Evropské státy již pochopily, že narazila kosa na kámen, není to o jejich náhlé mírumilovnosti, ale o tom, že již vidí, že Rusko se nenechá zatlačit do pozadí ve prospěch EU a tak začínají preferovat jakousi dohodu a mírové urovnání vojenského konfliktu který zuří mezi východní a západní Ukrajinou. První prohrou EU a USA byla ztráta Krymu, zatímco EU chtělo celou Ukrajinu jako tučné sousto k ekonomickému vydrancování, USA v ní navíc viděli své vojenské předpolí a odrazový můstk proti samotnému Rusku.
Američané již viděli ve svých snech, jak lodě s vlajkami USA a NATO kotví v Sevastopolu, v přístavu mnohokrát v historii zalitém krví ruských vlastenců a ovládají z něj celé Černé moře. Když se tomu tak nestalo a obyvatelé Krymu si v referendu drtivou většinou zvolili Rusko, označili to Američané za agresi a vůbec se neohlíželi na to, že to byla jen reakce na krvavý puč v Kyjevě, který svrhl legální ve svobodných volbách zvolenou vládu a prezidenta.
Když Američané ztratili takto Krym, doufali ještě pořád společně s EU, že získají celý zbytek Ukrajiny, hlavně však na nerostné bohatství bohatý východ země. Tady však žijí úplně jiní lidé než na zbytku Ukrajiny. Tamní ukrajinští vlastenci, potomci hrdinů, kteří na rozdíl od těch ze západní Ukrajiny (kteří kolaborovali s nacisty), statečně bojovali po boku Rusů a ostatních národů tehdejšího Sovětského svazu povstali a odmítli si nechat diktovat nikým nevolenou pučistickou vládou složenou z nacionalistů, fašistů a neonacistů, Když tato kyjevská junta odmítla jejich oprávněné požadavky na federalizaci země a upálila několik desítek přívrženců myšlenky federalizace zaživa, vyhlásila část Východní Ukrajiny samostatnost a vznikl nový státní útvar složený z Doněcké a Luhanské lidově demokratické republiky nazývající se Nové Rusko.
Po několika měsících nikam nevedoucích bojů, kdy se kyjevská vláda pokoušela zlomit odpor vlastenců Nového Ruska a naservírovat toto území USA a EU k vydrancování ložisek břidlicového plynu, jehož těžba by otrávila zemi a ovzduší jedy a mohla způsobit zemětřesení a jiné důsledky, část zahraničních evropských podporovatelů nelegitimní Kyjevské vlády a v mezidobí podivně zvoleného nového ukrajinského prezidenta Porošenka pochopila, že situace se dostala do bodu, kdy je nutné přistoupit k jednáním, jinak hrozí dlouhá vleklá občanská válka, která může ohrozit také dodávky ruského plynu do zemí EU. Proto, začali nenápadně tlačit na ukrajinského prezidenta Porošenka, aby přece jen usedl k jednání se zástupci Nového Ruska a dospělo se k nějakým mírovým výsledkům a kompromisům.
Bohužel se ukázalo, že Porošenko je mnohem více loutkou USA než EU a Američané chtějí buď v jejich očích již svá ložiska břidlicového plynu, nebo vyprovokování Ruska k zásahu a tím sice ztráty Ukrajiny, ale získání celého evropského trhu. Rusko by označili za agresora, nebezpečí pro světový mír a vyhlásili novou studenou válku. Vznikla by tak novodobá železná opona a Evropa by přišla o zboží, plyn a ropu z Ruska. Tento deficit by se samozřejmě okamžitě nabídli zaplnit USA a dováželi by tak do Evropy mnohonásobně dražší zkapalněný americký plyn a ropu pomocí tankerů. Evropa by se stala nuceně americkým odbytištěm a tak vlastně prostředkem, jak vytáhnout po uši zadlužené USA z ekonomické krize ve které se právě zmítá.
Jediným řešením ukrajinské krize se tak nakonec zdají být Ukrajinci sami. Pokud pochopí do jakého ekonomického otroctví a dluhové pasti je vede Porošenko a pučistická vláda a postaví se tomu, mohou si nakonec do svého čela zvolit Ukrajince kterému půjde skutečně o Ukrajinu a který udělá z této země svobodnou a prosperující federaci ve které budou respektována práva jednotlivých oblastí a menšin ...
Ladislav Kašuka
