Fakta k zamyšlení, zvláště umanutým pravičákům.

Jsou pravicoví politici, kteří o lidech-marxistech mluví hanlivě, protože Marxe neuznávají a tyto tzv. marxisty řadí mezi komunistický póvl. Tragedií ovšem je, že žádný z nich díla těchto myslitelů zvláště pak Marxe vůbec neznají, nečetli je, tím méně studovali (pokud jsem někomu křivě tento nedostatek a slabost přisoudil se omlouvám, nemyslím však, že jich bude mnoho, zda vůbec někdo). Navzdory tomu, že řada „inteligentů“ s VŠ vzděláním, vystudovaných „za komoušů“, měli mj. ve studijním plánu i marx-leninismus. Dnes se k tomu samozřejmě nehlásí a pokud ano, pak se od tohoto tématu významně distancují. Ovšem nadávat, pomlouvat, hanit a urážet ty, kteří Marxovo dílo, zvláště jeho Kapitál znají a uznávají, jim jde přímo na jedničku! Ale k věci, tedy ke sdělení, které těmto antimarxistům asi nepůjde jak se říká „pod vousy“

Dříve než se dostanu k meritu věci musím malinko odbočit s tím, že zmíním jméno Antonína Jaroslava Liehma. Domnívám se, že člověk tohoto jména nebude pány politiky, případně jiné vzdělané individua-antimarxisty evokovat k jeho odsouzení, protože právě jeho slova chci prezentovat jako fakta, nad kterými by se měli všichni antimarxisti řádně zamyslet. Pro jejich politickou činnost to může být velmi prospěšné. Tedy, pan A. J. Liehm je člověk, kterého nelze podezírat k výraznému příklonu ke komunistickým ideím. Jen pro osvěžení paměti zmíním, že A.J. Liehm (mj. v tyto dny dožívající se devadesátých narozenin) v r. 1949 absolvoval VŠ politickou a sociální v Praze, pracoval v ČTK a na ministerstvu zahraničí, v letech 1961-68 byl redaktorem Literárních novin, resp. Literárních listů. Od r. 1969 působil na řadě univerzit v USA a ve Francii, kde v Paříži nakonec zakotvil v exilu. Inicioval řadu kulturních a politických akcí směrem k tehdejšímu Československu, psal do exilových periodik, zejména do Listů, vydávaných J. Pelikánem. A nyní,co má A.J. Liehm společného K. Marxem.

Antonín Jaroslav Liehm poskytl rozhovor F. Cingerovi sobotnímu Právu (1.3.2014), ve kterém velmi zajímavě a poutavě vypráví svůj pohled a názor na život, společnost a běh událostí za jeho dosavadní dlouhý a bohatý život. V rozhovoru přišla také, mj. řeč na dobu osvíceneckou, kdy se francouzským encyklopedistům klade za vinu, že vypustili z láhve džina svobodného uvažování, se kterým si prý dodnes nevíme rady. A. J. Liehm na to kromě toho, že tuto skutečnost více méně potvrdil, v této souvislosti vyslovil závažnou skutečnost, která bude nestravitelná pro již zmíněné pravičáky a lidi, kteří se odtahují od Marxova učení. A. J. Liehm doslova v rozhovoru řekl následující:

„ Před dvěma lety udělali Američané s Angličany průzkum, kdo je ve světě nejvíce čtený filosof a vyšel jim Karel Marx. To prosím konstatovali oni, ne Rusové! Proč? Protože napsal Kapitál a ten je ve svém oboru knihou knih. Dneska ho musejí v amerických bankách číst úředníci, protože tam to všechno je. Druhá věc je, že Marx, když napsal, že kapitalismus je nereformovatelný a musí se zlikvidovat, tak vznikl malér. Chtěl to udělat rychle a víme, jak ona likvidace kapitalismu dopadla. Ne Marx, ale první dva díly Kapitálu trvají. Kdo je ale četl? Každý vám poví, že Marx je něco hrozného, strašidlo, ale při tom nečetl nic. Marx má v sobě myšlenky, analýzy, které jsou živé, ale má v sobě i věci, které jsou mrtvé. A návod na použití se přes Lenina a Sovětský svaz ukázal jako nepoužitelný. Myslím, že nejpoužitelnější jsou první dva díly Kapitálu. Přes ně si přečte vše, co se děje i dneska. Neexistuje žádná jedna pravda. Jak zpívali Voskovec s Werichem: Nikdo nic nikdy nemá za definitivní. To je podstata lidských dějin, změna na změnu. Odnášejí to lidé, ale to je náš úděl“!

Nakolik si odpůrci Marxe vezmou slova pana Liehma za své, nevím. Vím ale, že jsou značně zatvrzelí až nepřátelští v případě, že by měli připustit, že lze jejich teorii, ale i praxi změnit. Stojí totiž na té straně barikády, která jim v daný moment plně vyhovuje. Totéž se děje na druhé straně s tím rozdílem, že jich je nepoměrně více a bohužel ani náhodou jim stav nevyhovuje. Jejich vzájemný vztah je něco jako vysoké a nízké napětí. Taková je ovšem politika, kdyby nebylo ideologické polarizace a z ní pramenící nespravedlnost, nebylo by politiky. Přesto si myslím, že lidé z pravého ideologického spektra s příslušným VŠ vzděláním, event. lidé s politickou nebo veřejnou praxí (jedno z jaké úrovně) by alespoň z titulu jejich IQ měli nestranně přiznat, že Marx nebyl žádný „hej počkej“, ale člověk, kterého uznává celý byznys svět. Stejně jako jiné klasiky či významné osobnosti. Pokud toto nejsou schopni přiznat, dávají na odiv svou malost a ubohost.

PS: Pravdu a moudra mohou sdělovat pouze lidé staří, vyzrálí, zkušení, slušní a objektivní. Ne lidé, kteří coby politici vyrostli, dospěli a vstřebali všechny rozumy v zatuchlé atmosféře poslanecké sněmovny. Snad se ti, jichž se to týká, dovtípí.