Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Jak se mohou fašisté, nebo islámští radikálové v demokratické zemi dostat k moci?

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Odpověď zní:

Za určitých okolností snadno a rychle. Stačí, aby svobodné volby v zemi neproběhli tak úplně podle představ představitelů NWO z USA a EU, nebo se do té doby poslušný a svolný představitel nějaké země vzepřel předem nalinkované budoucnosti pánů z Bilderbergu, (v naší zemi na to dohlíží třeba p. Schwarzenberg) a hra na svobodnou vůli a demokracii okamžitě končí.

  • jak-se-mohou-fasiste-nebo-islamsti-radikalove-v-demokraticke-zemi-dostat-k-moci

V ten okamžik vítězové voleb rychle ztratí pocit euforie z úspěchu a jejich představy, že by mohli zemi řídit ku prospěchu lidu, dostanou povážlivé trhliny. Všichni vidíme, co se stalo, když se pokusila Ukrajina odmítnout integraci s EU. Teď si zkuste představit, co by se stalo, kdyby volby po několika desetiletích vyhráli převážně slušní a poctiví lidé, kteří by uzákonili referendum a dali tak šanci lidem, aby sami rozhodovali o své budoucnosti.

Představte si, že by nedej bože, v „demokratické“ zemi občané rozhodli v referendu něco, co by bylo v rozporu s tím, co pro nás vymysleli pánové z výše jmenovaných organizací. Ten poprask, to pohoršení, to přece nejde takhle nám kazit naše velkolepé plány, (úplně ty pány v drahých oblecích slyším, jak se pohoršují nad něčím tak nepředstavitelným, jako je svobodná vůle, a skutečná moc v rukou lidu).

Co by následovalo potom, si umíme po Libyi, Sýrii, Grenadě, Kubě, Vietnamu a nejnověji Ukrajině všichni představit. Poté, co americká vojska (v překladu vojska NWO), tak úplně nevyhrála v Koreji, a byla v přímém boji poražena na Kubě a ve Vietnamu, začali upřednostňovat taktiku tzv. barevných revolucí, tedy podporu jakýchkoli „šmejdů“ (od drogových dealerů a islámských radikálů, až k neonacistům a fašistům), jen aby dostali od moci takové lidi, kteří se rozhodli vládnout někde tak, že by okolní svět najednou poznal, že se u nich mají lidé svobodněji a lépe.

Tím nechci nikomu naznačovat, že se vlastně nemá cenu o nic snažit, naopak, pokud něco neuděláme, skončíme jako očipovaní otroci a občané jakéhosi nového evropského superstátu kontrolovaného nikým nevolenými superkomisemi, bez vlastní národní identity. Tehdy již bude pozdě něco měnit a k něčemu se vracet, protože již dávno nebude k čemu. Ta šedá uniformní masa vzniklá umělým mísením různých národů a kultur totiž již bude všude kolem nás a my sami budeme její součástí.

Jediné, co je potřeba, je dokázat v případě volebního vítězství slušných lidí a vlastenců, uhájit své ideály i přes protesty a výhrůžky, které určitě přijdou ze strany západních zemí, a rychlé a tvrdé potlačení výše zmiňovaných „šmejdů“, kteří se najednou vyrojí jako houby po dešti. Každé zaváhání, každý krok zpět, pokud se přece jen rozhodneme změnit svou budoucnost, by znamenal jen delší porodní bolesti a agonii před narozením dítěte jménem opravdová demokracie.

Tak jako vždy, máme tedy před sebou dvě cesty. Jednu snadnou, kdy nebudeme dělat nic, zůstaneme otroky pracujícími proto, aby se jiní a jinde měli lépe, a postupem času přijdeme i o zbytek suverenity a národní identitu (tedy pomalu a bez boje se rozplyneme a vymřeme), nebo zvolíme cestu téměř jistých problémů a komplikací, výsledkem čehož nakonec možná skončíme jako hrdý a silný národ uprostřed Evropy, se kterým se bude muset i do budoucna počítat.

Celá budoucnost leží nyní zatím ještě v našich rukou. Je jen na nás, zda si o ní rozhodneme sami, nebo o ní necháme rozhodovat jiné. Nechat kormidlovat druhé, a sami se jen vézt, je možná jednodušší cesta, ale pak nemáme na výběr, v jakém přístavu nakonec přistaneme …

 

Ladislav Kašuka.

 

Facebook komentáře