Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Je k totálnímu vyjádření nespokojenosti občanů s vládou potřeba protest v podobě druhého Palacha?

  • bezdomovci
Tento článek jsem původně zaslal do Britských listů, ale nebyl mi zveřejněn, údajně  proto, že „prý“ nabádám lidi k upalování se! Nevím, zda jste stejného názoru a proto vám jej, vážení čtenáři, předkládám touto cestou k posouzení.

 

 

Že je situace ve společnosti kritická, není třeba zdůrazňovat. Že koaliční vláda, bezohledně, tvrdohlavě, umanutě, nedemokraticky a protilidově prosazuje další a další opatření v podobě škrtů a úspor, je rovněž evidentní. Jakoby toho bylo málo, jak se již dosud na obyčejných občanech, hlavně však nemocných, zdravotně postižených, důchodcích, sociálně slabých a nezaměstnaných „vyřádila“ není snad dne, aby nepřišla s novými krutostmi a nelidskostmi. To vše, hraničící s porušování zákonů a norem, uznávaných v demokratických státech. Poslední takový počin lze spatřovat v deklaraci, v níž dva náměstci ministra zdravotnictví podepsali se zdravotními pojišťovnami memorandum o restrukturalizaci lůžkové sítě. Realizací tohoto záměru, zrušením 10 tisíc akutních lůžek, tak hrozí zrušení nejméně 80 ze 190 nemocnic v ČR.

To je jeden z posledních hřebíků do rakve demokratické společnosti po 22 letech, v posledních letech v popředí s hrobaři z ODS, TOP 09 a přisluhovači z VV a LIDEM! Není od věci připomenout, že jakkoliv Václav Klaus, z výšin Pražského hradu blouzní ve svých projevech o nejlepších časech, které občané prožívají od dob listopadové revoluce,  je opak pravdou. Je s podivem, jak taková slova může vyslovit člověk, který by měl mít zcela jasný přehled o stavu společnosti, aniž by tím nevyvolal nejen úsměv, ale i zlobu milionů občanů ČR. Při hlubším zamyšlení však velmi rychle nalezneme důvody, které jej k takovému konstatování vedly. Říká se, že „Podle sebe, soudím Tebe“, takže máme-li považovat spokojenost a blahobyt u pana „profesora“, pak zcela jistě by měla být životní úroveň a spokojenost občanů na stejné úrovni, jako je jeho.

Jenže, dá se z jeho nabubřelých, zkreslených a hlavně lživých slov vyvodit takový závěr, je-li bez práce půl milionu nezaměstnaných, tisíce lidí pracuje, či spíše robotuje za mizerný obol, který mnohým nestačí ani na přežití? Kdy se po lidech, kterým se nedostává na základní potřeby ještě vyžaduje platba u lékaře, doplatky v lékárnách, kdy se platí všude a všechno, protože stát, potažmo politici prošustrovali více jak 1,5 bilionu korun? Kdy se omezuje, reguluje, koriguje, ba dokonce ruší nemocenská péče, mají se rušit nemocniční lůžka a následně i nemocnice, protože stát stále nemá dost na zalepení děr ve státním rozpočtu? Notabene, při všech těchto skutečnostech chce vláda ještě velkoryse věnovat církvi téměř 160 miliard v rámci církevního narovnání!

Bylo by možné popsat řadu věcí, které jdou na vrub vlády a které těžce ovlivňují životy milionů občanů této republiky. Projevy nespokojenosti, neřku-li lidově „nasranosti“ lidí jsou čím dál tím větší, což dokumentuje řada webových stránek různých portálů, dopisů, vzkazů, výzev, prohlášení, opatrně i v denním tisku či ostatních veřejných médiích. Desítky drobných, bohužel nedůrazných a málo razantních demonstrací a shromáždění, zdaleka nevyjadřuje celkovou atmosféru ve společnosti. Pravdou je, že mezi lidmi to vře, nespokojenost den ze dne narůstá, vyvolávají se různá, mnohdy až anarchistická opatření, jako např. bojkotování výběru daní, ale také útok dlažebními kostkami na Úřad vlády apod.

Srovnáme-li náladu mezi občany jako odraz nespokojenosti s vládou a její politikou s tolik kritizovaným protějškem v r. 1989, pak lze vidět současnou,mnohem hlubší a závažnější rozladěnost, ne-li zlobu na současné vedení státu, tj. na vládu a její koaliční poslance, o které se již zdaleka nemůže mluvit jako o vládě demokratické, hájící práva a zájmy „svobodných“ občanů. Právě tím, že politika vlády jde opačným směrem, kdy by se po 22 letech dalo očekávat výrazné zlepšení života a spokojenosti lidí, konzervativní-liberální pravicová politika dovedla společnost do situace, kdy místo vděku politikům je jim spíláno do horoucích pekel. Je to náhoda nebo úmysl? Především, ani tolikrát odkazování se na evropskou, potažmo světovou krizi neobstojí, protože každý slušný člověk ví, že republika po r. 1989 byla, kromě politického režimu, ve velmi dobrém ekonomickém stavu, dokonce s mírným plusem ve státním rozpočtu. Situace se mohla zvládnout, kdyby  politická garnitura a její komplici, nepropadla vidinám nehorázných zisků na úkor státu a občanů a všechno pozitivní z předchozího režimu se nesnažila převést v rámci demokratizace státu do svých rukou a hlavně na svá konta. Kdyby se nekontrolovatelně, živelně až chaoticky neprivatizovaly podniky, závody, družstva, kdyby nebylo hamižných a peněz lačných podnikatelů, kteří v kmotrovském, lobbyistickém a klientelském  spojením vytunelovali co se dalo, kdyby nad veškerou politickou činnosti nevévodila korupce, jako hlavní politický směr a mnoho dalších negativních faktorů, zcela jistě by bylo možné republiku od současného kritického stavu ochránit.

Za 22 let byl stát pomalu ale jistě ekonomicky vysáván až do doby, kdy už nebylo z čeho brát a kdy ministr, lotr Kalousek poslal občanům složenky na 124 tisíc korun, které prý dluží  státu. Zločinecká činnost politiků tak byla přesměrována na účet občanů, kteří prý tento státní dluh způsobili tím, že jej, podle Kalouska, „prožrali“. Pravicové strany, nastoupivší po volbách k moci (mj. volbách, kdy vyhrál poražený díky panu „profesorovi“ na Hradě), zřejmě  nespokojeni se stavem na svých účtech, si stanovili a krví zpečetili úmluvu o dalších represáliích vůči občanům, když si dali za úkol zlikvidovat státní dluh, dostat rozpočet na úroveň vyrovnaného a díky maastrichtské smlouvě ještě dostat úroveň HDP pod 3 %, tedy na úroveň 2,9 %. Úkol nesnadný, ale pro vládu zase nic, co by nevyřešila. Peníze nejsou, ale jsou tu občané, které je ještě stále možnost ždímat a odírat.

Co na tom, že mnozí nemají už na slušné živobytí, propadají skepsi, zoufalství a beznaději. Co na tom, že půl milionu lidí nemá práci, nemálo z těch, co práci mají, dělají za 8-10 tisíc korun, co na tom, že důchodcům zbývá po zaplacení nájmu a služeb dva tisíce na živobytí, co na tom, že se ruší nemocnice, že policie nemá peníze na výkon služby, co na tom, že se o vládě a politicích mluví jako o bandě zlodějů, podvodníků a darebáků, co na tom, že premiér lže jako když tiskne, co na tom, že se krátí a škrtá a dělá opatření na výdajích, když si vláda a premiér zvlášť, dovolí vyplatit odměnu několik set tisíc se zdůvodněním, že lidé dřou jako koně. Co na tom, že nemá-li člověk práci a dostane možnost dělat načerno, hrozí mu pokuta až 50 tisíc. Co na tom, že lidé píší dopisy, podepisují petice, demonstrují, shromažďují se, aby protestovali proti politice této vlády, když vláda a premiér jsou jako tetřevi-hlušci, slepí jak patrona, arogantní a namyšlení jako Hitler?

Proč to všechno píši? Snažím se porovnat dobu, kdy v 89 roce lidé vyšli do ulic cinkat klíči na podporu nekrvavé revoluce s nadějemi na lepší časy. Snažím se vybavit si všechno, co tomu předcházelo a ptám se, zda to co výše píši, se dělo také před revolucí, tedy zda byly i tenkrát takové podmínky jako dnes, kdy se psaly petice, zda se demonstrovalo a lidé se shromažďovali jako nyní v poslední době, ale hlavně, zda bylo půl milionu nezaměstnaných, zda byli na jedné straně zazobaní milionáři a multimilionáři a na druhé straně lidé na hranici bídy, zda se platilo u lékaře, v nemocnicích, doplácelo v lékárnách, zda byli tisícovky bezdomovců, zda byla tak ohrožena bezpečnost občanů, pácháno tolik trestných činů, zda bylo tolik vražd, násilí a loupeží, zda bylo tolik zadlužených lidí a rodin, tolik zkrachovaných a exekutorsky okradených lidí, zda bylo…

Mohl bych takto dlouho pokračovat. Někdo mi opáčí, že nebyla svoboda, nebyla možnost demonstrovat, shromažďovat se, protestovat atd. Ano, to je pravda, ale dnes tuto možnost máme a k čemu je nám to dobré? Kdo to respektuje, jaké jsou výsledky? Nicméně, podmínky a důvody pro listopadovou revoluci pochopitelně přijala většina občanů s nadšením, protože jim dávala naději , která se nakonec stala pro mnohé zlou noční můrou. Lze tedy konstatovat, že až na tu „nesvobodu“, nemožnost cestovat do zahraničí, fronty na banány, toaletní papír a poloprázdné obchody jak je často pravicovými politiky předhazováno, zcela jistě neměli občané takové důvody, jako dnes.

Totalitní vláda komunistů byla a je dosud stále některými lidmi vydatně kritizována, zavrhována. Ano, pokud se jedná o politiku, svobodu slova, demokracii, cestování. Ale život občanů byl relativně spokojenější, klidnější, jistější, bezpečnější a spravedlivější. Byl více respektován zákon a pořádek, klid a bylo méně bezpečnostních rizik. Přesto všechno se někteří lidé s tímto režimem neztotožnili až tak, že na protest proti komunistické totalitě zvolili vlastní smrt. Připomínám sebeupálení mladých lidí Palacha a Zajíčka, kteří se stali hrdiny a hořící pochodní pro další boj proti totalitnímu režimu. Byl to důkaz jistého zoufalství a důkaz o neudržitelnosti režimu? Možná ano i když já tento způsob, z pohledu srovnání podmínek nespokojenosti občanů s režimem tehdy a dnes a důvodů potřeby se sebeobětovat v jejich činu nespatřuji. Je to ovšem jen věc názoru, který nikomu nevnucuji. Faktem však zůstává, že i dnešní režim má řadu obětí na lidských životech, jen nebyly tak demonstrativní a politicky zpracovány. Také to nebylo zapotřebí, aby se případné skoky pod vlak, sebevraždy oběšením či jiným způsobem, mediálně šířily jako protestní čin s politickým podtextem, tedy z důvodů, ke kterým byli či mohli být tito nešťastníci dohnáni okolnostmi stávajícího režimu.

Zřejmě se čeká na nového Palacha, který by veřejně, demonstrativně a z politických důvodů byl ochoten zahýbat svědomím vlády a politiků, i když ani o tom nejsem stoprocentně přesvědčen, že by se tak stalo. Ovšem jako rozbuška by takový čin mohl zapůsobit na občany, kteří dosud ne vždy otevřeně, odhodlaně a bez pobízení se zúčastňovali demonstrací přesto, že jsou krajně nespokojeni. To by však mohl pohár trpělivosti a nespokojenosti občanů velmi rychle přetéci v akce, které by mohly vyvolat nekontrolovatelnou reakci, vedoucí až k anarchii a násilí. Ale, ptám se, je si toho vláda vědoma? Jsou si toho vědomi politici, kteří přes všechny známé projevy nesouhlasu s jejich politikou arogantně přehlíží vše, co není jejich dílem? Myslím si, že to nebezpečí cítí, ale také si jsou zřejmě jisti tím, že je bezpečnostní složky ochrání. Mám obavy, že v případě nasazení policie by mohli být velmi, ale opravdu velmi zklamáni. A kdo jiný jim může pomoci? Že by NATO? Obama? Nebo snad Merkelová? Tomu snad nevěří ani oni sami, ale konec konců, to už není problém, který bych měl řešit, resp. o kterém bych zde měl psát. Jen jsem chtěl navodit situaci pro srovnání důvodů nespokojenosti občanů v jednom i druhém politickém režimu. A zda tento boj občanů s vládou skončí, resp. započne také nějakou hořící pochodní, o kterou si zřejmě vláda sama říká. V tom současném režimu je to o to závažnější, že na rozdíl od komunistické totality by měla být v našem státě demokracie! Já osobně se s ní však  potkávám jen velmi zřídka a když náhodou ano, tak ještě abych ji pozdravil!

Tož asi tolik k současné situaci.

1. července 2012 Jiří  B a ť a

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře