Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Mocná média

V roce 1989 zemřelý legendární americký novinář J.F. Stone - říkával za katedrou fakult žurnalistiky studentům: „Ze všech věcí, o kterých zde budu hovořit, si zapamatujte především tato dvě slova: Vlády lžou.“


Války často začínají umělými aférami. Incident v Tonkinském zálivu, jímž začala válka ve Vietnamu, se nikdy nestal. Zvěsti o tom, že Saddám Husajn disponuje zbraněmi hromadného ničení a má vazby na Al-Kajdu - tak tomu také nikdy nebylo. Ničemu, co vláda říká, nevěřím.
Gerard Celente

  • mocna-media

Média

Média nás nutí uvěřit tomu, co šíří. A využívají k tomu záměrné manipulace s fakty. Mnozí už podlehli a jsou jen pasivními konzumenty...
Většina Čechů žije jen mediálním divadlem a nehledá odpovědi na otázky, které jsou pro jejich život důležité.

Média dnes silně ovlivňují to, co si lidé myslí o životě, utváří lidskou zkušenost a prožívání reality. Svým způsobem určují chod dějin. Je pravdou, že dějiny utvářejí lidé, ovšem v dnešní přetechnizované době platí, že kdo ovládá média, ovládá i veřejné mínění.

Boj o naši mysl

Možná to zní banálně, ale je důležité nevěřit ničemu, co není možné si ověřit. Jinak jsme vystaveni tomu, co říkají komentátorům politici. Před každou válkou se vede válka o ovládnutí našich mozků. Tak je tomu i v současném, ukrajinském konfliktu. Hlavní podíl tzv. "zpráv", které se k nám dostávají přes média, je řízen agenturou Ukrainian Crisis Media Center (UCMC). Tato agentura je financována mimo jiné z americkým ministerstvem zahraničí, ukrajinskou vládou a miliardářem Georgem Sorosem. Tím je jistě absolutně nezávislá, hlavně finančně. Nezbytné know-how dodává Weber Shandwick, jedna z vedoucích světových PR agentur. Není tedy divu, že většina „našich médií“ a komentátorů podává Putinův obraz jako obraz zloducha a původce požáru na Ukrajině. Jako kdyby Spojeným státům a EU šlo jenom o demokracii a lidská práva, nikoliv o jejich geostrategické a ekonomické zájmy.

Copak nezačíná každá válka démonizací nepřítele? Přitom si každý, kdo není líný, může najít a přečíst myšlenky geostratéga USA č. 1 Zbigniewa Brzezinského: "Euroasie je šachovnicí, na které se bude bojovat v budoucnosti o světovou nadvládu". Ale na účet koho? Kdo bude na těch šachových políčkách umírat? Mr. Obama, pan Gauck nebo madam Merkelová? Konflikt by mohl
vyvolat celoplošný požár. Bývalý německý kancléř Helmut Schmidt ostře kritizoval chování EU vzhledem k Ukrajině a zahraniční politiku EU nazval „šílenstvím“. Obává se eskalace situace jako před vypuknutím I. světové války v roce 1914. Stejně jako tehdy existuje nebezpečí, že se Evropa, USA a Rusko doklopýtají do války. Tomu mohutně napomáhá i pokleslá úroveň komentářů a jazyk, který při tom komentátoři používají. Jazyk z doby studené války.

Příklad mediální masová manipulace

Píše se rok 1990. Nayirah, patnáctiletá dívka z Kuvajt-City vypovídá se slzami v očích v americkém Kongresu. Její příjmení je utajeno z důvodu ochrany její rodiny před represáliemi irácké armády Saddama Husseina, který obsadil v té době Kuvajt. Opis výpovědi této svědkyně byl předán médiím. Vzlykající Nayirah popisuje, co viděla v nemocnici Al-Addam v Kuvajtu na vlastní oči.
Viděla jsem tam irácké vojáky, kteří přišli po zuby ozbrojení do nemocnice. Šli do oddělení, kde leželi novorozenci v inkubátorech. Vytáhli je z nich a položili děti na zemi, kde děti postupně zemřely.

Válka začíná za tři měsíce po výpovědi Nayirah. Během těchto tří měsíců obíhá celý svět tato historka o 312 nemluvňatech, které vytáhli Iráčané z inkubátorů a nechali na chladné zemi zemřít. Ze všech obvinění, která byla vznesena proti Saddamu Husseinovi, mělo toto největší vliv na veřejné mínění v USA. Bylo-li předtím veřejné mínění k Bushově politice v Perském zálivu rozštěpené, ovlivnila právě tato historka veřejné mínění ve prospěch Bushovy intervence do Iráku. Ráno, 17. ledna 1991 byl zahájen vzdušný útok, operace „Pouštní bouře“. Odhady hovoří o 200 000 mrtvých.

Po válce vyšlo najevo, že celá historka byla připravena velkou PR agenturou, firmou Hill a Knowlton a zinscenována. Zdravotní sestra byla dcerou kuvajtského velvyslance ve Washingtonu. Dnes se tento podvod, který měl za úkol vyvolat nadšení pro válku, nazývá „Inkubátorová lež.
Je to ojedinělý případ? V žádném případě.

Novinářská hysterie

A nyní k novinářské hysterii, české zvláště. Připomeňme stručný průběh kampaně pro druhou, ostudnou válku v Iráku, za níž se slušná média stydí ještě dnes. Česká média nikoliv, protože tato vlastnost u našich třídně uvědomělých novinářů neexistuje od února 1948.
V dubnu 2007 odstartovalo mediální tažení kozákem Billem Moyersem na PBS. Tento novinář byl jeden z mála čestných, kteří přiznali svůj díl odpovědnosti za dezinformace, které dva roky vysílali do éteru. Proto také Bill Moyers sestavil seznam demagogických novinářů a časovou osu událostí napojených na dezinformace. Nyní mnozí z nich soukromě přiznávají, že se nechali zblbnout vojáky a politiky a že "nehrabali dostatečně hluboko". Viz slova Dan Rathera, bývalé hvězdy z tehdy mocné CNN: "We didn’t dig enough. And we shouldn’t have been fooled in this way.” K těm, kteří dodnes veřejně nepřiznali svou vinu na lžích, patří následující esa: Thomas Friedman, Bill Kristol, Roger Ailes, Charles Krauthammer, Judith Miller, William Safire. Jejich články můžete najít ve světovém tisku. Stud nemají, tím pádem ani svědomí.

Proč se nechala tato mediální esa zblbnout, nic nekontrolovala a vysílala beze všeho propagandistické řeči Pentagonu a vyslovené lži CIA? Ti poctivější z nich přiznávají, že to cítili jako vlastenecký závazek vzhledem k útokům 11. září 2001. Navíc ve funkci vedoucích zpravodajských štábů sami aktivně nařídili redakcím přímou mediální manipulaci reality. Děsivý byl fakt, že celkem 414 reportáží a zpráv o Iráku vysílaných půl roku před vypuknutím druhé prolhané války na hlavních zpravodajských relacích NBC, ABC a CBS mělo jeden jediný zdroj. Tzv. "fakta" tvořil pouze materiál dodaný z Bílého domu, z Pentagonu a z ministerstva zahraničí. Pro toto selhání novinářské etiky a zdravého rozumu není žádná omluva. A nebude ani v případě Ukrajiny.

Příklady mediálních manipulací
http://news.e-republika.cz/article2465-Fakta-o-Syrii-XVIII-a-medialni-manipulace-sv-tovych-medii

Vědecký vývoj propagandy

Zkušenosti z propagandy za 1. světové války sepsal politolog a teoretik komunikace Herold Dwigth LASSWELL (1902 – 1978) v knize Propaganda Technique in World War I.

Harold D. Lasswell byl především vynikající a bystrý psycholog. Pozoruhodná je zvláště jeho schopnost vcítit se do myšlení jedince a mas, předvídat jejich jednání a oprostit se od zbytečného moralizování. Lasswell tvrdí, že psychologický odpor vůči válce je v moderních národech tak velký, že každá válka musí být vedena jako válka proti nebezpečnému a vražednému agresorovi. Propagandista tedy musí především vzbudit mezi občany přesvědčení, že vinu za vypuknutí války nese jen a právě nepřítel, a musí jasně definovat válečné cíle, které občany motivují k neutuchající participaci. Jakmile propagandista přenese vinu rozpoutání války na nepřátelský národ, začne jeho skutečná práce. Co se týče válečných cílů, je podle Lasswella vhodné podporovat tzv. kolektivní egoismus neboli etnocentrismus národa, který umožní interpretovat válku jako boj za ochranu a propagaci svého vlastního vyspělého typu civilizace. Takovýchto až “machiavelisticky” pragmatických a silně racionalizujících tvrzení předkládá Lasswell ve své práci desítky; chápe totiž propagandu jako nástroj politiky a její analýzu provádí právě s cílem odhalit její co nejefektivnější podobu, nehledě na “následky”.

Dalším cílem válečné propagandy je “satanizace” nepřítele. Pokud totiž veřejnost věří, že nepřítel rozpoutal válku a blokuje permanentní, prospěšný a zbožný mír, dosáhl propagandista svého záměru.

Propaganda je podle Lasswella reakcí na obrovitost, racionalitu a svévolnost moderního světa. Je novou dynamikou společnosti, neboť moc je rozdělena a rozptýlena a více lze dosáhnout iluzí než nátlakem. Uvědomíme-li si, že v době, kdy Lasswell psal, neexistovala televize, internet, kyberprostor, a první světovou válku autor nazýval “poslední válkou”, oceníme nadčasovost jeho myšlenek a jejich současnou aktuálnost při vedení operací v Lybii.

Edward Louis BERNAYS (1891 -1995), zahájil éru vědeckého masového ovlivňování. Jemu vděčíme za pojem a představu slova „image“, on nahradil zdiskreditované slovo propaganda pojmenováním Public relation - PR. Ve své práci se nezaměřoval jen na prodej nějakého zboží či služby, ale šlo mu o změnu chování veřejnosti požadovaným směrem.

Bernays byl synovcem Sigmunda Freuda. Zatímco strýc používal své principy k odhalení skrytých motivů lidského podvědomí, Bernays jich použil k tomu, aby zastřel skutečné komerční a politické úmysly a vytvářel iluze. Byl přesvědčen o tom, že porozumění instinktům a symbolům, které motivují člověka, umožní formovat chování mas. Viděl svůj úkol ve vytváření obrazů stavících produkty nebo politické koncepty do příznivého světla, a to tak, aby si lidé vůbec nevšimli, že jsou ovlivňováni. Tato metoda se hodí jak pro marketing, tak i např. pro vzbuzení válečného nadšení.

Na koho se má propaganda obracet? Na vědeckou inteligenci anebo na méně vzdělanou masu?
„Propaganda se má vždy obracet na masu! Pro inteligenci, nebo pro to, co si dnes tak říká, není určena propaganda, nýbrž vědecké poučení.“

„Každá propaganda musí být lidová a její duchovní úroveň se musí přizpůsobit úrovni chápání těch nejomezenějších mezi těmi, na něž se obrací. Její čistě duchovní úroveň musí být tím nižší, čím početnější je masa lidí, jimž je určena. Jedná-li se však o to, aby do okruhu její působnosti byl vtažen celý národ, jak je tomu v případě válečné propagandy, je na místě velká pozornost při vyhýbání se příliš vysokým duchovním nárokům. Čím skromnější je její vědecký balast, a čím více se orientuje na cítění masy, tím výraznější je její úspěch.

Vnímavost velké masy je velmi omezená, schopnost porozumění malá, zapomnětlivost však velká. Vzhledem k těmto skutečnostem se musí účinná propaganda omezit vždy pouze na velmi málo bodů a tyto heslovitě opakovat tak dlouho, až určitě i ten poslední mezi adresáty si dokáže představit oč jde.“

Politický marketing, dovednost ovlivňovat veřejné mínění a vytvářet souhlas, spočívá v bezpečném ovládnutí symbolů a mechanismů společenské komunikace včetně médií. Ten, kdo tyto skryté mechanismy ovládá, disponuje značnou mocí řídit naše osudy s naším souhlasem. Tím vládcem jsou představitelé mocenské elity, domácí i zahraniční, které usilují o souhlas občanů pro svou vlastní politiku, správou věcí veřejných a o ekonomickou a politickou kontrolu masmédií. Ekonomické elity kontrolují činnost médií buď přímým vlastnictvím či inzercí a rozhodují o redakční personální politice i o mediálním obsahu. Nastolují témata, vymezují společenskou debatu a vnímání světa. Vrcholní představitelé ekonomiky významně sponzorují, a tak i kontrolují politické strany a jejich volební kandidáty. Pomocí sítě lobbistů ovlivňují legislativní proces, jeho obsah a výsledek. Jedině lidé, kteří nahlédnou do kuchyně politického marketingu, mají možnost výrazně kontrolovat svůj osud v prostředí dnešní společnosti tím, že se nenechají zmanipulovat.

V soudobé občanské společnosti existuje přibližně 20 % populace, většinou vzdělanců, kteří mohou mít jistý vliv na život společnosti a její směřování. Zbylých 80 % jsou prostí jedinci, jejichž primární snahou je žít a zemřít v míru. Těšit se z vlastní rodiny, starat se o její blaho, mít zahrádku, pěstovat kytičky a další koníčky. Podle představ mocenských elit mají poslouchat a ideálně pak vůbec nemyslet. V důsledku kontroly kultury, dodávaných informací a taktiky politického marketingu se mocenským elitám daří udržet většinu veřejnosti mimo vlastní mocensko-politickou hru. Svoji legitimitu elity odvozují od většinového souhlasu veřejnosti s dovedně formulovanou a prezentovanou politickou praxí.

Úloha medií

Média zprostředkovávají především názory mezinárodní elity lidem dole, kteří mají sice odbornou kvalifikaci ve svém oboru, ale nikoli v politice. Dají se snadno obloudit a vystrašit. Hlavním cílem je občany zabavit, aby nepřemýšleli o souvislostech, které způsobují mravní a sociální úpadek. Denní tisk nepovažuje za svou povinnost pravdivě informovat, ale bavit, protože právě to přináší zisk jeho majitelům. Vzniká nový prostředek, jakýsi kříženec mezi seriózní informaci a zábavou, nazývaný infotainment. Zpravodajství se nedá dost dobře věřit, protože přejímá informace od PR agentur, které je vytvářejí na základě objednávek od držitelů moci či dokonce od tajných služeb.

V takovém žijeme světě…

Úkolem svobodných médií je tuto iluzi zprostředkovanou mezinárodními elitami rozkrýt a pokud možno veřejnost pravdivě informovat.

Zdroj:
Brennstoff č. 36, vydavatel firma GEA, autor Moreau, přeložila K. P. Lauterbachová
http://news.e-republika.cz/article2465-Fakta-o-Syrii-XVIII-a-medialni-manipulace-sv-tovych-medii

http://www.zvedavec.org/komentare/2011/04/4337-politicky-marketing-a-valky-v-minulem-stoleti?sort=velikost

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře