Smrt jako vysvobození

Podrobnosti

Blogy / Jiří Baťa|

28. prosinec 2009|

Jiří Baťa|

11327 x

Není to příjemné čtení a chápu pana Cyroně a jeho duševní rozpoložení, ve kterém velmi emotivně popisuje situaci v tomto DD. Zvláštní pozornost přitom věnuje dvěma ženám, zastávající významné funkce tohoto zařízení, paní Zadražilové, ředitelce DD v Dobré Vodě a paní Maxové, staniční sestře tamtéž.

Pana Cyroně jistě vedly k napsání dopisu velmi vážné důvody, a pod vlivem dalších okolností jsou jeho popisované události i poněkud více emotivně podbarvené. To ovšem na podstatě věci nic nemění, protože jsem přesvědčen, že události mají reálný základ. Mohu-li věřit slovům pana Cyroně, je sice těžce poškozený jako invalida, pohybující se pouze na vozíku, na druhé straně jeho zájem a hlavně vědomosti stran internetu a všech jeho nuancí napovídá, že jde o člověka umného, psychicky zdravého (kromě dopadů z jednání obou jmenovaných), zřejmě vzdělaného s tvořivými (i spisovatelskými) schopnostmi a zápalem pro věc, tj. provozování portálu www.cyron.cz , kterému věnuje až 12 hodin denně včetně jiných kreací tohoto žánru.

Jak z dopisu vyplývá, je mu odpírána možnost provozovat internet s tím, že DD bude od sítě odpojen. A to i přes jeho nabídku, že uhradí náklady na posílení signálu, který je v místě údajně slabý. Zásadní odmítnutí této nabídky paní Zadražilovou je nepochopitelná. Zda její jednání plyne z vědomí, že pan Cyroň má více intelektu než ona sama (třeba ovládá net perfektněji, než ona), může jí být nesympatický či protivný, nicméně to nejsou důvody, aby se k němu takto arogantně a povýšenecky chovala. Především zastává místo vedoucího pracovníka instituce, která není soukromého charakteru a ona nemá právo takto stanovovat či diktovat podmínky pro život lidí, kteří se nemohou dostatečně bránit a jsou odkázání na milost či nemilost této ženy. Pokud ji tato práce nebaví, nemotivuje či nečiní spokojenou, nemá-li vztah k lidem takto tělesně postiženým, bylo by lepší této práce zanechat, protože těm druhým nepřináší úlevu v jejich těžkém životě, ale činí jim jejich strastiplný život ještě těžším.

Lze pochopit, že ne vždy a ne ve všem může člověku druhému vyhovět, ale mnohdy záleží na podání, zdůvodnění, ale hlavně na způsobu jednání. Slušného a taktního vystupování se zřejmě paní ředitelce Zadražilové nedostává a nebylo by od věci u ní prověřit IQ, psychický monitoring či morální vlastnosti a schopnosti pro zastávání této funkce. Poněkud zarážející je i přístup KÚ Jihočeskho kraje jako zřizovatele, stejně jako sociálních složek, mající v kompetenci  dozorování tohoto zařízení. Jsou-li v tomto případě ve hře nějaké osobní vztahy, nelze usoudit, avšak jestliže nereagují na stížnosti pana Cyroně, je jejich nečinnost zarážející! Ani se nedivím panu Cyroňovi, že svůj pobyt v DD srovnává s pobytem v koncentračním táboře a že se vyjádřil, že se (paní Maxová) chová jako nacistka, protože její přístup nelze považovat za pozornost a péči, ale za šikanu obyvatel DD.

V dopise pana Cyroně je mnoho bolestivých zážitků, citově deptající již tak zdravotně postiženého člověka. Nelze je ani všechny citovat, ne snad proto, že jsou hrubé či neslušné, ale hlavně proto, že jich je mnoho a všechny mají stejného jmenovatele: nezájem o člověka. Jak na jedné straně uznale pan Cyroň mluví o standardním personálu domova, jeho obětavosti, přístupu a zájmu o lidi, tak pravým opakem mu je jednání jmenovaných žen.  Situace pana Cyroně je ve stadiu, kdy se už pomalu loučí se životem, neboť zpřetrháním vazeb na jeho zálibu a seberealizaci ztrácí i smysl jeho života. Z dopisu nevyplývá, kolik je panu Cyroňovi let, ale to není důležité, protože žádnému člověku se nechce umřít, zvláště takovým potupným způsobem. A jestliže ani strava neodpovídá jistým standardů a normám, lidem jsou podávány „blafy", jak jídlo nazývá sám pan Cyroň, a to za nemalé peníze, to člověku opravdu nepřidá na optimismu a vyhlídkám na další život. Takže vedle osobních problémů s oběma ženami, jsou v DD problémy i se stravou. A zase jde o stejný prohřešek: nezájem o člověka. Dominantní je zřejmě pro vedení DD otázka financí, byť na úkor spokojenosti klientely DD.

Vezmeme-li v úvahu byť jen 50%ní pravdu panem Cyroněn popisovaných dějů a událostí v Domově důchodců v Dobré Vodě, stojí za to tato fakta ověřit. Ten dopis lze chápat jako SOS pana Cyroně, který se ve svém zoufalství obrací na veřejnost s nevyslovenou  žádostí o pomoc. Činím tak touto cestou s nadějí, že se najde více lidí, kteří se o situaci v DD v Dobré Vodě budou rovněž zajímat a svým osobním přístupem k případu pana Cyroně pomůžou tento bezprecedentní přístup personálu ke klientům řešit. Jsme přece lidé, musíme si navzájem pomáhat. Nikdo z nás zdravých nevíme, kdy podobnou pomoc budeme sami potřebovat. Protože ač jsme lidé, jsou mezi námi i hyeny, které se neštítí chovat se k postiženým lidem jako k mršinám.  A tomu bychom měli zabránit.

Pro ty, kteří projeví zájem o osud pana Cyroně a dalších klientů v Domově důchodců v Dobré Vodě, pro úplné seznámení se obsahem dopisu pana Cyroně, odkazuji na:

http://www.cyron.cz/clanky/2009/blog/domov-duchodcu-dobra-voda-smrt-vysvobozuje.php

Komentáře