Chilské volby přede dveřmi

Podrobnosti

ze světa / Latinská Amerika|

13. prosinec 2009|

TEN|

5582 x

Zatímco pro politiky, i v Chile handlující s poslaneckými a senátními hlasy (proto od voleb „diputados" a dalších abstrahujeme), je volba hlavy státu sice drahý, ale adrenalinově vzrušivý sport (kde není...), pro voliče, obzvláště v iberoamerické oblasti představuje námi v představách vytoužená volba státníka skok z pětimetrové věže. Sice do náruče objímavé vodní hladiny, leč ta není zárukou, že volič k újmě nakonec nedojde.

O technice voleb bylo napsáno již hodně , a tak snad jen dodejme, že v Chile se nebude pobíhat mezi stolem volební komise a scrutátorem, ale vše se vyřídí u stolu či zástěny poblíž. Evidence je stejná. Ze 16,928.873 obyvatel země může hlasovat 8,285.186 oprávněných voličů, přičemž lidí splňujících věk, občanství i beztrestnost, leč neregistrovaných, jsou další čtyři miliony. Volební ztráta je to veliká, ale nelze se divit, že v zemi, kde se sedmnáct let zatýkalo podle seznamů, jsou lidé, kteří v žádných seznamech už nikdy být nechtějí.

Proti sobě stojí vlastně jen dvě velká uskupení: formálně ještě stále existující Concertación de partidos por la Democracia neboli Koalice stran pro demokracii zahrnující středolevá uskupení, a pak tři pravicová uskupení s výrazně neoliberálním zaměřením, které zastřešuje významný podnikatel a miliardář Sebastian Piňero (Forbes odhadl jeho majetek na 1,2 mld USD). Piňero není jistě vrahem socialistů a levičáků, ale nabízí jinou vizi Chile, subsumovatelnou pod jeho Cambio, Futuro,Esperanza, změnu, budoucnost a naději. Piňera toho chce dosáhnout zaměstnaností, jenže nenastínil, kde tu práci pro Chilany momentálně sežene. Země je nesmírně obchodně zdatná (a levicové prezidentce se podařilo konsolidovat vztahy i se sousední Argentinou), nicméně poté, co si podstatná část produktivní populace užila exilu a tedy i cestování a „nových začátků" -- vlastně to bylo ono „cambio" pana Piňery -- chce zůstat, už kvůli svým narušeným kořenům a jejich obnově, doma.

Piňero, druhdy i zastupitel v Senátu, ve svých 60 letech konvenuje ostatním postarším pánům, jako je ctihodný Jorge Arrate (68 let), který v uskupení Junto Podemos (Společně to dokážeme) sdružuje nám dobře známou PCI, alias druhdy Corvalánovu komunistickou stranu (ale také stranu Andského barda Victora Jary), a IC, což je křesťanskodemokratická levice, Izquierda Cristiana, prahnoucí po demokratickém socialismu. Ad libidum, dle libosti. Abychom skromnému Arratemu nekřivdili, dodejme, že jako ekonomický poradce Salvatora Allenda nacionalizoval chilské měděné doly a do politiky se vrátil v roce 1992.

Triumvirát uzavírá sedmašedesátiletý Eduardo Frei Ruiz-Tagle, prezident Chile v letech 1994-2000 a syn prezidenta Freie-Montalva, který byl znám i v Evropě a jemuž Pinochetova junta připravila předčasnou smrt. Jeho heslem je „Vamos a vivir mejor", Pojďme žít lépe, což se ovšem snadněji sdělí, než uskuteční. Frei je typický kandidát středu.

Na závěr jsme si nechali také levicového kandidáta Marca Enriqueze Ominamiho, který prošel exilem, nesnadným životem, studiemi na Sorbonně a partnerstvím (knižním) se svým otčímem. Marco con ti (Marco je s Tebou) je jeho volební heslo, které láká davy voliček. Ominamimu je 36 let, vypadá lépe než hvězdy venezuelských telenovel, ale předně je chytřejší. Jen jeden člověk se blíží 30.000 fanoušků na facebooku jako Ominami, a to Piňera. Přesto je už dnes jasné, že do druhého kola volby 17. ledna postoupí Piňera. Nezíská 50 procent voličských hlasů plus jeden hlas (zvolen bude kandidát se 4-3,8 mil. hlasy), ale bude stát buď proti Freiovi, nebo Ominamimu. Frei udělal možná chybu, protože oslovil s žádostí o podporu Arrateho. Doslova řekl: „Esta candidatura está abierta a todos los que rechazan las desigualdades y que se oponen al poder del dinero", tedy „tato kandidatura je otevřená všem, kteří odmítají nerovnosti a jsou proti všemohoucnosti peněz" (volný překlad TEN). „No se trata de elegir un Presidente de la República sino que de escogar el rumbo que Chile tomará" (A nejde jen o to, vybrat prezidenta republiky, ale také cestu, kterou se Chile bude ubírat.), což zní pěkně, ale společný věk obou kandidátů, je přeci jen už 135 let. Dost na zkušenosti obou, ale nikoli pro energickou vládu. Navíc výzkumy veřejného mínění říkají, že v druhém kole by Freie i Ominamiho volil stejný počet voličů, totiž 37 procent, a Piňeru dokonce méně voličů, kdyby proti němu stál Marco Ominami, byť by Piňera úřad získal (není to jasné, protože 20-23 procent zapsaných voličů do druhého kola volit nepůjde, nebude-li vidět jasný tah na branku.) Tím by bylo Ominamiho prezidentství za silného korektivu Eduarda Freie Ruiz-Taglea.

Na sjednocení názorů má chilská levice ovšem jen několik hodin. Pak udeří jiná hodina -- hodina pravdy.

Komentáře