Bronisław Wildstein: Europropaganda

Podrobnosti

ze světa / Evropa|

13. únor 2012|

Bronisław Wildstein|

5240 x

Europeismus se stal osobitou ideologií Evropské unie. Není doktrínou dle marxistického, nacistického či třeba anarchistického vzoru, která by měla svého proroka či proroky a svaté knihy. Ačkoliv i marxismus, modelové ztělesnění doktríny, modifikoval dogmata svých zakladatelů a během svého vývoje rodil nové interpretace, reinterpretace, vzájemně soupeřící školy a schizmata. Specifičnost ideologie europeismu ovšem spočívá v tom, že celá vyrůstá z praxe.

Evropská integrace získala na dynamice a vysvlékla se z původních cílů a předpokladů. Ideologie europeismu slouží coby odůvodnění a teoretická nadstavba onoho procesu.

Lze ji interpretovat jako typický projev alienace byrokratických formací. Původně byly ustanoveny za nějakým účelem, načež se pod záminkou zdokonalování vlastní činnosti začínají rozrůstat, přizpůsobují si právní normy, jež určují rámec jejich působnosti, přivlastňují si další kompetence a mění tak vlastní status.

Tento jev se do značné míry rozvíjí mimo vůli a vědomí svých aktérů. Je docela přirozené, že lidé chtějí mít více moci, podléhat menší kontrole a že sobě i ostatním dokážou zdůvodnit vlastní zájmy. V byrokratických strukturách se jejich příslušníci v takovém jednání umocňují a navzájem k němu podněcují, což instituci staví před nové problémy, k jejichž vyřešení se pracovníci dožadují dalších prostředků a pravomocí. Prosazování těchto procesů se ideologizuje, zvlášť pokud mají politický rozměr. V případě Evropské unie byla touto cestou stvořena ideologie europeismu.

Europeismus se vynořil ve chvíli, kdy padly klasické levicové ideologie, a zaplnil jimi uvolněné místo. Dalo by se říci, že tak došlo k socialistickému vyvlastnění evropské integrace, která od konce 80. let, především pak od Maastrichtské smlouvy, získala charakter shora prosazovaného projektu sociálního inženýrství. Je lhostejné, zda se v jeho konstruování angažují nominální křesťanští demokraté anebo liberálové. Tyto nálepky mají v současné Evropě stále menší význam. V případě europeismu má menší význam i skutečnost, že dnes funguje coby odůvodnění francouzské a (především) německé dominance. Ideologie mívají utopický ráz, jenže pro svou odtrženost od reality se dříve či později stávají nástrojem prosazování reálných zájmů. Internacionalistický komunismus se stal variací ruského či čínského imperialismu.

Europeismus musí, jako každá ideologie, neustále omlouvat svůj očividný rozpor s realitou. Musí tedy tvořit jednak komplikované interpretace pro elity, jednak prostou verzi k obecnému použití. Bez této propagandistické omáčky by nedokázal přežít.

Unie aneb pax et bonum

Principem politické propagandy je ztotožnění pozitivních stránek vezdejší reality s jednáním moci, jíž propaganda slouží. Typickým propagandistickým manévrem v dobách Polské lidové republiky bylo připisování všech výdobytků technického rozvoje k dobru komunistické vlády. Sloužilo tomu mimo jiné srovnávání úrovně výroby, a také některých ohledů životních podmínek, s předválečnými ukazateli. Nepříznivé statistiky, které by režimní pokrok porovnávaly s vývojem v západních zemích, nikdo nepublikoval.

Mluvčí europeismu se uchylují ke stejné metodě, a navyšují sázku. Tvrdí, že evropská integrace zajistila kontinentu mír, takže mu zachránila život.

K doložení této teze má postačit paralogizmus: integrující se Evropu nezasáhla válka, tudíž právě integrace jí zabránila. Odsud je už pouhý krok ke konstatování, že každý, kdo zpochybňuje integraci či její současnou podobu, ten je, vědomě či nevědomky, válečným štváčem.

Každý projekt současných evropských představitelů je prezentován coby posílení Unie, musí tedy nutně upevňovat mír. A každý, kdo je proti němu... závěr je jasný. Nedávno jsme slyšeli polského ministra financí Rostowského, který strašil propuknutím války v případě nepřijetí dalšího balíčku opatření. Nebýt eura, nebýt další unijní smlouvy, nebýt dalšího spásného a definitivního stabilizačního balíčku, přijatého na dějinném summitu poslední záchrany, Evropa by tonula v moři krve. Nevíme, kdo koho a proč by měl napadnout, neuvažujeme o tom, uchváceni hrůzností této vize.

Tato metoda, kdy systému a moci jsou připisovány pozitivní jevy, přičemž jeho podíl na všech záporných skutečnostech je zamlčován, byla klasickou kličkou komunistické propagandy a má, jak vidno, dlouhý život. Dodnes slyšíme, že i v komunistickém Polsku se lidé milovali, byli šťastní, plodili a vychovávali děti a také mohli něco dokázat. Všechno to má přispět k pozitivnímu hodnocení režimu.

Europropaganda nabývá zvlášť groteskní podoby v Polsku. Také ve výše popsaném ohledu. Uvádím její vzorek, dokládající mimo jiné, jak funguje hlavní proud polských sdělovacích prostředků; rozhovor, který u příležitosti polského předsednictví v Radě EU vedla v nejsilnější komerční televizní stanici TVN její moderátorka Beata Tadla s populární europublicistkou Monikou Richardson a mladým konzervativním publicistou Krzysztofem Bosakem. Cituji zpaměti v syntetické zkratce:

Monika Richardson: Vy, pane Bosaku, nepamatujete Polskou lidovou republiku, ten beznadějný, uzavřený svět. Teď vidím na ulicích rozesmáté lidi. Můžou díky Unii cestovat, kam chtějí, realizovat své ambice. Chtěl byste jim to snad všechno vzít?

Krzysztof Bosak: Rád bych se vrátil k politice a k problémům, které generuje současný model Unie...

Beata Tadla: Dostal jste konkrétní otázku. Odpovězte prosím!

Monika Richardson: Proč nezdůrazňujeme to, co nás spojuje, proč nemůžeme společně řešit své problémy? Vždyť Unie je tu právě proto! Vždyť lepší je spojovat se než rozdělovat, lepší je milovat než nenávidět.

Krzysztof Bosak: Já bych přece jenom rád...

Beata Tadla: Nijak neodpovídáte na otázku!

Příkladů by byla celá řada.

Celý článek ZDE

Komentáře