Před 70 lety vypukla Karpatsko – dukelská operace

Na pomoc SNP začíná Karpatsko – dukelská operace

Slovenská národní rada již 2. září 1944 požádalo sovětskou vládu a sovětské vrchní velení o pomoc povstání. Tato žádost se setkala s kladnou odezvou ještě téhož dne. „Bez vaší pomoci vydržíme jen málo dní", naléhavě hlásil ve své zprávě do Londýna vojenský velitel plukovník Golián dne 6. září 1944. Slovenské vojenské velení opakovaně žádalo exilovou čs. vládu v Londýně o pomoc. Také proto prezident Beneš odcestoval do Moskvy dojednat potřebnou spolupráci a především vojenskou pomoc těžce zkoušenému Slovensku. Ještě předtím dne 2. září 1944 vydalo sovětské vrchní velení patřičné rozkazy a instrukce velitelům 1. a 4. frontu k přípravě a rychlému zahájení operace na pomoc SNP. V té době byl dán zároveň i rozkaz k přesunu 1. čs. armádního sboru do míst odkud měl být zahájen boj ke Krosnu. Příslušníci sboru dobře věděli, že po mnoha těžkých bojích na území SSSR se přiblížila doba, kdy nastoupí k přímému osvobozování své vlasti po mnoha těžkých bojích na území Sovětského svazu. Věděli, že budou bojovat nejen za lidi doma v Československu, ale i za své padlé druhy, kteří se těchto bojů nedožili. Celý čs. sbor byl po 140 kilometrovém přesunu 7. září 1944 soustředěn na určeném místě – asi 20 kilometrů severovýchodně od Krosna. Přesun byl velmi namáhavý a pochodovalo se jen v noci. U Krosna byl čs. sbor začleněn opětovně do 1. Ukrajinského frontu a podřízen 38. armádě generála Moskalenka.

Generál Ludvík Svoboda bezprostředně před začátkem bojů o Dukelský průsmyk a vstup na území Slovenska pronesl k vojákům naléhavou řeč vědom si důležitosti tohoto vpravdě historického okamžiku. Generál Svoboda pronesl k vojákům tato slova: „Vojáci! Za několik hodin budete mít příležitost potrestat viníky. Buďte soudci spravedlivými a přísnými. Za všechny zločiny spáchané na našem lidu, je odpověden nejen Hitler a jeho banda nacistických pohlavárů, ale celý německý národ. Stojíme na prahu vlasti. Uvědomte si, jaký čestný úkol vás očekává. Všichni jsme za splnění tohoto úkolu odpovědni před svým svědomím a před svým národem.... Jsem přesvědčen, že splníte svůj úkol. Berte si příklad ze skvělého bojového chování svých starších druhů, slavných hrdinů od Sokolova, Kyjeva, Bílé Cerekve a Žaškova!"

Dne 8. září v ranních hodinách v pásmu útoku 38. armády začala velká dělostřelecká, raketová, minometná a letecká příprava za účasti více než 1500 hlavní trvající dvě hodiny. V 8:45 hodin přecházejí pěchota a tanky do útoku. Obranu nepřátelských jednotek prolomily v šířce 10 kilometrů a postoupily brzy o 6 – 12 kilometrů do hloubky fašistické obrany. V německých jednotkách se v té době v pásmu čs. sboru nacházelo přes 27 tisíc vojáků. Ve stejný den tedy 8. září 1944 zahájila se směru na Dukelský průsmyk boj v okolí Prešova zároveň i partyzánská brigáda Vorošilov. Fašisté se na útok sovětských a čs. jednotek dobře připravili, jelikož obranu budovali systematicky a dlouho dopředu. Těžiště obrany navíc soustředili nejen k Dukelskému průsmyku, ale i k ostatním průsmykům. Němci navíc stále početně posilovali svoji přítomnost, takže dne 10. září 1944 již jejich početní stavy čítaly 32 tisíc mužů a o dva dny později dokonce téměř 45 tisíc mužů. Dne 9. září 1944 maršál Koněv rozhodl zbavit funkce velitele čs. sboru generála Kratochvíla a velitelem jmenovali generála Ludvíka Svobodu. Hlavním důvodem byly některé taktické chyby v organizaci boje a z toho vyplývající váznoucí postup a vysoké ztráty jednotky.

První těžké boje o přístup k Dukelskému průsmyku

Po prolomení hitlerovské obrany 9. – 10. září jednotky čs. sboru narazily na silné obranné postavení německých vojsk na kótě 534. Boje zde trvaly více než týden. Pro fašisty navíc šlo o klíčovou přesunovou cestu z Polska směrem k Dukelskému průsmyku. V tomto boji se kromě jiných vyznamenali příslušníci čs. tankové brigády. Kruté a krvavé boje o kótu 534 nakonec trvaly od 11. září až do 20. září 1944. Přičemž se její držení často měnilo z jedné strany na druhou. Podobně jako i v dalších bojích o důležité výškové body ležící na přístupu k Dukelskému průsmyku. Ovládnutí kóty 534 bylo pro obě bojující strany životně důležité. Šlo o otevření přístupu k Dukelskému průsmyku. Proto obě strany sem soustřeďovaly své hlavní síly. Důležitou roli zde sehráli i samopalníci. Dne 11. září 1944 přišlo z Anglie 83 důstojníků a ještě toho dne byli zasazeni do boje, téhož dne v boji o kótu 534 byl těžce raněn hrdina SSSR Antonín Sochor střepinami z granátu. Za první týden bojů byly jednotky čs. sboru velmi oslabeny, bylo na 500 padlých a raněných. Fašisté měli za tuto dobu na 1400 padlých a množství raněných. Tato čísla ukazují na obrovskou tvrdost bojů. V tomto období pronikla 38. armáda do hloubky asi 23 kilometrů od svého výchozího postavení. V polovině září 1944 se 38. armáda přiblížila na 20 kilometrů od čs. hranic. Na Slovensku v polovině září fašisté obsadili Prievidzu a těžké boje se odehrávaly kolem Ružomberku a Telgartu. Útočné operace 38. armády a v jejím rámci 1. čs. armádního sboru představovala v této fázi velkou pomoc pro SNP. Jen v prvním období operace museli Němci ze Slovenska přesunout do bojů proti 38. armádě více než 12 tisíc vojáků s dělostřelectvem a tanky. Přesto bylo zřejmé, že se původně čekal rychlejší postup na Slovensko a tím i pomoc povstání.

Dne 19. září 1944 k čs. sboru přijel generál Klapálek a převzal velení 3. brigády a generál Vedral-Sázavský, který převzal velení 1. čs. brigády. V té době pokračovaly tvrdé boje na přístupech k městu Dukla a na Tylavu. Stejného dne vedly jednotky 1. gard. sovětské armády gen. Grečka krvavé boje na levém křídle 38. armády. Na tomto úseku byli fašisté nuceni opustit hraniční území v prostoru Laboreckého a Lupkovského průsmyku. Dne 20. září se sovětským vojskům podařilo překročit čs. státní hranice na hraniční hoře Kanasiovka severně od Medzilaborců. Šlo o 1. prapor 897. Sevastopolského pluku, 242. Tamanské divize. 20. září 1944 bylo osvobozeno město Dukla. Odpoledne kolem 16. hodiny čs. tanky pronikly do města a za nimi také pěchota. Němci ve městě zničili mnoho domů, celé město bylo pobořeno. Němci město Dukla bránili ze všech sil, v bojích o kótu 534 tvořící důležitý obranný bod a byla bránou do města nasadili dvě čerstvé divize. Z nich však po těžkých bojích zbyly jen trosky. Tankisté po vstupu do města zamaskovali své tanky v průchodech a zahradách. Němci se potom usadili na dalším klíčovém výškovém bodě své obrany, na Hyrové hoře. Po dobytí města Dukly byli povýšeni do hodnosti kapitána Josef Buršík, Richard Tesařík a Antonín Sochor. Ve stejný den, kdy byla Dukla osvobozena přišla čs. sboru vítaná posila čítající 630 mužů. Většinou Podkarpatských Rusínů ze zajateckého tábora ze Stanislavova. Ovládnutím města Dukly však ještě nebyla definitivně otevřena cesta k Dukelskému průsmyku a čs. státní hranici. Fašisté po ústupu od Dukly zaujali své obranné postavení na dobře připravených a opevněných místech na jižním směru. Fašisté své bojové uskupení navíc dále posilovali vědomi si důležitosti tohoto úseku pro další boje. Němci sem ze Slovenska přesunuli 1001 ochranný prapor, z Maďarska 582. ochranný prapor a z prostoru Žmigrud zahájili přesun 24. tankové divize. Před čs. a sovětskými vojáky byl další těžký úkol v podobě prolomení nového nepřátelského obranného pásma. To bylo připraveno na východním terénním hřebenu na linii Daniak – Hyrowa hora – Cergova hora.

Hyrowa hora – jedna z nejtěžších bitev v celé operaci

Boj o Hyrowu horu patřil mezi vůbec nejtěžší v celé operaci. Fašisté zde zbudovali i betonové bunkry. Po ovládnutí prostoru města Dukla nařídil velitel 38. armády dne 21. září útokem v jižním a jihozápadním směru zničit nepřátelské uskupení v prostoru Tylava, ovládnout hlavní karpatský hřeben a následně se potom spojit s 1. gardovým jezdeckým sborem. Podlouhlý hřbet Hyrowy hory vystupoval nad lesnatými, příkrými a strmými svahy, četnými stržemi a množstvím nepřátelských zákopů. Pro útočící jednotky opravdu přetěžká překážka v dalším postupu. Hyrowa hora byla vstupní horou na čs. státní hranici.

Byla to vůbec nejvyšší hora, na kterou naše tanky za 2. sv. války útočily. Fašisté zde před zákopy vybudovali dvě řady umělých protitankových zátarasů, za nimi rozmístili na obvodu hory děla, minomety a protitankové kanóny. Němci se podobným způsobem bránili v těsném sousedství v prostoru Lipovica. Fašisté nepředpokládali, že se tanky mohou dostat až na vrchol trigonometru 694. Hyrowa hora místy svou strmostí dosahuje i přes 30 stupňů. I v tomto boji se projevila vysoká kvalita sovětských tanků T – 34 a velký um našich tankistů. V boji o tuto horu měly tanky svůj velký význam, když byly hlavní oporou pěchoty. Sami pěšáci říkali: „Bez tanků by naše jednotky Hyrowu horu neudržely." V bojích o Hyrowu horu se vyznamenali desítky tankistů a mnoho samopalníků. Hyrowa hora byla poslední a nejtěžší překážkou na cestě k čs. státní hranici. Vyžádala si na obou bojujících stranách mnoho obětí.

Hrdinskou smrtí zde například padl i velitel 1. praporu štábní kapitán Josef Kholl. V době, kdy čs. jednotky 1. brigády vedly boj o trigonometr 694 sovětské jednotky pronikly podél Dukelské silnice až před čs. státní hranici. Sovětské velení umožnilo čs. jednotkám účast v boji o přechod čs. státní hranice. O Hyrowu horu se bojovalo od 21. do 23. září, ale i v dalších dnech boje v tomto úseku zcela neutichly. 22. září byly osvobozeny osady Hyrowa a Mšana. Ve směru hlavního úderu 38. armády podél Dukelské silnice 23. září sovětské tankové vojsko prolomilo fašistickou obranu a ovládlo Tylavu. V prostoru Tylavy bylo navázáno spojení s vojsky 1. gardového jezdeckého sboru.

V průběhu dalších dvou dnů se probila vojska 1. gardového jezdeckého sboru v těžkých bojích z týlu nepřítele. Fašisté se však dále urputně bránili na obsazených výšinách západně a jihozápadně od Tylavy. Vojskům 38. armády se nepodařilo rozšířit průlom do postavení fašistů dále na západ pro silné opevnění nepřítele se zakopanými tanky a dělostřelectvem. Němci v tomto prostoru navíc nasadili i nové čerstvé síly například i v podobě 1. lyžařské divize přesunuté sem ze západní Evropy. Neustálé posilování německých jednotek lze dobře ilustrovat na následujícím příkladu – při zahájení operace stály proti hlavnímu útočnému uskupení tři německé pěší divize, v boji o město Dukla bylo nasazeno proti sovětským vojskům již šest pěších divizí a dvě divize tankové. 25. září 1944 stálo před frontou sovětských vojsk 38. armády téměř 10 fašistických divizí. V této době bylo z fašistických sil bojujících proti 1. Ukrajinskému frontu téměř 40% zasazeno do bojů na úseku 38. armády.

Překonáním karpatského předhůří a vyproštěním 1. gardového jezdeckého sboru z obklíčení skončilo první období Karpatsko – dukelské operace. Sovětští i čs. vojáci stanuli těsně před hranicemi Československa. Od 14. do 26. září ztráty u čs. sboru činily 173 padlých, 767 raněných a 114 nezvěstných. Ztráty na německé straně v pásmu čs. sboru podle dokumentů od 8. do 22. září byly následující – 3814 padlých vojáků a důstojníků, dále množství raněných a zajatých, včetně velkých ztrát na bojové technice.

6. října 1944 bylo dosaženo státních hranic v Dukelském průsmyku

Ovládnutím posledního pásma německé obrany v severním předhůří Karpat se vytvořily podmínky k tomu, aby se 1. čs. armádní sbor připravil k boji o Dukelský průsmyk – nejsilnější opevněný prostor německé obrany na hlavním hřebenu Karpat. Koncem září 1944 ale stále nebylo možno reálně pomýšlet na přímé spojení s povstaleckým územím na Slovensku. Bylo ale důležité poutat značné síly nepřítele, které nemohl využít v boji proti povstalcům. V období od 8. do 27. září v pásmu útoku 38. armády byly rozdrceny tři německé tankové divize. Ve směru útoku 1. čs. sboru bylo v této době zabita na 4000 německých vojáků. Dne 27. září byl čs. sbor doplněn novými absolventy sovětských vojenských učilišť a vojáky slovenské a ukrajinské národnosti.

Ze zajateckých táborů. Dne 29. září 1944 byla osvobozena Tylava. Fašisté si byli vědomi vojenského, politického i psychologického významu dosažení a ovládnutí státní hranice čs. vojsky a tento prostor silně zaminovali. O náročnosti bojových podmínek Karpatsko – dukelské operace svědčí i atto fakta: velmi složité bylo zabezpečit vojákům teplou stravu, vojáci se proto museli živit převážně suchou stravou, střelivo se muselo do kopců často nosit přímo vojáky na zádech, složité bylo i zdravotní zabezpečení (snášení a svážení raněných z horských hřebenů) apod. Čs. jednotky sváděly ve dnech 3. a 4. října těžké boje severovýchodně od obce Krajná Porubka. Dne 5. října vystřídala vojska čs. sboru sovětské jednotky v prostoru Barvinek a dokončila přípravy ke zteči. V těch dnech komplikovalo těžké boje navíc i nepříznivé počasí. Dne 5. října bylo od německého zajatce zjištěno, že nepřítel buduje obrannou linii na čáře Hunkovce, Bodružál. Prozradil i další důležitý fakt, že se za průsmykem šíří mezi německými vojáky únava, někteří i ustupují. Zpráva o ústupu nepřítele se potvrdila později i z jiného zdroje.

Desátník Týrek, četař Nebeljak, desátník Počil, vojíni Kučeravý, Terehani, Hejda, Houbela, Nemrich a Mazur – tato průzkumná skupina vyrazila 6. října ve dvě hodiny v noci prozkoumat terén směrem ke státní hranici. Čekaly je necelé dva kilometry v neznámém terénu. Tito muži, samopalníci poručíka Bileje tedy překročili státní hranici jako první v šest hodin ráno 6. října 1944. V osm hodin ráno 6. října 1944 útvary čs. brigády zničily poslední nepřátelské jednotky bránící přístup k čs. státní hranici a vstoupily na území Slovenska, přičemž pokračovaly dále v pronásledování fašistů. V odpoledních hodinách byla osvobozena první slovenská osada Vyšný Komárnik a kolem poledne osada Nižný Komárnik. Po překročení státní hranice provosledovými jednotkami byl vztyčen hraniční sloup a vyvěšena státní vlajka. Při slavnostním nástupu na čs. státní hranici gen. Svoboda ve svém projevu mimo jiné řekl: „Ať si naši vojáci při této příležitosti uvědomí, kolik námahy, krve a obětí stojí osvobození Československa. Toto by si měli uvědomit všichni občané Československé republiky, aby se již nikdy vícekrát nemusely dobývat naše státní hranice.“  

Dne 6. října 1944 Osvětové oddělení vydalo svůj deník, speciálně zaměřený k překročení státní hranice. Deník 1. čs. armádního sboru v SSSR Za svobodné Československo ze dne 6. října 1944 na titulní straně hlásil „JSME DOMA!  PO tuhých krvavých bojích 1. čs. sbor v SSSR bok po boku s hrdinou Rudou armádou vkročil do vlasti. A teď začne velké čištění Československé republiky od Němců, Maďarů a zrádců!“  Stejného dne se dostavili do Dukelského průsmyku čs. a sovětští státní činitelé, ale také žurnalisté a filmaři. PO dobu šesti dní a šesti nocí se tvrdě bojovalo o vstup a území Československa. Boji o Dukelský průsmyk byly zničeny a poškozeny okolní lesy, většinou zůstaly ze země trčet jen pahýly stromů. Po překročení státní hranice 3. čs. brigáda dobyla kótu 579. Při přechodu čs. hranice se velmi vyznamenali i ženisté ženijní roty tankové brigády, kteří před tanky a pěchotou odstraňovali miny a pomáhali tankům při vyprošťování. Vyznamenali se i při úpravě cest pro vojensko techniku a stavění pozorovatelen. Dobytím Dukelského průsmyku se uzavřela jedna velká a významná etapa bojů v rámci Karpatsko – dukelské operace. 6. říjen ale znamenal i tragickou událost. Tou byla tragická smrt Jaroslava Vedrala – Sázavského. Ten ještě stačil překročit státní hranici, ale několik desítek metrů za ní jeho automobil najel na minu. Generál Sázavský přijel z Anglie 19. září 1944. Po dobytí města Dukly převzal velení 1. čs. samostatné brigády. Nakonec jí ale velel jen 16 dní. V novinách čs. sboru se o něm psalo toto: „Za neustálého deště, promočen, zablácen, spěchal denně na vrcholek kóty, kde měl svou pozorovatelnu. Chtěl být co nejtěsněji s vojáky, jimž velel, hlavně zde, odkud bylo pouhým okem vidět kus domova, jeho lesy, hory a vísky, o které se brigáda rvala s cizáckými vetřelci.“  Jaroslav Vedral – Sázavský byl jediným českým generálem, který za 2. sv. války padl přímo na frontě.

První boje na území Slovenska

Po dobytí Dukelského průsmyku nastala další etapa bojů. Následovaly nové, těžké boje o východy z Karpat. Tyto boje nakonec trvaly až do konce listopadu 1944. Obsazením Dukelského průsmyku se sice otevřela cesta k postupnému osvobození celého Slovenska, ale fašisté se bránili stejně houževnatě jako v předchozích bojích. Již odpoledne 6. října 1944 byly postupující čs. jednotky zastaveny před novým obranným postavením, které bylo bráněno novou, čerstvou německou 168. pěší divizí. Fašisté zde mohli využít obranného postavení vybudovaného slovenskými divizemi. Němečtí vojáci se zachytili na nových obranných postaveních. Ta probíhala na linii Ciechania, Harvanec, kóta 536, Javíra, kóta 517, kóta 471, kóta 541, kóta 532 a kóta 563. Tato postavení přehrazovalo silnici vedoucí z Dukelského průsmyku na jih. Další boje se často podobaly těm předchozím před dobytím Dukelského průsmyku. Znovu se bojovalo o mnohdy bezejmenné výšiny, kopce a návrší. Další postup nemohl být kvůli důkladné obraně německých vojsk a těžkému terénu rychlý a s malými ztrátami. Na řadě míst se tak postupovalo doslova metr po metru. Přičemž nové útoky se střídaly s průzkumem a přesuny. Urputně se bojovalo o přístupy k údolí řeky Ondavy, které bylo dalším důležitým bodem při osvobozování východního Slovenska.

V období od 30. září do 28. října 1944 38. armáda překonala nepřátelskou obranu na hlavním karpatském hřbetu, pronikla od začátku operace do hloubky 50 kilometrů a vstoupila na čs. území, aby ihned zahájila další boje na území Slovenska. Od 29. října do 11. listopadu vedl čs. armádní sbor mnoho těžkých ztečí, aby si uvolnil cestu posledním pásmem fašistické obrany v Karpatech. Boje o vyjití z Karpat stále pokračovaly až do konce listopadu 1944. Není proto divu, že časopis 1. čs. sboru v SSSR Naše vojsko v SSSR  ze soboty 28. října 1944 na titulní straně uvádí: „28. říjen slavíme bojem!“

 Mezi poslední boje Karpatsko – dukelské operace patřily ty o soutěsku Obšár v období od 18 do 26. listopadu 1944. V boji o Obšár nasadili Němci téměř všechny své síly, které zde měli k dispozici. Opět nastal boj muže proti muži. ČS. velení zde nasadilo do boje všechny volné síly, spojaře, ženisty i některé štábní pracovníky velení. Večer 25. listopadu 1944 bylo nepřátelské obranné postavení konečně prolomeno. Bylo tak zároveň vyvráceno poslední německé horské obranné postavení. Fašisté chráněni množstvím minových polí poté za pomoci hromadného ničení mostů a komunikací začali ustupovat na Ondavu na další obranné postavení. Čs. sbor bojoval v listopadu 1944 na levém křídle 38. armády a přispěl k prolomení německé obrany v prostoru Karejavce a hory Obšár. Na konci listopadu 1944 byli ustupující fašisté dále pronásledováni ve směru jejich ústupových cest na řeku Ondavu. V těchto dnech byly osvobozeny desítky slovenských obcí. Mnozí obyvatelé museli opustit své domy a uchýlit se do lesů. Kromě toho trpěli hladem a nedostatkem dalších základních životních potřeb. Čs. sbor dostal jako cennou pomoc asi 500 tun mouky jako pomoc civilnímu obyvatelstvu. Na překonání řeky Ondavy na široké frontě nebylo v tomto období dostatek sil. Vojska byla vyčerpána předchozími těžkými boji na území Slovenska.

Po těžkých bojích vítězně končí úsilí o přechod Karpat

Velitel 38. armády začátkem prosince 1944 rozhodl s celou armádou přejít do obrany  na východním břehu řeky Ondavy. Celý čs. sbor měl šířku obrany v délce 40 kilometrů.  Boje o překonání Karpat v prostoru Dukelského průsmyku tím byly prakticky ukončeny. V útočných bojích sovětských armád nastala přestávka před rozhodujícími a konečnými osvobozovacími boji v zimě a na jaře roku 1945. Dosažením řeky Ondavy skončila bitva o Karpaty. Těžká, dlouhá a krvavá. Po  několikaměsíčních bojích byla zakončena cesta sovětských a čs. vojsk přes Karpaty na Slovensko. V prvním období bojů (8. – 22. září 1944) postoupili naše a sovětské jednotky denně průměrně o jeden a půl kilometru. Za tuto dobu ztratila sovětská armáda 23 tisíc mužů a náš sbor 4 tisíce mužů. Ve druhém období (29. září – 25. listopadu 1944) se postup zpomalil na průměrně 200 metrů denně. Sovětská armáda ztratila za tuto dobu 57 tisíc mužů, náš sbor potom 2 tisíce svých příslušníků. Hlavní Karpatský hřbet byl překonán v šířce 275 kilometrů, sovětská a čs. vojska pronikla přibližně 50 kilometrů do hloubky čs. území.

Fašisté v pásmu 38. armády a čs. sboru za tuto dobu ztratili na 52 tisíc mužů, více než 30 tisíc jich bylo zajato. Bylo zničeno na 300 tanků, 2400 děl a minometů. Bez pomoci sovětské armády nebylo možno na tuto operaci vůbec reálně pomýšlet. V těchto bojích bylo nutné svádět souboj o každý vrchol, každý potok, obec nebo osadu. Již tento fakt plně svědčí o nesmírné náročnosti bojů a obrovské odvaze a nasazení čs. a sovětských vojáků. Obyvatelé východního Slovenska museli snášet velmi obtížné životní podmínky. Mnoho vesnic bylo silně poškozeno nebo zcela vypáleno. Běžným koloritem obyčejných válečných dní byly rozbité cesty a zničené mosty, zaminovaná pole i lesní oblasti. Takto vypadal všední válečný život. Připomínejme si proto důstojně nesmírné úsilí našich osvoboditelů a nedopusťme, aby kdokoliv zpochybňoval jejich bojové zásluhy a oběti!