Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Pohled z Ukrajiny: „Bělorusko, poslední sociální stát v Evropě“

Bělorusko si netřeba idealizovat, je to jistě země se svými pozitivy i negativy. Autor následujících řádků to možná dělá, nicméně jeho pohled na věc není nezajímavý. Je to totiž pohled ukrajinský, ilustrující vnímání dvou dnes již velmi odlišných realit – dvou postsovětských zemí, které stály na stejné startovní čáře, ale každá z nich se vydala úplně jiným směrem.

  • pohled-z-ukrajiny-belorusko-posledni-socialni-stat-v-evrope
Nečekají, že sníh uklidí někdo jiný, prostě berou techniku a vrhají se na jeho úklid. A k tomu Bělorusové jezdí po městě hromadnými dopravními prostředky vlastní výroby.
 
Nevědí, že jinde se musí nakupovat odepsané tramvaje z Evropy. A do ulic posílají vlastní elektrobusy. Na konci trasy elektrobus zajede k dobíjecí stanici a místo něj se na trať hned vydává další. A na každé zastávce je elektronická tabule, která ukazuje zbývající čas do příjezdu autobusu, zatímco čekající se mohou rozhodnout, zda nevyužijí jiný spoj.
 
Tohle je pravděpodobně ta Evropa, kterou slibovali obyčejným Ukrajincům. Jen z nějakého důvodu nepřišla zrovna k těm, kteří se o ni tak snažili.
 
Že by to bylo proto, že se Bělorusové rozhodli stavět Evropu u sebe doma – místo toho, aby ničili památníky a skákali, dokazujíc si tak svou nadřazenost?
Právě v Minsku byl dosažen průlom v oblasti programového vybavení, nemluvě už o tom, že v každé vesnici je na každém domě satelitní parabola.

Bělorusko dnes zůstává zřejmě posledním sociálně orientovaným státem, kde se veškeré reformy uskutečňují nikoliv na úkor zhoršení života obyvatel.
Důchody nejsou nejvyšší, ale stačí k zajištění potřeb. Zdravotnictví je téměř bezplatné a i na venkově pracují lékaři. Stejně tak vzdělání je dostupné a bezplatné, stát navíc na děti poskytuje sociální pomoc.
V obchodech jsou produkty z dovozu, ale vedle nich je na pultech zboží běloruské.
 
Možná je to tím, že lidé zde mají práci a jsou zaneprázdnění, ale nemusí se pyšnit Guinnessovými rekordy typu největšího státního znaku ze slámy. Zato se obyvatelé Minsku pyšní novými sportovními arénami a památníky. V Minsku bylo také přijato rozhodnutí, že staré čtvrti se nebudou bourat, ale opravovat a obnovovat.
 
Pokud je zde něco společného s Kyjevem, pak to jsou ohromná nákupní centra, ale je jich zde méně. V obchodech je také zaměstnáno méně lidí, více jich pracuje ve výrobě a v jiných službách.

Lví podíl mají v ekonomice podniky vlastněné státem. A světe div se, i bez zahraničních manažerů nejsou ztrátové.
 
Malý byznys je v soukromých rukách, můžete zde podnikat a pracovat na sebe, ale podnikáním zde není nazýváno vykrádání státního vlastnictví.
 
Příslušné orgány přísně dohlíží na činitele veřejné správy. Státní služba v zemi zdaleka není privilegiem a kterýkoliv úředník v práci velmi dobře chápe svoji odpovědnost.
 
V Bělorusku není žádný divoký trh, vše je možné prodat a koupit pouze na k tomu vyhrazených místech.
 
V Bělorusku také zůstala milice a nespěchá se s jejím přejmenováním, zvláště když se vypořádává se svými úkoly (v Rusku i na Ukrajině byly milice nahrazeny policií, podobně jako u nás veřejná bezpečnost – pozn. red.).
 
Tak takovou rezervaci sovětské minulosti s moderními technologiemi jsem viděl v Bělorusku.
 
 

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře