Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Tibetské fangličkářství nejen pardubických radních

 

Desátý březen je dnem vyvěšování tibetských vlajek, a také rada města Pardubic se usnesla, že vlajku vyvěsí. Není to bohužel jediná problematická zahraničně politická iniciativa vedení města. V roce 2009 Pardubice jako jediné město v České republice podporovalo albánskou samosprávu kosovské Djakovice (albánsky zkomoleně Gjakova), což je město, kde je míra agresivity albánského obyvatelstva nejvyšší z celého Kosova. Při pogromu v březnu 2004 tam kosovská chátra vypálila v centru města pravoslavný chrám, spáleniště srovnala buldozerem a celou noc se veselila a střílela ze samopalů do vzduchu. Později byl chrám obnoven za mezinárodní (tedy i české) peníze, a v areálu žijí čtyři srbské stařenky, které tehdy před smrtí zachránili italští vojáci. Stařenky dnes hlídá policie a své vězení nemohou opustit, protože na ulici by je albánská lůza ihned zabila. Takové skvělé město tedy Pardubice za naše peníze podporovaly.

  • tibetske-fanglickarstvi-nejen-pardubickych-radnich
  • tibetske-fanglickarstvi-nejen-pardubickych-radnich
  • tibetske-fanglickarstvi-nejen-pardubickych-radnich
  • tibetske-fanglickarstvi-nejen-pardubickych-radnich
  • tibetske-fanglickarstvi-nejen-pardubickych-radnich

Vyvěšování tibetské vlajky naštěstí skoro žádné veřejné peníze nestojí, je ale ve svých souvislostech stejně pochybnou akcí. S ohledem na dnešní mezinárodní a hospodářské postavení lidové Číny ve svých důsledcích znamená poškozování zájmů České republiky a jejich občanů. Je zde zcela bezdůvodně zpochybňována svrchovanost Čínské lidové republiky nad částí jejího území. Pokud by chtěli být radní důslední, museli by vyvěšovat i jiné vlajky. Vedle Kosova třeba i vlajku Fríska, Skotska, Katalánska, Baskicka atd. Chtějí-li protestovat proti „porušování lidských práv“, pak by to chtělo zaprotestovat i proti poměrům jinde, třeba proti tomu, že v Saudské Arábii ženy nesmí mít zaměstnání, občanský průkaz ani nesmí řídit auto.

Zastupitelé a radní českých měst a obcí by si raději měli schválit služební cestu do tibetských provincií Číny, aby se na místě přesvědčili o faktech. Viděli by obrovské státní investice do infrastruktury i likvidace negramotnosti a chudoby. Zjistili by také, že na Tibeťany jako národnostní menšinu se nevztahuje čínská politika jednoho dítěte. Kdyby radní cestovat nechtěli, mohou se podívat na internet, kde je vystaveno množství materiálů o tom, jak vypadal feudální Tibet za panství dalajlámů. Tehdy většina obyvatel Tibetu náležela do nejnižší kasty a jejich život měl cenu otýpky slámy. Neměli vůbec žádná práva, a pán je mohl zabít nebo potrestat useknutím ruky nebo vypíchnutím očí. Dnes jsou občany ČLR a jsou tedy rovni své bývalé vrchnosti. A především z toho pramení nenávist bývalých elit a jejich potomků k vládě v Pekingu. Když tato vláda obnovovala svrchovanost Číny nad Tibetem, dopustila se spousty násilí a za kulturní revoluce zničila mj. velké množství lámaistických klášterů. Ale tady si stačí připomenout, jak vypadala padesátá léta u nás a v SSSR. Dnes stojí nové kláštery i v místech, kde předtím žádné nebyly. Prakticky všude je zavedena elektřina, do Lhasy jezdí vlaky i létají letadla, děti chodí do škol, v okolí hlavních silnic je všude k dispozici signál pro mobilní telefony, takže třeba i ze zapadlého Rawu v jihovýchodním Tibetu je možné se kdykoli dovolat do České republiky, jak se autor tohoto textu mohl v roce 2010 sám přesvědčit.

Historicky je Tibet součástí Číny a jak vyplývá ze starých atlasů světa vydávaných na Západě, evropské mocnosti i USA to v minulosti uznávaly. Teprve nyní, kdy lidová Čína dosahuje jednoho úspěchu za druhým, se jejím konkurentům začal „samostatný“ Tibet hodit. V minulosti došlo k faktickému osamostatnění Tibetu jen proto, že za vlády posledních císařů byla centrální vláda slabá a území Číny si parcelovaly evropské mocnosti. Po pádu císařství se země zmítala v nepokojích, které vyvrcholily občanskou válkou, která trvala neuvěřitelných 22 let. Teprve po jejím skončení a vyhlášení ČLR mohla vláda v Pekingu v roce 1950 svrchovanost nad územím Tibetu obnovit.

Údajně svobodná média současnosti ve své drtivé většině neslouží k tomu, aby někoho informovala, nýbrž pouze tomu, aby zejména v zahraničně politických věcech šířila v zájmu západních velmocí lži, jiným slovem propagandu. Protičínské propagandě se u nás nevěnují jen média, ale třeba i nevládní organizace jako je Amnesty International. V takové situaci je pak obtížné udělat si v tzv. tibetské otázce jasno. A dospět i k názoru, že bývalý člen KS Číny, jeho Svatost dalajlama, není žádný oceán moudrosti, ale elitářský pokrytec a lhář. Dalajláma se ale jen přizpůsobuje západní společnosti, která má po pokrytectví a propagandě značnou poptávku. Mají ji zjevně i mnozí radní českých měst, protože jinak by k rozhodnutí o vyvěšení tibetské vlajky sotva mohli dospět.

Pavel Křivka

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Komentáře  

#1 Lifft@seznam.cz 2013-03-08 22:59
Vážený autore, velice děkuji za krásnou a čistě krystalickou propagandu Číny. Zde posílám odkaz na historii Tibetu pro ostatní. http://potala.cz/dejiny-tibetu-v-datech
Vaše "zanícení" a vytrhování věcí z kontextu a reality by zasloužilo určitě hodnotnou cenu.
50% informací ve Vašem článku je čistá lež. Kterou si díky bohu může každý ověřit.
Citovat

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře