V Americe se rabují obchody a švédské policistky se klečíc omlouvají davu. To chceme?

Vlna protestů v Americe, která začala smrtí recidivisty snažícího se zaplatit falešnými penězi, nám opět ukázala, jak snadné je poštvat našláplé davy lidí, kteří nenávidí společnost ve které žijí a ze které čerpají, proti ní samé. Rasové nepokoje se v Americe sice periodicky opakují, ale tentokrát byly umocněny nezvládnutou koronakrizí. Tito lidé jsou nejzranitelnější právě v době krizí, přichází jako první o práci a skokově roste nezaměstnanost. Ekonomika se zadrhla a oni znervózněli. Vzniklého napětí bravurně využívají protitrumpovská média, která to berou jako pokračování volební kampaně, kdy odmítají uznat volební porážku Hillary.

Jenže to, co dnes sledujeme v ulicích amerických měst se může zítra odehrávat i třeba v Malmö, Marseille, Birminghamu a všude tam, kde agresivní ideologie multikulturalismu potlačila tradiční Západní hodnoty, které jsou založeny na demokracii, právu, pořádku, nedotknutelnosti soukromého majetku, svobodě jednotlivce, svobodě slova a svobodě podnikání. Pokud kapitulujeme před tlakem vnucujícím nám, dnes již i násilím a hrozbami vězněním, mix neomarxistických ideologií politické korektnosti, multikulturalismu a enviromentalismu, budeme se muset smířit s tím, že násilí, rabování a zabíjení bude přibývat a stane se realitou i v našich ulicích. Jako skutečnost jsme nuceni přijmout, že věci nesmíme nazývat pravými jmény, o některých problémech se nesmí mluvit vůbec.

Máme zde řadu neziskovek, jejichž hlavní náplní je šmírování a udávání lidí za jejich názory. Máme zde řadu těch, které mají už od školek formovat vidění světa našich dětí, leckdy i proti naší vůli. Začínáme se bát nahlas vyslovit to, co je zjevné. Jsme přinuceni přihlížet tomu, že brutální znásilnění a okradení nezletilé české dívky je soudy hodnoceno jako téměř neškodný delikt, srovnatelný s krádeží čokolády. Takhle přesně to začíná a pokračuje to zlehčováním kriminality minorit, omlouváním rabování jako důsledku dlouhodobé diskriminace.

Nesmíme si nechat vnutit neoprávněné pocity viny. Není pravda, že jsme rasisté, není pravda, že pohrdáme hodnotou a životy jiných národů, není pravda, že neuznáváme rovnost pohlaví. Není nic špatného na tom, že chceme žít v bezpečí, že se chceme těšit z výsledků naší práce, že se nechceme bát pustit své děti na ulici. Není žádný důvod k tomu, abychom se styděli, že jsme Češi, abychom se omlouvali za příslušnost k evropské civilizaci.

Všichni mají mít stejná práva a povinnosti, bez ohledu na barvu pleti nebo pohlaví. Všem musí být měřeno stejným metrem a být vlastenec nemá být sprosté slovo.

Autor: Jana Marková

Zdroj: https://janamarkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=752586