Ortega v nesnázích

Podrobnosti

ze světa / Latinská Amerika|

23. listopad 2009|

TEN|

Sobotní manifestace přibližně sta tisíc odpůrců Daniela Ortegy a jeho autoritativních metod sice přivedla do ulic nikaragujské metropole Managuy především stoupence Ústavní liberální strany (PLC) bývalého prezidenta Arnolda Alemána, ale svoji účastí ji podpořili i odpadlíci z  vládnoucí FSLN. Navíc se zformovalo hnutí Movimento para Nicaragua, s nímž bude muset Ortega, který byl zvolen prezidentem v roce 2006, nadále počítat.

Příčinou demonstrací je to, že se Ortega, stejně jako jeho nepřátelé, nezbavil syndromu studené války, což vyvolává napětí zejména na vnitropolitické scéně. Ortega uznal Abcházii a Jižní Osetii, přimkl se k Hugo Chávezovi -- snad až příliš nekriticky poskytl azyl nevinným, leč útok Kolumbie na ekvádorské tábory přeživším obětem z řad hnutí FARC (Ozbrojené revoluční síly Kolumbie) -- a jakoby měla Mezoamerika problémů málo, v době, kdy zákonný prezident Hondurasu Manuel Zelaya bojoval o svůj úřad i z nikaragujského pohraničí, požádal o svůj nový  prezidentský mandát pro volby v roce 2011. (Mimochodem, Zelaya byl podveden, protože Roberto Micheletti na sedm dní odstupuje, 29.11. proběhnou volby, které uznají jen USA a satelity, a Zelaya ač prezident, bude setrvávat na brazilském velvyslanectví do 2. prosince, kdy o jeho návratu do funkce - skoro nesmyslném - bude rozhodovat honduraský parlament). Události v sousedním Hondurasu, respektive to, že pravice dokázala zabránit realizaci Ariasova plánu i plánu modifikovanému Thomasem  Shannonem, podsekretářem pro záležitosti Západní hemisféry na ministerstvu zahraničí ve Washingtonu D.C., znamenají pro managujskou pravici mnoho. Nepíši mlčící, neboť v Nikaraguji i ve Venezuele je pravice „opinion makerem", protože vlastní většinu tisku, rozhlasových a televizních stanic.

Sandinistům sice okamžitě přispěchali na pomoc vysokoškoláci, campesinos i nezaměstnaní z předměstí a zorganizovali stejně velkou protidemonstraci, ale převážit ad hoc skvěle připravenou akci už nedokázali. Ke cti Ortegovy policie (bylo nasazeno sedm tisíc mužů) nutno dodat, že nedošlo ke zraněním ani zadržením, byť sandinistické symboly utrpěly újmy (graffiti). Pokud Spojené státy počítají s otiskem honduraských událostí i zde, uvažují správně. V mnohém tak nyní bude záležet na vývoji na sever od nikaragujských hranic, a na reflexi, které Daniel Ortega, veterán mnoha bojů, bude, nebo naopak nebude schopen.