tak jak to dělají afghánští vládní loutkoví politici,  by jim nepřinesla žádný užitek, natož politický kapitál. Právě naopak.

Na druhou stranu je americká vláda pod ohromným domácím i mezinárodním tlakem, kdy jedna země za druhou ohlašuje stahování svých  kontingentů z nesmyslné války v Afghánistánu a Izrael již urgentně potřebuje řešit problém Íránu, který ohrožuje jeho samotnou existenci. Situace je však mnohem komplikovanější, protože padne-li Afghánistán do rukou tálibů, je dle mnoha analytiků pravděpodobné, že jim podlehne i jaderný Pákistán, který na severu v podstatě již ovládají. USA by možná i kvůli vnitřním ekonomickým problémům celou afghánskou blamáž již nejraději ukončily, ale neví jak udělat, aby to nevypadalo jako další potupná porážka, a tak dál nesmyslně bojují proti hnutí, které kdysi vycvičily a vyzbrojily. Nesmyslně i proto, že virtuální teroristická síť al-Káida, kvůli které to všechno začalo, se již mezitím údajně přesunula do Jemenu.

USA a spojenci v úspěch nové strategie „podané ruky" ani sami nemůžou příliš věřit a nejspíše doufají, že se jim táliby podaří díky penězům alespoň rozdělit a některé bojovníky, kteří za táliby bojují například ze zištných důvodů, přeplatit a přetáhnout na svoji stranu a konflikt tzv. afghanizovat tak, jak to provedli v Iráku. Pro Spojené státy by nakonec bylo velkým úspěchem, kdyby po cca devíti letech válčení pod svým vlivem udržely alespoň jaderný Pákistán.

 

 

http://zpravy.idnes.cz/svet-hleda-novou-strategii-pro-afghanistan-fk3-/zpr_nato.asp?c=A100128_062948_zpr_nato_inc

 

 

Komentáře