Právo je založeno na obecnosti pravidel. Pro právo je mnohdy důležitější, aby určité pravidlo bylo vykonáváno stejně, než to, jaké toto pravidlo je. Tím vzniká právní jistota a všichni mohou předpokládat, jaké následky jejich jednání vyvolá. Pokud je určitá věc řešena různě, nejde o řešení právní. Platí-li jednotná pravidla pro všechny, má právo přednost před mocí. V opačném případě má moc prioritu a právo je její služkou.
V případě odtržení části území zná právo dvě protichůdná pravidla. Prvním je právo na sebeurčení až do odtržení, které bylo užito při vzniku Československa. Druhá zásada je zákaz změn státních hranic bez souhlasu dotčeného státu. Tato zásada byla uplatňována v Evropě po roce 1945, ale vzala za své rozdělením Jugoslávie a uznáním odtržení Kosova od Srbska některými státy.
Texas, Kosovo, Krym
Hodnocení uživatelů:
/ 0
- Podrobnosti
- Blogy / DALŠÍ BLOGY |
- 16. březen 2014 |
- Zdeněk Koudelka |
Současné mezinárodní právo neumí stanovit jednotná a všemi respektovaná pravidla pro odtržení určitého území a vzniku nového státu, proto v krymské i v kosovské otázce zvítězí faktický držitel územní moci.
Texas, Kosovo a Krym jsou vzájemně vzdálená území. Mají však společné historické prvky. Texas byl původně mexickým územím. Postupně v něm získalo většinu obyvatelstvo, které přišlo z USA. Po převratu v Mexiku se severoameričtí osadníci vzbouřili za pomoci USA. Roku 1836 vyhlásili Texas samostatným státem a roku 1845 jej připojili k USA. Kosovo bylo bez souhlasu Srbska i OSN okupováno některými státy NATO a následně vyhlásilo samostatnost. Ruskojazyčný Krym odmítá po převratu v únoru 2014 respektovat kyjevskou vládu a má podporu Ruska. Obdobně tomu bylo v Abcházii a Jižní Osetii. Bosně a Hercegovině bylo přiznáno právo na odtržení od Jugoslávie, bosenským Srbům a Chorvatům právo na odtržení od Bosny již bylo upřeno.
Buď měla všechna zmiňovaná území právo na odtržení a případně připojení k novému státu anebo všechna toto práva neměla. Nelze jinak posuzovat Texas a Kosovo a jinak Krym. Protože se však rozhoduje podle mocenské síly prosadit určitou nezávislost či ji naopak zabránit, právo selhává. Zbraně na Krymu nejsou lepším ani horším argumentem než bomby padající na Srbsko, aby vyklidilo Kosovo. Současné mezinárodní právo neumí stanovit jednotná a všemi respektovaná pravidla pro odtržení určitého území a vzniku nového státu, proto v krymské i v kosovské otázce zvítězí faktický držitel územní moci. Držba území vede plynutím času k jejímu uznání jako faktu.
