V některých ohledech jde oslava Vánoc v Norsku ještě mnohem dále, než tomu je v USA, nebo alespoň v některých částech USA. Vzhledem k tomu, že ještě jednu generaci dozadu, téměř všichni v Norsku byli přinejmenším nominální křesťané a také protože oddělení církve a státu je v těchto částech světa relativně novým pojmem. Norská církev byla až do ledna tohoto roku státní církví a nadále je plně financována vládou a má silné vazby na vládu. Vánoční události ve veřejných školách mají více náboženskou náladu než ve veřejných školách v USA, přinejmenším oproti nábožensky rozmanitým městským oblastem, jako je New York City a Los Angeles.
Reportérka Hanne Tolgová zjistila, že některé změny programů pro tyhle tradiční svátky byly pravděpodobně nevyhnutelné, neboť 40% dětí ve Stigeråsenské škole má norštinu až jako druhý jazyk (pokud jím vůbec mluví). Přesto, jak dodala Tolgová, celá věc byla docela bizarní, vzhledem k tomu, že (a) Vánoce nejsou islámským svátkem a za (b), díky takovým zaváděným novinkám vyroste celá generace norských dětí, které si budou myslet, že "Alláh a Korán mají něco společného s Vánocemi."
O vánočních plánech Stigeråsenovy školy nebylo psáno v žádných velkých norských novinách. Tolgová se o tom dozvěděla díky upozornění čtenáře. Je zřejmé, že místní úředníci nechtěli přitahovat pozornost na národní úrovni nebo vyvolat národní debatu - a mainstreamová média nechtějí hrát žádnou roli v dráždění lidí z Norska takovými věcmi.
Nicméně Tolgové zpráva, která byla zveřejněna na alternativní zpravodajské a komentátorské stránce, byla nejvíce sdíleným zpravodajským příspěvkem v Norsku ráno 8. listopadu - ukazující, kolika Norům stále záleží na jejich tradicích a jak je znepokojují snahy multikulturalismů tyhle tradice zničit.
Ale příběh zde neskončil. Norské největší noviny VG, které provozují službu Faktisk.no, která zjišťuje, zda je zpráva pravdivá, potvrdily, že příběh je pravdivý. Faktisk.no to však takhle nenechal, i když potvrzením faktu že informace odDocument.no byla pravdivá, mělo dojít k ukončení jejích práce. Ale lidé ve Faktisk.no - což jsou zaměstnanci VG - nebyli spokojeni s pouhou faktickou kontrolou. Cítili, že je třeba, zobrazit příběh v pozitivním světle. Takže začali bránit a ospravedlňovat plány školy.
Za tímto účelem společnost Faktisk.no zorganizovala rozhovor s vrchní vzdělávací šéfkou školy Skien Grete Gjeltenovou, která měla dát tuto skutečnost do "kontextu". Důvodem k zařazení veršů Koránu jak tvrdila, bylo "vytvořit úctu a porozumění mezi různými náboženstvími."
Samozřejmě, jak sama Tolgová poznamenala, verše Koránu na vánoční události můžou způsobit pouze nedorozumění.
Škola si také přála "ukázat žákům rozdíly mezi náboženstvími". Gjeltenová se o to trochu pokoušela, ale pravděpodobně se jí nepodařilo nikoho přesvědčit, že přidáním dvou veršů Koránu k vánočnímu představení by bylo možné zvýšit povědomí dítěte o rozsáhlých, rozmanitých teologických rozdílech mezi křesťanstvím a islámem.
Naopak, Gjeltenové tvrzení - které Faktisk.no, nečekaně, nezpochybňoval - je urážkou inteligence jakéhokoli dospělého čtenáře. Místo snahy o zlepšení vztahů, porozumění nebo vědomí mezi věřícími jsou vánoční plány Stigeråsenovy školy dalším příkladem dhimmitude: zbabělého evropského podrobení se islámu. V letošním roce může být na vánoční výstavě pár veršů Koránu, příští rok můžou být obě náboženství oslavovány rovnoměrně a ne za mnoho let po tom, může přijít dětská oslava, při níž není kříž a žádný vánoční strom, jen modlitební koberce, modlitby v arabštině a hidžáby pro dívky.
Bruce Bawer je autorem nového románu The Alhambra (Swamp Fox Editions). Jeho kniha Zatímco Evropa spala (2006) se stala bestsellerem New York Times a finalistou ceny National Book Critics Circle.
